ø jude ø

Jude celý týden myslel na to, jak vrazil Rainovi do kanceláře a nachytal ho na seznamce.

Ne proto, že měl zrovna on seznamku, což by do něj nikdy neřekl, ale že tam měl muže, když přišel.

Sice starého a pupkatého, ale Jude samozřejmě věděl, že na seznamkách jsou lidi různí. Každopádně to znamenalo, že Raina nezajímaly jen ženy. A že by se nebránil vztahu s mužem.

Nemluvili o tom, že to Jude o něm věděl, stejně jako nikdy nemluvili o Callumovi, se kterým ho Rain zahlédl už vícekrát. Byla to zakázaná témata. Přesto to ale nezakázalo Judemu o Rainovi přemýšlet. 

A nejspíš o něm přemýšlel až moc. 

Jude se rozhodl s Callumem zůstat, zkusit ten vztah. Bylo to pár týdnů a zatím si neměl na co pořádně stěžovat, ale jedno mu přišlo divné. A to fakt, že jeho city k němu vůbec nesílily, jak by očekával. Cítil k němu to zalíbení, ale tím to končilo. I když si stále říkal, že to chce čas, pomalu mu docházelo, že právě ten mu ubýval. A to, co teď o Rainovi věděl, mu v tom vůbec nepomáhalo.

Byl v práci, ostatně jako každé pondělí. Jejich každotýdenní zasedání měli už za sebou, tentokrát ho opět vedl Rain. Jude s ním tedy kromě pozdravu vůbec nemluvil. 

Až do chvíle, dokud se mu neozvalo ťukání na dveře. 

Jude zvedl hlavu a utomaticky se podíval nahoru. A to byla ta chyba. Protože človíček, který vešel, nešahal ani po kliku. Do kanceláře mu totiž vešla Aura.

Hned za ní tedy Rain. Ale toho si zatím nevšímal. "Oh?" vydal ze sebe.

Aura se rozhlédla kolem sebe, dokud se jejich pohledy nesetkaly. "Jude!" vykřikla nadšeně a vydala se k němu.

Tehdy se Jude poprvé podíval na Raina, konkrétněji se na něj podíval zmateně. "Promiň, začala se u auta vztekat a nechtěla odejít, dokud tě nepozdraví. Nevadí?"

Judeho snad píchlo u srdce, protože jinak si ten pocit vysvětlit nedokázal. "N-ne, vůbec," vykoktal Jude. Dívali se na sebe až podezřele dlouho, dokud do něj nedloubla Aura. Ukazovala mu nějakého panáčka z kaštanů, kterého v dětském koutku vyráběli. 

S Aurou se viděl teoreticky každé pondělí. Často s Rainem přijížděli do práce ve stejnou dobu a potkávali se v garážích (Judeho prdítko vedle Rainova SUV bylo opravdu komické). Když už to nevyšlo ráno, odpoledne to byla téměř jistota. Oba totiž odcházeli hned po společné  schůzi, kromě dneška. Jude se rozhodl zůstat déle, aby podělal více práce.

Shodou okolností byl dneska i den, kdy se neviděli ani ráno. Judeho zahřálo u srdce, že Aura nechtěla odjet, dokud ho neuvidí, zároveň ho to ale lehce znepokojovalo. Už ji ani nehlídával, byl jen kolega jejího táty a nemohla se na něj takhle upínat. Ještě když měla problémy, kvůli které s ní Rain chodil k dětské psycholožce.

Jak to tak ale vypadalo, Rainovi to bylo docela jedno. Nijak už neřešil, že se jeho dcera opět upíná na Judeho, i když to ze začátku vypadalo, že tohle scenário bylo pro něj katastrofické.

"Ahoj, princezno," pozdravil ji, protože věděl, že to tak měla ráda. Vzal si od ní panáčka z kaštanů, aby si ho prohlédl. "To jste dneska dělali?"

Aura pyšně přikývla. "Ten je pro tebe!"

To Judeho překvapilo. "Pro mě?" zopakoval, aby se ujistil, a pak se podíval na Raina. Protože on byl její otec, a nebral by si nic, co by se Rainovi nelíbilo.

Ale ten jen natáhl ruku s jiným panáčkem, aby mu jej ukázal. "Taky mám. Stihla jich asi pět."

Jude se tedy neubránil úsměvu. "Tak jo. Tak já si ho tady posadím, aby mě kontroloval při práci, hm? Děkuju."

Rain splaskl ruce. "Tak, moje strana dohody hotova, teď ta tvoje. Jedeme, ať to všechno stihneme."

Aura se nejprve na svého tátu zamračila, ale pak se znovu podívala na Judeho a začala skákat. "Jdeme na zmrzlinu! Jdeš s náma? Jdeš? Jdeš?!"

Bylo to tak podruhé za poslední minutu, co ho šokovala. Tentokrát se na Raina nepodíval, protože nemohl se k nim jen tak přidat a nemohl brát Auřino pozvání vážně. Chytil ji za ručky, aby přestala tak skákat.

"Moc bych rád, ale nemůžu. Musím pracovat, víš?" vysvětlil jí. Tedy, alespoň se o to pokusil.

"Táta už taky nepracuje. Tak taky nepracuj," odpověděla s našpulenou pusou. Byla neuvěřitelně roztomilá.

"Já ale musím tady tohle-"

"Má pravdu. Táta už nepracuje, tak taky nepracuj."

Jude se překvapeně podíval na Raina, protože to bylo to poslední, co by od něj čekal. Ještě, když dodal: "Jdeme na zmrzlinu."

Jak si Jude v tu chvíli uvědomil, oba dva byli mistři ve zbytečně dlouhém očním kontaktu, které většinou doprovázelo ticho. Přitom měl ale pocit, že si toho říkali více, než kdyby mluvili nahlas. 

A tak šel s nimi na zmrzlinu. Protože co mu zbývalo? Aura začala téměř šílet, když mu Rain řekl, ať jde taky. Neodešla by bez něj. 

Nakonec se tedy rozhodli jít kousek od firmy, protože pak by bylo složitější, kdyby odjeli Rainovým autem a to Judeho by zůstalo ve firmě. Zašli do cukrárny, kde Rain objednal Auře zmrzlinový pohár. Jude si dal alespoň zákusek. "Ty si nic nedáš?" zeptal se Raina.

Ten kývl na Auru. "Dá si tak pět lžiček a já budu dojídat, uvidíš."

Jude se zasmál. Rainovi se zvedl koutek úst do úsměvu. 

Měl pravdu. Jude si nestihl dát ani půlku svého zákusku, když si Aura dramaticky povzdechla a prohlásila, že už nemůže. Rain si s úšklebkem přitáhl pohár k sobě. 

"Potřebuju s tebou ještě něco probrat," zamumlal s plnou pusou a ukázal lžičkou na Judeho. Aura se ušklíbla, jakoby věděla, o co jde. "Aura bude mít oslavu čtvrtých narozenin."

Jude nedokázal na sobě skrýt to zmatení. "Vždyť jí byly čtyři už dávno."

"Ale neměla oslavu. Ostatní děti ve školce jo. Což je pro ni nepřístupné, že?" podíval se na ni. "Ty malý ďáblíku."

Jude se nemohl ubránit smíchu. "Takže ty budeš pořádat dětskou oslavu plnou dětí?"

"Vím, že to zní nereálně, ale ano. A ty jsi samozřejmě zvaný taky, že?" pobídl Auru.

"Ano, ano!" přitakala nadšeně.

Byl zahnán do kouta. Když šlo o Auru, nemohl odmítnout, ani kdyby chtěl (což ale nechtěl). Jen ho trochu znervózňoval Rain a fakt, že poprvé od toho, co před rokem přestal hlídat, bude s ním mimo práci. U něj doma.

"Jakože nebude to úplně oslava. Ale Aura už na několika byla, tak jsem si říkal, že bych prostě mohl udělat dětskou party pro všechny, kdo ji někam pozvali," dodal Rain.

"Já tě nepoznávám," řekl upřímně Jude. Nikdy by od Raina něco takového nečekal.

"Já sebe taky ne. Ale taková je realita. Jak víš, Aura má narozeniny v létě a sháněj děti ze školky v létě, když nikoho neznám."

"Mohl by ses začít trochu socializovat."

"Je mi dvacet čtyři. Dalšímu nejmladšímu rodiči je tak třicet. Není to úplně moje cílová skupina," podotkl Rain pobaveně. 

"Tak přijdeš?" skočila jim do řeči Aura. Jude si ani neuvědomil, že jí nedal jasnou odpověď.

"A kdy že to je?"

"Za tři nebo za čtyři týdny. Uvidím. Víš, co nás teď v práci čeká."

Věděl. Dnes na schůzi Rain představil nového klienta, šlo o nějakou firmu a opravdu velký projekt, pro který si sestavil menší tým. Jude doteď chodil osobně do kanceláře jen pondělky, ale Rain ho do onoho týmu vybral, což znamenalo, že bude ve firmě třikrát týdně. Začínali už tuto středu a mělo to trvat dva až tři týdny. Mohl to odmítnout, ale na to se mu až moc líbil ten bonus, který za to měli dostat.

Jude tedy shlédl na Auru. "Samozřejmě, že tam budu," odpověděl a neubránil se úsměvu, když Aura začala tleskat.

Pak odběhla do dětského koutku kousek od nich. Jude zůstal s Rainem u stolu sám. "Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptal se.

"Co?"

"Tohle všechno. Jak se potkáváme. To, abych šel na její oslavu. Mám ji rád, o tom žádná, ale co když to pro ni není dobré?"

Rain se na něj podíval. "Má tě ráda. Je šťastná. To je pro mě to hlavní. Jestli ti to bude někdy vadit, prostě řekni, ale ta radost v jejích očích... Ta je docela vzácná, Jude. A vybrala si tebe jako její zdroj, s tím já bohužel nic neudělám." Zněl částečně smutně. Nevyčítal to Judemu, to vůbec, ale jeho oči mluvily za něj. Přál si, aby ten zdroj její radosti byl on sám.

"Jsi dobrý táta," řekl mu Jude upřímně, protože i přes tu jednu opilou noc si to vážně myslel. 

Rain se na něj překvapeně podíval. "Říkáš ty?" Referoval na tu noc. Určitě.

"Co by ne?" odpověděl Jude a podíval se na Auru. Ta se rozběhla zpátky k nim.

"Já už se jí ani nedivím, že tě má tak ráda," řekl Rain těsně před tím, než k nim Aura nadšeně doběhla, aby se šli podívat, jak se klouže po skluzavce, jako by ji celou dobu nesledovali. 

Rain na něj kývnul, ať jde, zatímco se vydal zaplatit. Jude se tedy nechal Aurou odtáhnout, zatímco jediné, na co myslel, byla Rainova slova.

ø

sjksjk v minulé kapitole jsem nemyslela opepření ve smyslu drama, nebojte! spíš jsem to myslela způsobem, který se vám bude líbit více hehe