ø jude ø

Další pondělí přijel Jude do práce ve stejný čas jako Rain s Aurou. Nesl ji v náruči, kdy ji přidržoval jednou rukou, v druhé měl její batůžek a ještě se snažil nějak nabrat svou tašku a složky s papíry.

O něco zrychlil. "Pomůžu ti," promluvil, když byl za ním.

Rain se otočil, tím pádem i Aura. "Ahoj, princezno," pozdravil ji s úsměvem.

Vypadalo to, že Aura ještě před chvílí brečela. Nejspíše měli těžké ráno. Rain sám vypadal vyčerpaně.

Ale v tu chvíli na Judeho koukal jako na zjevení. Jakoby zamrzl na místě. Jude ho obešel a pobral mu z kufru složky s papíry.

"Jude..." vydechl Rain, ale více toho neřekl.

Aura byla očividně zmatená, jako by se snažila vzpomenout na to, kdo Jude byl. Jude si k ní dřepl. Měla na sobě krásné květinové šaty do růžova a vlasy kolem obličeje měla spletené do dvou malých copánků svázaných k sobě vzadu. Doslova vypadala jako princezna. "Pamatuješ si mě?" zeptal se. "Stavěli jsme spolu bunkry a dělali dinosauří lívance-"

"Jude!" oslovil ho Rain znovu, tentokrát mnohem výrazněji. Zmateně se na něj podíval a stoupl si. "Musíme si promluvit," zamumlal Rain. "Přijdu za tebou do kanceláře."

Vzal Auru za ruku a začal s ní odcházet. Aura klopýtala vedle něj, protože její hlava byla stále otočená k Judemu a sledovala ho, jako by se stále snažila přijít na to, kdo je. To si ho vážně vůbec nepamatovala?

Stále držel Rainovy složky, ale jeho auto bylo už zamknuté. Proto se i s nimi tedy vydal k sobě do kanceláře, stejně za ním Rain asi přijde, tak si je bude moct odnést.

Cestou výtahem nedokázal přestat myslet na Auřin zmatený pohled, na Rainův povzdech, když na ni promluvil. Udělal něco špatně?

Z práce nedokázal udělat ani ň, dokud se neozvalo klepání na jeho dveře a Rain konečně nepřišel. Zavřel za sebou dveře a pomalu přešel k židli, na kterou si vždy sedali klienti, kteří k němu v pondělky chodili. Zatím jich moc nebylo. "Promiň za tu divnou situaci dole," začal Rain. "Jen... pár věcí se změnilo od toho, co jsi přestal hlídat."

Jude nakrčil obočí. "To mi došlo. Vypadala, jako bys jí o mně nakecával kdo ví co, ani na mě nepromluvila."

Rain se lehce uchechtl. "Jsi úplně mimo," přiznal.

"Tak mi to vysvětli."

Rain se podíval na hodinky a krátce se zamyslel. Judemu bylo jasné, že v tu chvíli přemýšlí, kolik mu toho řekne. Ale nakonec začal. A ne zrovna tak, jak by Jude čekal. "Chodím s Aurou k dětskému psychologovi."

"Oh," vypadlo z Judeho. "Proč?"

"Je tady více věcí," připustil Rain. "Hlavní je ale to, že špatně snáší, že má jen jednoho rodiče. Ve školce, ve městě, dokonce i tady vidí, jak děti jejího věku mají tatínka i maminku, a i když jiné děti by to třeba až tak nevnímaly, na ni to dopadá. To pak ovlivňuje to, jak se chová když je sama se mnou nebo... nebo třeba když jsi s námi trávil čas ty."

Jude to moc nechápal. "Počkej, jakože mě Aura ihned začala brát jako... něco jako náhradu za její mámu?"

"Ne tak úplně," zavrtěl hlavou Jude. "Než jsi ji začal hlídat, nikdy jsem hlídání nepotřeboval, protože ji hlídala moje máma nebo sestra. Jenže sestra odjela studovat a máma má pokročilého Alzheimera a začala pomalu zapomínat Auru, takže... Přestal jsem tam tolik chodit. Aura to nenesla nejlépe."

"A tvůj táta?"

"Zemřel, když byly Auře dva roky. Infarkt. Všechno se to tak kupilo tehdy. Takže jsme zůstali sami dva a tehdy jsem si začal nejvíce všímat změn v jejím chováním. S mámou byla vždy to nejšťastnější dítě na světě, hrály si spolu, vařily, máma věděla, jak na ni. Jenže pak ji začala zapomínat a kdybys viděl ten její pohled, když jednou přišla a na se mě zeptala, čí je to holčička..."

Rain skoro vypadal, jako by mu jen při té myšlence měla ukápnout slza. A Judeho to taky samozřejmě rozesmutnilo. Proč jim něco furt házelo klacky pod nohy?

"Takže pak jsem teda zkusil hlídání. Přišel jsi ty. Byl jsi tak první člověk mimo sestry nebo mámy, se kterými Aura vlastně vyrůstala, který s ní trávil čas doma. Přespával jsi u nás, dělal její oblíbené dinosauří lívance, stavěl si  s ní bunkry a ona si tě oblíbila tak, že si tě v hlavě zkrátka nastavila jako někoho, s kým si spojovala domov, i když jsi u nás byl jednou týdně."

Jude nestačil zírat, nestačil zpracovávat všechny ty informace. Nevěděl, co říct, a tak byl vděčný, když Rain pokračoval.

"Její doktorka mi doporučovala, ať si dávám pozor, koho přivedu domů, nechám u nás přespat, kdo s námi bude dělat snídaně. Aura si tak nevědomky staví toho člověka do toho druhého dospělého v jejím životě. Nenahrazuje si tak mámu, to prý ne, ví, že její máma zemřela, že je v nebíčku a nevím co ještě. Ale... prostě tak, no. To říkala její psycholožka. A teď pracujeme na tom, aby se to zlepšilo."

Jude nasucho polkl. "A kromě mě..." Nevěděl, jak to říct. Nevěděl, jak se zeptat, jestli si Rain někoho přivedl domů, protože už z jejich dřívější konverzace věděl, že nikoho jiného si na hlídání nenašel. Judeho otázka by tedy znamenala spíše romantickou stránku a to mu přišlo moc osobní.

"Nikdo u nás od té doby nebyl, jestli se ptáš na tohle.

"Takže jsem Auře ublížil? Když jsem jen tak přestal s hlídáním?" zeptal se tiše.

Rain si povzdechl. "Nemohl jsi to vědět. Ani já jsem to nevěděl."

Pak tedy následovali vyprávění toho, co se dělo po Judeho odchodu. Jak se Aura neustále ptala, kdy Jude přijde, jak se vztekala, když ji Rain oznámil, že se nepohodli. Jak byl kupodivu chvíli klid, dokud se nezačala mívat brečící epizody, stejně jako dnes ráno když ji Jude viděl ubrečenou. Tehdy ji vzal Rain poprvé k psycholožce. Povyprávěl jí úplně všechno, co mu přišlo důležité. Zmínil i Judeho, ale ne nijak moc. Doktorka naslouchala. A pak se zeptala: "A tenhle Jude, jak na něj Aura reagovala? Jaká byla kolem něj?"

"Když jsme se před dvěma týdny tady potkali, hned jsem se lekl, že tě Aura uvidí," přiznal se Rain. "Neměl jsem totiž tušení, jak by na tebe zase reagovala. Minulý týden jsem to v úterý probral s doktorkou, protože v pondělí, když jsem Auru vyzvedl z dětského koutku, jsme do tebe málem narazili ve vestibulu."

V tu chvíli Judeho mozek částečně zamrzl. Minulý týden ve vestibulu na něj čekal Callum. Což znamenalo, že ten poslední člověk, u kterého by chtěl, aby věděl o jeho vztahu, je viděl.

Rain se k tomu ale nevyjadřoval. Pokračoval dál. "Ptal jsem se jí, jestli je dobrý nápad, aby tě Aura viděla. Říkala, že to můžu zkusit, až mi na to přijde jako vhodná doba. To, že by tě potkávala mimo domov, by jí mohlo pomoct, aby se neupínala na lidi, kteří pak přijdou k nám domů. Takže se omlouvám za mou reakci dole, jen jsem nevěděl, co dělat. A Auřina reakce na tebe mě taky překvapila, protože netuším, jak si to mám vyložit."

Zavládlo mezi nimi ticho. Rain přestal mluvit a Jude to všechno pomalu zpracovával. Jediné, co nakonec dokázal žít, bylo: "Promiň."

"Za co?"

"Neměl jsem tušení, čím vším jste si prošli. Nebo co způsobím, když jsem takhle odešel ze dne na den. Měl jsem se s Aurou alespoň rozloučit. A taky za dnešní ráno. Klidně jsi mi mohl dát vědět hned, jak jsme se potkali tady poprvé, ať se jí pokud možno vyhýbám, že potřebuješ tohle první dořešit."

"Jak bych ti to vysvětlil bez toho, abych zmínil všechno tohle? Myslel by sis, že jsem jen kokot, co se tě snaží držet od Aury dál ze sobeckých důvodů," podotkl Rain.

Jude se uchechtl, Rain se pousmál. "To máš možná pravdu," přitakal Jude pobaveně. 

Možná i začal mít větší pochopení pro to, proč Rain chodil sám pít. Zůstal na Auru úplně sám po tom, co mu pomáhala rodina. Do toho si vydělával plně sám na sebe. Vychovával dceru. Potřeboval pauzu a Jude byl jeho vstupenkou do této pauzy.

Z myšlenek ho vytrhlo to, jak se Rain postavil. Shlédl na své složky vedle Judeho. "Můžu?"

Jude mu je podal. Když už se Rain otočil k odchodu, ještě ho zastavil. "Takže mám se raději snažit, ať mě Aura nevidí?"

Rain pokrčil rameny. "Nemám tušení. Jak říkám, její dnešní reakce mě zmátla. Asi uvidím, co řekne zítra její doktorka. Dám ti vědět, jo?" A odešel.

Odpolední zasedání tentokrát nevedl Rain. Jude dorazil do zasedačky mezi prvními, Rain až když zbývalo pár posledních míst, včetně těch ve předu, kde spíše seděli ti úspěšnější, významnější lidé. Rain tahle místa ale jen obešel a posadil se na to volné po Judeho levici. Nejspíše tím zmátl i pár lidí kolem, protože se na něj překvapeně podívali.

Rain to nijak nekomentoval, jen se na Judeho usmál. Zasedání pak hned začalo.

ø

nešla jsem na statistiku abych mohla psát <3