V 41 roce začalo se zbrojit,
pomocí se musí, dálka-nedálka.
Proto z Londýna letí
výsadek Anthropoid,
Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka.

Vojáci stateční, smrti se nebojí,
musejí přeci pomocí odboji.
U rodin žijí v utajení,
plánují atentát na protektora.
Silné je jejich přesvědčení,
Silnější víra. V Boha?

Nastává květen, stanné právo vrcholí,
Jak toto hodí se cizímu odboji!
Zabijí Heydricha, nejsou žádná ucha,
krásně tak pozvednou českého ducha.
Ukáží okupantům, kdo je tu doma,
kdo nebojí se, kdo skutky koná.

Bylo to ráno, sedmadvacátého,
dneska se skutkem stane plán.
Atentátníci číhají, jede Mercedes,
bez ochranky, Heydrich a řidič Klein.

Dlaně se zpotí - už je to tady!
Gabčík si nabíjí zbraň.
Bombu též mají, za vinohrady
na druhé straně - co má se stát, staň!

Zrcátko vtom blýskne - jede! Už jede!
Gabčík odhazuje plášť, skáče před Mercedes,
tiskne spoušť, ale Stengun selhává.
Teď Kubišova chvíle! Jeho bomba letí,
k zadnímu kolu mimo vůz dopadá.

Ozve se výbuch, Klein vztekle křičí,
snaží se dostihnout vrahy.
Nemá však šanci - oba rychle mizí
ve spletitých ulicích Prahy.

Když Heydrich umírá, nastává peklo.
Teror a popravy, pátrání.
Nikdo si nevšim, cvaknutí kliky,
kostela, jež atentátníky chrání.

Pak přišla zrada - udal je kamarád,
gestapo kostel obklíčí.
Naléhá: ,,Vzdejte se! Führer bude rád!"
,,Nikdy! Jsme Češi!" Gabčík křičí.

Boj trvá dlouho, možná jen chvíli,
vrcholí úsilí odboje.
Náhle je ticho - obránci použili
pro sebe poslední náboje.

Mrtev je tyran, mrtvi jsou hrdinové,
poslední odpor je zlomen.
Českému národu světlají dnové,
jejich stát bude obnoven!