Remi začal pracovat v galerii, která hostila Elliotovu stálou londýnskou výstavu. Celé dny tak mohl v práci sledovat práce jeho přítele a když prováděl skupinky zájemců galerií, polemizoval s nimi o tom, co asi mohlo být motivací za každým Elliotovým dílem, i když věděl, že z osmdesátí procent to byl právě on.

"V jednom článku jsem četl, že Elliot musel mít během studia nějakého tajného milence a vzpomínka na to inspirovala toto dílo, je to pravda?" zeptal se ho jednou jeden postarší muž.

"To nikdy nemůžeme vědět přesně," povzdechl si Remi s předstíraným zklamáním. Dílo, které před nimi ale stálo, opravdu bylo inspirováno jejich společným časem na vysoké. "Někdy bych si přál s Elliotem Quinnem osobně promluvit. Rád bych vám tyto otázky zodpověděl."

Muž přikývl. "Byl by to splněný sen, že? Potkat samotného Elliota Quinna."

Remi se pousmál a přikývl. Miloval to jeho malé tajemství, že s Elliotem usíná několikrát do týdne. Všichni lidé v galerii by si přáli ho potkat, osobně mu pochválit jeho práci, promluvit si s ním.

"To ano," odpověděl. Elliot byl splněný sen.

Vždy, když byl v galerii až do zavírací doby, Elliot ho vyzvedával. Čekal na něj před vchodem, hlava pod kšiltovkou sklopená, aby si ho nikdo nevšímal. "Jak úspěšný jsem byl dneska?" zeptal se vždy.

A sotva sedli do auta, Elliot ho políbil na přivítanou.

Odstěhoval se do Londýna, kde nikoho neznal. Stále splácel hypotéku bytu, ve kterém bydlela jeho bývalá snoubenka, která s ním ani nemluvila. Rodiče neviděl už více než rok a čtvrt. Nina, Vanessa i Scott žili vlastní životy a neměli na jeho osamocený zadek čas. Ale měl Elliota zpátky. A to bylo to jediné, co ho momentálně drželo nad vodou.

Ten den ho Elliot zavezl domů. "Půjdeš nahoru? Aspoň chvíli?" zeptal se ho. Elliot totiž brzy ráno odjížděl někam na sever do výrobny malířských pláten, do kterých chtěl investovat.

Elliot vypnul motor auta bez zaváhání. "Jasně."

Remi hodil v přízemí Elliotovi klíče, aby šel napřed, a ještě vybral schránku. Čekaly ho tam dva dopisy a u jednoho hned poznal písmo své mámy. Kontaktovala ho poprvé od toho, co jim řekl pravdu o Jenny i o sobě. Překvapením tak nenacházel slova, když přišel do bytu.

"Všechno v pohodě?" zeptal se Elliot. Ten se stihl už usídlit na Remiho sedačce, která byla nová teprve týden a vlastně si ji sám vybral dle pohodlnosti.

Remi mu dopis ukázal. "Máma," řekl jednoduše.

Elliot věděl už úplně všechno, co se stalo, takže byl už i do detailu obeznámen se situací ohledně jeho rodiny. Proto v tu chvíli zpozorněl. "Oh? Mám to otevřít?"

Remi zavrtěl hlavou a posadil se vedle něj. Mlčky začal dopis otevírat. Než vytáhl psaní z obálky, zhluboka se nadechl.

Drahý synu, začínal dopis. Už jen z toho Remi posmutněl.

Jeho máma nejprve psala o tom, jak vypadli z kontaktu, i když si to tak nepřála. Že jednou potkala Ninu v obchodě, a tak si od ní vyžádala Remiho novou adresu (ano, Remi jim ani neoznámil, že se přestěhoval do Londýna).

A pak se omluvila.

Byl pro to pro nás šok. Nejen tvá sexualita, ale hlavně to, co se stalo s Jenny. Bylo toho na nás moc. Omlouváme se. Chtěli bychom tě zase vidět.

Elliot si také četl onen dopis přes Remiho rameno. Jeho máma napsala konkrétní datum víkendu, kdy by si přála, aby přijel. Když si ho Remi přečetl a chvíli počkal, aby měl jistotu, že Elliot také, otočil se k němu. "Máš ten víkend volno?" zeptal se.

"Myslím jo. Zatím jo."

"A pojedeš se mnou? Chtěl bych tě s našimi seznámit," řekl opatrně.

Elliot se na něj překvapeně podíval. "Oh? Okay?"

"Já jen... Bojím se, že mi nevěří. Že když tam teď přijedu, budou si myslet, že jsem si to tehdy jen vymyslel. Takže chtěl bych tě jim představit, ať ví, že to myslím s tebou vážně. Chtěl bych, aby věděli, že jsme spolu byli rok a půl na vysoké. Že to není jen fáze."

Elliot přikývl a sklonil se ke své tašce. Vytáhl z ní diář a víkend za čtrnáct dní si přepsal velkými písmeny 'REMI'. "Cokoliv jiného bude muset počkat," pousmál se.

Remi si úlevou povzdechl. Věděl, že se bude cítit hned o něco lépe, když bude mít Elliota vedle sebe. Bylo mu jasné, že i tak to bude docela nepříjemná návštěva, ale doufal, že kdyby náhodou jeho rodiče měli nějaké kecy, nebudou se vyjadřovat před Elliotem. Skoro rok a půl se s Remim nebavili. Nemohli být najednou se vším v pořádku, prostě ne.

Remi už ale jejich souhlas nepotřeboval. Naučil se žít bez jejich přítomnosti ve svém životě. A jestli se ten víkend vyklube z toho akorát tak to, že se na něj stále budou dívat mezi prsty, tak ať. Měl už zcela vlastní život. A s Elliotem byl šťastnější, protože mohl být sám sebou.

Vyvalil se na sedačku, pohled přilepený na strop. "Bože, to dopadne," zamumlal.

Elliot se pousmál. "Okouzlím je svým šarmem. Snad."

"Možná tak penězi," odfrkl si Remi. "Uvidíš, jak se jim rozzáří oči, až řeknu, že jsi ten Elliot. A jestli to tak fakt bude, asi se otočím na prahu a odejdu."

"Ty jo, ty ses fakt za ty roky změnil," písknul uznale. "Když jsme byli spolu na vysoké, tohle by sis netroufl."

"Já vím. Ale rodiče byli první, co se ke mně otočili zády. I když, zcela upřímně, měli na to právo. Nikdy si neodpustím to, co jsem Jenny udělal."

Pravda byla taková, že i když byl teď opět spokojeně ve vztahu s Elliotem, v hloubi duše mu hlásek namlouval, že za Jenny si tohle nezaslouží. Rozhodl se to ale plně ignorovat. Udělal chybu, jednu velkou, ale trpěl už dlouho.

"Já osobně si myslím, že zas takový právo neměli. Jsi jejich syn," odpověděl Elliot. "I když už dospělý, i když už s vlastním životem. Tohle se týkalo více tebe a Jenny než jich."

"Možná," zamumlal Remi. Nevěděl, co víc říct. Hlava mu spadla na Elliotovo rameno. Byl najednou tak unavený, jako by ho čtení dopisu od mámy úplně vyřídilo.

Elliot zapnul Remiho malou televizi a naladil náhodný kanál. Pak se taky pohodlněji usadil a Remi si pro své větší pohodlí lehl hlavou do jeho klína a na sedačce se natáhl. Usnul, i když věděl, že Elliot bude muset tak do hodiny odejít.

Když ten čas nastal, Elliot ho co nejjemněji probudil. Dělal to vždycky, šeptal Remimu do ucha jeho jméno a obdarovával ho jemnými polibky. Ani za ty roky se tohle nezměnilo. Jakmile nabral Remi vědomí, Elliot se vysvobodil zpod jeho hlavy a místo toho, aby konečně odešel, šel do kuchyně. Postavil Remimu vodu na čaj. Pak se k němu vrátil, téměř ho zvedl do stoje a zavedl do ložnice. Zatímco se Remi převlékal do pyžama (na sprchu se cítil až moc unavený), Elliot mu dodělal jeho oblíbený čaj a donesl do ložnice. Sedl si na kraj postele vedle Remiho.

"Zítra se vidíme?" zeptal se.

Remi pokrčil rameny. "Podle toho, kdy se vrátíš."

Elliot rychle spočítal své časové možnosti. "Oh. Zítra to asi nevyjde. Tak pozítří?"

"Jo."

"Vyzvednu tě zase. Zajdeme si někam na večeři, hm?"

Remi se pousmál. "To zní fajn."

"Tak já běžím," usmál se Elliot tím způsobem, který se taky od prvního ročníku na vysoké nezměnil, a pak Remiho políbil do vlasů.

"Děkuju, že jsi mě uložil do postele jak pětileté dítě, i když je mi dvacet sedm," rýpl si Remi.

"Hej! Aspoň mám ze sebe dobrý pocit. Počkej, až spolu budeme bydlet, budu tě maximálně rozmazlovat."

Remi se zasmál. Nebylo to poprvé, co Elliot zmínil společné bydlení. Pravda byla, že když si Remi hledal byt, Elliot mu nejprve nabízel, ať se nastěhuje k němu. Chtěl být ale ještě aspoň chvíli samostatný. Když už mu Elliot pomohl najít práci a trval na placení většiny jejich večeří, Remi by nejspíš neunesl, kdyby u něj i bydlel. Ne, když to není tak dlouho, co se dali zase dohromady.

A tak šlu dva dny na to na večeři. Procházeli se londýnskými uličkami. Na chvíli si propletli prsty, což pak tvořilo titulek jednoho bulváru. Kdo je tajemný muž, který si získal srdce Elliota Quinna?

Elliot byl sochař a malíř. Ne zpěvák, herec nebo model (i když by mohl být). Bulvár se o něj nezajímal tolik, jak by mohl. A tak když Remi tohle uviděl, jeho obličej na tom jednom jediném časopisu. musel se tomu zasmát.

Pomalu ale jistě se začínal na veřejnosti cítit svůj, i když držel Elliotovu ruku. Vysloužilo si to nespočet znechucených pohledů nebo tichých nadávek do věcí, které nikdy ani neslyšel, ale začínalo mu to být jedno. Na konci dne na názorech jiných nezáleželo, záleželo jen na tom, že byl konečně zase s Elliotem a šťastný.

⁕ ⁕ ⁕

většina této kapitoly byla napsaná na trávníku před eiffelovkou a říkám vám, to byl teprve vibe

also sami jste si napsali, čeká nás ještě pár kapitol, kdy budou prostě happy. uznávám, že si to zaslouží :D

VÍTE ALE NA CO JSEM SE ZAPOMNĚLA ZEPTAT?

Každopříběhová otázka - vaše oblíbená postava? 🥰

(taky vám sem musím napsat, protože mi to přišlo vtipný - jak jsem psala to, že elliot teda tak romanticky uložil remiho do postele a odešel, napadla mě myšlenka, jak by sotva vyšel ven a něco ho srazilo 😭😭😭😭 zrovna když jsou zase happy. to by byl plot twist. a takhle vznikají moje příběhy - tyhle random nápady z věty na větu 😂)