Remimu stačil týden, aby dal v obou pracích výpověď. Osm dní, aby vypověděl smlouvu na bytě, který si pronajímal. Aby si pomalu začal balit věci.

Byl to totiž týden, kdy se mu Elliot nastěhoval do jeho skromného malého bytu, protože po tom, co se Remi u něj naprosto složil, měl o něj strach. Vracel se tak každý den do bytu, který nebyl prázdný, ale čekal ho tam jeho nejoblíbenější člověk na světě. Už jen díky tomu byl svět hned krásnější.

Jeho plán byl takový - zachovat se pro jednou lakomě. V práci měl určitou výpovědní lhůtu, za kterou mu Elliot pomůže najít byt v Londýně. A tam? Tam bude pracovat opět v nějaké galerii, protože mu to prý Elliot bez problému zařídí. Tak lehké to bylo. A tentokrát se Remi rozhodl, že si nechá pomoct.

Elliot měl totiž pravdu v jedné věci. Nemohl pokračovat ve svém životě jako doteď. Zbláznil by se.

Takže už týden byl Elliot u něj pečený vařený a jejich vztah byl přinejmenším... zajímavý. Spali spolu v jedné posteli, která ani nebyla největší, protože Remiho byt byl jednopokojový. Neměl kde nacpat nějakou nafukovací matraci, natož tak druhou postel. Zároveň se ale ani jedinkrát nepolíbili.

To by zas tak překvapující nemělo být. Byli bývalí, už spolu nebyli. Byli jen kamarádi.

Kamarádi, kteří k sobě cítili to všechno, co kdysi, a teoreticky jim nebránilo nic v tom, aby i byli to, co dříve. Proto to bylo zvláštní.

Ale Remi se potřeboval dát do pořádku. Věděl to on sám i Elliot.

Jenže pak, devátý den, co byl Elliot u něj, Remi ořišel domů a Elliot řekl: "Chtěl bych tě vzít na rande."

Remi se na něj překvapeně podíval. "C-co?"

Nikdy na pořádném rande nebyli. Nemohli. Oba se totiž schovávali, ale teď tomu bylo už jinak. Každý, kdo znal Elliota jako umělce, věděl o jeho sexualitě.

Ale o Remim věděla jen Jenny a jeho rodina. Byl to krok dopředu, ale pořád ne dostatečný.

Elliot pokrčil rameny. "Hele, co mi vlastně tady děláme?" zeptal se najednou. "Já tě stále miluju, Remi. A věřím, že ty mě taky. A teoreticky už nám nic nebrání. Takže mě nech tě vzít na rande."

Nasucho polkl. Stále se cítil, že po tom všem, co udělal, si Elliota už znovu nezaslouží. Ale kdo byl, aby mu řekl ne? Elliot měl pravdu, stále ho miloval, protože nikdy nepřestal.

"Tak jo," vydechl nakonec.

Elliot se usmál. "Tak jo."

Takže když se pak o dva dny později jeli podívat do Londýna, jak pokračuje výstavba Elliotova bytu, který už byl téměř hotový, a taky na prohlídku jednoho potencionálního bytu pro Remiho, Elliot na ten večer naplánoval jejich historicky první rande a také jim zaplatil noc v hotelu, aby je nesužoval čas posledního vlaku domů.

Remi byl nervózní. Nevěděl, jestli byl připravený projevovat náklonnost k Elliotovi na veřejnosti, ale zapomněl, že to byl jeho Elliot. A ten ho znal. Takže když přišli do menší umělecké galerie, což byla jejich první zastávka, Remi se rozhlédl, ale neviděl jediného člověka.

"Je to tady tak prázdný," podotkl. Neviděl jediného člověka kromě paní za pokladnou.

"Taky už je hodinu zavřeno," odpověděl Elliot nenuceně."

Remi k němu trhl pohledem. "Tak co tady děláme?"

"Nevěděl jsem, jestli by ti bylo příjemné být se mnou na rande před ostatními lidmi. Takže abys nemusel být nervózní z ostatních, zavolal jsem, zařídil jsem. Že já jsem out neznamená, že kvůli tomu rande musíš taky. Chci aby sis to plně užil."

Remi se otočil o třista šedesát stupňů. Nikde ani noha. Byli úplně sami v galerii plné krásného umění.

"Wow," vydal ze sebe a podíval se Elliotovi do očí. A pak k němu natáhl ruku. "Tak jdeme?"

Elliot se ušklíbl a propletl si s ním prsty. Hodinu a půl tak chodili po galerii, kterou měli jen pro sebe, ruku v ruce jako normální pár. Za celou dobu opravdu nikoho nepotkali a Remi tak obdivoval Elliotovo postavení a známosti.

Když se pak vrátili k východu a oblékli si své kabáty, Elliot poděkoval ještě několikrát ženě u pokladny. Remi netušil, kolik musel zaplatit.

Pak vyšli ven. Chvíli stáli na vrcholu schodiště a pozorovali hvězdy, každý ruce hluboko v kapsách svého kabátu.

"Teď je to na tobě. Můžeme jít ještě do restaurace nebo si objednat něco na pokoj. Co chceš?" otočil se k němu Elliot.

Držel si od Remiho odstup. Lidé procházející kolem nich nemohli poznat, že mezi nimi něco bylo.

A v tu chvíli to Remiho zamrzelo.

Elliot byl otevřený, co se jeho sexuality týkalo. A co on sám mohl ztratit? Rodinu už kvůli tomu ztratil. A bylo to děsivé, strašně děsivé v tu chvíli, ale byl to Elliot. Byli v tom spolu.

A tak, s bijícím srdcem, se Remi k němu přiblížil a krátce políbil Elliotovy rty, které ani nestihly zareagovat. Pak se pousmál, když uviděl Elliotův překvapený výraz.

Napravo od nich seděl jeden pár na lavičce. Hned tři lidi venčili psa. Dvě děti si hráli na hřišti po jejich levici, zatímco si jejich maminky povídaly. A Remi poprvé políbil Elliota na veřejnosti před zraky ostatních. Pro všechny obyčejný den, pro Remiho přece jen tak moc speciální.

"Na hotel," odpověděl pak na Elliotovu otázku. "Objednal bych něco na hotel," usmál se a otočil se k odchodu.

Hrál, že byl v klidu. Doopravdy vyšiloval. Políbil Elliota na veřejnosti a svět se nezbořil. Kdyby mu to někdo řekl před pár lety, nevěřil by.

Hned, jak se Elliot probudil z transu, doběhl Remiho. "Tys mi dal pusu," řekl.

"Jo."

"Před všemi těmi lidmi."

"Nemyslím si, že si vůbec někdo všiml," mávnul rukou.

"No a? I tak!"

Remi se na něj hlavou otočil. "A víš, co udělám teď?" zeptal se. Když Elliot zavrtěl hlavou, šáhl mu do kapsy, propletl si s ním prsty jako v galerii a jejich ruce z kapsy zase vytáhl. "Chytnu tě za ruku. Protože mě to dělá šťastným a po tom všem už štvu na názory ostatních."

Možná vypadal v klidu. Že se nebojí. Doopravdy byl ale vystrašený. Zároveň ho to naplňovalo adrenalinem a štěstím.

Elliot mu ruku stiskl. "Jsem na tebe pyšný," zašeptal.

Nešli tak dlouho, už jen z důvodu, že jim na ruce byla zima a tak je stejně za chvíli zase strčili do kapes. Pro Remiho to byl ale i tak obrovský krok v tom plně přijmout sám sebe a být k sobě upřímný.

Takže na hotelu všechny stěny spadly. Sotva se za nimi zavřely dveře, Elliot uvěznil Remiho mezi sebou a zdí a začal ho líbat. Dával si ale na čas, byl něžný a pomalý a Remi pomalu ale jistě šílel.

Tak mu Elliot chyběl. Po všech stránkách. A tahle intimní, kdy byli jen oni dva a nic jiného, jejich pozornost stoprocentně na tom druhém, to Remi miloval. Bylo to totiž něco, co Jenny dát nemohl, protože jeho mysl se jí nikdy nevěnovala stoprocentně. Z velké části myslela právě na Elliota.

Museli na sobě ještě hodně pracovat. Dohnat to, co ztratili. Remi o Elliotově životě v Americe věděl takovou trošku. Nebo to si aspoň myslel, což se mu později tu noc potvrdilo, když mu Elliot tentokrát do detailu začal o jeho životě v Americe vyprávět.

"Měli bychom navštívit někdy Ninu s Vanessou. Strašně rády by tě viděly," podotkl Remi v jednu chvíli, kdy Elliot mluvil o tom, jak osaměle se cítil.

"Prosím. Vanessina podprůměrná kuchyně mi taky chyběla."

Remi se na něj překvapeně podíval. "Nikdy sis nestěžoval!"

"Protože jsem rozumný a nechtěl jsem zůstat o hladu!" bránil se. Oba se rozesmáli. Remi zabořil hlavu do Elliotovi hrudi, jeho ruka mu hned začala prohrabávat vlasy. Takhle vypadalo štěstí. A tentokrát byl rozhodnutý udělat cokoliv, aby si ho nenechal vzít.

⁕ ⁕ ⁕

příští kapitola je 50. a já netuším, jestli bude poslední nebo ne 😂 uvidíme 🫠