Jakmile Remi z místnosti odešel, Elliot tam zůstal ještě dobrou půl hodinu a ztěžka dýchal.

Stalo se toho tolik. Remi ho neodřízl. Napsal mu špatnou adresu. Jeho vlastní táta ho nejspíš také zradil. Remi měl snoubenku, přesto se nebránil, když ho Elliot políbil. Jako prvnímu člověku oznámil jeho plány - že se chce vrátit do Anglie a tvořit tady.

Ale to, jak se Remi choval, jak reagoval, jak na něj křičel. Remi na něj nikdy nekřičel. Elliot mu viděl v očích všechen ten smutek a přetvářku, ve které poslední roky žil, a chtěl si to na Elliotovi vybít. Ještě když si myslel, že to přestal komunikovat s ním.

Zvedl se. Bez jediného slova k někomu jinému opustil galerii. Došel na hotel. Prošel kolem svého pokoje a zaťukal na dveře toho sousedního. Jeho otec otevřel během pár sekund.

"Elliote," přivítal ho radostně. "Hledal jsem tě. Kde jsi byl?"

Pustil ho dovnitř. Elliot za sebou zavřel dveře. Jeho táta nejspíš očekával, že se posadí, přidá se k němu na odpolední čaj, ale on zůstal stát.

Neměl v plánu chodit kolem horké kaše. Už tak ztratili čtyři a půl roku pod dekou lží. "Co jsi nám to udělal?" zeptal se. "Co jsi sakra udělal mně a Remimu?"

Jeho otec, který už seděl u čaje, zachoval naprosto klidnou tvář. Jako by to s ním ani nehnulo. "Co tím myslíš? Nic jsem vám neudělal."

"Tenkrát, když jsem odjel. Remi za tebou byl před tvým odjezdem. Řekl ti, ať mi řekneš, ať mu napíšu vysvětlení, proč mu neodepisuju. A ty si mi místo toho řekl, že se mnou už nechce mít nic společného."

Otočil se k němu. "Ty jsi s ním mluvil?" Elliot přikývl. "A to mu věříš víc, než mně? Jak víš, že si to nevymyslel, když už jsi teď slavný a bohatý, hm?"

"Remi má snoubenku. Takže to, co tady naznačuješ, vážně ten případ není. Nemá důvod mi neříkat pravdu. A ty mi, prosím, přestaň lhát."

To byla první informace, která jeho otce překvapila. Že měl Remi snoubenku. Že jakkoliv se chtěl vymluvit na to, že je Remi nejspíš jen zlatokop, nevyjde mu to.

Postavil se. Obešel křeslo, ve kterém seděl. A pak do něj kopnul. "Všechno jsem udělal pro tvoje dobro," křikl na něj. "A kdybych to neudělal, nejsi teď tady. Byl bys někde za pokladnou jako vyhořelý umělec, protože bys nedokázal toho kluka tisíce kilometrů od tebe dostat z hlavy."

Elliot na něj chvíli nevěřícně civěl, než se začal smát. Opravdu šíleně smát. "Děláš si srandu? Já se cítil mizerně, tak moc mizerně, právě kvůli Americe. Že ten jediný člověk, na kterém mi záleželo, mě takhle odříznul. Já ti věřil."

"A já věřil tobě," odpověděl jeho táta. "Sám jsi mohl vidět, jak se po tom ponořil do práce. Jak ses zlepšil. Jsi jeden z nejlepších sochařů současnosti. A to, že ti Remi neokupoval neustále mysl, ti pomohlo a neříkej že ne!"

"On mi tu mysl ale okupoval!" křikl zpátky Elliot. "Tohle nemělo být tvé rozhodnutí. Byl jsem dostatečně starý na to, abych věděl, co je pro mě dobré. Remi mi v životě neuvěřitelně pomohl. Byl vždy u mě, když jsem to potřeboval a tvá práce byla pro tebe důležitější jak já!"

Jeho otec se odmlčel. "Nikdy jsem si na nic nehrál," řekl po chvíli klidně. "Když jsem ti řekl, že Remi je pro tebe dobrý kluk, myslel jsem to tak. Když jsem jemu řekl, že si ho dokážu představit po tvém boku navždy, taky jsem nelhal. Protože on byl pro tebe opravdu to nejlepší a to bylo přesně to, co jsem pro tebe chtěl. Ale ne, když si odjel. To vše změnilo. Neměl jsem v plánu nic dělat. Dodnes nevím, proč ti nedošly jeho dopisy, nebo proč jemu ten tvůj. Ale nahrálo mi to do karet. A já se omlouvám, jestli ti to ublížilo, ale podívej se teď na sebe. Podívej se, až kam jsi to dotáhl."

Elliot zavrtěl hlavou. Jeho oči začaly opouštět slzy. "Řekl jsi, že mi věříš. Ale při tom jsi nevěřil, že bych zvládl být úspěšný, kdybych zůstal v kontaktu s někým, na kom mi opravdu záleželo. Nevěřil jsi, že bych byl úspěšný, kdybych se necítil tak mizerně."

Než jeho táta stihl odpovědět, zmizel. Moc dobře věděl, jak těžké to pro Elliota v Americe bylo. Jak těžké to bylo po tom, co jeho táta přijel a on si myslel, že ho Remi odřízl. A jen to z povzdálí sledoval. Sledoval, jak jeho syn trpí, jen aby byl úspěšný.

Cítil se tak zmateně. Dnešní den byl tak náročný. Potkal Remiho. Zjistil, že má snoubenku. Ten fakt mu ještě asi plně nedocházel. Jeho táta ho zradil. Zradil ho už před čtyřmi lety a jen sledoval, jak se Elliot trápí.

Zavřel se u sebe na pokoji, praštil sebou na postel a dal průchod slzám. Nečekal tohle všechno, když byl na cestě zpátky sem. Nečekal, že začne zpochybňovat celou svou existenci.

Remi na druhý den k večeru opravdu přišel. Z recepce mu zavolali, že má návštěvu a Elliot pro něj došel. Bylo půl sedmé večer.

Na recepci stál Remi sám. Nevěděl proč, ale bál se, že přijde nakonec s Jenny, že ji třeba nechá čekat ve vestibulu. Ale byl sám a vypadal dokonale. Včerejší jemné strniště si oholil. Vlasy tentokrát neměl nijak upravené a hned vypadal o něco víc, jako ten Remi, kterého opustil. Na sobě měl dlouhý kabát, který mu perfektně padl. Elliot chvíli ještě stál u schodiště a prohlížel si ho, než se k němu vydal.

"Co jsi řekl Jenny?" zeptal se jako první.

"Večeře s kolegou z galerie, kde jsem pracoval. Pak jsme ho potkali a Jenny nás chvíli nechala o samotě. Nebylo to tak těžký."

Takže spolu měli tak hodinu a půl, aby to nebylo podezřelé. Super.

Elliot ho dovedl na pokoj. Pomohl mu sundat ten těžký kabát a nabídl mu místo, aby se posadil. Když mu naléval sklenici vody, Remi se zeptal: "Tak dozvěděl ses něco?"

A tak mu Elliot do nejmenšího detailu přeříkal jeho konverzaci a otcem. Zašlo to ale hlouběji, protože pro lepší pochopení mu musel vysvětlit také jeho situaci v Americe - to jak se tam cítil, jak tam byl osamělý. Jak pracoval na svých dílech dvacet hodin denně, jen aby zaměstnal své myšlenky. Hodina tak uletěla jak nic.

"Takže když jsem psal tátovi, ať s tebou promluví, neudělal to. A když jsi ho ty požádal, ať mi vyřídí tvůj vzkaz, lhal mi, že jsi mě odřízl," shrnul to na konci. "A co se týče mého druhého dopisu tobě, asi se vážně musel ztratit, jinak nevím. Každopádně jak sám řekl, hrálo mu to do karet."

Remi se opřel o sedačku. Nepřítomně se díval před sebe. "Takže to nebyla chyba ani jednoho z nás," zamumlal.

Elliot zavrtěl hlavou. "Ne."

"Takže jsme v pohodě."

"Jo."

Chtělo se mu brečet, to Elliot poznal. Nejspíš se v něm praly emoce. Měl Jenny, měl snoubenku, ale zároveň tady před ním seděl on. A byli v pořádku. Neublížili tomu druhému záměrně, jak si celou tu dobu mysleli.

A pak se stalo něco. co by Elliot od Remiho nikdy nečekal.

První Remimu vytryskly slzy. Ale než stihl Elliot nějak zareagovat, Remi spojil jejich rty. Začal ho líbat, jako by chtěl dohnat všechny ty roky, co byli od sebe. "Máme ještě tak půl hodiny, než to začne být podezřelý," vzdychl Remi. když se od něj na chvíli odtáhl.

"Co-"

"Chyběl jsi mi, Elliote," přerušil ho se slzami v očích. "Tak moc jsi mi chyběl. Už více než tři roky si tě představuju pokaždé, co Jenny políbím. Co spolu spíme. Já... já už to nedokážu. Chci tebe, toho reálného Elliota, i když jen na chvíli. Prosím."

Zněl naprosto zoufale. Elliot ho pomalu pohladil po tváři. Nedokázal si ani představit, jak mohl ty poslední roky žít. Jak mohl předstírat, že je zamilovaný do dívky. V tu chvíli ho Remi chtěl jen využít, uvědomoval si to, ale nedokázal mu říct ne. Přece jen, taky mu neuvěřitelně chyběl.

A tak si ho přitáhl zpátky k sobě. Políbil ho. Odepnul mu košili a hodil ji někam na druhou stranu pokoje. Když už i Elliot byl bez košile, přesunuli se na postel, přičemž ale jejich těla zůstávala zamotána v sobě.

Měli jen půl hodiny, jak Remi sám řekl. Zůstali ale celou noc. A když se Elliot ráno probudil, ucítil chladno na místech, kde ho přes noc Remi objímal. Byl pryč.

⁕ ⁕ ⁕

víte co, já už nebudu říkat, kolik kapitol do konce. jak to vyjde, tak to vyjde, možná jich bude víc. funny ale je, že jsem si na začátku říkala, že tohle asi bude jen taková prázdninová oddechovka, že bude mít tak 35 kapitol 😂

ale pls, pokračujte s vaší náloží komentářů, jsem strašně zvědavá na vaše názory, ty poslední kapitoly úplně jedete 😭❤️