Remi někdy přemýšlel z nudy o tom, jak by asi reagoval, kdyby potkal někdy Michaela sám.

Nebyl konfliktní člověk, to vůbec. Ale jen pomyšlení na tuto osobu v něm budilo neuvěřitelný vztek a možná i násilnické sklony, o kterých ani nevěděl, že v sobě má.

Vymýšlel si všechny ty hrdinské scénáře, jak by se za Elliota postavil, třeba ho zkopal do kuličky, ublížil mu tak, jak ubližoval on Elliotovi, ale ve finále byla realita úplně někde jinde. 

Michael přišel do antikvariátu. Dokud si neprošel celý obchod, zatímco Remi jen nervózně seděl, nevěděl, jestli přišel záměrně kvůli němu nebo to byla opravdu náhoda. 

Michael hodil Remimu na pult knihu. Ten ji zaúčtoval. Už si pomalu opravdu začínal myslet, že si nepamatuje ani z té galerie, kdo je. Jenže když mu Remi vrátil peníze, hodil na pult ještě obálku.

"Dej tohle Elliotovi, prosím," řekl jednoduše. 

Remi na obálku shlédl. Jestli se Michael snažil posílat něco přímo k Elliotovi domů, nebyla šance, že by se k tomu dostal. Veškerá pošta šla přes jeho otce, který už o minulém dopisu také věděl. Nejraději by se zasmál. Jak naivní musel Michael být, aby si myslel, že mu to Remi dá?

Vzal obálku do ruky. A před Michaelem ji roztrhl vejpůl. "Hotovo."

Z jedné půlky papíry vypadly. Byl tam jeden ručně psaný dopis a pak šek. Snažil se Elliota uplatit?

Michaelův obličej se přeměnil v zamračený. Nejhorší na něm bylo, že on zkrátka nevypadal jako špatný člověk. Vždyť když už ho Remi tenkrát z časopisu kreslil, vybral si právě ho, protože byl hezký. Byl to přece jen model.

A teď před ním stál, naštvaný, a Remi mu v očích tak viděl jeho jediný problém - agresi.

"Co si to dovoluješ?" zasyčel.

"Co si ty dovoluješ vůbec kontaktovat zase Elliota nebo mě vyhledávat v práci?" opáčil Remi. 

Zjišťoval tak o sobě jednu věc. Neuměl se pořádně postavit za sebe, bránit se nebo hádat se. Když šlo ale o někoho, na kom mu tolik záleželo, neměl s tím problém.

"Na tom setkání s Elliotem jsme vykročili špatnou nohou-"

"Ty jsi tak naivní," přerušil ho Remi. Postavil se a vzal hromádku knih, kterou měl ještě roznést. "Špatnou nohou jsi totiž vykročil už v tu dobu, co jste byli spolu, a teď už to vážně nezachráníš. Bojí se tě. Má z tebe doslova trauma. A jestli máš v sobě alespoň trochu soucitu, právě proto ho necháš být. A teď, děkujeme za nákup, můžeš jít. Já musím pracovat."

Obešel pult a rozešel se na druhou stranu mezi regály s historickými knihami. Začal srovnávat knížky, když se Michael objevil na opět na konci řady. "Elliot mi lhal, že? Jste spolu."

"Nejsme," zamumlal Remi. "A i kdyby jo, nic ti do toho není."

Tak nějak ale tušil, že mu Michael stejně nevěří. Stál tam, opřený o regál, s úšklebkem na tváři. Když se o něm s Elliotem zase nedávno jednou večer bavili, Elliot mluvil i tom, jak si dělal rešerši o psychopatii. A sice že není žádný odborník, ale zpětně si uvědomil, že Michael nějaké znaky vykazoval.

Proto se Remi pomalu ale jistě začal bát. Bylo to přesně jako tenkrát v galerii. Michael se pokusil vše vyřešit, jako by se nic nestalo, ale postupně nad ním začala přebírat kontrolu agrese. To samé na tom setkání s Elliotem, dle jeho vyprávění. A teď, jak tam tak stál, nechutný úšklebek na tváři, Remimu bylo jasné, že nad ním přebralo jeho ego a narcismus (což prý byla známka psychopatie) a že ještě tady zdaleka nekončil.

"Jak vůbec víš, že to, co ti řekl, je pravda?" zeptal se Michael.

"Vím. A neexistuje vesmír, kde bych věřil nějaké tvé upravené verzi před Elliotem," řekl bez toho, aby se na něj podíval. Dále urovnával knihy. 

"Netvrdím, že jsem mu neubližoval. Ale jak víš, že si to doopravdy neužíval?"

Remi zavřel oči a zastavil se uprostřed práce. Nemohl uvěřit tomu, co právě Michael vypustil z pusy. Cítil v sobě slzy, zároveň ale neuvěřitelný vztek. Nevěřícně se otočil na Michaela. "Vypadni. Fakt, už vypadni. Elliot není žádný masochista a ty jsi naprostý psychopat. Vypadni nebo zavolám policii."

Uchechtl se. Vytáhl z kapsy další obálku. "Napadlo mě, že tu první zničíš. Takže dej mu tohle a já v poklidu odejdu. A věř mi, dozvím se, jestli se to k němu dostalo nebo ne."

Remi zavrtěl hlavou. "Nic mu nedám. Prostě jdi pryč."

"Proč si pořád o mně myslíte to nejhorší, hm? Je to jen zkurvenej dopis. A šek na peníze, abych částečně taky pokryl jeho pobyt tam." Michael měnil nálady jak na horské dráze. 

"Pobyt v nemocnici?" zeptal se zmateně Remi. Elliot se nikdy nezmínil o tom, že by ho Michaelovy činy dostaly až do nemocnice. Jediné, co věděl, bylo, že po tom, co od něj Elliot utekl, vzal ho táta do nemocnice, kde ho ale jen ošetřili a jeli hned zase domů.

Michael se opět usmál. Jeho narcistická nálada byla zpátky. "Oh, takže přece jen jsou mezi vámi tajemství? Elliot skončil se dvěma zlomenými žebry. Já si myslím, že má chyba to nebyla. Neměl prostě padat z těch schodů."

Remimu se téměř začernilo před očima. Ano, Elliot ho také ujistil, že mu Michael nikdy nic nezlomil. A teď nevěděl, čemu má věřit.

Zavrtěl hlavou. "Nehraj si se mnou. Nevím, o co ti jde, ale jak říkám, nebudu věřit žádným tvým verzím nad Elliotem."

"A lhát o tomto by mi jak prospělo, hm?"

"Já nevím!" vykřikl Remi, celý frustrovaný z této situace. "Prostě už vypadni!"

Michael ale místo toho udělal další dav kroky k němu. Remi ustoupil. Byl ale ve slepé uličce, za ním byla už jen zeď. Michael natáhl ruku s dopisem. "Dej mu to."

Remi zavrtěl opět hlavou. Michael se znovu přiblížil. "Dej. Mu. To," zopakoval. 

"Známky psychopatie," promluvil Remi. "Manipulace. Narcistické chování a pocit nadřazenosti. Žádná empatie, nedostatek lítosti vůči obětem. Říká ti to něco?"

A tím uhodil hřebíček na hlavičku. Bral zpátky vše, co o Michaelově vzhledu řekl, v tu chvíli byl zkrátka jen nechutně děsivý. Strčil dopis zpátky do kapsy a zasyčel: "Víš co, ty malý hajzle? Asi ti teprve ukážu důvod, proč bych mohl být dle tebe psychopat."

Ohnal se po Remim. Ten to v ten moment ale už čekal, a tak se stihl skrčit. Rozběhl se, proklouzl kolem Michaela, ale sotva udělal dva kroky, Michael ho nějakým způsobem popadl za nohu (nebo mu podkopl nohy, v tom zmatku si sám nebyl jistý) a spadl na zem. Překulil ho na záda a uvěznil pod sebou. Remi neměl jak utéct. 

Michael ho popadl za límec. "Elliot je můj. Vždycky byl. A můžu si s ním dělat, co chci, protože si ta děvka nic jiného nezaslouží."

Remimu vyhrkly slzy do očí už jen z těch slov, i když od Elliota věděl, že pláč v Michaelovi vyvolával ještě větší agresi. Nic ale neříkal, nehýbal se, netušil totiž, co ho teď čeká. Michael ho držel za límec trika, ale víc zatím neudělal. Vypadalo to totiž, jakoby váhal. 

Remi zavřel oči. Nechtěl vidět, jak ho Michael poprvé udeří. Veškerá statečnost ho v tu chvíli opustila a myslel jen na to, jak tohle mohl Elliot zvládat přes tři měsíce, když mu bohatě stačila půl minuta bez toho, aby ho Michael vůbec uhodil. To ho akorát donutilo brečet ještě více. 

Pak ho Michael pustil, ale stále ho jeho váha držela na zemi. "Elliotovi na tobě záleží," zamumlal. "Neodpustil by mi to." 

Postavil se. Hodil po Remim ten dopis. Ale než se vydal pryč, neodpustil si jedno kopnutí Remiho do boku. Hekl bolestí, ale mlčel. Bál se, že jakékoliv slovo by Michaela vyprovokovalo v něco víc. 

Neměl to v hlavě v pořádku. Očividně s ním bylo něco špatně. 

Když ten den přišel k Elliotovi domů, nic mu neřekl. Když se ho Elliot zeptal, jestli může malovat dneska on na něj, odmítl, protože pod paží na žebrech se mu začínala rýsovat obrovská modřina. 

Když si pak čistil zuby a tupě zíral na svůj odraz v zrcadle, přišel si, jako by byl myšlenkami úplně někde jinde. Elliot přišel za ním, zezadu ho objal a bradu mu položil na rameno. "Děje se něco? zeptal se. "Přijdeš mi úplně mimo."

Remi zavrtěl hlavou. I když ho lákalo zeptat se, jestli Michael opravdu Elliotovi žebra zlomil, nechtěl na to dneska už více myslet. Nechtěl Elliotovi přeříkávat, jak o něm mluvil. 

Elliot zvedl pohled k jejich odrazu v zrcadle a pousmál se. Pak zničehonic vyhrnul Remimu triko a odhalil tak jeho modřinu.

Remi se vymanil z jeho objetí a triko si zase stáhl.

 "Co to je?" zeptal se Elliot. "Jak se ti to stalo?"

To, jakým způsobem mu Elliot triko vyhrnul - věděl to. Věděl, že pod tím trikem něco najde.

"Odmítl jsi malování. Cukl jsi sebou, když jsem se tě na tom místě dotkl, jako by tě to bolelo. Šel ses dneska převléct do koupelny. Co se stalo?" vysvětlil Elliot. 

Remi nebral to, že doteď o Michaelovi Elliotovi neřekl jako lhaní. Měl mu to totiž v plánu říct později. Jenže vyloženě lhát do obličeje mu taky nechtěl. A tak vyplivl veškerou pastu, umyl si obličej a zpátky se narovnal. "Dneska mě v práci poctil Michael svou návštěvou," řekl.

"A to mi říkáš až teď?" zeptal se Elliot tiše. Přešel opět k Remimu, který se opíral o umyvadlo. Vzal lem jeho trika a pomalu ho zvedl. Rýsující modřinu si prohlédl. "Co se sakra stalo?"

A tak se dal Remi do nepříjemného vypravování. 

⁕ ⁕ ⁕

to je bída s tím mým přidáváním, pardon!! jsem momentálně rozlítaná mezi prahou (kvůli práci) a domovem, stěhovala jsem se z koleje na kolej, pár akcí s kamarády taky bylo. teď už to bude snad lepší!