Elliot nakonec převyprávěl Remimu slovo od slova vše, co se stalo s Michaelem v baru.

Ležel při tom na břiše a Remi na něm obkročmo seděl a maloval mu na záda. Prý ho tahy štětce na jeho zádech uklidňovaly, a tak si Remi dával se svým dílem načas. Elliot v jeho pozici zvládal i čmárt neurčité věci do skicáku.

Remi nebyl na Elliota naštvaný. Přišlo mu, že v tomto ani neměl právo. Stejně, kdyby tam byl s ním, co by zmohl? Elliot byl opatrný, nebyl blbý, kdyby se měli sejít někde o samotě, kde nebylo živáčka, nikdy by s tím nesouhlasil. Takhle ho sice Michael taky udeřil, ale aspoň byli kolem lidé, kteří to zastavili.

"Kde myslíš, že teď bydlí?" zeptal se Remi. "Já myslel, že v Londýně, když jsme ho tam potkali, ale teď je možný, že pořád tady."

Elliot pokrčil rameny. "Nevím. Ale mám pocit, že spíše tady. Nevím proč. Možná to ze mě mluví jen paranoia, kterou způsobil."

"Elliote..." vydechl Remi. "Napadlo tě někdy, že bys mohl trpět posttraumatickou stresovou poruchou?" zeptal se opatrně. Vrtalo mu to hlavou už delší dobou, ale bál se to vytáhnout. Bál se, aby se Elliot nějakým způsobem neurazil nebo něco podobného.

Elliot mlčel. Remi mu neviděl do obličeje a tak ani jeho reakci. Trvalo několik dlouhých sekund, než promluvil. "Pustíš mě, prosím?"

Remi rychle sesedl a posadil se na kraj postele. Elliot se dal do pohybu a za chvíli seděl před Remim v tureckém sedu a hrál si s prsty. Nedíval se na něj. "Napadlo," řekl nakonec. "Ale copak s tím můžu něco udělat? Vyhledám odbornou pomoc, začnu o tom mluvit, a pošlou mě pravděpodobně do blázince jen proto, že jsem gay."

Takhle nad tím Remim nepřemýšlel. Samozřejmě ho napadlo, že kdyby o tom Elliot řekl nějakému odborníkovi, možná by si zase myslel, že je to jen výmysl, že Michael byl jen Elliotův kamarád, stejně jako tenkrát policie. Vůbec ho nenapadlo, že by mohl klidně schytat někoho, kdo by mu uvěřil, ale takovým způsobem, že by ho odsoudil a snažil se léčit spíše to, že je Elliot gay.

"To mě nenapadlo," zamumlal Remi. "Chtěl bych ti nějak pomoc..."

Elliot k němu natáhl ruku a čekal, až ji Remi chytne. "Ty mi pomáháš, ani nevíš jak. Uvědomuju si, co mi Michael udělal, uvědomuju si, že mě to bude pronásledovat pravděpodobně do konce života a že ani to, jak jsem se zamiloval to tebe, člověka, který mi tak pomáhá a vím, že by mi nikdy takhle neublížil, nevyléčí to, co Michael udělal, ale věř mi, když ti říkám, že je to mnohem lepší. Hlavně od toho, co jsme spolu."

Remi se pousmál. Věděl, že trauma je něco, co jen tak nezmizí. Ne vždy to láska vyřeší, jak tomu bývalo v knihách a filmech. On si to uvědomoval a Elliot taky. I když Remi obrátil Elliotův život k o něco lepšímu, i když byl zase šťastný, Remi neměl tu super schopnost, aby vymazal Elliotovy myšlenky na ty tři měsíce, které s Michaelem protrpěl.

Nepatrně přikývl. "Tak jo," přitakal spíše pro sebe. "Tak jo. To jsem rád."

Elliot si zvedl Remiho ruku ke rtům a jemně ji políbil. Pak si ji přiložil k tváři a zavřel oči. Chvíli tak seděli, než ho Elliot pustil se slovy, že se půjdou umýt.

Když takhle malovali jeden na druhého, často se šli umýt prostě spolu. Byl by skoro zázrak, kdyby si celá pomalována záda zvládl Elliot umýt pořádně sám. Nejprve chodili do vany, Remi zůstával venku a zmizel hned, co Elliotovi zády umyl. Když Elliot maloval na Remiho, chodil Remi do vany ve spodním prádle, když se ještě před Elliotem styděl, než spolu poprvé spali. Teď už je nic nebrzdilo, zkrátka se sprchovali spolu.

Na druhý den ráno se rozloučili. Remi musel totiž do práce do antikvariátu a Elliot mu slíbil, že se později za ním alespoň zastaví.

Remi si tu práci užíval. Sice nebyl nijakým velkým čtenářem, ale antikvariát měl docela slušnou sbírku knih o umění, které si prohlížel a pročítal, když neměl žádné zákazníky (což bylo většinu času). Když ho Elliot navštívil, listovali knihami spolu a komentovali určitá umělecká díla. Jednou soutěžili v tom, kdo z knih postaví vyšší věž. Jednou se zase líbali v sekci románů, aby ji podle Elliotových slov trochu okořenili homosexualitou. A jednou zase ve skladu zašli s líbáním tak daleko, jak neměli, a Remi se při té myšlence červenal doteď.

Jenže dnes, když Elliot přišel, nebyl sám. Za ruku vedl holčičku, u které Remi ani chvíli nezaváhal s tím, kdo je, protože měla úplně stejně šedavě-modrou barvu očí jako Elliot. Amelia, Elliotova sestra.

Překvapeně se na Elliota podíval. "Ahoj?" pozdravil ho s otázkou v hlase.

Elliot se pousmál. Když došli k Remiho pultu, zvedl Amelii do náruče a kývl na Remiho. "To je Remi. Jak jsem ti o něm cestou říkal."

Amelii bylo sice pět let, očividně ale byla taky hodně stydlivá, protože odvrátila pohled a schoulila se v Elliotově náruči.

Remi jen čekal na Elliotovo vysvětlení. Jak mu sám před nějakým časem řekl, neviděl se s Amelií více než rok. Rozhodně by nečekal, že se s ní objeví u něj v práci.

"Máma přijela," oznámil neutrálně Elliot, když uviděl Remiho zmatený výraz. "Dořešit něco kolem rozvodu, majetku a tak. Normálně jsem dostal povolení Amelii pohlídat, zatímco to budou řešit. Ovšem jen za podmínky, že na ni nevytáhnu nic teplýho, jak to máma nazvala."

Remi nakrčil obočí. "Teplýho?"

"Třeba jsem ji musel ujistit, že Amelii beru na hřiště a ne za mým přítelem. Táta zadržoval smích. Hned cestou jsem jí vysvětlil, kdo jsi. Říkám si, že když ji odmalička budu vystavovat tomu, že je normální, aby lidé stejného pohlaví spolu byli, že si třeba zvykne, víš? I když žije pod jednou střechou s matkou."

Remi tikl pohledem zpátky na Amelii, která se sice na něj nedívala, ale i tak řekl: "Má úplně stejný oči jak ty. Je to až děsivý."

Elliot se zasmál. Postavil Amelii na nohy a zeptal se Remiho, jestli má po ruce nějakou knížku s hodně obrázky. Remi si vzpomněl na jednu ručně kreslenou, u které by byl průšvih, kdyby ji Elliotova sestra poničila, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Elliot si ji vzal, posadil Amelii na strý gauč, který v obchodě byl, okomentoval pár obrázků a pak ji nechal, ať si knihou listuje sama.

Přešel zpátky k Remimu a sedl si na pult. "Normálně mi i vyhrkly slzy do očí, když jsem ji uviděl. Nevěděl jsem, že mají přijet. Tak dlouho jsem jí neviděl."

"Vidím, že to s dětmi docela umíš," podotkl Remi.

"Umím to s Amelií. Měl jsem k ní opravdu blízko, než ji máma odvezla. Kéž by tu zůstala déle."

"Nemůže?"

"Táta se pokusí mámě domluvit. Bydlí strašně daleko, proto není ani nic jako střídavá péče. Máma to ukončila se slovy, že ona má Amelii, táta mě, že je vše fér. Navíc, víš jak moc táta pracuje. Neměl by na ni čas. Ale třeba se po dnešku něco změní."

Elliot se celou dobu díval na sestru. Něco na něm se zdálo Remimu v tu chvíli být jiné. Přece jen Remi nikdy nepoznal nikoho z Elliotových blízkých (kromě jeho táty) a tak ho poprvé viděl s někým, na kom mu záleželo. A v ten moment si uvědomil, že tak přesně kouká i na Remiho, když si myslí, že o tom neví.

Remi se zvedl. Elliot k němu překvapeně vzhlédl, ale to už byl Remi na cestě k té polo rozpadající se sedačce. Sedl si vedle Amelii a podíval se do knížky. "Co to tady máš?"

Amelia se s ním bála mluvit. Remi si už myslel, že mu řekne možná tak to, že jí maminka zakázala bavit se s cizími lidmi, ale když k nim přišel i Elliot a sedl si na zem mezi ně, Amelia se na něj nervózně podívala, než odpověděla: "Mám ráda koně."

Dívala se na obrázek jednoho. Remimu v tu chvíli blikla v hlavě pomyslná žárovka. "Máš? Tak to mám pro tebe něco lepšího."

Knížka, kterou měl na mysli, byla přírodovědného rázu plná latinských pojmů, ale byla o plemenech koní. A Amelii stejně stačily jen obrázky. Právě tou knihou si ji získal. Nadšeně listovala stránkami, u každého druhého Elliotovi oznámila, že toho a toho by si přála a Elliot zpátky vtipkoval, že zmůže maximálně sochu v životní velikosti, ale koně jí opravdu nesežene.

Tak Remi poznal další stranu Elliota, o které si myslel, že mu možná zůstane i navždy zavřená, protože to doteď nevypadalo, že by Remi měl kdy šanci Amelii poznat. Taky ho to ale mírně rozesmutnilo, protože si uvědomil, že kdyby spolu měli všechen čas na světě, kdyby se tolik nebáli toho, co si o nich ostatní myslí a usmálo se na ně v budoucnu to štěstí nějakého dítěte, Elliot by byl skvělým otcem.

Jenže Remi si nemohl být jistý ani tím, co se stane, až Elliot za rok dostuduje vysokou.

⁕ ⁕ ⁕

jen vás varuju, že v dalších kapitolách asi budeme trochu skákat v čase. potřebuju se totiž právě dostat do doby kdy Elliot dostuduje vysokou :))))