Remi stál v Elliotově objetí jako solný sloup. 

Nedokázal se donutit, aby objal Elliota zpátky. Aby řekl, že se nic nestalo, že to přece byl jeho nápad. V hlavě mu totiž běhala Elliotova slova - nebudu se líbat s někým jiným, ne, když mám tebe.

"Takže je to pravda?" zeptal se tiše.

Elliot se od něj odtáhl, rozhlédl se a zavedl ho ještě dál za roh budovy, do slepé uličky za popelnice. "Jo," vydechl.

Remi nasucho polkl. "Však to byl můj nápad. Vlastně se nemůžeš ani cítit provinile," namítl. "Jen... jen mě zaráží, jak rychle se to stalo. Že jsi byl vůbec na nějaké party."

"Znáš takový ten pocit, že si neuvědomuješ následky svého činu, dokud to doopravdy neuděláš?" zeptal se Elliot. Remi přikývl. To byla přesně jeho situace. Když navrhoval Elliotovi, aby si na veřejnosti s někým začal, nemyslel si, že ho to poznamená tolik, jako v tu chvíli, když se to stalo. "To jsem já teď. Cítím se sakra provinile, že jsem to nakonec udělal, i když oba víme, že to nic neznamenalo."

"Pomohlo to alespoň?" zeptal se tiše Remi.

"Nevím, jestli si lidi najednou nemyslí, že jsem gay, ale aspoň se už baví o tom včerejšku a ne o tom, co se stalo v té galerii," odpověděl Elliot. 

Remi sklopil pohled. Chtělo se mu brečet, i když, jak Elliot říkal, oba věděli, že to nic neznamenalo. Když si jen představil jeho přítele, jak se líbá s nějakou blonckou (jméno Katie mu přišlo blonďatě), dělalo se mu úzko.

"Remi..." vydechl Elliot, když viděl, jak se Remi vyhýbá jeho pohledu. Chytil jeho tvář do dlaní. "Na tu party jsem šel spíše kvůli tomu, že mě vyprovokovali. Kluci na hodině měli kecy, jakože určitě nikam dneska nejdu z toho důvodu, že na mě čeká doma nějaký zbohatlý páprda," začal vysvětlovat. "Nechtěl jsem se tam ani nijak zdržovat. Nevím ani, co jsem si myslel. Když byli lidi opilí, naváželi se do mě ještě více. A tak... Tak jsem prostě využil té holky, která se ode mě celý večer nehnula na dva metry. Jako lusknutím prstů se vše uklidnilo."

Remi nepatrně přikyvoval. Chápal to. Chápal, že chtěl mít Elliot už jen klid. Přesto potřeboval chvíli, aby to zpracoval. Přece jen to byla docela rána po tom, co předešlé dva dny téměř skákal radostí z jeho vztahu s Elliotem.

"Remi," zopakoval Elliot jemně a a lehce ho pohladil po tváři. "Remi, podívej se na mě."

Zvedl pohled. Elliotovi se leskly oči. 

"Řekni mi, jak se cítíš. Ať už to byl tvůj nápad nebo ne, i když to pro nás nic neznamenalo, mohlo tě to ranit, já vím."

"Chápu to," vydal ze sebe Remi nakonec. "I tak je to šok. Já jen... potřebuju si to v hlavě urovnat. Nic ti ale nezazlívám."

Elliot nepatrně přikývl. "Pořád toho lituju. Nedokážu si ani představit, jak bych se cítil, kdyby se to stalo naopak."

Remi se musel uchechtnout. "Od začátku nám bylo jasné, že to nebude lehké. My dva spolu. Okolí nám prostě nedovoluje být jako ostatní páry. Tak prostě musíme zkousnout věci, jako jsou tyhle. Není to tak, že bychom se já nebo ty museli s někým líbat každý týden, že jo. Já vím, že bys to neudělal, kdybys nemusel."

Elliot ho opět objal a tentokrát Remi obmotal jeho ruce kolem Elliotova pasu zpátky. Stáli tam tak dobré tři minuty, než Elliot zamumlal. "Teoreticky jsem to udělat nemusel."

Remi protočil očima, i když to Elliot neviděl. "Hele-"

"Te amo," přerušil ho Elliot okamžitě. A Remi se jen pousmál, nesnažil se více argumentovat, odtáhl se od Elliota natolik, aby mohl krátce spojit jejich rty, a tak byl spokojený.

Znovu se pak s Elliotem sešel až odpoledne. Do té doby se sice nedokázal soustředit na školu, protože jeho hlava byla i tak plná Elliota a Katie (o které stále ani nevěděl, jak vypadá), ale věděl, že to vyšumí. Viděl Elliotovu reakci, to, jak ho vyhledal hned, jak mohl, aby se omluvil.  

Jeli tentokrát k Remimu na byt. Častěji jezdili k Elliotovi, protože přece jen tak pro sebe měli celý dům a ne jeden pokoj (ještě k tomu menší jak Elliotův) u Remiho v bytě. 

Co si ale Remi neuvědomil, bylo, že Vanessa a Nina byly na stejné party jako Elliot. A tak sotva vešli do kuchyně a pozdravili se s nimi, Vanessin úsměv zmizel, udělala tři dlouhé kroky k Elliotovi a dala mu facku.

Vanessa byla malá, hubená, křehká, nebylo to nic silného, jenže intenzitu mohl každý vnímat jinak. A Elliot, někdo, kdo byl několik měsíců v jeho životě bit, to určitě vnímal jinak, než kdokoliv jiný.

Remi naprázdno otevřel pusu a Vanessa se rozkřičela. "Co tady vůbec děláš?! Jak si dovoluješ sem vůbec vkročit po tom, co jsi včera udělal?" Otočila se na Remiho. "Víš o tom vůbec, hm? Že si líbá cizí holky?"

Elliot byl očividně v šoku a tak se nijak ani nebránil. Držel se za tvář tam, kde ho Vanessa praštila a o pár kroků ustoupil. 

Remi se otočil zpátky na Vanessu. "Byl to můj nápad!" křikl na ni. "Aby se zastavily ty pomluvy. Věděl jsem o tom!" vysvětlil zoufale.

"Omlouvám se," zamumlal v tu chvíli Elliot, otočil se a rychlým krokem se vydal pryč.

"C-cože?" zeptala se zmateně Nina. "Co je to za blbost?"

"Pak vám to třeba vysvětlím," řekl naléhavě a podíval se na Vanessu. "Ale to jsi neměla dělat. Elliot byl obětí domácího násilí. Prostě... Je to všechno mnohem více složitý. A tohle není dobrý."

Otočil se na patě a vyběhl za Elliotem. Slyšel za sebou zmatenou Vanessu, jak volá jeho jméno a omlouvá se, ale to mu teď mohlo být úplně jedno. Neměl jí to úplně za zlé (i když přímo tu facku si mohla odpustit), byly s Ninou na té party, nejspíš Elliota i viděly, nevěděly, jak to mezi sebou měly a jen se ho snažily ochránit jako správné kamarádky. 

A už vůbec Vanessa nemohla vědět, že by její facka mohla pro Elliota znamenat něco mnohem horšího.

Doběhl ho skoro u hlavních dveří, popadl ho za paži a donutil ho se zastavit. Když se k němu Elliot otočil, po tváři mu tekly slzy. "Já to vážně neměl dělat," vyhrkl Elliot okamžitě. "Promiň. Promiň, že jsem všechno tak pokazil."

Remi uslyšel kroky na schodech. Propletl si s Elliotem prsty a odtáhl ho po schodišti ještě níž až ke vstupu do sklepa. Tam ho objal,  začal ho hladit po zádech a snažil se ho uklidnit.

"Nic jsi nepokazil," řekl mu tiše. "Jsi jen v šoku. Omlouvám se za Vanessu. Holky... někdy mají potřebu mě až moc chránit."

"Zasloužil jsem si to," zavrtěl hlavou Elliot. "Prostě jsem si to zase jen zasloužil."

Elliot dříve ucukával před jakýmkoliv dotekem z Remiho strany, ať už rychlejším nebo opatrným. Teď, když mu Vanessa, někdo cizí, dala facku, nedokázal si představit, jaké vzpomínky to v jeho hlavě muselo v tu chvíli probudit. Co teď prožíval. Jak moc v tu chvíli myslel na to, co mu dělal Michael. 

Poprvé od Michaela na něj někdo vztáhl ruku. A byla to Remiho kamarádka. Tohle se mu ani trochu nelíbilo.

Remi Elliota donutil, ať se posadí na poslední schod. Sedl si vedle něj, nepouštěl jeho ruku a opakoval mu, že se mezi nimi nic nepokazilo, že jen nastalo velké nedorozumění. Viděl tak, jak se Elliot pomalu dostává z toho šoku, že ho někdo udeřil.

"Promiň," vydechl. "Zachoval jsem se jak malé děcko."

"Víš, že se docela dost omlouváš?" zeptal se Remi.

"Když tě někdo bije, myslíš si, že děláš neustále něco špatně. A jediné, co tě napadá dělat, je omlouvat se. Tohle je jen další dozvuk Michaela," vysvětlil.

"Elliote?" ozval se za nimi tichý hlas. Oba se otočili. Na vrchu schodiště stály Vanessa s Ninou, které se tam snad teleportovaly, protože je Remi neslyšel přicházet. Vamessa měla v očích slzy. Pomalu sešly k nim dolů.

Remi nasucho polkl. "Řekl jsem jim, že-"

"Já vím," přerušil ho Elliot. "Slyšel jsem tě ještě."

Vanessa došla k Elliotovi. "Elliote," zopakovala, "já se tak strašně moc omlouvám," vzlykla. "I kdyby to byla pravda, neměla jsem vůbec právo tě takhle-"

"Neomlouvej se," skočil jí do řeči Elliot. "Kdybych to doopravdy udělal za Remiho zády, to si piš, že bych si to zasloužil."

Vanessa zavrtěla hlavou, ale než stihla promluvit, Elliot ještě pokračoval. "Byla to od tebe správná reakce v případě, že by to byla pravda," zopakoval, "takže já jsem jen rád, že má Remi tak upřímné kamarády."

Vanessa byla z toho celého očividně ještě sama v šoku, a tak se Elliot postavil a objal ji. "Je to v pohodě," zašeptal. "Promiň, jestli tě má reakce vystrašila. Jen... je to pro mě trochu citlivý. Trochu jsem se lekl, nic víc."

Remi miloval v tu chvíli takhle Elliota a jeho nejlepší kamarádku vidět. Sám nevěděl, jestli Vanesse jen tak odpustí, ale vidět, jak se jí Elliot snaží uklidnit i přes to, že měl právo se cítit zrazeně, mu dodávalo klidu. 

Vyskočil taky na nohy a nemotorně taky oba objal. Pak kývl na Ninu, ať se k nim přidá, takže nakonec se tam čtyři vysokoškoláci objímali před špinavým vstupem do sklepa a vše bylo na chvíli v pořádku.

Elliot nakonec u Remiho přespal, což nebylo původně v plánu. Dříve vysvětlili Nině s Vanessou, jak to celé tedy bylo, a Elliot jim i jednou větou vysvětlil, že ho jeho bývalý pár týdnů bil a nerad by to rozebíral dál.

Když si pak lehli do postele, Remi měl pro Elliota ještě poslední otázku. "Jsi si jistý, že jsi s tím celým v pohodě? Nemusíš Vanesse odpouštět jen proto, že je má kamarádka."

Elliot se k němu otočil celým svým tělem. Dal mu pusu na špičku nosu. "Jo," odpověděl. "Vlastně si myslím, že mi to i ve finále pomohlo. Sice mě to šokovalo první, ale to, jak jsi mi ty pomohl, jak se hned přišla omluvit... Tehdy jsem neměl tebe a nikdo se mi za to neomlouval. Byl jsem na to sám. Víš, co tím myslím?"

Remi se pousmál. "Tohle bude znít strašně blbě, ale vytváříme nové vzpomínky?" 

Elliot se zasmál. "Jasně. Můžeme to tak nazvat."

Remi to chápal. I když ho Vanessa praštila, dohra jejího činu byla úplně jiná, než tehdy s Michaelem, a to Elliotovi nakonec pomohlo. Jestli Elliotovi někdo i v budoucnu ještě ublíží, nebude na to tentokrát sám. Bude mít Remiho a dnešním dnem si to snad plně uvědomil.

⁕ ⁕ ⁕

1666 slov, tahle kapitola je prokletá