I když na toaletách Elliot s Remim mluvil, uzavřel se do sebe hned, jak se vrátili za ostatními. Remi ho nemohl chytit za ruku, obejmout, dát mu najevo, že je tu pořád pro něj. Proto se jen rozhlížel dokola, kdyby se náhodou Michael znovu někde objevil. 

Na hotel se vraceli bez Elliotova táty. Všichni se ihned vydali na večeři, jen Elliot tiše zamumlal, že půjde na pokoj a že přeje Remimu dobrou chuť. Remi chvíli zůstal stát. Ne, že by zvažoval nechat Elliota o samotě, protože by si šel na večeři, spíše váhal nad tím, jestli přece jen nemá Elliota přemluvit, aby něco snědl. Nejedli už několik hodin.

Stejně by ho nepřesvědčil. Vydal se tedy za ním.

"Remi! Elliote!" zvolal za nimi Tyson a rozhazoval rukama. Vždy chodili na večeře a snídaně spolu. Remi se otočil, pokrčil rameny, a doběhl Elliota. 

"To byla rychlá večeře," poznamenal Elliot trochu podrážděně.

"Nemám hlad," odpověděl Remi. 

"Ty máš vždycky hlad."

Pravda. Remi si často stěžoval, že by si něco dal a kdekoliv byl, měl něco s sebou. Takže na jednu stranu ano, dal by si něco, také ale věděl, že má v kufru ještě pár zásob. 

Mlčky došli na pokoj. Elliot se hned sebral se slovy, že si dá sprchu. Když ho Remi takhle viděl, nadával si, že Michaelovi přímo nevrazil. 

Elliot byl ve sprše asi deset minut (což nebylo neobvyklé, on se v dlouhých sprchách vyžíval), když jim někdo zaťukal na dveře od pokoje. Remi si povzdechl a líně se rozešel ke dveřím s pomyšlením, že to bude otravovat Tyson na cestě z večeře, ale pak se zastavil. Tyson by byl hlučnější. Hned mu bylo jasné, že tohle bude Elliotův otec.

Trochu se upravil, aby nevypadal jako smeták, a otevřel dveře. Zalitoval, že jako první nezaťukal na Elliota, že jeho táta je tady, protože opravdu byl. Arthur Quinn kývl na Remiho na pozdrav a bez pozvání vešel dovnitř. 

"Elliot je ve sprše?" zeptal se.

"Jo."

Arthur se zastavil uprostřed místnosti a otočil se zpátky na ERemiho. "Omlouvám se, že ruším, jen jsem ho chtěl zkontrolovat."

Remi přikývl. Více by se divil, kdyby nepřišel. Sedl si na kraj postele, zatímco Remi nervózně přešlapoval u dveří. V tu chvíli se sprcha v koupelně zastavila. 

"Nějak jsem to vyřešil. V té galerii. Nebudeš mít žádný problém. Profesorovi Brownovi jsem řekl, že jdu teď za tebou, abych tě napomenul nebo nevím. Copak můžu? Kdo ví, co by se stalo, kdybys tam nebyl."

Remi nevěděl, co říct. Proto jen poslouchal. 

"Nikdo samozřejmě neví, o co doopravdy šlo," pokračoval. "Takže předstírejme, že se stalo to, co si samozřejmě všichni myslí, že si zkrátka do něj strčil, protože se k vám prostě choval cizí člověk nevhodně. Ostatním z učitelského sboru řeknu, že jsem to s tebou vyřešil a nemusí se o nic starat."

Remi opět jen přikývl. Arthur k němu vzhlédl. "A teď mi řekni, Remi, kdo vlastně jsi? Jak to, že to všechno víš? Elliot to nikdy nikomu zatím neřekl."

Nasucho polkl. Nevěděl, co mohl a nemohl říct, co mu plánoval říct Elliot. Byl to ředitel jeho školy. Stačilo pár špatných slov a mohl si ho znepřátelit na zbytek studia. 

"Uhm-"

"Nepřál sis náhodou, abych o tom mluvil a nedusil to v sobě?" ozval se Elliotův hlas od koupelny.

Remi si oddechl. On i Arthur se na Elliota otočili. Stál ve dveřích do koupelny, za ním ještě tuna páry. Kolem pasu měl obmotaný ručník a už jen to, že mu nedělalo problém takhle vyjít před Remiho, mohlo jeho tátovi udělat pěkný obrázek o tom, co se asi tady dělo. 

"To jsem si přál, to ano," odpověděl Arthur. 

Elliot se odrazil od rámu dveří a o pár kroků se k ním přiblížil. Nakonec stáli v takovém pomyslném trojúhelníku. Remiho Elliot mírně děsil, protože v tu chvíli vypadal, jako by necítil jedinou emoci. 

"Řekl jsem to Remimu, protože mu věřím. Záleží mi na něm. Quia eum amo."

Zase ta pitomá latina, pomyslel si Remi. Ale Arthur očividně rozuměl, protože ke svému synovi překvapeně vzhlédl. "Jsi si jistý?"

"Jo," odpověděl Elliot bez váhání. 

Arthur přesunul pohled na Remiho. Projela ním husina, byl to přesně ten pohled, který mu říkal, ať si na něj dává pozor. Řekl mu Elliot latinsky, že jsou spolu?

"Dobře," zamumlal po chvíli Arthur a postavil se. "Jsi v pořádku?" zeptal se Elliota. "Nepotřebuješ mě?"

Elliot zavrtěl hlavou a kývnul směrem k Remimu. "Mám ho," pousmál se.

Jeho táta se uchechtl. Pak se vydal zpátky ke dveřím a samozřejmě se u Remiho ještě zastavil. "Ještě jednou děkuju za to, jak si zareagoval. Ale vzhledem k celé situaci si na tebe budu stejně dávat pozor." A byl pryč.

Remi se vytřeštěně otočil na Elliota. "To byla dobrá reakce nebo ne? Co tím myslel?"

"Můj poslední přítel byl násilník. Samozřejmě, že tě bude mít pod hledáčkem," mávnul nad tím rukou Elliot. 

"Takže to byla dobrá reakce?"

"V rámci možností."

"V rámci možností?"

"Možná to tak nevypadá, ale když se táta dozvěděl, že jsem gay, samozřejmě ho to zrovna nepotěšilo. Ale naštěstí je ten typ člověka, co mě, jako jeho syna, klade jako prvního. Takže když se to celé stalo, nezaváhal, aby se za mě postavil. Zkrátka to musel zkousnout a teď už tedy vypadá, že je s tím naprosto v pohodě. Já vždycky říkal, že umělci mají otevřenější mysl. Narozdíl třeba od mámy."

"Co s mámou?" zeptal se Remi. Pravda byla taková, že jediné, co o Elliotově mámě věděl, bylo, že žila s jeho malou sestrou jinde. Jinak o ní nikdy nemluvil.

"Říkal jsem ti někdy, kdy odešla?" Remi zavrtěl hlavou. Vždy předpokládal, že to bylo třeba před třemi, čtyřmi lety. Elliot se pousmál. Byl to ale ten smutný úsměv. "Den po tom, co jsem málem omdlel u hlavních dveří z toho, co mi Michael udělal. Sebrala sestru a byla pryč."

Au. Remi naprázdno otevřel pusu. "Jakože..." vydal ze sebe nakonec. "Jakože kvůli tobě?"

Elliot pokrčil rameny. "Byla to její poslední kapka, asi. S tátou měli problémy strašně dlouho. Nikdy moc nechápala jeho uměleckou povahu, tím pádem nechápala ani mě. Nebylo to ale tak strašný, vždy jsem byl spíše na tátově straně. S mámou jsem si moc nerozuměl."

"A tvá sestra?"

"Byly jí čtyři, když odešli. Teď jí je pět. Od té doby jsem ji viděl jen dvakrát. Amelia vždy byla mamánek, ale tak vzhledem k jejímu věku se nemůžu ani divit."

Proč se tolik blízkých lidé na Elliota už stihlo v jeho životě vykašlat? Bylo to tak nefér. Už chtěl něco říct, zareagovat, když si Elliot hlasitě povzdechl. "Můžeme se bavit o něčem jiném? Třeba si lehnout? Jsem unavený."

Remi přikývl. "Jen se rychle osprchuju."

Pobral si věci a doslova do pět minut byl zpátky v pokoji. Byla to snad jeho nejrychlejší sprcha v životě. Elliot už ležel v posteli opřený o její čelo a Remi vklouzl pod peřinu vedle něj.

"Jiný témě, říkáš? Tak co kdybys mi přeložil, co jsi teda řekl svému tátovi latinsky?" píchl ho hravě Remi do břicha. 

Elliot se zasmál, přitáhl si nohy k sobě a objal si kolena. Skousl si ret. "Řekl jsem mu to latinsky, právě abys nerozuměl. Nechci ti to překládat."

Remi se zamračil. "tajemství už takhle brzy ve vztahu? Okay, jak chceš."

"To je právě ono. Takhle brzy ve vztahu!" našpulil rty Elliot. "Ještě... ještě jsme spolu ani nespali, jsme spolu jen pár týdnů a... nevím, i přesto mi přijde, že jsem si už jistý."

"Čím?"

"Quia eum amo. Doslovně protože ho miluju," řekl tiše a odmlčel se. Pak se nejistě na Remiho podíval. "To je možná můj problém. Že se zamilovávám do lidí až moc rychle. Ale... to, co k tobě cítím, prostě nejde popsat jinak, než že tě miluju."

Remiho to samozřejmě zase tolik nepřekvapilo, protože už před odjezdem do Londýna mu latinsky řekl, že se do něj zamiloval, což si Remi musel sám v knihovně přeložit. Samozřejmě věděl, že jednoduché miluju tě je v latině te amo, proto se tomu nejspíše Elliot doteď vyhýbal. Aby si to Remi tak jednoduše nepřeložil. 

Remi byl v lásce naprostý nováček, přesto mu ale přišlo, že on sám miloval Elliota už dávno. Možná měl ten samý problém jako on, třeba se taky až moc rychle zamilovával do lidí, to vědět nemohl, ale mohl si být jistý alespoň tím, že to, co cítil k Elliotovi, ještě k nikomu necítil. 

Natáhl ruku k Elliotově tváři, ale než se ho dotkl, počkal na jeho svolení. Po dnešním traumatizujícím zážitku by se nedivil, kdyby nechtěl, aby se ho Remi nijak dotékal, když ale přikývl, Remi chytil jeho tvář do dlaní a pomalu ho políbil. V břiše se mu rozletěli motýlci. 

"Te quoque amo," promluvil pak Elliotovým jazykem.  To, že ho miluje také, už říct dokázal. 

Elliot úlevou vydechl a opřel se čelem o Remiho hruď. Ruce kolem něj také nějak nemotorně obmotal. "Já jsem tak rád, že jsem tě našel," zamumlal. 

Remiho jeho slova zahřála u srdce. Ještě v den, kdy se stalo něco traumatického. Elliot se mohl uzavřít do sebe, což se taky málem stalo, nakonec se ale rozhodl mluvit. A vše se zdálo být v pořádku.

Do doby, než se vrátili do školy a začalo se šířit hned několik verzí o tom, co se v galerii vlastně stalo. 

⁕ ⁕ ⁕

víte, co proletí broučkovi hlavou, když narazí hlavou do čelního skla jedoucího auta? zadeček haha

...mé nápady, co psát na konec kapitoly, jdou z kopce. lmao.