Nechodili na rande. Na veřejnosti se ani za ruku chytit nemohli, dokonce si i kontrolovali vzdálenost, s jakou jsou od sebe, když šli vedle sebe, aby na sebe nebyli moc namačkaní. Nemohli být jako ten jeden pár, co se vždy líbal u toho velkého dubu vedle knihovny, protože rozhodně by neschytali od okolí stejné reakce.

A tak, když spolu byli už pár týdnů (konkrétně čtyři týdny a dva dny), a Remi zahlédl nabídku na zájezd do Londýna pořádaný jejich fakultou, strhl inzerát a málem sprintem doběhl na místo, kde si s Elliotem dávali sraz alespoň třikrát týdně.

"Hele!" křikl už zdáli. Elliot stál už na místě, v ruce tužku a skicák a už kreslil něco před sebou. měl pravdu, když Remimu řekl, že kreslí neustále a všechno. "Zájezd do Londýna. Objevte umění Londýna a nejen to. Musíme jet!"

Elliot nakrčil obočí. "Musíme?"

Když k němu Remi došel, ztišil hlas. "Jen tak na rande nemůžeme. Takže můžeme předstírat, že si děláme romantický výlet se školou. Chtěl bych s tebou do Londýna. Fakt jo."

Automaticky se rozešli směrem ven ze školního areálu a na autobusovou zastávku. Dneska jeli k Elliotovi.

Elliot pokrčil rameny. "Tak asi můžem."

"Doufám, že bude místo ještě," vydechl Remi, zatímco si četl informace o zájezdu. Měl být už za necelé tři týdny.

"Bude," ujistil ho Elliot. "I kdyby nebylo, táta ho zařídí," ušklíbl se.

No, dalo by se říct, že chodit přímo s Elliotem mělo své výhody.

Jeho táta o Remim samozřejmě nevěděl. I když u nich Remi býval jednou nebo dvakrát týdně, ještě nikdy ho nepotkal. Pracoval totiž do večera, kdy už byl Remi posledním autobusem pryč, a nebo ráno zase mizel brzy do práce, když už Remi u Elliota přespával. Navíc, Elliot se bál jeho reakce, kdyby mu řekl, že má nového přítele. I když podle jeho slov to vypadalo, že jeho táta s jeho sexualitou problém nemá, po zkušenostech s Michaelem by jeho první myšlenka mohla být, aby Elliotovi Remi náhodou neublížil taky.

S celou Elliotovou minulostí samozřejmě stále bojovali. Nejčastěji to šlo vidět, když Remi inicioval jejich polibek nebo nějaký dotek, který v tu chvíli Elliot nečekal. V těchto chvílích totiž sebou cukl a třeba se rychle odtáhl, dokud si neuvědomil, že je to Remi a ne Michael. Přímo dva dny předtím, když byli u Remiho a měli byt jen pro sebe, protože Nina s Vanessou odjely na víkend domů a Scott zůstal u své nové přítelkyně, jejich nevinný polibek se zvrhl v trochu více. Remi ani nepočítal s tím, že by mělo dojít na sex, sám nevěděl, jestli je připravený, proto nebyl nijak zklamaný ani něco podobného, když se zničehonic Elliot odtáhl a začal se omlouvat.

"Nemáš se proč omlouvat," opakoval Remi. "Jen mě napadlo a chtěl bych, abys byl upřímný... Nutil tě Michael někdy do něčeho, co jsi nechtěl?" Znásilnil tě někdy? Nedokázal říct ta slova nahlas a doufal, že to Elliot pochopí. Tohle už Remiho víckrát napadlo a Elliot se o tom při jeho vyprávění nikdy nezmínil, přesto ta hrůzná myšlenka neopouštěla jeho mysl.

A spadl mu kámen ze srdce, když Elliot zavrtěl hlavou. "Vím, na co myslíš, ale to ne. Aspoň v tomhle měl své zásady. Od toho, co se to s bitím zhoršilo, tak v půlce listopadu, jsem s ním nespal až do našeho rozchodu."

Oddechl si. "Díky bohu," zamumlal. Praštil s sebou zpátky do peřin. Elliot si po chvíli lehl taky a hlavou spočinul na Remiho hrudi.

"Promiň," řekl ještě jednou a Remi z toho pochopil, že se neomlouvá jen za to, jak se odtáhl, ale za to všechno, co prožil a na Remiho to vyvalil.

"Ještě jednou se omluvíš a řeknu Scottovi, že jsi vážně tenkrát u Monopoly podváděl."

"Já ale nepodváděl."

"To už vysvětluj naštvanýmu Scottovi. Mé slovo proti tvému."

Oba se rozesmáli. "Ego cecidit in amore cum vobis," řekl pak tichým hlasem Elliot.

Remi protočil očima. "Víš, že latinsky furt neumím."

"Tohle ti překládat nebudu," škádlil ho Elliot.

Ale na druhý den si to Remi přeložil sám. Zamiloval jsem se do tebe. A neměl tušení, jak tato Elliotova slova zpracovat.

Když teda přišel na sraz s Elliotem, byl rád, že mohl odvodit pozornost na zájezd. Elliot moc dobře věděl, že si Remi překládal každý jeho latinský výlev, kterému nerozuměl, takže musel tušit, že tenhle výjimkou nebyl. Remi to ale zatím vytahovat nechtěl.

A tak spolu jeli do Londýna. Když nastal den odjezdu, Remi se dostavil na zastávku, kde už stál pro ně zájezdový autobus. Jelo jich nakonec kolem čtyřiceti a kromě Elliota znal Remi už jen Tysona, který k jejich neštěstí jel taky se svým kamarádem Joshem. Takže nebudou mít takový klid, jak si mysleli.

Co bylo ale největším překvapením? Když Elliot přijel na místo srazu i se svým tátou. A oba měli přes rameno tašky se zabalenými věcmi.

"Co tu dělá tvůj táta?" sykl k němu Remi, když se Elliot objevil vedle něj.

"Jede s námi," stáhl rty do úzké linky. "Vypadl profesor a táta si řekl, že si odpočine od práce."

Elliotův táta samozřejmě neměl jak Remimu vadit. Londýn nezmění nic na tom, že dokud nebudou v bezpečí jejich pokojů, nebudou moct k sobě vyjádřit jakoukoliv náklonnost, přesto Remi věděl, že jen jeho přítomnost ho bude znervózňovat, jako by jen z jeho očí mohl vyčíst, že líbá jeho syna.

Arthur Quinn si dokázal ujednat pořádek už jen jeho autoritativním pohledem, a tak Remi sklopil zrak a vyhýbal se jakémukoliv očními kontaktu.

Zkontrolovali, že se všichni účastníci zájezdu dostavili. Pak se všichni namačkali do autobusu, Remi s Elliotem a Tyson s Joshem za nimi. Už jen to znamenalo, že zkrátka nějaká interakce s Elliotovým otcem holt bude. Ten totiž přišel za svým synem těsně před odjezdem.

Nejprve koukl na Remiho. Pak na Elliota. Elliot k němu zvedl pohled. "To je Remi. Můj kamarád, je v prvním ročníku na kresbě a malbě," vysvětlil.

Jeho táta pomalu přikývl. "Těší mě," prohlásil a natáhl k němu ruku. Remi nasucho polkl, ale potřásl si s ním.

"Taky," odpověděl tiše.

Elliotův otec se ho pak začal doptávat na pár detailů, než se vydal zpátky do popředí autobusu.

"Mám z něj respekt," zašeptal Remi.

Elliot se uchechtl. "Nejspíš ho překvapilo, že nesedím někde s ním ve předu a mám kamaráda. Od toho, co se stalo, jsem se lidem vyhýbal."

V tu chvíli mezi ně strčil hlavu Tyson. "Mám plnou tašku chlastu. Na pokoji to rozjedeme."

Remimu se chtělo brečet. Tyson automaticky počítal, že spolu budou na pokoji a samozřejmě to i smysl dávalo. Tyson mu ale přišel čím dál více otravnější. Možná taky kvůli tomu, jak mluvil o Elliotovi a co mu Elliot řekl i něm ohledně závěrečným zkouškách minulého roku.

Když ale do Londýna dojeli a vešli do průměrného hotelu, čekalo je příjemné překvapení. Pokoje byli po dvou.

Remi se snažil skrýt úsměv. A pak si všiml, jak se k nim blíží Elliotův táta s klíčem od pokoje v ruce. "Jdeme?" zeptal se jednoduše Elliota.

Elliot se na něj zmateně podíval. "Nebudu s tebou na pokoji," zakřenil se. "Není mi osm."

Jeho táta se uchechtl. "Zkusit jsem to mohl." A odešel.

Remi si oddechl. Elliot vzal klíče od jejich pokoje a vydali se tím směrem. "Dělal si srandu," řekl pak. "Dal jsem mu už doma najevo, že se od něj budu distancovat, protože mít fotra na zájezdu není nic chvályhodného."

"Už jsem myslel, že skončím na pokoji s nějakým cizím týpkem," zamumlal Remi.

"Přes to by se má žárlivost nepřenesl," odpověděl Elliot pobaveně.

Došli na pokoj. A sotva se za nimi dveře zavřely, Elliot spojil jejich rty. "Na přivítanou. O pár hodin později."

"Tak už to chodí," odpověděl Remi a polibek mu opětoval.

⁕ ⁕ ⁕

okay, tak trochu mě překvapilo množství učení na poslední zkoušku haha, pardon za zmizení

ale v úterý jsem DONE

taky jsem chtěla napsat jen pár slov před spaním na mobilu a tu kapitolu dokončit zítra/pozítří haha. já se prostě nedokážu zastavit