Remi už dávno pochopil, že jeho vztah s Elliotem bude založen na vzájemné komunikaci. Ať už Elliota z jeho minulosti trápilo cokoliv, pomalu se blížili tomu, kdy mu to řekne. Než se políbili u Remiho v pokoji, den předtím také mluvili o tom, jak se ohledně celé té situace cítí. 

A tak když v úterý skončila hodina figurální kresby, Remi na Elliota počkal. Normálně by pospíchal na další hodinu, kterou tentokrát neměl ve stejné budově s Elliotem jako minulý semestr, protože Elliot měl vyučování až k večeru a do té doby volno, tentokrát se ale rozhodl svou hodinu zameškat. A promluvit si s ním.

Elliot se oblékl a uklidil po sobě židli, na které seděl. Když si všiml, že na něj Remi čeká, zrychlil s balením věcí, rozloučil se v rychlosti s profesorem a přiběhl k němu. "Čekáš na mě?" zeptal se.

Remi přikývl. "Nevíš, kde bychom si mohli o samotě promluvit?" zeptal se.

Elliotův úsměv povadl. Nejspíš čekal něco nepěkného a Remi ho v tom prozatím nechal. "Jo. Modelové tady mají šatnu, kterou já ale moc nepoužívám. Nikdo tam nebude."

Mlčky tedy došly do oné šatny. Byla od studia kousíček, Elliot vytáhl z kapsy klíče a odemkl. Když vešli dovnitř, zamknul zase za nimi.

"Co se děje?" zeptal se hned, jak se na Remiho otočil.

Remi se pousmál. "Nebuď tak vystrašený. To, že si chci s tebou promluvit, neznamená, že to bude hned něco špatnýho."

Elliot sklopil pohled. "Slova můžeme si promluvit mi v minulosti moc dobrých zpráv nepřinesla," vysvětlil krátce.

Remi se natáhl pro Elliotovu ruku. "Vidím, že to chce teda taky vytvořit nové a lepší vzpomínky."

Elliot zvedl pohled a Remi krátce spojil jejich rty. Bylo to poprvé, co on políbil ho. Musel si na to zvykat, když za celý svůj život nikoho nelíbal. Nebyl si jistý, jestli mohl, nebyl si jistý, jestli to dělal správně. 

"Já jen... Jak si v pátek říkal, že jestli budeme chtít, můžeme být něco víc... Já chci."

Polil ho pocit úlevy, že to konečně ze sebe dostal, hned ho ale nahradil pocit nervozity. Třeba Elliot nebyl nebyl ještě připravený a bylo by to v pořádku, ale i tak by to Remiho nemálo rozesmutnilo. Když už se odhodlal k něčemu, co si nemyslel, že by byl někdy schopný udělat, přál by si pozitivní výsledek. 

"Říkal jsi, že jsem byl tvá první pusa, že?" zeptal se Elliot. 

"Jo," odpověděl Remi, trochu zmatený.

"Takže bych byl i tvůj první přítel? To už je docela velká zodpovědnost."

Remi se uchechtl. A doufal, že si Elliot nevšiml, jak se zachvěl při slovech tvůj přítel. "Samozřejmě jen jestli chceš ty. Jestli jsi připravený po tvém minulém vztahu."

Remi nemusel říkat nahlas to, co by to znamenalo. Ano, sice by spolu chodili, ale taky by se museli schovávat. Nemohli by k sobě projevit náklonost na veřejnosti a Remi věděl, že to nebude příjemné už teď. Pochopil by, kdyby tohle Elliot podstupovat nechtěl, protože on sám si donedávna nebyl jistý, jestli chce. A vlastně pořád nebylo jeho rozhodnutí stoprocentní. 

Ale v životě nebylo nikdy nic stoprocentní. To by se hodně dlouho načekal. 

Elliot začal palci dělat kolečka na Remiho ruce. Zase se vyhýbal jeho pohledu. "Já..." začal, ale odmlčel se.

Remi myslel, že se na místě rozbrečí.

Pak ale Elliot zvedl pohled. Vždy, když se Remimu podíval do očí, Remi ucítil pocit úlevy. 

"Než mezi námi bude něco víc, chtěl bych ti říct, co se minulý rok stalo. Ať mě pochopíš. Ať pochopíš, proč se někdy budu chovat divně, proč se budu někdy schovávat. Proč možná někdy ucuknu před tvým dotekem jako tenkrát v mém pokoji," řekl tiše, jako by je mohl někdo slyšet. 

Remi pomalu přikývl. "Zas tě ale nechci donutit mi něco říkat, pokud nejsi připravený."

Elliot ho pohladil po tváři a Remi měl co dělat, aby nezavřel oči a naprosto se do toho doteku neponořil. "Já vím. A právě to je známka toho, že ti to můžu říct." Pak se Elliot zamračil. "Nemáš teď náhodou hodinu?"

"Nejdu na ni. Výjimečně. Chtěl jsem tohle s tebou probrat co nejdříve a pamatuju si, že až do pěti nemáš vyučování."

Elliot začal vyčítavě vrtět hlavou. "Zanedbávat takhle školu kvůli pitomýmu klukovi."

"Nejsi pitomý," zamračil se Remi.

"To jsem rád, že si to myslíš," pousmál se. Pak kývnul hlavou ke dveřím. "Tak pojedeme k nám?"

"Proč?"

"Mám ti co vysvětlovat."

"Máš ale později hodinu."

"Možná taky chci zanedbat školu kvůli klukovi," ušklíbl se a Remi si tuhle jeho hravou stránku zapamatoval. Věděl, že jestli se mu Elliot opravdu rozhodne dneska vše říct, do smíchu mu nebude. Vlastně ani jednomu. 

A tak vypadli ze šatny a vydali se z kampusu na autobusovou zastávku. Remi se cítil trochu nesvůj, ještě když ze zastávky viděl okno učebny, kde měl právě sedět, ale jedna absence nevadila. Věděl, že po Elliotově vysvětlení, si na to ani nevzpomene. 

Když tedy přijeli k Elliotovi, šli přímo do jeho pokoje. Elliot se posadil na postel, opřel se o zeď a zhluboka vydechl. Pak ukázal Remimu, ať si sedne vedle něj. 

"Jsi první člověk, kterému to říkám," řekl jako první. "Teda, kromě táty. Ten všechno ví, protože... no, k tomu dojdeme."

"Takže tvůj táta ví o tvé sexualitě?" zeptal se Remi překvapeně.

Elliot přikývl. "Samozřejmě, že jsem to před ním tajil. Tvrdil mu, že Michael je jen kamarád, že se chci osamostatnit a proto jsem si s ním našel byt. Ale jeden večer... no, k tomu dojdeme."

Elliot znovu vydechl. Remi ho chytil za ruku, aby mu vyjádřil podporu. 

"Začátek není vlastně ani tak strašný," pokrčil rameny Elliot. "Michaela jsem poznal, když jsem si dal po střední rok volna. Pracoval jsem v místní galerii, každý den trávil u malířských stojanů a šíleně trénoval, aby mě další rok přijali sem na sochařinu. Já se totiž pokusil hned po střední, ale byl jsem první pod čarou a vzali mě jen na tvůj obor. Já ale opravdu chtěl sochařinu."

Remi přikývl. Elliot se napil vody, než pokračoval.

"Michael do galerie jednou přišel. Zaplatil si prohlídku i s komentářem a na to jsem tam byl právě já, i když jsem dělal většinou něco jiného, protože nikdo si tyhle komentované prohlídky nekupoval. A tak jsme chodili po té galerii, já samozřejmě v sedmém nebi, že jsem mohl mluvit s někým o umění, a trvalo nám to skoro dvě hodiny, i když dle předpisů to mělo být na jednu hodinu."

"Takže Michael se zajímal o umění?" zeptal se Remi. "Taky ho studoval nebo něco?"

Elliot zavrtěl hlavou. "Později jsem zjistil, že neměl tucha, o čem to blábolím. Michael byl model. A stál modelem jednomu malíři, od kterého jsme měly tři obrazy. A na jednom byl právě on. Proto se přišel podívat."

"Proto ty teď taky modeluješ pro nás," vydechl chápavě Remi.

"Ne," vyvedl ho rychle z omylu Elliot. "To všechno bylo ještě jinak. Ale asi bych ti měl teď říct, že ten portrét cos mi ukazoval, toho kluka, co jsi nakreslil, žes ho viděl v časopise... To byl Michael."

Remimu se ještě nikdy nestalo, že by mu vypadla slova takovým způsobem, jako v tu chvíli. 

"Fotil pro různé značky, býval v reklamách v časopisech-"

"To si děláš srandu," vydechl konečně Remi. "Jaká tohle musí být náhoda?"

Elliot pokrčil rameny. "Sám jsem byl dost překvapený, když jsem tu tvou kresbu uviděl. Každopádně, o dva dny později bylo slavnostní otevření té výstavy, i když už byla tři dny přístupná veřejnosti, právě kvůli jednomu z vystavujících se posunula. A tam jsme se s Michaelem uviděli podruhé.

"Začali jsme spolu chodit v listopadu. Sestěhovali jsme se v sprnu, protože on sháněl ve městě nový byt, protože mu končila smlouva ve starém, a mě stejně měla začínat škola. Sehrál jsem na tátu divadlo, že chci bydlet blíže škole, že chci být samostatný a tyhle kecy. Michael se ke mně choval, jako bych pro něj byl to nejdůležitější na světě, neměl jsem o ničem pochyby.."

Remi už začínal cítit, jak se Elliotovo vyprávění blíží do temnějších částí. Už čekal na tu zradu.

Elliot se na něj podíval. "Říkal ti někdy Tyson, jak jsem začínal modelovat v kurzu?" zeptal se.

Remi přikývl. "Říkal, že profesorovi těsně před první hodinou vypadl model."

"Jo," vydechl Elliot. "Táta tam dohodil mě. Měl jsem sedět mezi ostatními a kreslit, místo toho jsem stál před nimi. Musel jsem se pak zapsat na jiný termín, kdy byl modelem jiný kluk, ale zůstal jsem u toho. Nabídli mi totiž i peníze a jelikož mi peníze vypracované z galerie nemohly zůstat navždy, řekl jsem si, že u toho vydržím."

Elliot se odmlčel. Propletl si s Remim prsty, jako by ho chtěl držet pevněji. 

"Vrátil jsem se ten den na byt, nemohl jsem se dočkat, až řeknu Michaelovi, že jsem přišel jako slepý k houslím k něčemu, co mi i vydělá. Bydleli jsme v bytě s docela vysokým nájmem, oboum nám bylo jasné, že to možná bude později problém. A tak jsem mu řekl, že budu dělat modela dvakrát týdně pro kurz figurální kresby."

"A jak reagoval?" zeptal se opatrně Remi, když si Elliot dával na čas s tím, aby pokračoval.

"Zeptal se mě, jestli to znamená i nahé modelování. Řekl jsem, že jo." Zase se odmlčel.

"A?" pobídl ho jemně Remi.

Elliot zhluboka vydechl. "A to bylo poprvé, co mě praštil."

Remi si v tu chvíli opravdu přál, aby slyšel špatně.

⁕⁕⁕

... well

wattpad nemá funkci trigger warnings, což by asi měl, tak já vám jen tady jedno trigger warning představím. i když, asi je vám to už jasný. ale nebojte, nemusíte se bát podrobných popisů nebo podobně, proto jsem také zvolila, že příběh bude (až na pár výjimek) pouze z remiho pohledu a je posazen v té časové linii, ve které je, jinak jsem mohla příběh začít právě už u elliota před těma dvěma lety, že jo.

chci se pouštět i do vážnějších témat, nevím, přijde mi to jako jeden ze způsobů, jak se ve psaní posunout, naopak chápu, že tohle je wattpad, takže opravdu se nemusíte bát ničeho strašného. elliot to remimu vysvětlí. a pak se budou prát 'jen' s následky, protože elliot je svou minulosti přece jen poznamenaný.

takže doufám, že vás to i tak neodradí, jestli jo, samozřejmě chápu :) vidíme se snad brzy! aka další týden zkoušek se blíží haha.