Když se Remi na druhý den vrátil z knihovny, kde strávil celé dopoledne, protože opravdu začal zaostávat hned v předmětech, vyčerpaně se vyvalil na postel. Víkendy vždy byly pro něj náročnější, než by si přál, protože přes týden na školu kašlal a tak mu zbývala jen sobota a neděle, aby vše na další týden dohnal. 

Mohly to být i pátky. Ale ty si vyhraňoval pro Elliota, jako by to byla jeho životní priorita. Měl toho hodně do školy? I tak přece nemůže zrušit odpolední kreslení s Elliotem. 

Někdo mu praštil do dveří. "Pojď si na oběd!" křikla na něj Vanessa. 

Remi byl vděčný za své spolubydlící, protože i když uměl vařit, nesnášel to. Proto často Vanessa nebo Nina vařily i pro něj, když už dělaly něco sobě. Scott ne. Remi si vlastně nebyl ani jistý, jestli Scott pořádně jí, protože ho málo kdy viděl. 

Tak se proti své vůli zvedl a vylezl z pokoje. Nina s Vanessou seděli u stolu a hltaly zeleninové rizoto, další miska pro Remiho připravena vedle Vanessy.

"Kde je Scott?" zeptal se Remi.

"Šel s nějakou kamarádkou na oběd," zamumlala Nina s plnou pusou. Remi se na obě významně podíval. Ty se na něj podívaly stejně. Pochopili se. 

"A jak to s ní vypadá?" zeptal se.

"Nic nám říct nechtěl," odfrkla si Vanessa. "Prý až se vrátí."

Remi protočil očima. "Ten nadělá. Já vám o Elliotovi řekl, sotva na mě promluvil."

"A jak to s ním jde?" kývla na něj hlavou Van.

Remi jim stále neřekl ani o té puse, ani o ničem jiném, co se mezi nimi stalo. Řekl jim pouze když se Elliot vypařil, a pak to vysvětlil tak, že byl zkrátka zaneprázdněný zkouškami. Obě mu uvěřily. 

A málem jim v tu chvíli vše vyklopil. Ale někdo zaťukal na dveře od bytu.

Remi zavřel pusu. Byl nakonec rád, že ho něco přerušilo, protože nechtěl jim nic říkat, dokud si sám nebyl jistý, že mezi nimi s Elliotem něco je. Nechtěl totiž o týden později přijít s tím, že to zkrátka nevyšlo, aby ho litovaly. 

Teď si nacpal pusu jídlem. "Já tam nejdu, já jím," vydal stěží ze sebe.

Vanessa, která měla skoro dojezeno, protočila očima. "Jestli si Scott zase zapomněl klíče, asi ho sežeru."

Rázným krokem se vydala na chodbu. Remi se dal do tlumené konverzace s Ninou o projektu, na kterém do školy pracovala.

"A kdy že to máš odev-"

"Remi!" zakřičela Vanessa ode dveří. "Tohle je stoprocentně pro tebe."

Remi překvapeně vzhlédl od jídla. Nikoho nečekal. Ve škole se bavil jen s Elliotem, Tysonem a jednou holkou na přednášce z historie umění, která se jmenovala Libby a neustále jí padaly brýle z nosu. S nikým ale nebyl na ničem domluvený. Tedy, alespoň si nic nepamatoval.

Zvedl se od stolu a vydal se na chodbu. A tam, hned vedle Vanessy, stál Elliot. 

"Co tady děláš?" vyhrkl překvapeně.

Elliot, který se tiše bavil s Vanessou, se za jeho hlasem otočil. "Uhm, ahoj. Ruším?" zeptal se.

Remi zavrtěl hlavou. "Jen obědváme."

"Chceš taky?" zeptala se ho ihned Vanessa. "Scott se na nás vykašlal, takže máme navíc. Jedl si?"

Elliot zavrtěl hlavou a dřív než stihl něco říct, Vanessa se z chodby vypařila, aby mu připravila jídlo. "Nesním akorát tak Scottovi večeři?" zeptal se. 

Remi s lehkým úsměvem zavrtěl hlavou. Netušil, co tady Elliot dělá, ale udělalo mu radost, že ho vidí. Měli se totiž vidět až v úterý na hodině figurální kresby. 

"Už mi řekneš, co tě sem přivádí?" zeptal se Elliota.

"Ty," odpověděl jednoduše, zatím co si vyzouval boty. "Chtěl jsem zkrátka zkusit, jestli nemáš čas."

Neměl. Měl tunu věcí do školy, přesto v tu chvíli přikývl. "Mám."

"OBĚĚĚĚD!" zakřičela Vanessa snad přes celou budovu a Remi protočil očima. Sousedi je jednou vykopnou, vážně jo. 

Přišli do kuchyně. Elliot se pozdravil s Ninou, dokonce ji i krátce objal, a Remi uraženě našpulil pusu, že mu se objetí od Elliota nedostalo. Beztak objal i Vanessu, když mu otevřela. 

Vanessa měla dojezeno do pár sekund, Nina kousek po ní. Remi s Elliotem byli tedy za chvilku sami, kteří jedli. Vanessa se starala o většinu konverzace, když jim vyprávěla jednu trapnou historku ze školy.

Strávili tak u stolu v kuchyni téměř hodinu. Nina se pak zvedla, že jde pokračovat se svým projektem a Vanessa jí šla dělat morální podporu. 

Remi po všech vzal talíře a donesl je do kuchyně. Na umytí byl čas, minimálně až tu nebude Elliot. Kývnutím hlavy ho pobídl, ať jde za ním do pokoje. 

Měl tam rozdělaných pár kreseb na stole, takže je všechny rychle pobral a schoval pod desky. Nechtěl, aby je Elliot viděl, protože na ně nebyl zrovna nejpyšnější. 

"Proč je schováváš?" ohradil se Elliot a došel za Remim ke stolu. Natáhl ruku po deskách, ale Remi ho zastavil.

"Ukážu ti je až budou hotové. Možná. Pokud je první nespálím."

Elliot se uchechtl, ale respektoval Remiho rozhodnutí a ruku stáhl. Prohlédl si Remiho stůl a všechny jeho kreslící a malířské potřeby. Vzal do ruky jeden štětec. 

"Co říkáš na to, že bys zase zkusil namalovat něco na mě?" zeptal se nenuceně, ale Remi už stihl vypozorovat, že když se na něj Elliot při nějaké otázce nedíval, byl nervózní nebo se odpovědi bál. Což byl případ i teď. 

"Nemám ale foťák," namítl Remi. Jestli měl teď na Elliota něco namalovat, neměli jak to dílo zachovat.

Elliot štětec položil. "To nevadí. Líbí se mi, jak je to chvilkový. Jen mezi námi. Chápu umění různě a celá tahle idea, malování na někoho, se mi jako koncept strašně líbí."

Remi už pochopil, že Elliot je jiný typ umělce, než on sám. Remi byl takový klasik - držel se tužky a papíru nebo plátna a barvy. Elliot rád experimentoval, jak také viděl u něj doma. Byl to umělec v pravém slova smyslu. 

"A možná," pokračoval zničehonic Elliot. "Chci zapomenout na to, jak jsem tohle dělával s Michaelem. Chci nové vzpomínky. A když jsme to spolu zkusili poprvý, to jsem si rozhodně zapamatoval."

Remi se pousmál. Kývnul hlavou do rohu stolu, kde měl veškeré štětce. Otevřel poličku, kde měl barvy. Neměl takový výběr, jako Elliotův otec, ale byl si jistý, že Elliotovy by stačily jen základní barvy, aby vytvořil kteroukoli barvu na světě. A ty měl. "Vyber si, které chceš," řekl mu. A pak si sundal triko.

Elliot se na něj překvapeně podíval. "Co děláš?" 

"Jestli chceš nové vzpomínky, maluj ty na mě. Jak jsi to dělal s Michaelem."

Polila ho husí kůže. Za prvé, byl trochu nervózní, a za druhé, stál před Elliotem bez trika poprvé. Na druhou stranu mu ale jeho nízké sebevědomí tleskalo, že se odvážil. 

Elliotovy rty se pomalu zkroutily do úsměvu. "Tak jo," řekl nakonec. 

Remi se na něj usmál zpátky. A v dalším momentu byl Elliot u něj, chytil jeho obličej do dlaní a jemně ho políbil. 

"Abych řekl pravdu, přišel jsem, protože jsem doufal v tohle," řekl tiše, než jejich rty zase spojil. 

Protože včera neměli šanci, když nebyli o samotě. Elliot ta slova nemusel ani vyslovit, aby je Remi pochopil. A obdivoval Elliota, že takhle přišel, protože i když se cítil stejně, i když po včerejšku nechtěl nic víc, než Elliota zase políbit, neodvážil by se k němu takhle jet.

Tenhle polibek byl delší jak ten první, a tak netrvalo dlouho, aby Remi ucítil v břiše motýlky. Položil ruce Elliotovi na pas. Ztratil se v momentu.

Pak se Elliot zničehonic odtrhl. Remi se nejprve lekl, že se něco stalo, že na Elliota zaútočila opět pro něj neznámá minulost, ale mýlil se. "Už vím, co namaluju," vyhrkl.

Remi se zasmál. "Jo?"

"Jo," potvrdil Elliot. "Jdeme na to."

Remi tedy Elliota pustil a šel přizpůsobit svou postel tomu, aby na ní mohli malovat, a lehl si. Elliot si mezitím vybral barvy.

Když pak Elliot došel připravený k posteli, opatrně si na Remiho obkročmo sedl. "Dobrý?" zeptal se. "Nerad bych ti ublížil."

"Nejsem z cukru," uchechtl se Remi. 

"Pro mě jo," odpověděl Elliot. A pak, jelikož Remi ležel s rukama pod hlavou na jedné tváři, se Elliot sklonil, a ještě mu dal krátký polibek na tvář. "Děkuju, že se mnou vytváříš lepší vzpomínky. Ty hezčí."

To bylo snad to nejhezčí, co mu kdy kdo řekl.

Elliot maloval téměř tři hodiny. Když byl hotový a Remi se s námahou podíval do zrcadla na svá záda, uviděl studio Elliotova táty. Uviděl jednu z rozdělaných soch Elliota. Akorát na této malbě byla hotová. 

"Je mi jasný, co sis myslel, když jsi ty sochy uviděl," promluvil Elliot. "Tohle je to tajemství. Inspirací téhle sochy jsem já sám. Má sexualita. Takže si s ní dávám načas, protože myslím, že svět ještě není připravený na to, aby ji viděl."

To, co si Remi myslel, že jsou do sebe zamotaná dvě těla, mužské a ženské, byla dvě mužská těla. A Elliot i za necelé tři hodiny dokázal namalovat vše s takovým detailem, že poznal, že jsou to oni dva. 

"Akorát na té soše nebudou konkrétní lidé, no," dodal Elliot.

Nevěděl, co říct. Nevěděl, jestli má obdivovat to, co Elliot vůbec namaloval, protože to bylo dokonalé samo o sobě, nebo komentovat to, co mu právě řekl. A tak z něj vypadlo jen tohle: "Teď bych tě tak strašně rád objal."

"Proč to neuděláš?"

Remi přemístil pohled ze zrcadla na Elliota. "Ještě to úplně nezaschlo. Nechci to zničit."

Elliot pobaveně protočil očima a sám Remiho objal. Obmotal mu ruce kolem pasu a přitáhl si ho pevně k sobě, což znamenalo, že musel nejen rozmazat celou malbu, ale taky se celý zašpinit. "Však ji stejně za chvíli celou smyjeme," řekl.

Remi se uvolnil. Objal Elliota zpátky. A uvědomil si, že o tohle nechce přijít. Že jestli Elliot bude chtít, on je připravený, aby bylo mezi nimi něco víc. 

⁕⁕⁕

oh, to have someone to spend time like this with