Remi měl taky hodinu latiny. Byl to dobrovolný předmět, ale zapsal si ho, protože ho to zajímalo. Jeho rodiče se mu snažili rozmluvit, aby se učil mrtvý jazyk, ale nebyli úspěšní.

A tak se od základů učil latinsky. Očekával od toho předmětu hodně a tak ho ve finále trochu zklamal, protože učitel vypadal, jako by měl každou chvíli usnout a hodiny se neuvěřitelně táhly.

V druhém měsíci semestru se rozhodl, že jestli hodina, na kterou přímo šel, bude opět stát za prd, vykašle se na ten předmět. Docházka nebyla povinná, jen museli vypracovat do konce semestru projekt dle jejich výběru, který měl jednu podmínku - muselo to být spojení latiny a umění. To by mohl zvládnout, ne? Naučit se latinsky sám. Případně by mohl poprosit Elliota o pomoc.

Jejich doučovací hodiny stále probíhaly jednou týdně, jinak se moc nebavili. Scházeli se tedy pravidelně v pátek po výuce a jeli k Elliotovi. Ten si pro Remiho vždy připravil různá cvičení, momentálně se soustředili na jednotlivé části těla, aby je dostali k dokonalosti.

Třeba by se naopak v pondělí mohli scházet na latinu? Musel se zasmát. Byl tak naivní.

Sedl si ve třídě dozadu jako vždy. Když přišel profesor, napsal na tabuli jedno obrovské slovo. Artem.

"Dneska konečně začneme téma umění. Tady," ukázal na tabuli, "je latinský výraz pro umění."

Remi si to slovo slepě přepsal. A až pak si uvědomil, že slovo artem se Elliot vůbec nevyslovil, když mu u něj v pokoji řekl, že jeho umění je božské. Zarazil se.

Snažil se uvědomit, jak přesně zněla věta, kterou mu Elliot řekl, ale už to byl skoro měsíc. Nedokázal si vzpomenout, ale byl si jistý, že artem tam nebylo. Jak to jen znělo?

Jeho ruka se vyšvihla do vzduchu dříve, než si to stihl rozmyslet.

"Ano?" zeptal se profesor a přerušil tak svůj nudný výklad.

"Mám trochu konkrétní dotaz," promluvil stydlivě, když už se do toho dal. "Jak by se dalo říct 'tvé umění je božské'?" zeptal se.

To profesora překvapilo. "No, v tomto případě využijeme jiné slovo pro umění. Ars. Věta, kterou pak chcete říct by se pak přeložila jako 'Ars tua divina est'."

Napsal větu na tabuli. Remi poděkoval a přepsal si ji. A vsadil by vlastní život, že Elliot mu neřekl nic podobného. Tak co mu tehdy řekl?

Zbytek hodiny nebyl schopný se soustředit. Marně se snažil rozvzpomenout, jak zněla Elliotova věta. Měl nutkání rozrazit dveře, vběhnout na hodinu filozofie, kterou Elliot teď měl (Remi jednou zahlédl jeho rozvrh) a vytlouct z něj pravdu. Byl ale čtvrtek. Znovu se s ním měl vidět až zítra.

Když mu hodina skončila, vypařil se rychlostí blesku. Třeba Elliota někde na nádvoří zahlédne. I když pochyboval, že by si troufl na něj vybafnout a dožadovat se odpovědí.

A tak šel domů. Povečeřel se Scottem a když se vrátily i Nina s Van, zahráli si pár stolních her. Osprchoval se, šel spát a druhý den ráno se zase probudil. Nasnídal se a s klidnou hlavou se vydal do školy. Přežil nějakým způsobem přednášku a na hodině figurální kresby uviděl, že už se o něco málo zlepšil.

A když se pak setkal s Elliotem (čekal na něj zase před učebnou opřený o zeď s nějakým pitím v ruce), zklamal sám sebe. Nebyl totiž ze sebe schopný vydat nic než tichý pozdrav.

Protože jak by bylo divné, kdyby se najednou zeptal na latinskou frázi, kterou mu řekl už týdny zpátky? A co pak? Řekl by mu že to není pravda? Co když si Elliot myslel, že to řekl dobře, ale jen se spletl? Remi by se akorát ztrapnil.

A tak to vůbec nezmiňoval. Nasedli do autobusu, dojeli k Elliotovi domů a vydali se přímo do studia. Kromě koupelny Remi jinou část domu ještě neviděl.

Elliot rozsvítil světla a shodil z ramena tašku hned u dveří. Pak si bez varování začal rozepínat košili a než se stihl Remi zeptat, co dělá, sundal si ji úplně a promluvil. "Dneska teda zkusíš nakreslit mě. Pak vychytáme chyby a příště to zkusíme znovu, jo?"

Remi jen v transu přikývl. Svleče se zase až úplně do naha? Nebyl si jistý, že by to zvládl, kdyby byli v místnosti jen oni dva.

Elliot se ale tentokrát svlékl jen do spodního prádla. Zatímco si Remi připravoval věci u malířského stojanu, Elliot si přinesl před něj židli a pořádně se napil vody. Remi ho tiše sledoval. Uvědomoval si v tu chvíli, jaká je realita, že vážně o tomto klukovi před ním neví naprosto nic, ale už ho viděl úplně nahého. Vídávali se dvakrát týdně a stejně si Remi nebyl jistý třeba ani tím, kolik mu je.

Když byl Remi připravený, Elliot se posadil na stoličku a zaujal klidnou pozici, ve které mohl vydržet delší dobu.

A Remi si uvědomil, že jediné, co na figurální kresbě milovl, byl fakt, že mohl skenovat pohledem pěkného kluka před ním bez toho, aby to bylo divné.

Elliot mu tu a tam připomněl, na co si má dát pozor. Pamatoval si vše, co v minulých hodinách dělalo Remimu problém.

"Stačí zatím skeč. Pak se půjdu podívat," řekl mu.

A samotná skeč trvala Remimu hodinu, i když byl hotový už asi po půl, ale bál se říct, že má hotovo. Bál se, kolik chyb v tom Elliot najde.

Jenže když se Elliot zvedl a přešel k němu, uznale písknul. "Ty se fakt lepšíš. A to to jsou teprve dva měsíce," řekl uznale.

Remimu spadl kámen ze srdce a usmál se. Elliot poukázal na pár detailů, ale nebylo to nic strašného. Jediné, na co v tu chvíli Remi myslel, bylo, jak byl Elliotovi vděčný.

Pak se Elliot na Remiho zpříma podíval. Kývnul hlavou směrem k židli. "Teď si tam sedni ty."

"Proč?"

"Protože tě chci namalovat."

"Proč mě?"

Elliot si uchechtl. "Vidíš tady někoho jiného? Prosím. Jen potřebuju jednu práci do školy a potřebuju nějakého kluka jako model pro pózu. Neboj, ve finále ani nepůjdeš poznat. Není to realistická malba."

Remi nemohl odmítnout, ani kdyby chtěl, protože byl Elliotovi za všechen ten čas, co mu obětoval, dlužný. Ale nevadilo mu to. Rozešel se nejistým krokem k židli.

"Můžu tě ještě o něco poprosit?" zeptal se ho Elliot a Remi se otočil. "Podáš mi prosím ze skříně bílou barvu? Já si zatím nachystám štětce."

Elliot se posadil před malířský stojan, na kterém bylo černě namalované plátno. Nejspíš už ho měl připravené. Remi se tedy rozešel k polorozpadlé skříni, na které byly plechovky s barvami, a vyhledal pohledem bílou. Pak se pro ni natáhl.

Člověk by řekl, že po tolika letech, co strávil mezi papíry, barvami a tužkami, bude rozumnější. Že si dá větší pozor. Jenže on se pro barvu natáhl jednou rukou, pro plechovku, která byla na jeho dlaň až moc velká, a tak mu vyklouzla dřív, než si ji stihl přichytit druhou rukou. Plechovka narazila do nižší poličky, víko odletělo (ano, k jeho smůle byla barva už otevřená) a barva vyprskla do všech stran. Remi se tak lekl, že uskočil a spadl na zem, což ho ovšem nezachránilo od toho, aby dostal bílou sprchu. Plechovka s ranou dopadla na zem.

Periferně zahlédl, jak se Elliot bleskově otočil a už čekal křik za to, že právě vylil barvu, která určitě byla jeho táty a stála neuvěřitelné peníze. Elliot ale zareagoval jinak.

"Jsi v pořádku?!" vykřikl hned. Doslova odhodil štětce na zem a přiběhl k Remimu.

"J-jo," vykoktal Remi trochu v šoku. Bílou barvu měl dokonce i na řasách.

Elliot si dřepl vedle něj a pomohl mu si sednout. Podívali se sobě navzájem do očí. A pak se hlasitě rozesmáli.

"Já se tak moc omlouvám," omluvil se Remi hned, jak ho ten největší smích přešel. Když ale uviděl, že jeho černé triko je najednou více bílé, zasmál se znovu.

"Neřeš to," mávnul rukou Elliot. "Máme v zásobě další tři minimálně. Ty se teď hlavně musíš umýt."

Remi si stoupl a podíval se na ten nepořádek, který způsobil. Cítil se trapně, ale zároveň mu to přišlo strašně vtipné.

Elliot mu došel pro ručník, kterým Remi ze sebe setřel to nejhorší. Elliot opět ze studia zmizel a tak si Remi sundal špinavé triko, protože se mu dostala barva i na břicho.

Když se Elliot vrátil, měl ruce lavor s teplou vodou a houbičkou a přes rameno přehozené nějaké oblečení. Remi se instinktivně snažil zakrýt rukama, ale stejně to bylo k ničemu. Elliot si naprosto hleděl svého, položil lavor na zem, oblečení přehodil o opěradlo židle opodál, pak se vrátil, vzal houbičku a vymáčkl z ní vodu. "Samozřejmě se můžeš u nás osprchovat, jen by bylo asi lepší alespoň hrubě tu barvu umýt takhle, ať se nedostane všude na chodbě a tak."

Remi přikývl, připraven si od Elliota houbičku vzít, ale když tak pro ni natáhl ruku, Elliot chytil jeho dlaň do své a mlčky mu začal smývat barvu z paže.

Šílel. Tak moc šílel. Remi nikdy s nikým nechodil, nikdy s nikým neměl nic intimního, vždyť stále čekal na svou první pusu, protože i když věděl, že doba, ve které žil, mu nedovolovala být šťastný s někým, koho miloval, chtěl od takového člověka aspoň první pusu. A tak když tady tak seděli, on bez trika, Elliot z toho, jak mu pózoval, ještě taky, držel ho za ruku a smýval mu z těla barvu, vnitřně křičel.

"Nevadí ti to?" zeptal se po chvíli Elliot, když přešel k Remiho druhé paži.

Remi jako v transu zavrtěl hlavou. Na víc se nezmohl.

Když z něj Elliot utřel to nejhorší, pousmál se a vzhlédl k Remiho vlasům. Rukou je prohrabal. "Bože, to půjde blbě dolů. Pojď, ukážu ti, kde je koupelna."

To sice Remi už věděl, protože v koupelně měli i záchod, ale nic nenamítal. Elliot si znovu přehodil přes rameno oblečení, které přinesl, a dovedl Remiho do koupelny, kde mu dal opět čistý ručník a podal mu i ono oblečení. "Snad ti to bude."

Remi tedy vlezl do sprchy. Čekal, že za chvíli bude hotový, ale jak mu začínala barva ve vlasech zasychat, trvalo mu dobrých několik minut, než ji dostal všechnu ven.

A když vylezl z celý čistý a v Elliotově oblečení z koupelny ven a podíval se na hodinky, uvědomil si, že za tři minuty mu odjížděl poslední autobus domů. "Sakra," vydechl vyčerpaně.

Elliot se objevil za rohem. "V klidu. Přespíš dneska tady."

Remi k němu vzhlédl. "Strašně se omlouvám. Dělám ti jen problémy, panebože-"

"Neomlouvej se," přerušil ho Elliot. "Raději se vrať zpátky do studia, máme práci a máme na ni celou noc," ušklíbl se a přešel kolem Remiho zpátky do studia.

Malovali a kreslili do půl noci. Když se vrátil Elliotův táta z práce, byli ticho, aby za nimi nepřišel, a pak se Remi dozvěděl první osobní věc o Elliotovi. Že nežije s mámou, protože od nich odešla, když byl ještě malý. Bral to jako velký pokrok.

A tak si ráno troufl zeptat na onu latinskou větu.

⁕⁕⁕

dneska jsem normálně splnila svůj plán, co jsem se chtěla naučit, takže i kapitolka je! to už se jen tak nestane sljks