Charlie’s POV

Mé ruce, nohy i zuby se třepaly tak silně, že jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Každá část mého těla byla pokrytá husí kůží a já přímo zoufale prahla aspoň po kousku tepla, ale neudělala jsem vůbec nic, abych se nějak zahřála. I jemné zafoukání větru mi vhánělo nové slzy do očí, které jednou za čas stekly na mé tváře.

Zády jsem se jemně opírala o hrubou omítku školní budovy, ruce jsem měla pevně překřížené na hrudníku a jednou nohou se neustále dotýkala té druhé v naději, že bych se tak mohla alespoň trochu zahřát. Třásla jsem se zimou a brečela zároveň, ale měla jsem při tom pocit, že přesně tohle si zasloužím. Ublížila jsem Harrymu, i když nechtěně, a teď byla řada na to, aby někdo ublížil mě. Když jsem asi před půl hodinou vylézala z pokoje, věděla jsem moc dobře, že venku bude takhle v noci zima. A i přesto jsem si nevzala svetr nebo třeba jenom blbý ponožky. Stála jsem na těch ledových dlaždicích bosá, když teda nepočítám obvaz a náplasti na mých chodidlech, pouze v bílém tílku a titěrných kraťáscích. Přesně tohle jsem si zasloužila.

„Ahoj zlatíčko,“ zašeptal mi do ucha slizký hlas, který jsem tolik nenáviděla. Bylo docela vtipný, že jsem v sobě nenašla ani tolik síly, abych se ho mohla leknout. Pohledem jsem pouze sklouzla na zem a polkla nový vzlyk, který se mi dral krkem až do úst. „Jsi tu brzo,“ dodal a rychle si stoupnul přede mě, abychom mohli mluvit z očí do očí.

„Nemohla jsem spát,“ vymluvila jsem se. Místo toho, abych teď spokojeně ležela vedle Harryho ve své vlastní vyhřáté posteli, čekala jsem na Luka, jen abych znovu mohla poslouchat ty jeho hnusné závistivé kecy. V jednu v noci.

„Podle tvého výrazu soudím, že si mu řekla, co jsem chtěl,“ pronesl povýšenecky Luke. Jemně jsem přikývla a nejistě vztáhla rozklepanou ruku k obličeji. Prsty jsem si otřela uslzené oči a tváře, načež jsem upřela pohled zpátky na něj.

„Řekla.“

„Přestaň brečet, nemáš k tomu důvod. Odpoledne jsi mi tvrdila, že to s ním klidně skončíš a nebude ti to dělat vůbec žádnej problém.“ Obličej se mi stáhl bolestivě k sobě a nová dávka slz se mi nahrnula do očí.

„Řekla jsem mu, že bychom se měli přestat chovat jako kamarádi, přestat se vším tím objímáním a nebavit se spolu.“

„Já ti říkal, že to nebude zas tak těžký.“

„Nebylo to těžký, protože mi na něm nezáleží,“ hlesla jsem tiše a znovu si setřela prsty slzu kutálející se po mé tváři.

Chtěla jsem to, co jsem říkala myslet vážně, chtěla jsem mluvit pravdu, protože jsem vážně nechtěla, aby mi na Harrym záleželo. Jenže už jsem si ani nedokázala vzpomenout, jaké to je nemít ho kolem sebe. Záleželo mi na něm a to moc. Záleželo mi na něm víc než na mě samé.

„Tak to potom dobře pro tebe,“ ušklíbl se.

„Takže teď, když jsem mu tohle všechno navykládala, necháš ho na pokoji, že jo? Nic mu neuděláš,“ zašeptala jsem zoufale. Doufala jsem, že všechny ty lži, co jsem Harrymu nalhala, alespoň k něčemu byly, a Luke teď dodrží svou část dohody a nechá ho být.

„Nic mu neudělám, pokud on sám mě nezačne provokovat. Ale, zlato, přísahám ti, že jestli vás dva ještě někdy uvidím spolu, tak Stylese zmlátím tak, že bude rád, když se ještě někdy postaví na nohy.“ Polkla jsem další vzlyk, protože jen z představy, že by se Harrymu něco takového stalo, se mi točila hlava. Rychle jsem začala rozmrkávat slzy tlačící se do mých očí a v duchu jsem přesvědčovala samu sebe, že takhle to stejně bude nejlepší. Že bude nejlepší, když už s Harrym dál nebudu. Že měl pravdu, když říkal, že by nám oběma bylo líp bez toho druhýho.

„Hlavně mu neubližuj,“ popotáhla jsem a celá záda zoufale natiskla na studenou zeď za sebou. Musela jsem si uvědomit, že v tuhle chvíli nezáleželo na tom, co bych chtěla já, ale na tom, co bude nejlepší pro Harryho. A to znamená, že jsem ho pro tentokrát musela před Lukem bránit já. Harry se mě před Lukem zastal pokaždé, když jsem potřebovala, dokonce se kvůli mně s ním i porval. Teď byla řada na mě, abych ho ochránila. Nemohla jsem dopustit, aby mu ublížil kvůli mně.

„Jak říkám… když už vás spolu neuvidím, nic mu neudělám.“

„Fajn,“ vydechla jsem přiškrceně. Proč jsem tedy po tomhle ujištění neměla pocit, že jsme oba v bezpečí, když už jsem dávno udělala to, co po mně Luke chtěl?

„A nebo…“ nadechl se a trochu se ke mně naklonil. Černý piercing si opět vtáhl do pusy a jazykem si s ním začal hrát. Jednu svou ruku odpoutal od těla, a bez toho aniž by mezi námi přerušil oční kontakt, ji položil na můj bok. Ještě víc se ke mně přiblížil, přičemž já jsem musela pevně stisknout oči k sobě, abych se nerozbrečela ještě víc. „… nebo teď půjdeš se mnou do pokoje a já pak nechám vás oba být. Bude mi jedno, jestli spolu jste nebo ne. Ale aby se to stalo, budeš pro to muset něco udělat.“

„Proč nás prostě nenecháš být?“

„Protože mě ten zasranej kretén zmlátil kvůli krávě, jako seš ty,“ syknul nepříjemně. „Dělá se mi z vás dvou zle, když jste spokojení. Ani jeden z vás si to nezaslouží, takže se postarám o to, aby vám to moc dlouho nevydrželo.“ Rozklepanýma rukama jsem si zastrčila vlasy za ucho a pohledem se pro jistotu dívala do země.

„Co se mi teď snažíš říct?"

„To stejný, co odpoledne. Pokud nechceš, abych Harryho zmlátil jako ještě nikdy nikoho, přestanete být … kamarádi. Nebudete spolu, nebudete vůbec nic.“

„Myslím, že Harry by se ubránil, kdybys mu chtěl něco udělat,“ zašeptala jsem s poslední špetkou odhodlání.

„Vážně? Myslíš, že by byl schopný něco udělat, kdybych za ním přišel v noci ještě s dalšíma třema klukama?“ uchichtl se a umístil jednu svou dlaň na zeď vedle mojí hlavy. „Podle mě by nestačil ani pohnout rukou,“ vydechl mi do obličeje horký vzduch, který příšerně páchl po cigaretách. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale bohužel jsem neměla kam.

„Ty seš tak odpornej člověk, že to snad ani není možný.“ Na to se jenom zasmál a zakroutil hlavou.

„Máš teď tři možnosti, co můžeš udělat. Buď se na tohle mé varování vykašleš a dál budeš s tím kreténem, kterej to pak odnese. Nebo ho pošleš do hajzlu, čímž ho ušetříš nakopání do prdele.“ Tentokrát se ke mně naklonil tak blízko, že se naše čela navzájem dotkla. „Nebo můžeš jít teď se mnou a pak si dělat, co budeš chtít.“

„Já s tebou spát nebudu.“ Když jsem tuhle větu říkala tak jistě… proč jsem proboha přemýšlela nad tím, že bych něco takového skutečně udělala?!

„Rozmysli si to do zítřka,“ mrknul na mě a bez nějakého dalšího slova nebo pohybu se ke mně otočil zády.

„Už jsem udělala, co jsi chtěl, tak proč mě prostě nenecháš na pokoji?!“

„Protože si tohle hodlám kurevsky užít,“ podíval se na mě přes rameno a vzápětí zmizel ve tmě.

Proč to prostě nemohl nechat být? Už odpoledne, když za mnou vlezl do pokoje a začal vykládat ty stejné kecy co teď, jsem se rozhodla. Chtěla jsem chránit Harryho a byla jsem pro to ochotna udělat všechno. Snad kromě toho, že bych se vyspala s Lukem. To bych udělat nemohla.

Ve skutečnosti jsem nevěřila tomu, že by Luke mohl Harrymu opravdu nějak ublížit, ale co kdyby ano? Dokázala bych pak žít s vědomím, že to byla má chyba? Na to jsem si mohla odpovědět hned teď. Ne, nedokázala.

Zima mi pomalu začala zalézat pod nehty a já už nedokázala déle stát na jednom místě. S uslzenýma očima jsem se rychle rozeběhla zpátky ke svému pokoji.

Před očima mi lítaly obrázky Harryho výrazu, když jsem ho úmyslně donutila žárlit na Liama v té jídelně. V tu chvíli mě pohled na něj málem donutil změnit můj úmysl rozehrát s ním celou tuhle strašnou hru. Věděla jsem, že se to Harrymu nebude líbit a že nakonec přijde ke mně do pokoje, kde mu budu moct říct to, co po mně Luke chtěl. To, že bychom měli přestat.

Nedokážu ani popsat, jak moc jsem si přála, abych ho mohla políbit v tom momentě, kdy se ke mně skláněl. Doopravdy jsem chtěla, ale musela jsem si připomenout, co bylo v té chvíli důležité. Důležité bylo říct mu, aby toho nechal, jenom proto, abych ho tím mohla chránit.

Čím víc jsem se blížila ke svému pokoji, tím hůř jsem se cítila. Měla jsem pocit, jako bych byla nějaká zákeřná manipulátorka, který by měla mít radost z toho, že právě dosáhla svého cíle. Nejhorší na tom bylo to vědomí, že všechno, co jsem po večeři udělala, byla jenom jedna velká zasraná hra. Už když jsem se bavila v jídelně s Liamem, bylo to jenom kvůli tomu, abych Harryho donutila žárlit. Když pak Harry přišel ke mně do pokoje, shodila jsem ho do postele, protože jsem věděla, že mě bude chtít políbit. Vždycky to chtěl udělat a já toho využila k tomu, abych mohla začít žvatlat o tom, jak bychom měli s tím vším přestat. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslela, byl ten pravý důvod, proč to dělám. Jenom, abych ho ochránila.

Natáhla jsem před sebe pravou ruku a pevně do ní uchytila studenou kliku. Druhou rukou jsem si utřela mokrý obličej a hned na to potichu vlezla dovnitř do pokoje. Už jsem nechtěla dál brečet, ale hned jakmile mě ovanul ten teplý vzduch, musela jsem znovu bojovat s dalšími vzlyky.

„Kde jsi byla?“ ozval se chraplavý hluboký hlas. Leknutím jsem sebou trhla a vystrašeně střelila pohled na svou postel, odkud hlas zazněl. Seděl na ní Harry se shrbenými zády opírajíc se o zeď za sebou stejně, jako jsem to vždycky dělávala já. Dlaň mi prudce vyletěla k ústům, abych náhodou nezačala křičet.

Myslela jsem si, že až přijdu, bude dávno spát. Nechtěla jsem podstoupit výslech, kde se mě bude na všechno vyptávat a já mu to dřív nebo později stejně celé vyklopím. To jsem nemohla udělat, protože by hned šel za Lukem a ten by pak udělal to, co slíbil. Přišel by za ním v noci… a zbytek už známe.

„J-já j-jenom… venku,“ vykoktala jsem tiše a silně mrkla, abych zastavila slzy, které se pomalu začaly přelévat z okrajů mých očí.

„To jsi byla tak zoufalá z toho, že musíš ležet vedle mě, že jsi raději šla ven?“ zeptal se tiše. Trhalo mi srdce slyšet ho takhle mluvit, ale tohle bylo přesně, co Luke chtěl. Měla jsem Harryho poslat do háje a já to hodlala udělat, ať už by mě to mělo bolet jakkoli.

„Jo,“ pípla jsem a kousla se do vnitřní strany dásně. Prudká bolest mi vystřelila do celé spodní půlky obličeje a zanedlouho jsem na jazyku ucítila železnou chuť krve. Bolelo to neskutečně moc, ale nedalo se to ani srovnat s tím, jak moc mě bolelo to, že jsem Harrymu musela takhle nechutně lhát.

„Tak jsi měla říct, ať odejdu.“ Po tváři se mi skutálela další slza a já jen doufala, že on ji v té tmě nezahlédne.

„Měl bys už dávno spát.“

„Nemůžu spát, když nejsi vedle mě.“ Rozklepaně jsem vydechla a všechny mé orgány se rázem stáhly do malých bolestivých uzlíčků. Bolelo mě náhle úplně všechno. Bolelo mě stát, bolelo mě myslet, bolelo mě už jenom dívat se na něj.

„Harry měl bys-.“

"Mohla bys prosím jenom přijít sem ke mně, lehnout si a aspoň na chvíli předstírat, že tohle pro tebe něco znamená?“ zachraptěl unaveně. Mluvil hrozně pomalu a smutně a nutil mě znovu a znovu přemýšlet o tom, na čem jsem se to s Lukem vlastně dohodla. Nechám Harryho být, jen aby mu Luke neublížil.

„Harry, já-.“

„Charlie, prosím, jenom si tu lehni. Až se probudíš, tak tu nebudu.“ Udělala jsem směrem k němu nejistý krok a už jen při takhle lehkém pohybu jsem měla strach, abych neskončila na zemi. Neměla jsem sílu už vůbec na nic. Jediné, co jsem chtěla, bylo schoulit se v jeho objetí a usnout. „Proč to vždycky musíš pokazit?“

„Já nevím,“ šeptla jsem a opatrně se sesunula na postel před sebou. Harry ještě stále seděl zády opřený o zeď a nevypadal, že by na téhle pozici chtěl něco měnit.

„Začínám si myslet, že mi to děláš schválně.“

„To není pravda,“ ohradila jsem se okamžitě.

„Myslím si, že mě nesnášíš tolik, že mě neustále necháváš doufat v to, že tentokrát by to třeba mohlo chvilku vydržet, a pak si prostě řekneš, že teď to skončíš.“

„Myslíš si, že si jen tak řeknu, že s tebou najednou nechci mít nic společnýho? Že je to takhle jednoduchý?“

„Přesně takhle jednoduchý to je, protože tohle očividně neznamená tolik pro tebe jako pro mě,“ zakroutil nevěřícně hlavou a já si i přes tmu všude kolem všimla ironického úsměvu tvořícího se na jeho rtech.

„Jak můžeš vědět, co tohle pro mě znamená?“ šeptla jsem a nenápadně dlaní setřela další slzu.

„Jinak bys tohle pořád nedělala. Pořád hledáš nějakou záminku k tomu, abys mě mohla nesnášet, a já si myslím, že mi už pomalu dochází síly, abych ti mohl dokazovat, že je to všechno jinak, než ty si myslíš.“

„Ale vždyť-vždyť dneska na hřišti jsi řekl, že bychom měli raději zůstat přátelé, že se ti to tak líbí víc a-.“

„Já myslel, že už jsi dávno pochopila, že my dva přátelé být prostě nemůžeme.“

„V tom případě bys měl vážně odejít,“ hlesla jsem a vzápětí mi unikl z úst rozklepaný výdech.

„A přesně tohle je ten rozdíl v tom, co tohle celý znamená pro tebe a pro mě.“ Panebože, kdyby jen tak tušil, co tohle pro mě znamená! Kdyby jenom tak věděl, že jsem si nikdy nepřála nic víc, než tam s ním ležet a nechat se od něj hladit ve vlasech. To bylo … všechno. Všechno, co jsem kdy chtěla.

„Jak můžeš vědět, co tohle pro mě znamená, Harry?“ zašeptala jsem plačtivě.

„Kdyby ti na tom aspoň trochu záleželo… ne… kdyby ti aspoň trochu záleželo na mně, nedělala bys tohle všechno.“

„Nikdy mi na nikom nezáleželo tolik jako na tobě,“ sykla jsem a další slzy se skutálely na mé tváře. „Přála bych si, abys tomu rozuměl a abych ti to všechno mohla říct, ale já nemůžu.“

„Já už ti nevěřím ani slovo, Charlie. Je to pro tebe jenom jedna velká hra.“ Hra o to, aby tenhle idiot neskončil do krve zmlácený v nemocnici! Ano, přesně tahle hra to byla!! „Hra o to, jestli se z tebe zblázním už teď nebo až zítra. Jinak si to nedokážu vysvětlit,“ odkašlal si a dál upřeně hleděl do tmy před sebou.

Posbírala jsem v sobě všechny zbytky všech sil a využila je k tomu, abych se dokázala vyškrábat na jeho klín. Posadila jsem se na jeho natažené nohy a do dlaní pevně chytila jeho tváře. Donutila jsem ho se na mě podívat a jen tiše doufala, že umí číst myšlenky, protože jsem neměla ani ponětí, jaká slova bych měla v tuhle chvíli použít.

„Myslíš si, že je to pro mě jednoduchý?“ zašeptala jsem skoro neslyšně. Věděla jsem, že se mi z očí kutálí další a další slzy, které dopadaly někam pod nás na peřinu, ale bylo mi tak nějak jedno, že mě zase uvidí brečet. „Myslíš si, že tohle pro mě nic neznamená?! V tom se teda pěkně pleteš! Nikdo mě nikdy neměl rád, Harry. Nikdy. A ty tu teď začneš mluvit o tom, co všechno pro tebe tohle znamená? Představ si, co tohle znamená pro mě.“ Teď už tu nešlo o Luka ani náhodou. Teď tu šlo jen o Harryho. Vždycky šlo jenom o něj. A já věděla, že teď by mu mnohem víc ublížilo, kdybych ho poslala pryč, než kdyby ho někdo doopravdy zmlátil.

„Tak proč se tak nechováš?“ zamumlal smutně a dál na mě upíral ten svůj unavený pohled.

„Já nevím,“ zašeptala jsem znovu. Pohled mi sklouzl na jeho rozdělené rty, po kterých si právě přejížděl jazykem. Na chvíli jsem chtěla na všechno kolem prostě zapomenout a být s ním, ale nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli je to tak správně. Podle dohody, co jsem uzavřela s Lukem, bych ho měla poslat pryč, ale nemyslím, že bych něco takového teď zvládla.

„Co doopravdy chceš, Charlie?“ šeptnul blízko mého obličeje. Vlasy se mi pomalu shrnuly do tváře, ale já od něj nemohla odtrhnout pohled.

„Chránit tě,“ šeptla jsem a opatrně si jeho obličej dlaní přitáhla ke svému. Ani na krátkou chvíli jsem nezaváhala a přitiskla své rty na ty jeho.

Jeho ruce okamžitě zabloudily do mých vlasů a pokusily se mě přitáhnout k němu ještě o něco blíž, což nebylo úplně možné, jelikož už teď mezi námi nebyl ani centimetr místa. Jeho rty se okamžitě začaly pohybovat proti těm mým a neustále se snažily mít nade mnou nadvládu, což jim značně ulehčoval fakt, že já se o nic takového nesnažila. Jednu jeho dlaň jsem měla položenou na pravé tváři a ta druhá byla stále v mých vlasech. Ty moje pevně držely jeho obličej, jako kdyby ho už nikdy nechtěly pustit.

Líbal mě tak zoufale, s takovou odhodlaností něco mi tím dokázat, že jsem pomalu zapomínala dýchat. Neměl ty nejhebčí rty, co jsem kdy viděla nebo cítila. Byly to typicky mužské rty, hrubé a suché, ale rozhodně to byly ty nejněžnější a nejopatrnější, co jsem kdy měla možnost na vlastní kůži pocítit. Choval se ke mně tak jemně, jako kdybych se snad mohla každou chvíli rozpadnout. Nikdo nikdy se ke mně nechoval takhle hezky. Nevím, jestli si vůbec uvědomoval, že s každou další vteřinou jsem se stávala víc a víc závislou na tomhle pocitu…a na něm.

Musela jsem se od něj na chvíli odtáhnout a položit si své čelo na to jeho, abych doplnila dávku vzdychu ve svých plicích.

„Co chceš ty, Harry?“ zašeptala jsem bez dechu a zadívala se do jeho rozzářených očí. Jedna jeho ruka sklouzla dolů po mé tváři a palcem jemně zavadil o mé rozpojené rty.

„Tebe.“ Když se ke mně znovu naklonil, nic mu nebránilo, aby dokázal obejmout svými rty můj horní. Seděla jsem úplně nehybně a jen vyčkávala, co udělá. Neměla jsem z něj strach, vůbec jsem se nebála, protože jsem věděla, že tohle je správně. Takhle by to mělo být a nikdy ne jinak. „Jestli si tohle ráno nebudeš pamatovat, tak si něco udělám,“ promluvil tiše oproti mým rtům. Vzápětí znovu objal svými rty můj spodní a já se cítila, jako kdyby mi takhle rozdával jen malinkaté pusinky podobné těm, které dával mým tvářím, když se snažil spočítat mé pihy.

„Harry…“ vydechla jsem a zavřela oči, abych se mohla lépe soustředit na ten neskutečně krásný pocit, který se právě rozléhal po celém mém těle. Byly to jen takové malé něžné dotyky, které ale dokázaly způsobit podivné vibrace na mé kůži, což mě donutilo se usmívat, i přes to, že mi z očí pořád tekly slzy.

„Měla bys vědět, že já jsem ten, kdo tě má chránit a rozhodně by to nemělo být naopak. Ty mě nemůžeš před ničím ochránit, Charlie,“ zakroutil hlavou a pomalu se ode mě odtáhnul. Vytáhl zpod nás peřinu a přehodil mi ji přes ramena. „Měla bys vědět, že já se mám starat o tebe, ne ty o mě.“ Jemně jsem ho pohladila po tváři a on zlehka natočil obličej tak, aby se svými rty dotknul mé dlaně. „Doufám, že ráno si to budeš pamatovat.“ Naposledy jsem se k němu naklonila a jemně přiložila svoje rty na ty jeho. Vzápětí jsem se od něj zase odtáhla a hlavu si položila doprostřed jeho hrudníku. Nohy jsem měla složené podél jeho stehen a ruce schovávala pod vlastním břichem, abych je dokázala trochu zahřát. Jeho paže mě pevně obejmuly kolem ramen, čímž ke mně ještě víc natiskl teplou peřinu.

„Tentokrát jsem na řádě já, abych tě ochránila, a hodlám to udělat, ať už by mě to mělo stát cokoli“ zašeptala jsem, i když jsem věděla, že on nemá ani tušení, o čem to mluvím.

Pozn. Autorky: Řekla bych, že zmatený je to … dost. A když říkám dost, myslím tím, že je v tom neskutečnej bordel, ale co už :DDD doufám, že to aspoň trochu chápete.

Jinak jsem tak nějak přemýšlela nad tím, co budu dělat, až AB dopíšu. (Ne, že by to mělo být někdy brzo, to fakt ne:DD)

Tak jsem se chtěla zeptat, jestli si myslíte, že je dobrej nápad, abych pak začala psát něco opravdovýho. Bez 1D, bez známých osobností atd… prostě normální román. Co myslíte, četl by to někdo? :) předem říkám, že by to bylo nejdřív tak za půl roku… dřív určitě ne .. :D

Btw… 220 tisíc přečtení na AB?! WTF?! Nikdy v životě by mě nenapadlo, že by se něco takovýho mohlo podařit zrovna mně! Děkuju, jste největší zlatíčka… (nebo moje milovaný slepičky, hah?!) Každopádně moc děkuju… :3

Btw. Číslo dvě – Chcete, abych odpovídala na všechny vaše komenty, nebo to stejně nečtete? :D