Setkání s Finnovým bratrem nebylo pro Sophii nic příjemného. Nakonec se ukázalo, že se Winston nechal výměnným obchodem trochu unést a za balíček Skittles dokázal směnit spoustu věcí, které si hned po tom, co na něj Ray zařval, ať si laskavě nastoupí, uložil mezi Sophii a Lucase. Aby však mohl vylézt ke střílně, musela Sophie vylézt z auta, aby se tudy mohl protáhnout otvorem ve střeše. Když už se konečně Winston nasoukal i se všemi věcmi na své místo a Sophie chtěla nastoupit, čísi ruka ji popadla za pas a ona tak zády narazila do něčího hrudníku.

„Celou dobu čekám, kdy se objevíš," slyšela u ucha hlas Carla Masona, „a ty místo toho hodláš jet s tímhle kazišukem."

„No jasně," ozval se od volantu Finnův hlas, „mně se alespoň dostalo patřičné výchovy na rozdíl od tebe, jehož matku opravňovalo k rodičovství pouze tak vlastnictví dělohy. Kdybys mi nebyl tak podobnej, myslel bych si, že nás dva stejnej fotr ani nespojuje a že tvoje máti chytla sperma od nějakýho projíždějícího řidiče kamionu, co jí zaplatil v baru drink."

Sophie zaslechla, jak se Lucas tiše zachechtal a pocítila, jak ji Masonova silná paže drtí vztekem. Najednou však sevření povolilo a Carl se chystal obejít auto a vyrazit za bratrem.

„Ty zasranej skrčku, co si-."

V tom mu zabránily dveře spolujezdce, které se najednou prudce otevřely a z nich vystoupil Ray. V obličeji měl kamenný výraz, ostatně skoro jako vždy, a prudce strčil do Carla dlaní. Ten vrávoravě ustoupil o pár kroků a zadíval se zlostně na Raye.

„Desátníku Masone, dovoluji si vás požádat, abyste již dále slovně nenapadal a sexuálně neobtěžoval členy mého týmu nebo budu nucen situaci řešit přes patřičné správní orgány. Můžeme začít u poručíka Sanderse."

Mason zaťal pěsti a na spáncích mu naběhlo několik malých žilek. „Seržante Clarku," řekl klidně, avšak s notnou dávkou sebezapření, „už se to nebude opakovat."

Aniž by změnil výraz, sedl si Ray zpět do auta a znovu se snažil zaostřit si optiku své pušky. Skoro jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Sophie po tom krátkém incidentu rychle naskočila na zadní sedadlo a v tichosti čekala, co se bude dít dál. Když se Mason a pár dalších vojáků vzdálili, upustil Ray od své činnosti a zadíval se na Finna.

„Neprovokuj ho," řekl prostě.

„Někdy si o to přímo říká," odpověděl pohotově Finn a ohlédl se po svém odcházejícím bratrovi.

„Když přijde na vaše matky, vždycky to skončí špatně," povzdechl si Ray, „zrovna ty by sis měl pamatovat tu rvačku v táboře nejvíc, spadla na tebe vařící konvice s vodou, když jste do sebe zrovna hlava nehlava bušili."

Finn na to nic neřekl, místo toho nastartoval a rozjel se k pomalu se řadící skupině dalších vozů.

„Finne," pokračoval dál Ray po chvíli ticha, když se jejich auto zařadilo, „Carl bude s největší pravděpodobností kárně napomenut. Phil se k tomu chystá, jen co tohle všechno skončí. Je drzý k velení a neposlouchá přímé rozkazy. Nezavdávej mu záminku, aby tě s sebou stáhnul taky. Co bych si bez mého radisty počal? Hmm?"

Oba si navzájem pohlédli do očí. „Rayi, to bylo to nejhezčí, co mi kdo kdy řekl," zafňukal se smíchem Finn, „chci jen, abys věděl, že tě taky miluju."

Dostalo se mu plácnutí do ramene, za kterým následovala salva smíchu. „O tebe bych si neopřel ani kolo, blbečku."

***

Odjezd se nakonec protáhl na další dvě hodiny, takže celý pluk vyrazil teprve něco před desátou večer. Krabice, kterou prozatím Sophie nedokázala pojmenovat, ale věděla, že slouží k rádiovému vysílání mezi jednotkami, za celou tu dobu, co konečně vyjeli, neumlkla.

„Tady rota Alpha," zazněl další hlas ze sluchátka, v ten večer už asi pátý, „oddělujeme se podle plánu a pokračujeme dál na východ, konec."

„Tady Lima," ozval se jiný hlas, „pokračujeme v postupu za Aplhou, změna rozkazů, přepínám."

„Tady Bravo," poznala najednou Sophie hlas nadporučíka Sanderse, „ostatní mají pokračovat podle plánu? Přepínám."

„Tady Lima, netuším, pane."

K životu v zápětí přišla Rayova vysílačka, kterou měl připnutou na uniformě. „Týme Bravo 1, tady poručík Sanders. Dostali jste nějaké zprávy o změně plánu? Přepínám."

„Tady Bravo 1," odpověděl Ray do vysílačky, „nic se k nám nedostalo, pane. Přepínám."

Chvíli nastalo ve vozidle nepříjemné ticho vyplněné jen hučením motoru. Sophie na Finnově obličeji v té tmě, a i přes noktovizor, který měl připnutý k očím, zahlédla náznak úsměvu.

„Nedus to v sobě, Rayi," zazubil se.

Jmenovaný na něj pomalu pohlédl. „Co k tomu mám asi tak říct? Lima měla krýt nás, ne Alphu. Bravo jede v první průzkumné linii a úplně samo. Jak se tohle může vůbec dít?"

Finn pokrčil rameny. „Jsou úrovně debility, o jejichž existenci ještě nemáš ani ponětí."

Do následného ticha zazněl tiše Lucasův hlas. „Grant říkal něco, že se bude chtít velení odtrhnout a budou potřebovat krytí. Netušil jsem, že ho seberou zrovna nám."

Finn se zase začal pochechtávat a Ray se ve svém shrbeném posedu, kdy skrz zaměřovač s nočním viděním své zbraně kontroloval okolí, vztekem napjal. Svou pozici však neměnil, stejně jako Lucas. Nepřátele mohli zaútočit kdykoliv. I v pláních, kterými zrovna projížděli, se mohli skrývat ozbrojení protivníci.

„Jak dlouho už to víš, Lucasi?" zeptal se Ray.

Lucas pokrčil rameny. „Hmm. Něco se říkalo u oběda."

„A asi jsi náhodou neměl tu potřebu nám cokoliv sdělit, že?"

„Hele, myslel jsem, že to víte."

„Nevěděl to do háje ani Phil," zuřil dál Ray, „jak tady máme vést válku, když nedostaneme včas informace o změně plánu a nemáme tak možnost si sehnat náhradní krycí jednotku?"

„Jak říkám, " prohodil opět Finn, „jsou úrovně debility, o jejichž-."

„Finne," řekl ledově Ray, „vážně už radši drž hubu."

Bylo to už po několikáté za jízdu, kdy Sophie upřímně záviděla Winstonovi jeho pozici na střeše auta. Kdyby nastala přestřelka, byl sice hned první na ráně, ale za to měl tam venku klid a nedusil se v napjaté atmosféře uvnitř auta. Pohlédla na jeho nohy, které v otvoru visely vedle ní a velmi tiše si povzdechla.

„Bravo 1, tady nadporučík Sanders," ozvala se znovu Rayova vysílačka, „podle dostupných zpráv se prý změnil celý postup. Posílám vám souřadnice naší nové trasy do navigace. Spolu s rotou Echo odbočíme na první křižovatce doleva. Než dojedeme do Bagdádu, máme vyčistit co nejvíc cest pro pěchotu. Grant proto navrhl udělat rojnici. Alpha, Lima a Delta pojedou po hlavní silnici směrem na Al Shomali. Bravo, Charlie a Echo pojedou po vedlejší silnici na Diwanyiah a Al Quasim. Delta, Foxtrot a Juliet pojedou na Afak a poté se budou po vedlejších silnicích snažit kopírovat trasu Alphy. Zbytek pluku má za úkol zkontrolovat vesnice v okolních oblastech. Přepínám."

„Rozumím, pane. Konec."

Ray z palubní desky vytáhl digitální navigaci, což oproti zastaralému vybavení auta působilo jako pěst na oko, a ihned si na něm našel mapu celé oblasti spolu s nově vyznačenými trasami.

„No super," bouchl pěstmi do volantu Finn, „nejenže budu muset trpět bráchovu společnost, ale k tomu ještě poslouchat Davisovy kecy o karmě a snášet Goldstenovu buzeraci. Fakt díky, Bože."

„Hele, Finne," zasmál se Lucas, „mám pocit, že tohle je spíš Alláhův rajón, stěžuj si u něj."

„Teď jsme doopravdy v první linii, pánové," řekl vážně Ray, „před námi v následujících oblastech od města Diwanyiah a dál nikdo z Američanů ještě nebyl. Bude to nebezpečné, proto chci, abyste se plně soustředili. Dobrá zpráva je, že už nebudete mít po kom sbírat bonbóny ze silnice. Tady budeme první američtí vojáci, takže Skittles už dlouho neuvidíte."

Finn se zajíkl. „To jako budeme muset žrát jen z přídělů? Jak mám vyžít z jednoho jídla denně, když nemůžu sbírat odpadky?"

„Jednoduše, budeš prostě míň žrát, Finne."

I Lucas na zadním sedadle si smutně povzdechl a podrbal se na hlavě.

„Arizona spí?" zeptal se po chvíli Ray.

„Ne," dostalo se mu od Sophie pohotové odpovědi.

„Dobře," pokýval hlavou, „odteď se nikam nehneš bez dozoru někoho z naší posádky nebo nadporučíka Sanderse. A to ve svém vlastním zájmu. Okolo je to samý vzteklý hadži s puškou a takových jako Carl Mason tu máme plno."

„Přesně tak," řekl pyšně Finn, „máš štěstí, že jsi dostala tu nejlépe mravně vychovanou jednotku."

Sophie se musela pro sebe pousmát. Pokud měla být nejmravnější skupina auto chlapů, co sbírají bonbóny ze silnice, zpívají písničky od Tiny Turner a utahují si navzájem ze svých rodičů, pak si ani nechtěla představit, jak to asi vypadá v jiných vozech.

***

Když se ráno Sophie probudila, zjistila, že jejich část pluku už se dávno oddělila od zbytku, a dokonce stačila i založit tábor, aby se mohla část vojáků trochu prospat. V autě s ní seděl pouze Finn a ládoval se barevnými bonbóny Skittles

„Myslela jsem, že s nimi budete šetřit, když budou co nevidět nedostatkové zboží," poznamenala s úsměvem.

Finn se najednou zprudka otočil a překvapeně na ni pohlédl. „Dám ti hrst, když neřekneš, že mám tyhle svoje tajné zásoby."

S překvapením na něho pohlédla. Opravdu jí připadalo, že místo vojáků Amerika útočí na Irák se školním výletem.

„Platí," řekla s vítězoslavným úsměvem a nechala si do dlaně nasypat hrst bonbónů. Rozhodla se, že si je schová na potom.

„Winston ti šel postavit VIP latrínu do křoví," prohodil po chvíli tichého mlaskání Finn, „támhle." Ukázal ze svého okna k porostu hustého rákosí u malého rybníčku, kde se Winston dřel s krumpáčem. Z tváře mu tekl pot, ale i přesto neúnavně dál a dál zarážel ostří krumpáče do země. Sophie se bezmyšlenkovitě vydala za ním. Finn si hodil další hrst bonbónů do pusy a pobaveně se díval na zbytek pluku, která si na malém plácku před vesnici, stejně jako Winston, vykopali své jamky, do kterých teď konali ranní potřebu.

„Není nad to sledovat, jak ti desítka chlapů v tak krásné ráno sere před kapotou," prohodil Finn a položil si nohy na palubovou desku za volant, „vážně idylka."

Sophie vyběhla a s rudým obličejem se snažila své okolí ignorovat. Několik vojáků na ni začalo pohvizdovat. Než si však celý pluk stačil uvědomit, že jim za zády proběhla, už se skrývala s Winstonem v rákosí.

„Už to bude," řekl, aniž by jí věnoval jediný pohled. Svou vojenskou uniformu měl stále i v tom nesnesitelném vedru na sobě a k tomu ještě vykonával tak namáhavou manuální práci. Husté vlasy měl protkané kapičkami potu a obličej orosený vlhkem.

„Dost už," zadržela ho Sophie, „zvládnu to sama. Běž si odpočinout. Určitě jsi celou noc nespal."

Vyčerpaně pustil krumpáč a s vděčností jí pohlédl do očí. „Počkám před rákosím."

„To nemusíš. Vím, kde parkujeme."

„To musím. Ray mi přikázal, že tě mám pohlídat, ať nenaběhneš někomu na mušku nebo nenarazíš na Masona." S povytaženým obočím očekával další námitky, ale ničeho se z její strany nedočkal. Z brašny, kterou měl pověšenou u boku jí podal toaletní papír.

S rudou tváři nabízený předmět přijala a počkala, dokud se Winston neztratí. Její teprve druhý den v armádě a začínal opravdu trapně.

***

Hodinu na to se osazenstvo Brava 1 sešlo u kapoty svého vozu. Ray každému rozdal pytlík s denními příděly jídla a rozložil mapu.

„Phil chce, abychom stále jeli první," řekl, „normálně je to odtud do Bagdádu jen půl dne autem. Nám to bude pár dní trvat. Po cestě musíme zkontrolovat každou vesnici i obytný dům. Zkrátka vyčistit oblast pro útočnou pěchotu. Máme k dispozici leteckou podporu a tanky v týlu. Takže žádný přímý boj. Jakmile narazíme na příliš velký odpor nebo město, čekáme."

Nikdo na to nic neřekl. Sophie však viděla na tvářích všech jakousi nevyřčenou otázku. Nikdo se neopovažoval pohlédnout Rayovi do očí. Finn si tiše pobrukoval a vzhlížel kamsi k nebi. Lucas držel pohled na mapě a Winston raději předstíral, že něco hledá v brašně.

„Chápu," řekl posléze Ray, když si všiml situace mezi týmem, „tanky ani vrtulníky nemění nic na tom, že útočíme na Irák v plechových krabicích, které mají i na vojenské Humvee vážné technické nedostatky."

Sophie se na to zamračila. „Takhle to chodí všude? Promiňte, ale už co jsem se tu objevila, mám pocit, že tu vládne chaos a vy plníte naprosto nesmyslné rozkazy. Spojené státy podle všeho disponují jednou z nejmocnějších armád světa. Jak se tohle může dít?"

„Máš strach, že tě sejmou, Arizono?" zasmál se Finn.

Sophie jeho poznámku ignorovala a s očekáváním pohlédla na Raye, který s kamenným výrazem hleděl na mapu. Když si všiml jejího pohledu, odvrátil pohled a mapu složil do kapsy. „Vítej u námořnictva."

S tím se sebral a odešel pryč.

„Jen jsi ho tím rozdráždila," řekl zamyšleně Lucas, který se stejně jako Sophie díval za odcházejícím Rayem. „Pojďme do auta, než se někdo z vesničanů nakrkne, že jsme jim nasrali přímo za baráky."