Seděla jsem na koni s připoutanýma nohama a rukama k sedlu, celou cestu jsem raději ani nemukla, abych nevzbudila pozornost pětice co nás doprovázela, přesto však mi to nedávalo pokoj a chtěla jsem něco k němu promluvit, když už byl kousek ode mě, jenomže háček byl v tom jak začít, ale to se časem poddalo samo.

"Ehmm no děkuji ti za to, že si mi pomohl" pípnu aby to slyšel jen Natakas.

"To nestálo ani za řeč, nemáš zač Ari." odpoví mi nazpět když se letmo podívá mým směrem a potom se zase obrátí zpět před horizont, když se na něj podivně křivě podíval hlídač.

"Dal bych si něco k jídlu." začne jeden mluvit na druhého.

"To já bych spíš nepohrdl trochou pití." odpoví druhý.

"Hele vy dva co takhle kdyby jste nežvanily o jídle a pití a hlídali tu ženu a zbytek cesty. S tím jak o tom mluvíte dostávám hlad a žízeň i já." zapojí se třetí, zatímco zbylí dva mlčeli jak mrtvoly.

~Hehe, zajímavý jsou tihle lidé, je to vtipné jak se dohadují, ale i otravné, škoda že jim nemůžu něco říct od plic, aniž by to skončilo mou předčasnou smrtí. Ale pokud se ta záchranná výprava nepodaří tak či tak skončím jako obětní beran tomu tupci a jeho ženě, co neví co vůbec mluvily.~ zamluvím se uvnitř sama sebe.

~Hele a co kdyby jsme jim prostě utekli~ nabádá mě druhá část.

~Blázníš..a co Natakas toho chceš s nimi nechat?~ povím nazpět

~Však on by si nás našel nechala by si mu indície, aby se k tobě mohl dostat snáz než tahle banda tupců co vás doprovází, víš jak to ve městě chodí, tak by si jim mohla připravit čistý štít na záchrannou akci nebo ne?~

~Pravda do města mě jenom tak s nimi nepustí, pokud tam ovšem docestujeme~

~Ale jo docestujete na to se spolehni prostě drž jazyk za zuby ať na tebe budou mlet cokoliv a budete tam do dvou dnů, to bude hračka~

~Možná do dne, však jsem zase tak daleko nebyla ve své cestě do Kalimi~

~Pravda to je taky fakt~ poví mé druhé já nazpět a potom se lehce oklepu a zase se vrátím do reality protože koně co nás vezli k cíli se pozastavily a dál se jim moc nechtělo a nikdo nevěděl ani proč.

........

"Co se sakra zase děje, proč ty koně nejedou?"

"Já nevím pane, očividně se něčeho bojí"

"Skvělí tak je nějako donuťte!"

"Ehmm.. ehmm, co kdyby jste mě rozvázaly, zkusila bych se podívat proč nechtějí jít dál."

"No jistě, aby si nám potom mohla zase utéct ne, ani nápad."

"Máte snad nějaký jiný nápad jak to vyřešit, jestli chcete toho kluka najít tak to uděláte i za cenu toho, že bych vám tedy utekla, ale to se jaksi nepokouším udělat, protože chci prostě žít o nic víc mi nejde než ho najít a potom zase si jít po svém, pokud mi tedy bude dovoleno od vás odejít."

"Fajn, ale půjde s tebou Natakas a ještě jeden z nás."

"No dobře, není problém."

"Rozvaž ji a koukej ji hlídat a jeho raději taky!"

"Ano pane." poví ten co byl pověřen nás hlídat a potom mi dal pouta dolu a já seskočila z koně na zem a rozešla se na průzkum.

"Jsi si jistá?" poví Natakas.

"Ani ne, ale nemám na výběr, ty pozdržíš toho co s náma jde a já se vydám do města opů, projdu to tam co nejrychleji to bude možné a zkusím najít toho jejich kluka."

"Dobře, ale dávej na sebe pozor."

"Neboj ty ale taky." odpovím nazpět

"Pozor had?!!" vykřikne na upoutání pozornosti Natakas a ten co s náma šel se ihned začal rozhlížet a já potom utekla pryč směrem k městu.

"Co blbneš blbče!" okřikne ho nazpět pověřený a pak se začne rozhlížet kam že jsem to zmizela.

"Kde je ta opice?"

"To nevím, měl jsem na starost něco jiného než ji." zakecá to Natakas.

"Pane, máme problém?"

"Grrrr kde je ta ženská?!!"

"Utekla"

"Utekla jak vám mohla utéct"

"Prostě utekla."

"Hňupe, najděte ji!"

"Hlavně klid, utekla ke svým, měla jiné plány než mi, moc dobře asi věděla, že nás k nim do města jen tak nepustí, tak šla na vlastní pěst najít vůdcova syna, hned bude zpět, ví že pokud se nevrátí s ním tak přijde o život, zase tak hloupá není, aby tohle riskovala."

"Doufej že mluvíš pravdu." povzdychne si naštvaně hlavní hlídač té pětky a všechni čekají kdy se Ari vrátí zpět.