"Ehmm ne..vůbec ne. Jen se tomu těžko dá uvěřit, při její povaze a zbrklosti, se sám divím, že k tomu někomu dala vůbec svolení. Co si pamatuju, tak o to neprojevovala zájem ani u kohokoliv jiného natož u Thada, a teď najednou toto, to jsou mi ale novinky." odpoví na to vše k závěru Kharim, a to jsme ještě nevěděli, že Ariin otec je už po smrti a celkově, že to teď ve městě Derkein vře jako v sopečném kotli.

............................ 

Pohled Ari

Nový den, nové starosti, od rozhovoru s Thadem a jeho nároku na můj zbytek cti uplynuli opět jisté dny. No mohu konstatovat jen to, že se to nijak zvlášť nezměnilo, pořád jsem byla pod dozorem jeho hlídek, ale aspoň mě už pustil ven na procházku, a dal mi svolení se s někým taky kloudně bavit, abych náhodou dle jeho slov nezačala trpět depresemi a nebo panickou hysterií, či čímkoliv jiným z neduhů. Aspoň pro jednou přemýšlel normálně a racionálně, a ne jako totální korunovaný vůl. Pro několik hodin jsem od něj měla pokoj, musel si zařídit cosi v senátu a celkově kolem toho všeho panování ve městě.

Kdesi o několik metrů dál od sebe jsem zahlédla Bony, jak byla na nákupu s další hlídkou, chtěla jsem se k ní nějak dostat, ale příval nově příchozích opů na tržiště mi v tom jaksi zamezil, tak jsem doufala, že ji aspoň spatřím za zdmi našeho sídla. Šla jsem tedy navštívit otcův hrob, abych u něj zanechala několik květin a malou drobnost, jako pozornost za mou přítomnost na tomto pochmurném místě, plném smrti a chladu. Lehce jsem poklekla na zem a vzdala mu holt, než jsem se nerozhodla, že si s ním trochu promluvím, tedy s jeho sochou, ale i tak. V tu chvíli mi bylo zcela jedno, co si o tom pomyslí stráže co mi dělali doprovod, prostě jsem se potřebovala někomu svěřit, a když tu nemám Natakase nebo Bony, nezbývá mi nic jiného než zvolit stranu u mrtvých.

"Zdravím otče, doufám, že se na místě kde se nyní nacházíš máš o dost lépe než já tady mezi živými. Mhaaa....chybíš mi..chybíš nám..lidem ve městě. Thadova vláda to tady jistě povede k záhubě, bojím se, že jestli nedostane rozum, tak o toto místo přijdeme, a staneme se divochy na úkor těch co žijí nyní venku mimo hradby." jistou část slov jsem radši říkala potichu, aby mě nikdo neslyšel. Chtěla jsem pokračovat dál, jenomže se tady objevil Limbo, spíš si našel cestu ke strážím, a ihned jim začal cosi vykládat a někam je posílat, takže se odporoučeli pryč, a sám nahradil jejich místo. No a jak jinak, než s tím svým typickým úsměvem na tváři, co neznačil kdoví nic dobrého.

"Ahhh zdravím má královno, jakpak se vám daří? A copak tu v tuto hodinu pohledáváte?"

"Ehh..taky Vás zdravím nazpět Limbo. No vzhledem k situaci ve městě a mimo něj, tak to jde, co jiného mi zbývá, tedy spíš nám, ale to je jedno, to jde přeci mimo mě. Ohledně toho druhého, do toho Vám nic není, to je osobní záležitost. Prostě jsem si přišla popovídat s otcem, to je všechno, víc vědět nepotřebujete." na něco mi jen pokyvoval hlavou, ale ten konec si hodlal prostě okomentovat dle svého.

"Víte že, už mu to musí být jedno, teď je na jiném místě, kde ho nějaké politické pletichy nezahlcují, a taky ho nemusí trápit to neustálé vedení celého tohoto území, od toho tu je nyní Thade a jeho vláda."

"Jistě mrtvým na nás nesejde, jak typická odpověď. Tak jako tak si myslím, že mu to jedno není, kdyby mohl, tak jistě zasáhne..ohhh ale proč ho k tomu nutit, od toho tu jsou přeci jiní, větší odborníci a taky právoplatní jedinci k této činnosti, co třeba Semos. Náš velevážený Bůh, ten teď přeci zodpovídá za kde jaké důležité záležitosti, i za to, jak a koho stihne krutý trest za dané činy. Nebo se snad Semos bojí zasáhnout do vlády tohoto města, případně se bojí zvrátit budoucí válku, že by snad už vyměkl hmm?"

"To si nemyslím, až přijde vhodná doba tak jistě zasáhne, neměla by jste takhle zpochybňovat vládu velkého Semose, natož svého chotě."

"Jistě, jistě, mám tedy radši mlčet, jak typické jednání vůči ženě. Ale taky vám něco povím Limbo, Vy by jste zase pro změnu neměl podceňovat rozhodnutí z hůry mrtvých, vždyť i toto řídí přeci Semosova ruka, posel ať už jakýkoliv co mluví jeho slovem, by se měl nechat mluvit, bez ohledu na to, že ty následky budou takové jaké budou, a těm jistým osobám se to třeba nebude líbit."

"Hmmmmmm." to bylo to jediné co na to odpověděl, ale asi jsem mu tím zamotala do jisté míry hlavu, sobě jak jinak jsem to provedla taky, ale rozhodně jsem to pak ani neřešila, na rozdíl od něj, když už vypadal tak zamyšleně, než se od toho zase nějak neoprostil.

"......"

"No dobrá tedy, nechme to na osudu samotném a taky na Semosovi, a kam vlastně máte nyní namířeno?"

"Nejspíš nazpět domů, abych tam mohla mít klid od pohledů ostatních, a taky od jejich zbytečných slov. To není nic proti Vám Limbo, ale poslední dobou toho je na mě moc, možná až příliš, ale kvůli svému manželovi, se musím držet jak to jen je možné, a to i přesto, že se mi to nelíbí, ať už to znamená cokoliv."

"Chápu, chápu. Možná že kdyby jste tuhle neudělala tu chybu s tím zavšiveným divochem, tak by jste měla život o to lehčí a klidnější." v tu ránu jsem ho probodla pohledem vraha a šla k němu blíž.

"Takhle o něm už nikdy nemluvte je to jasné!" vyjedu po něm, než se zase nedám do klidu, protože se stráže opět vrátily.

"No to se ještě uvidí drahá Ari, to se ještě uvidí, kdo a jak o kom bude hovořit." procedí skrz zuby, a pak si to odkráčí kdoví kam, já se tedy vydala zpět k hlídce, a řekla jim, že pro dnešek se radši už vrátím nazpět mezi čtyři stěny, a po zbytek dne budu tam kde jako vždy v ložnici.