"To určitě, nic z toho ti nedám, krom toho tvé vedení, povede tento lid k záhubě." pověděla jsem si pro sebe v mysli, ale i tak podle výrazu ve tváři zjistil, že to chci říct nahlas, tak mi věnoval jednu malou facku skrz pravou tvář, ihned jsem se na tom místě chytla rukou a lehce jsem zasyčela bolestí, slzy nebylo třeba používat, tady bych tuhle bitvu nevyhrála, tak jsem to ani nezkoušela, jen jsem mu darovala nevraživý pohled, odvrácení od jeho osoby a ulehnutí do postele, s tím že se nic dnešní noc konat nebude, pokud nechce, aby naše komnaty opět hostila stráž nebo někdo kdo nás v tom zastaví.

Takže jak bylo vidět, moje plány a tahle celá hra byla u konce, teď to bylo jen na lidech tam venku, a na tom kdy zahájí svůj útok na město, aby ho zbavily téhle proradné chátry a těch co je vedou.

..............................

No tě pic lidičky, tak jsem opět zde, a opět se pokusím nějak tohle dohlodat ke zdárnému konci, už to je potřeba, abych se mohla věnovat i dalším svým příběhům a nahlodávat tak i další co mě napadají o volném čase.

Takže let's do this... :D

..............................

Pohled Natakase

Přišlo mi to jako věčnost, co jsem naposledy viděl Ari, od té poslední schůzky s ní, jsem se do města nijak nedostal, všude bylo plno, stráže, nebo občané, každý pokus byl ztracený. Přes to vše co jsme si kdysi pověděli jsem se už přenesl, nakonec jsem uznal, že měla pravdu, že by toho nikdy nebyla schopna ze své vlastní vůle. To snad nikdo by toho nebyl schopný, proto jsem byl rád, že mě od posledního dne našeho střetnutí nevyhodila ven z okna někam přímo na ulici, když už jsem ji šel v hávu stínů navštívit, i skrz zákaz.

Přesto však jsem se cítil uvnitř prázdný, neměl jsem ani chuť jíst, a to i přesto, že mi bylo nabízeno kdoví co vše k jídlu a pití od ostatních lidí z kmene. Moje tělo nejspíš podvědomě vědělo, že se něco ve městě Derkein děje. Rozhodně se mi to nelíbilo, ale věděl jsem, že se pokoušet o další proniknutí tam, bude mě i můj doprovod stát opět život.

Nezbývalo mi nic jiného než se vydat osamoceně, do opuštěného prostředí, do míst, která jsou známá jako Zakázaná zóna, pro nás pro všechny je to však známé spíš pod jménem Calima. Ari se tam jistě chtěla vydat taky, ale jak je vidět, nestalo se tak. Takže to pro mě znamenalo jediné, že je v nebezpečí, v jak velkém to jsem netušil, ale stejně to nevěstí nic dobrého. Možná tam najdu nějaké odpovědi nebo pomoc, cokoliv co by mi ji vrátilo nazpět.

Nemohl jsem přeci jen tak nečinně sedět na místě a nic nedělat, když šlo o život mé milované, a taky o lidi, kteří tam ve městě s opy ještě žily. Aspoň to platilo o těch, co jim byli relativně věrní, kvůli strachu ze smrti. Vstal jsem tedy ze země, a šel jsem směr ohrada s koňmi, abych se mohl vydat na několika denní cestu do Calimi, jen doufejme, že se nevrátím s prázdnou, to by ta cesta tam byla opravdu zbytečná. No a jak znám ostatní, tak ti tam se mnou nebudou chtít cestovat, protože z toho místa mají do dnešních dnů ještě husí kůži. Ani se jim nedivím, v minulosti jim tam zemřelo mnoho přátel, takže se to dá pochopit. Aspoň že mě toto nijak netížilo. Ty které jsem znal já sám jsem přišel už dávno, ještě před bitvou mezi tím cizákem a vojskem Thada, takže z toho kdoví jaký strach nemám, že by snad to místo bylo prokleté, kdyby bylo, tak tu Thade už dávno není, asi tak jako ta ostatní opičí špína co mu dělá garde.

"Natakasi kam to jdeš?!" 

"To je čistě moje věc, starej se o své, a mě z toho vynech. Nehodlám tu jen tak sedět a nic nedělat, proto jsem se rozhodl, že pojedu do Calimi najít nějaké odpovědi nebo aspoň pomoc."

"Zbláznil ses??!!"

"Nejspíš ano, ale jak jsem řekl, je to čistě moje věc, já na rozdíl od ostatních chci něco udělat a ne pravý opak. Copak ti to nedochází, pořád tam jsou ještě nějací lidé, kdo by pak těm zavšiveným opičákům nosil nákup a jiné věci? Osobní opičí sluhové? Pff to sotva, ti by neklesli tak hluboko na dno, od toho mají nás lidi. Nemůžu za to, že tu všichni spí na vavřínech a nic si z toho nedělají. Pořád to jsou ale lidi a ne odpad co patří do stok. Krom toho nedělám to jen kvůli nim, ale i kvůli Ari. Ta tam za ně taky riskuje svůj krk, tak by jste se nad tím měli všichni dost rychle zamyslet, a něco proto dělat, dokud máme vůbec ještě možnost je nějak zastavit!"

"Ty ses ještě té vidiny společného života s tou opičí ženskou nevzdal?!"

"Ne nevzdal!"

"I skrz to co ti vše udělala?! Vždyť jsou všichni ve směs stejní, použít a zahodit"

"Možná, ale i tak jsem ji to odpustil, řekla mi vše co mi mohla sdělit, než jsme se zase nerozdělily. Prostě nemám z toho všeho dobrý pocit, něco se děje a já se to pokusím nějak narušit, ať se Vám to líbí nebo ne! Zachránila život synovy, který patří člověku co to tady přece vede. Nejednou se za někoho přemluvila, aby nám vyčistil cestu do města. Dlužíme jí to, a nejenom jí, ale i lidem co ve městě Derkein ještě zbyli."

"Vždyť to je sebevražda, od posledního pokusu se tam dostat jsme přišli o solidní moment překvapení a taky lidi Natakasi. Další ti tam už nepůjdou na pomoc."

"Pokud ne oni, tak se do města opů dostanu s pomocí něčeho nebo někoho jiného, a teď mi laskavě uhni z cesty, než tě ten kůň srazí k zemi!"

"Fajn..tak si jeď ty bláhový šílenče!"

"Díky! Až se něco velkého bude dít, tak se to jistě dovíte, na to si klidně vemte jed. Ale já tu už sedícího hlupáka hrát nehodlám. Najdu pomoc a prorazím si cestu do města opů, ať už mě to bude stát co chce, svou ženu tam ale nenechám!" no ten konec mi došel jaksi až o pár minut později, ale už jsem se vracet do tábora nehodlal, abych jim vysvětloval proč jsem to slovo na ž řekl nebo neřekl. Tak jako tak jsem věděl, že by Ari byla radši, kdyby si vzala mě a ne Thada, tak to hodlám i zařídit.

~Jen doufám, že v Calimě něco najdu, cokoliv, jinak do města pojedu na smrt jediný.~