Chtěla jsem couvnout stranou, ale to už mě jeho ruce chytli za ramena a nechtěli mě jen tak někam pustit, celá vedle jak ta jedle, jsem ho pozorovala co to vlastně dělá, sotva jsem dokázala vydat hlásku ohledně pomoci, ale tady by mi asi nikdo nepomohl. Odtud už nebylo úniku, jediné co bylo možné udělat bylo to, že jsem to musela nechat být, co se má stát stane se nebo že by ............

...................

....................

Srdce mi zelo až v krku, tep mi lítal nahoru a dolu jak zběsilý, tohle bylo vážně divné, strašidelné a děsivé naráz, pociťovala jsem však i jiný druh emocí a všeho co z toho bylo vidět a poznat na první pohled, prostě se mi i nesnesitelně ulevilo, když se mi ze stínu vyjevila jeho tvář v celé jeho kráse. Ty ruce co mě drželi nepatřili rozhodně žádnému opovy z města, tohle byli ruce pro mě známé osoby, co pro mě znamenala spoustu věcí, ihned jsem nasadila úsměv od ucha k uchu a jen jsem ho pak pevně objala.

"Natakasy co tu u Semose děláš? Jak si se sem dostal, co tady chceš?"

"Co si asi myslíš že dělám? Přišel jsem si pro tebe, rozhodně tě tu mezi těmi šílenci nenechám, za to co jsem tuhle při našem setkání řekl se ti omlouvám, ale měl jsem aspoň dost času na to, si to všechno uvědomit a rozmyslet. No tak jsem se pak po příchodu do našeho tábora sbalil a vydal jsem se sem, abych si tě od nich vzal."

"Zbláznil si se..já odsud nemůžu jen tak odejít, jsem vdaná, a ty to moc dobře víš, ale to s tím nemá nic společného, ten sňatek je jen na oko, jde mi jen o otce, nechci ho tu nechat osamotě a rozhodně Thadovy nedovolím, aby si převzal jeho místo. Podle naší tradice na to má nárok, a to si myslím, že jsem ti nejspíš říkala, pokud ne, tak to teď už víš. Ale já tady svého otce nemůžu jen tak nechat."

"Sice jsem mu nalhala, že Thada nemiluji, což je svatá pravda nemiluji ho, ale řekla jsem mu, že miluji jiného, nespecifikovala jsem přímo že jsi to ty, ale vymluvila jsem se na Attara, to je ten gorilý voják, však si ho mohl jistě taky poznat, to je jedno. Jde o to, že pokud se mi ho podaří nějak přesvědčit, že moje city patří jemu a ne Thadovy, tak mu za to slíbím jeho post, jemu o senát nikdy nešlo, jde mu jen o vojenskou položku, kdyby Thada vyzval na zápas a vyhrál by, tak by získal jeho postavení hlavního generála, a už by mu nemusel dělat jen pravou ruku a tím by naše město bylo zachráněno. Pak bych mu patřila po právu taky, ale tady si nejsem jistá, jestli by vůbec o sňatek se mnou vůbec stál. Kdoví, možná by to vše šlo pak anulovat a on by si odnesl jen ten bonus v podobě vedení armádní složky, vedení nad městem by zůstalo mému otci, a já bych byla volná jako pták, pak bych se mohla vrátit za tebou a mohli by jsme si žít dle svého, třeba by si časem otec nakonec na tebe zvykl, tedy pokud by unesl tu pravdu, že celou tu dobu jsem zamilovaná do lidské osoby a ne do nějakého opa, jak si myslí do teď." celé to na něj prostě vysypu.

"No tak no tak..uber trochu..tak abych to pochopil, tohle vše je jen na oko, sice sňatek s tebou a Thadem proběhl veřejně a je na to plné právo, ale ve skutečnosti se snažíš prostě udržet jeho postavení na uzdě, aby nedostal příležitost ti zabít otce?"

"Svému otci si nakukala to, že nemiluješ Thada ale Attara jen, aby ses Thada zbavila v zápalu boje mezi ním a Attarem, tím bys uzavřela jisté potíže s vedením města, a Attar by dostal post Thada po jeho smrti, a tím by si pak nedělal žádné jiné nároky na vedení, kdoví možná by si tě vzal za ženu na místo Thada, a tím pak celá ta hra skončí?"

Jen vydechnu a všemu odkývu. 

"Ano je to celé pravda, nemiluji Thada, ani Attara, jde mi jen o ukončení celé téhle války mezi lidmi a opy, prostě chci, by mezi našemi lidmi byl mír nic víc. Časem bych otce přesvědčila o tom, že na vás není nic špatného, tedy jak na kterých z vás, ale jistě by to přijal, je to dobrý muž a taky chápavý a vnímavý, jistě by se přizpůsobil, na to má rozumu ještě dost, moc mu ale času nezbývá, pokud zemře dřív než se to vše stihne uskutečnit, tak je vše ztraceno, nemohli by jsme se dál mezi sebou stýkat, nemohli by jsme se takhle držet, ani se mezi sebou bavit, prostě nic. Byla by jen další válka a smrt, nic jiného." odpovím mu na to zcela upřímně a pak ho jen políbím, abych se uklidnila, on mi onen polibek taky oplatil.

Aspoň prozatím to vypadalo na malou chvíli klidu a radosti. 

No jo, jenomže to by do pokoje pak nesměl vtrhnout někdo jiný koho jsme tam nečekali...

Tak schválně co si myslíte že se semele s další kapitolou? :)

No tak jako tak se nechte překvapit, ještě u konce rozhodně nejsme, ale taky se k němu blížíme ne že ne.

Krom toho, tímto bych vás chtěla po sakra dlouhé prodlevě opět pozdravit u znovu zrekapitulovaného příběhu na tyto motivy, ty které to ještě baví číst, zde opětovně přijmu. To samé ale platí i pro nováčky, co to vidí prvně v životě, budu ráda za jakékoliv ohlasy a komenty.

Těším se na vás u další kapitoly, prozatím se mějte ahoj :)