Minule

"Tak..tak dobře tedy." poví zaraženě můj otec, tak ho zase pustím a vrátíme se zpět na místo hostiny, na úsměvu jsem pak měla slizký úsměv, ale i úsměv radosti zároveň, možná že to skutečně vyjde, no ale to ještě uvidíme. Sednu si zpět vedle Thada a pustím se pak do jídla i pití, sem tam prohodím pár slov s lidmi okolo sebe i s Thadem, otcem a kupodivu i Attarem co si sedl naproti nám, prozatím jsem nijak nenaznačovala to vše co jsem měla v plánu a hleděla jsem si svého, dokud nebude čas úderu.

------------------------------------------

------------------------------------------

Nyní

"Když už jsme u těch novinek, generále Thade, tak jak to vidíte do budoucna s tímto městem? Myslím tím až po mě převezmete řízení." řekne otec jen tak, aby se změnilo téma, které se motalo jen okolo vojska a uprchlých lidí.

"Otče, přeci se nebudeš ptát na něco takového, nech je ať se můžou bavit o tom co měli zrovna rozebrané, znělo to zajímavě." řeknu, aby se to téma změnilo zpět na to původní, sice mě nebralo ani jedno z nich, ale tak co.

"Odkdy se osoba vašeho pohlaví zajímá o vojenskou složku?" poví nazpět Attar, zatímco se na mě podívá stejně tázavě i Thade.

"Ehhmm nevím, prostě se snažím nějak zapadnout a dělat že mě něco takového zajímá, třeba že by proto?" odpovím formou otázky.

"Heh, vojsko a ženy, to nejde k sobě." poví s jistým ironickým úsměvem Attar nazpět, pak se k němu přidal i Thade, tak jako proč by ne, skoro jeden jak druhý, takže mě to krapet urazilo.

"Ohhh no tak to se tedy omlouvám drazí pánové, že jsem se snažila nějak zaujmout vaší pozornost, tak prosím jen se bavte tedy o vedení města, když už to otec načnul nebo se dál bavte o vojenských záležitostech, ale mě z toho tedy vynechte, když to není nic pro mě, tak se hold odebírám ke spánku." řeknu s jistým odseknutím, pak vstanu z místa a na všechny přítomné se pak otočím.

"Pokusím se na tebe počkat drahý, ale rušit tě od konverzace nechci, nemusíš ji opouštět, jakmile to dořešíte tak pak přijď do našeho pokoje, možná mě tam zastihneš ještě při smyslech nebo už ve spánku, všechno záleží ale jen na čase, který zde strávíš se svým drahým a pohledným přítelem Attarem..nebo bych měla říct bratrem či kopií tebe samotného jen v jiném těle a jiného postavení??" procedím s lišáckým úsměvem a jen co se otočím k nim zády a jdu pryč, tak mi ten úsměv zmizí na kyselí a znechucený. Jestli jsem je v tu chvíli urazila nebo ne, to mi bylo šuma fuk, prostě jsem se z hostiny co stejně už pomalu končila sebrala a šla jsem do pokoje, krapet si odpočinout a vypnout.

"Možná by jste si ji měl trochu usměrnit příteli." řekne Attar vrčivě.

"Pánové prosím nehádejme se, ona to jistě tak nemyslela, je jen rozrušená a unavená z toho všeho oslavování ani neví co povídá."

"Senátore Sandare, tohle není jen vaše věc, ano je to sice vaše dcera, ale nemusíte se ji vždycky při všem zastávat, však se změní, jen co ji trochu domluvím." řekne Thade a pak se podívá na Attara s takovým tím ďábelsky vyhlížejícím pohledem.

"Prosím generále, hlavně ji nijak neubližujte."

"Nemusíte se bát, neublížím ji, pokud to vše vezme zpět nebo se přizpůsobí mým slovům nevztáhnu na ní ruku, aspoň ne prozatím."

..........................

No stála jsem tam ještě nějakou tu dobu, ale tak aby mě nebylo vidět, takže jsem to jaksi vše slyšela než jsem se neocitla v pokoji, kde jsem ze sebe ty šaty dala dolu a vzala si věci na spaní, pak jsem se jen položila na postel a snažila se usnout, ani za boha se to nedařilo, tak jsem vstala a šla jsem ke stolku, posadila se na židli, vzala jsem kus papíru a něco na psaní a začala jsem psát jakýsi druh dopisu nebo spíš deníku, abych se nějak uvolnila a unavila natolik že mi spánek pak půjde snáz. Psala jsem tam všechno od pocitů a všeho dalšího co mi jen přišlo na mysl. Pak jsem jen vydechla a vše zase sklidila a dala do šuplíku, radši jsem se tam nezmiňovala o tom že jsem byla zamilovaná do Natakase, ale to slovo zamilovanost jsem tam zmínila, takže si každý mohl myslet co chtěl, kdyby si to přečetl, stejně by nevěděl kdo je ten pravý původce oněch pocitů. Nakonec jsem se odebrala k oknu, ze kterého jsem se zadívala do dálky, chvíli jsem se dívala na lidi co procházeli v ulicích, ale pak jsem nasměřovala svůj pohlede na široký a táhlý obzor před sebou, tiše jsem vydechla a snažila se představit si, co asi dělá Natakas nebo kde se nachází. Chvíli tu byl klid, pak se k tomu přidali padající kapičky slz na okraj parapetu, rychle jsem si je dala dolu, protože někdo zrovna vešel do pokoje, tak jsem si je utřela do ruky a otočila se oním směrem odkud ten zvuk šel.

Sama jsem tomu nemohla uvěřit kdo tam stál, dočista mi to vyrazilo dech, takže jsem jen ustrnula na místě, dokud se ke mě ta dotyčná osoba nepřiblížila natolik, že mi byla skoro těsně k tělu. Chtěla jsem couvnout stranou, ale to už mě jeho ruce chytli za ramena a nechtěli mě jen tak někam pustit, celá vedle jak ta jedle, jsem ho pozorovala co to vlastně dělá, sotva jsem dokázala vydat hlásku ohledně pomoci, ale tady by mi asi nikdo nepomohl. Odtud už nebylo úniku, jediné co bylo možné udělat bylo to, že jsem to musela nechat být, co se má stát stane se nebo že by ............

Tak schválně kdo to podle vás tak mohl být z těch tří žhavých kandidátů??

Thade, Natakas nebo Attar?

A co se podle vás pak bude dít dál.

Sama jsem zvědavá na to jak se k tomu kdo vyjádří, pokud si to přečte :) Do té doby se mějte a ahojda zase příště.