Konečně jsem ji našel, nemohl jsem uvěřit tomu co vidím, byla navlečená ve svatebním a služebná ji dělala doprovod do sálu kde byli ostatní z její rodiny a taky samotný nastávající a budoucí tyran tohohle města. Myslel jsem si že služebnou už budu muset umlčet já sám, ale udělala to za mě Ari, pak došla na slova, ptal jsem se ji a pokládal jsem ji různé otázky, ona mi na to odpovídala, pak však můj vztek a zloba z toho, že jsem o ní nejspíš přišel pře vršila svoje hranice a vyšlo to tak nějak ven samo. Pustily jsme se do společné hádky, ze které jsem nakonec jako poražený vzešel já, protože než stačila odpovědět na poslední část toho všeho, už mě hnala pryč. 

Zdrcený tím co jsem slyšel, jsem se tedy odebral k odchodu s tím že jsem ji řekl, že se nevidíme naposledy, dal jsem do toho chlad a zlobu, ona mi na to odpověděla své a pak už jsme se na sebe nepodívali, ani jsme nemohli. Odebral jsem se na místo, kde by mě čekali všeci kolem nejméně, na střechu místa kde se konal oddávací rituál, skrz malé okno jsem to vše pozoroval, to jak kněz říká svůj proslov k těm dvěma i to jak je dává dohromady pomocí šátku a pak i prstenů, no jen jsem si to domýšlel nevím totiž jak to tady tamní páry mají, ale u lidí bylo zvykem dávat druhé straně jako důkaz lásky prsten, jedině tak bylo poznat že ti dva jsou svoji. Co ale nejvíc mě zarazilo bylo to, že Ari políbila přede všemi Thada, neviděl jsem na tu dálku jak se u toho tvářila, ale asi ji to bylo zcela jedno, teď už to nešlo ani vzít zpět, jsou svoji a dokud bude Thade živý bude si moct dělat co chce, získá si místo v senátu skrz jejího otce a pak už bude po všem.

Mrzelo mě, že není se mnou, že není má, že se nepokusila tu nabídku s odchodem v doprovodu jejího otce vzít hned jak to bylo možné, ale už to tak prostě je, musím se vrátit zpět ke svým a vymyslet plán jak všechny tyhle hloupé opy vymazat z povrchu této planety. Aspoň tedy ty co se nám postaví do cesty a nebudou s námi chtít spolupracovat.

Najdu si místo kudy jsem sem vyšplhal a pak se vydám zpět na pevnou půdu, když nohy dopadnou na zem beru čáru z tohohle města zpět do divočiny mezi své, pokusit se na to vše zapomenout, vymyslet plán, zbavit se budoucí hrozby a najít pak klid někde jinde. Očima těkám po prostoru a hledám ty co se mnou prchali z věznice, prvního najdu mrtvého, pak i druhého, naštěstí třetí a zbylí i s chlapcem stačily uniknout hlídkujícím vojákům, co nebyli přítomni na svatebním obřadu. Nemusel jsem v mysli tápat dlouho kdo za touto ohavností stál, jediné jméno co mě napadalo hned na poprvé i naposledy byl Attar, ten gorilý zmetek co ne a ne chcípnout. Z toulkách po mé mysli mě probral hlas dalších vojáků, rychle jsem to vzal kolem nich, ocitl jsem se však ve slepé uličce, takže jsem si musela zahrát na horolezce, pěkně postaru jsem si to lozil po jedné z budov, kde byl naštěstí porost se zelení pro snazší cestu majitelů dolu na ulici, od tama pak hurá na střechu a z ní na další sousední, ta už pak spojila jinou ulici s pevnou půdou, opět jsem se ocitl nohama na zemi a hurá rovnou ven zadní uličkou do spárů pustiny. Až teprve po pár desítkách metru neúnavného běhu jsem se zastavil a mohl si konečně oddychnout, když hlasy a jiné zvuky za mnou utichávali víc a víc. Nakonec jsem se zpětně podíval za sebe a tiše jsem vydechl, když mi v hlavě utkvěl odraz jejího úsměvu, jen jsem přitom setl ruce v pěst a razil jsem dál ve své cestě, hledat tábor našeho vůdce, abych se pak mohl dovědět jestli je jeho syn v pořádku tak jako přeživší co s ním putovali.

V průběhu hostiny

Jen jsem tam seděla a poslouchala kde koho ze zdejších jak se tam o čemsi baví nebo nám dávají gratulace, byla jsem ovšem skleslá a tichá jak voda, nedávala jsem to na sobě však znát, jediný kdo viděl ten rozdíl byl ale můj otec, vstal ze svého místa a jen mi položil ruku na rameno.

"Děje se něco mé dítě?" optá se starostlivě.

"Myslím že ne otče." odpovím mu nazpět o to povadleji.

"Pojď..promluvíme si." Thade se na nás nechápavě podíval, tak jsem mu věnovala menší úsměv. 

"Omluv nás drahý, klidně se bav dál s přáteli hned jsem zpět." ujistím ho a vydám se za otcem bokem ode všech.

......

"Tak co se děje dítě?" optá se znova.

"Já ...já nevím..nemyslím si že je toto správné."

"Co myslíš tím že nevíš?"

"Tohle všechno..ten obřad to že jsem teď jeho ženou, vždyť víš jaký umí Thade být..a neříkej mi pravý opak otče..znáš ho déle než já."

"Třeba se ve tvé přítomnosti změní. Už teď se chová jinak je klidný, baví se i s lidmi, se kterými se doposud moc nebavil, třeba se změnil nebo změní, dej mu čas Ari, on ti ho jistě dá taky."

"Když tady si právě nejsem jistá ani v jednom z toho co říkáš, prostě se podle mě nezmění, pořád zůstane stejný, počká si až přijde tvůj den a dostane tvé místo."

"Na to má ale nárok, patří teď do naší rodiny, a ty moc dobře víš jak to tady chodí."

"Tak proč bych to místo nemohla dostat já? Co je na tom špatně že jsem žena, taky se umím šťourat v těch vašich věcech a mít stejné nároky a řeči na to co vedete vy muži."

"Jeden důvod je už to, že jsi žena Ari, a ten druhý zase, že ženy a politika nejde prostě do sebe, nejste určeny na to, aby jste žádali takové právo to je určeno pouze mužům, kdyby Semos požehnal jinak, byla by si mužem a mohla mít to místo po mém odchodu, ale nestalo se tak."

"Fajn..dobře..vypusťme to, že jsem žena a že na to nemám tedy nárok, tak co třeba jiný muž..kdyby Thada donutil někdo jiný odejít, získal by pak nárok na místo on, ať už by si mě musel přivlastnit nebo by si mě vzal za vlastní ženu..nebo já nevím, prostě nějak."

"To by možná pak šlo, ale musel by svého soka zabít nebo ho natrvalo vyhnat někam kde už by nespatřil žádný z konců tohoto města ani jeho území, proč se na to vlastně ptáš, copak ty znáš někoho kdo by toho byl snad schopen." jen se přitom tak nějak zarazím.

"Možná ano." zamumlu.

"O koho tedy jde." 

"To nemůžu říct, nelíbilo by se ti to."

"No pokud to není člověk tak mi nijak nebude vadit, kdo to tedy je, kdo je ten co tíží mysl mé milované dcery a nedá ji spát..pověz mi to mé dítě."

Chtěla jsem mu říct pravdu, že náklonnost cítím k lidskému muži, že to byl člověk, ale nemohla jsem ho zase tak ranit, tak jsem hold zalhala sama sobě i jemu zároveň.

"Je to Attar, pravá ruka Thada."

"Attar??? myslíš to vážně mé dítě?"

"Ano otče je to tak, je to gorilý generál a pravá ruka Thada Attar." u Semose jak i tohle se mi příčilo v ústech, když jsem to vyslovovala, ale možná by to celou tuhle eskapádu mohlo ukončit, kdyby Attar porazil Thada, zbavil by ho tak nároku na post senátora, tak by pak zůstalo volné pro někoho jiného do budoucnosti no a Attar by se ujal velení nad celou armádou tohohle města, on a politika nikdy na to nebyl, chtěl spíš mít co nejvyšší post u vojska, ale je tu jeden háček, stejně bych získala dalšího tyrana do rodiny jen ne z takového úhlu pohledu jako doposud, ale aspoň už by na seznamu zbýval jen jeden jediný a ne dva. Sami si snad dokážete představit to jak by to vše dopadlo, kdyby Thade rozdával rozkazy v senátu ohledně vedení lidí ve městě i mimo něj a ještě by pak dával úkoly Attarovy a jeho armádě no hrůza hrůz. Jenomže bez jisté pomoci jednoho tyrana, se nezbavím zase toho druhého, se kterým nyní mám žít až do konce svých dní. Pokud přesvědčím Attara o tom že ho miluji víc než Thada a zaručím mu ono místo o které tak stojí, bude výhra na straně lidí poté ještě jistější než nyní. Jenomže jak přimět gorilu o tom, že ji "miluje" šimpanz jako já, no to bude ještě chtít hodně času a trpělivosti se mu nějak prokousat pod srst, aby mi na to pak skočil. Snad z toho nezešílím nebo mi to něco nebo někdo nepřekazí, podruhé se to už opakovat nebude moct.

"Ehm..dobrá tedy, ale proč si mu to neřekla rovnou, že ho miluješ, proč sis kvůli tomu brala Thada."

"Já nemohla jinak, vždyť by tě zabil, takhle by místo senátora dostal snáz, jenomže dokud budeš žít, tak dlouho jak bude třeba má smůlu, pokud Attar trochu poleví a pochopí co je v sázce, tak jistě kývne pak i na to, aby Thada vyzval na souboj o nárok k mé osobě, tím by získal své místo u vojska, které nyní vlastní Thade a pak by všech obav byl konec." jen otce popadnu za límec a zbytek mu pošeptám do ucha.

"Až Thade zemře a Attar zaujme jeho místo, bude tohle město očištěné od tyranie, dočkáme se toho neboj se otče velký Semos pošle pomoc určitě, ale musíš mi věřit, Thade není pravý důvod proč tohle dělám, miluji někoho jiného a toho se jen tak nevzdám, jenomže ho nejdřív o tom musím přesvědčit, aby i on souhlasil s budoucím sňatkem mezi mnou a jím." nechtěla jsem říct znova, protože to by otec poznal že to není mířeno na Attara, ale na někoho koho vůbec nezná a ani by znát neměl, tak jsem to prostě zahrála do autu takhle.

"Tak..tak dobře tedy." poví zaraženě můj otec, tak ho zase pustím a vrátíme se zpět na místo hostiny, na úsměvu jsem pak měla slizký úsměv, ale i úsměv radosti zároveň, možná že to skutečně vyjde, no ale to ještě uvidíme. Sednu si zpět vedle Thada a pustím se pak do jídla i pití, sem tam prohodím pár slov s lidmi okolo sebe i s Thadem, otcem a kupodivu i Attarem co si sedl naproti nám, prozatím jsem nijak nenaznačovala to vše co jsem měla v plánu a hleděla jsem si svého, dokud nebude čas úderu.