S pocitem za dosti učinění se Twilight druhý den ráno převtělila do svého avatara.
Vzbudila se opět ve své chajdě. Ani nestihla otevřít dveře a otevřely se samy. Přesněji je zvenku otevřela Asterisk. ,,Twilight! Rychle poběž!" řekla vyděšeně. Pak odběhla ze stromu a zamířila k lesu duší. Twilight se pustila za ní. Doběhly k lesu duší. No přesněji, k tomu, co z něj zbylo. Stálo tam několik Pona'vějijců, kteří zděšeně přihlíželi tomu, jak na dálku řízené buldozery podkopávají les. Několik jich i brečelo. Twilight nemohla uvěřit vlastním očím. To nádherné místo bylo pryč. Navždy pryč...

...Maneker kontroloval poníky, kteří ze základny počítačem ovládali buldozery. Byl nevýslovně šťastný, že našli tolik Hooftania.
Když vybagrovali celý les, vrátili se buldozery zpátky do základny. ,,Skvělá práce." řekl Maneker a s úsměvem si šel do kanceláře spočítat, kolik vydělá. Chvíli na to se otevřely dveře a v nich stála Twilight. Maneker rychle schoval papír do šuplíku. Ale ona nebyla naštvaná. Spíš zklamaná. ,,Slíbil si to." řekla zklamaně a smutně. ,,Já za to nemůžu." řekl s předstíraným zoufalstvím Maneker ,,Jednali bez mého vědomí! Ani sem nevěděl, že už vyjeli. Dozvěděl sem se to, až když sem je šel kontrolovat, jestli zas nepaří to svý HORNáčko (pony verze GTAčka XD jo mimochodem: Lže. - aby bylo jasno 😇). ,,Ale oni úplně zničili les duší." řekla Twilight a v oku se jí zaleskla slza. Na tom místě byla jen jednou, ale i tak si ho zamilovala. Maneker vstal od stolu a šel k ní. Obejmul jí a ona mu začala brečet do hrudi...