Když Twilight vyšla z bludiště, ocitla se ve vesnici. Nebyl v ní vůbec nikdo. Otvorem pro vstup viděla hromadící se Pona'vějijce. Rozběhla se k východu. ,,Takovou zradu bych od tebe nečekal Twili." řekl hlas kousek za ní. Zastavila se a otočila. Kousek od ní stál Maneker v brnění. Z venku najednou uslyšela výbuchy a otočila se k východu. Začal se tam dělat hustý dým. Rozběhla se tam, ale Maneker ji dohnal a chytnul za kopyto. ,,Kampak? My spolu máme nevyřízené účty!" řekl a odtáhl ji za kopyto dál od východu. ,,Nech mě být! Myslela sem, že seš jinej!" řekla dotčeně Twilight. ,,To naštve, když má poník špatný odhad co?" řekl Maneker a za kopyto ji odhodil na zeď. Twilight narazila do zdi a spadla na zem. Zvenku se najednou ozvaly výstřely. ,,Ne!" zakřičela Twilight a chtěla vstát, ale Maneker ji kopytem přitiskl k zemi. ,,Ty nikam nepudeš!" řekl přísně a druhým kopytem vytáhl nůž ,,O to se postarám.". Twilight se stihla vyprostit z jeho kopyta ještě, než seknul. Postavila se a kopytem se dotkla krystalu, který měla přivázaný na krku. Na chvilku začal zářit, ale pak zase zhasl. Twilight se rozhlédla. ,,Proč to nefunguje?!" řekla vyděšeně. Maneker ji kopytem pevně přitiskl ke zdi a napřáhl nůž. ,,Pomoc!" zavolala Twilight zoufale. V tu chvíli vyrostly ze zdi dvě větve a kompletně Manekera svázaly. ,,Co to!?" řekl překvapeně Maneker a pokoušel se vyprostit ze sevření větví. Twilight na nic nečekala a utíkala k východu. Vběhla do dýmu, který se stále nerozptýlil a narychlo začala přemýšlet, co udělá...