Blížil se konec léta a tím pádem i konec tábora. Během těch posledních dnů se toho stalo docela hodně: Atherise jsem poprosila, aby ,když mě trénoval, byl na mě přísnější (dost blbej nápad, jelikož jsem dostala bleskem, naštěstí do toho nedal moc síly). Dále se mi postupně vybavovali poslední vzpomínky z Tartaru v podobě snů (někdy jsem se pořádně nasmála), ale největší  vzrůšo nastalo, když k nám přišli Lovkyně.

Bylo krásné odpoledne plné schovávání se před "trenéry" šermu. (Tak jako každé odpoledne.) Už mi nestačilo jít si zastřílet z luku, nebo trénovat bojová umění, protože se naučili čekat, než dotrénuju.
Byla jsem ráda, že to Atheris vzdal. ("Prostě ti to nejde. Věnuj se něčemu jinému.")
Dělám si srandu. Když měl náladu zničit nějakého nováčka, vždycky ho jako první napadla chudinka Flo.
Nico byl ale mnohem horší...

Každopádně jsem se plížila okolo srubů, když jsem si všimla party holek, jak vcházejí do Artemidina srubu.
"Ahoj." Oslovil mě dívčí hlas a já leknutím nadskočila.
"Člověče holka! Tohle mi nedělej!"
"Promiň." Zasmála se. "Jsem Clementine, ale klidně mi říkej Clem." Představila se.
"Já zas Floreta, ale říkej mi....jak chceš." Usmála jsem se. Všimla jsem si, že má tu samou sponu, jako ty holky, co vešly do Artemidina srubu. "Odkud....? Nebo lépe...." Vůbec jsem nevěděla, jak správně zformulovat otázku.
"Jsme Lovkyně." Pochopila, na co jsem se chtěla zeptat.
Pobídla jsem jí, aby mi to lépe vysvětlila. Ve zkratce jsou to dívky, které se zapřísáhly Artemis, vzdaly se společnosti kluků a mohou zemřít pouze v boji, což mi přišlo úžasné. Proto jsem se zeptala i na onu přísahu, kterou musely složit.

"Můžeš se k nám přidat, jestli chceš." Nabídla mi.
"Hm....Ještě si to budu muset promyslet."
"Nevadí. Jsme tu do pozítří, během té doby se k nám můžeš přidat."
"A když složím přísahu potom, co odejdete?"
"Bude to pak složitější, ale najdeme si tě." Usmála se.

.
.
.

Další den se konal boj o vlajku. Tady v táboře je tradicí, že když k nám zavítají Lovkyně, bojují ony proti táborníkům.
Myslela jsem si, že když je nás víc, hravě je porazíme. No....ehm....Ale bylo to o vlásek!

.
.
.

Šla jsem lesem a přemýšlela o tom, že bych se k Lovkyním nakonec přidala.
Došla jsem na místo, kde jsem málem přišla o nohy i o život. Musela jsem se podívat na svá kolena, na kterých jsem měla dvě jizvy.

"Tak..." Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Tomáše s mečem. "Vidím, že jsi na místě, kdes měla umřít....a jsi neozbrojená."
To nebyla úplně pravda. Měla jsem dýku od otce a řetízek, který jsem měla schovaný pod tričkem, aby nikoho neoslepil.
"Co chceš?" Hloupá otázka.
"Kdybych to tenkrát Adamovi a Markovi dovolil......No to je jedno, protože dneska-" namířil na mě špičkou meče. "-ho pomstím."

------------------------------------------------------

Upozorňuju, že Clem je postava od AdelynSvet z její série knih tady na Wattpadu.
(Doporučuji přečíst, je to opravdu skvělé ;))