"Jo, jsem." Odpověděla jsem Simonovi.
Ušklíbl se. "Škoda."
"Hej." Potlačila jsem úsměv a vstala. "Že já na tebe zavolám taťku?"
"Ha! Pohoda~"
"Jeeee!" Předstírala jsem. "Vy jste ještě neodešel, otče?"
Simon sebou nepatrně cukl, pak se ale usmál. "To je tak otřepaný."
Zašklebila jsem se. "Však si na tebe něco najdu."
"Hodně štěstí." Obešel mě a vydal se pryč.
Ještě jsem ho naposledy sjela pohledem, který se změnil na naštvaný.
Jak je do hajzlu možný, že kluk vypadá líp, než holka?! To je snad třetí případ!
Zatřásla jsem hlavou.
Musím zjistit, co je to ten dárek. Elsa teď není důležitá.
.
.
.

Doběhla jsem do dívčí ložnice a téměř hned jsem se rozplácla na zemi, abych z pod postele vytáhla kufr.
Po rozepnutí jsem vytáhla baterku, abych v té tmé něco viděla, a začala odhazovat své miláčky - orea. Nakonec jsem narazila na to, co jsem hledala.
Baterku jsem si dala do pusy, kvůli tomu, abych pořád dobře viděla a měla volné ruce na rozbalování.

"Aaaah!" Zařvala jsem, přičemž mi z pusy vypadla baterka. Po odtrhnutí posledního kusu papíru mě oslepilo světlo. Opravdu jsem nějakou chvíli nic neviděla. Upustila jsem rozbalenou věc a třela si bolavé oči.

Když jsem rozmrkala poslední mžiky, pohlédla jsem na onu věc od otce.
Byl to řetízek se sluncem ovázaný okolo rukojeti od vystřelovacího kapesního nože.
Z toho slunce vycházela pomalu slábnoucí zář.

Opatrně jsem ho rozmotala a prohlížela.
Odkud se to světlo vzalo?

Po nějaké době mě napadlo znovu na něj posvítit. Tentokrát jsem však zavřela oči.
Když jsem je otevřela, ze slunce opět vycházela zář.
Hned jsem si přívěsek dala na krk.
To se jednou bude hodit.

Vzala jsem červenou rukojeť nože. Vypadal obyčejně, dokud jsem palcem nestiskla malý výběžek.
Z nožíku se stala dýka se stříbrnou čepelí a zlatou rukojetí.

Její krásu jsem nemohla obdivovat dlouho. Zaslechla jsem blížící se hlasy.

Rychle jsem uklidila ten bordel, co jsem tu nadělala a začala se převlékat do pyžama.
.
.
.
.
.

Probudila jsem se, když začalo svítat. Neprobudila jsem se, protože bych chtěla. Zdál se mi totiž hodně, hodně HODNĚ divný sen.
Tohle jen tak z hlavy nedostanu.
Promnula jsem si čelo.

Poté co jsem se převlékla, šla jsem si chroupat oreo do společné místnosti.
Málem jsem se jim udusila, když přišel rozespalý Will.

"Prosim tě, viděla ses někdy TY v zrcadle?" Dal si ruku v bok.
"C-cože?" Vykašlala jsem. "Já vůbec nic neřeknu a ty mě hned urážíš?! Víš, já plánovala, že všem, kteří dnes budou na mě hodní, tak jim dám oreo. Tvoje smůla." Na oko uraženě jsem si opucovala ruce.
Will otráveně zakoulil očima.
.
.
.
.
.

Bylo po snídani a já se rozhodla si jít zacvičit s mečem.
"Čauky Flo." Pozdravila mě Aria s Kitty z levé strany.
"Zdrar." Ozval se Simon z pravé. "Kampak?"
"Cvičit." Odpověděla jsem.
"My taky." Řekli jednohlasně.

Najednou Simon zrychlil krok. Udělala jsem totež a holky také. Postupně jsme zrychlovali, až jsme nakonec běželi.

"Já tam budu první~" Zapěla jsem, když jsem se dostala dovedení.

-------------------------------------------------------

Konečně jsem se rozepsala! XD

Že by ten "důvod" nebyl tak špatnej? 😟😀

-Vaše Flo