(Navazuje na kapitolu 22. u ScamanderVaine)

Potom, co jsme Cheirónovi řekli o dalším útoku, jsem se nemohla jít připravit na boj, protože si mě Nico odvedl stranou.
"Floreto...Víš, co se stalo posledně, když tě...to posedlo?"
"Uhm-hum."
"No...asi...asi by bylo lepší, kdybys pomáhala na marodce. Je tam spousta zraněných a..." Zarazil se, jako by si na něco vzpomněl.
"Dobře Nico. V boji bych bez luku byla stejně zbytečná." Usmála jsem se a vydala se na marodku.

.
.
.

Docela jsem se bála, že Oscuro ovlivnila všechny mé schopnosti, jenže jsem se, díky bohům, pletla. Léčení dotykem mi nechala, takže práce na marodce běžela jak po másle. Ano, sice mě to vyčerpávalo, ale aspoň jsem byla užitečná.
Opět jsem si sestavila žebříček toho, kdo je nejsilnější, tudíž ve válce hodně potřebný. A ty jsem vyléčila jako první. Ostatní přišli na řadu potom.

.
.
.

Doléčila jsem Adama a svezla se na lůžko. Šla jsem trošku přes svůj limit, ale nijak hrozné to nebylo.

"Ahoj, Flo." Sedl si ke mně Marek. Za těch pár týdnů, jsme se hodně zblížili.
"Ahoj." Unaveně jsem se usmála.
Zamračil se. "Neměla bys ses přepínat. Hlavně když máš ten svůj problém."

Jak už jsem jednou řekla: Polobohové v táboře slovo "tajemství" buď to neznají, nebo ho považují za sprosté slovo. Takže o mém prokletí ví všichni a to nemuseli být ani u toho, když mě Orákulum prásklo.

"To je v pohodě." Mávla jsem rukou a rolnička zacinkala. "Zvládnu to."
"No nevím...ale dobře."
"Floreto! Pojď sem!" Křikl někdo.
"Práce volá." Povzdechla jsem si.
"Hlavně to nepřeháněj." Řekl Marek.
"A ty buď opatrný." Vstala jsem a šla tam, kde mě bylo potřeba.

.
.
.

Ležela jsem na lůžku celá vyčerpaná, snažící se ignorovat Oscuro.
"No tak! Můžou ti umřít přátelé! Vykašli se na hledání možnosti, jak se mě zbavit a nech mě tohle tělo ovládnout! Tvé kamarády ušetřím!"
Jasně! To ti úplně věřím. A teď mlč, snažím se najít další a rychlejší způsob, jak se tě zbavit.
"Žádý další-"
Je...vždycky je další způsob, jak něco u-
V tu chvíli mě to trklo.
"O ne! Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne! To nemyslíš vážně!"
Pokud to jinak nepůjde, tak ano, myslím.
"Ale tohle udělal už někdo před tebou! Ty chceš být orig-"
Vážně si myslíš, že mě to v tuhle chvíli zajímá?! Pokud to tábor nebude zvládat, pak to udělám.
"Co když si ale nejdou pro-"
Má drahá Oscuro, je hodně zajímavé, že jakmile jsem řekla o svém prokletí Nicovi a Scamandrovi, tak se tu objevili. Třeba to útok nezastaví, ale zabrání tomu, aby sem chodili další. No a pokud se mýlím...alespoň se tě navždy zbavím.
Na tohle už nic neřekla. Já jen doufala, že to, co jsem plánovala, nebudu muset nikdy udělat.