Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

oheň

„Neodejdete, že?"

Chanyeol se usmál, ruka natažená k nebi. Skrze prsty pozoroval modrou oblohu. Klid a ticho. A jejich němé úsměvy lpící na neviditelných tvářích. Nepotřeboval je vidět. Byli tady. Cítil je. Vítr rozhýbal krajinu kolem a stébla trávy pohladila jeho obličej.

Kolik času zbývá?

Úsměv povadl, oči se zaleskly. A půda se zdála měkčí, teplejší. Jeho náruč nikdy nebyla jiná.

I teď... pořád tak starostlivý...

„Půjdeme všichni, že?"

Zavřel oči.

„Myslím... asi se trochu bojím, víte? Jít za vámi..."

Bylo to v pořádku? Odejít. Nechat je tady se svou mocí?

Doprovázeli jeho kroky, šli po jeho boku, vedli ho. Mohl klidně zavřít oči a vydat se jim, nechat se unášet. Rozhlédl se. Bílý kámen vyrůstal ze země, zbičovaný větrem, roky opomíjený lidskou péčí. Opuštěný. Stál na troskách kdysi jistě nádherné stavby a pociťoval smutek. Zeleň kolem tolik krásná, tolik živá.

Není ti jí líto, Su?

Podíval se na svou dlaň, sevřel ji v pěst, opět uvolnil. Rudý plamen se zachvěl v poryvu větru, zdálo se, že se snaží oprostit od jeho vůle. Tak mocný a zničující.

Nejspíš to tak má být, že?

Zhluboka se nadechl. Miloval vůni lesů. Miloval i každý jejich zvuk; šustění listí, větvičky praskající pod podrážkami bot. Dotkl se kůry stromu, bříšky prstů ji pohladil. Země se zachvěla, vzdálené hřmění lámajících se skal, vyděšené ptactvo prchající z korun stromů. Zeleň listí se snesla z nebe jako závoj, ulehla mu k nohám. Vzhlédl k nebi, neviděl ho. Usmál se. Brzy se nebude muset dívat. A přesto bude vidět vše. Vnímal prostor okolo – chvěl se napětím, voněl po Jonginovi.

Jsi se mnou?

Plamen olizoval jeho dlaň, poddajný jeho vůli, hřejivý jako paprsky slunce. Mazlil se s kůží, loučil se s ní.

Volali ho k sobě.

Lítost.

Smutek.

Nerad ničil.

Hřmění. Země se otřásla, praskla.

Díval se, jak mohutný kmen podlehl síle své matky, zlomený vpůli padal k zemi.

Chanyeol zavřel oči. Nechal oheň jít.

Les se změnil v inferno. 

~.~.~.~.~.~.~.~ ᵈᵉ ᵖʳᵒᶠᵘⁿᵈⁱˢ ᶜˡᵃᵐᵃᵛⁱ ᵃᵈ ᵗᵉ ~.~.~.~.~.~.~.~

Když se nad tím zamyslím, tohle je snad jediný plnohodnotný příběh na kapitoly, který jsem na exo fandom napsala. Pak je tu ještě jeden exo/bts crossover, ale ten chci prvně celý předělat, až poté ho opět publikovat. 

Inu. Tři kapitoly jsou za námi, sedm zbývá.  

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro