Pohled na postavu, stojící k němu zády přiměje jeho zvíře prudce odfrknout. Pokusí se přeměnit do lidské podoby, ale neúspěšně. Podrážděně se snaží najít vysvětlení a stále pozoruje nehybnou siluetu oděnou ve volném, dlouhém přehozu, který vzdáleně připomíná noční plášť faraonů. Vítr si pohrává s lehkou látkou a tak každou chvíli na okamžik zahlédne některé z tetování.
Najednou pootočí hlavu na stranu, jakoby vycítila, že není sama. Pomalu se k němu otočí a se zvláštním pohledem si ho prohlíží.

Anubis se ani nepohne. Vítr k němu přináší její vůni mísící se s tou pouštní. Tahle kombinace mu naprosto zamotala hlavu. A společně s pohledem, který se mu naskytl, vytváří smrtelný vír emocí prohánějící se v každé jeho buňce.
Stojí ve své zvířecí podobě, impozantní šakalí bůh s mocným tělem válečníka. Jeho tmavá kůže se leskne v měsíčním světle a oči září nadpozemskou inteligencí.
Amony se pohne jeho směrem. Bosé nohy zanechávají otisky v chladnoucím písku. Její tělo zdobené hieroglyfy a symboly ochrany, třpytící se jako tekuté zlato na její kůži a kolem ní povlávající cípy tmavě modrého pláště z ní dělají něco dokonale nádherného.
„Přišel jsi," řekne překvapeně, jakmile se zastaví těsně před ním. Neví co na to říct. Čekala ho snad? Na tváři se jí objeví nepatrný náznak úsměvu, ale i tak mu neujde její posmutnělý výraz.
„Chodím sem často," otočí se k němu opět zády a zadívá se stejným směrem jako on. „Je tady tak nádherně." Zašeptá tiše.
„Proč jsem tady? A proč v téhle podobě?" promluví hlubokým vrčivým hlasem. Nedokáže zadržet příval otázek, které se mu derou na jazyk.

„Nevím, proč jsi tady. Možná proto, že pokaždé na tebe myslím a přeju si, abys přišel." Takovou odpověď nečekal. „A proč tahle podoba?" Zopakuje jeho otázku a pootočí k němu tvář. Pomalu ho sjede pohledem od hlavy až k nohám zabořeným v písku. Rty jí zacukají. „Neměl bys to jako můj sen vědět?" ve světlých očích zajiskří. Nálada se jí očividně mírně zlepšila. Neubrání se úsměvu, kdy povytáhne jeden koutek.

Její pohled ho nutí být takový, jak sám sebe už dlouho nezažil. Laškovný. Poté co viděl v koupelně a co si tam uvědomil, ji nedokáže vidět jako obyčejného člověka. Je daleko víc. Aspoň pro něj. Nakloní se k ní a vdechne svou novou drogu.
„A co když nejsem sen," zavrčí, „co když je to skutečné, stejně jako v koupelně." Jeho slova ji přinutí se na okamžik zamyslet.
„To jen potvrzuje, že jsi sen. Protože kdybys byl skutečný, nevěděl bys o tom," zatřese sebejistě hlavou a pozvedne bradu, aby mu lépe viděla do tváře, protože je o dost vyšší. Zafouká vítr. Tmavé vlasy mu zakryjí pohled na červenající se tváře s vyzývavým pohledem. Zvedne ruku a usměrní pramen za ucho. Neujde mu, jak se při doteku jeho prstů na tváři zachvěla.

„To je ten důvod," řekne trhaně, „protože jenom ve snu můžu zjistit, jaké by to bylo," hlas jí vynechává a tváře se barví červení.
„Jaké by bylo co?" nechápe o čem mluví. Cukne sebou, když zvedne nejistou ruku a položí ji nejdřív na čenich, po kterém pomalu přejede, až zvíře v něm spokojeně zavrčí. Přivře oči a užívá si ten nečekaný, ale příjemný okamžik.
Najednou dlaň zmizí a když se ho dotkne na hrudi, překvapeně otevře oči. Zjištění, že se k němu posunula ještě blíž ho zaskočí. Amony upřeně pozoruje své prsty přejíždějící po tmavé kůži, pod kterou se rýsují svaly.

„Chci vědět, jaké to je milovat se s bohem," jakmile k němu zvedne planoucí pohled, dech mu uvázne v krku, „milovat se s tebou."

Anubis pocítí, jak se v něm probouzí vášeň. Touží po ní s intenzitou, která ho samotného překvapí. Současně si však uvědomuje svou božskou podstatu a možné následky, které by mohly nastat, pokud by jí vyhověl. Až moc dobře si je vědom faktu, že by v podstatě přišla o rozum. A to nehodlá připustit. Za žádnou cenu. Ani kdyby to znamenalo, že si nikdy nedopřeje pocit jejich spojení.

„Amony," zavrčí hlubokým hlasem, ve kterém se mísí touha i obavy a uchopí její dlaň, která pomalu míří po jeho hrudi směrem dolů. „Věř mi, že kdyby to šlo, neváhal bych, ale není to tak jednoduché." Otevře oči připraven vzdorovat jejímu kouzlu.
„Proč by to nešlo, jsi v mém snu," tváří se vzdorovitě, čímž ho pobaví. Vypadá tak roztomile, až má nutkání ji sevřít v náručí a políbit. Sakra, co se to se mnou děje? Ani si nepamatuje, kdy naposledy cítil takové vzrušení. Jestli vůbec.

„Možná. Ale i tak jsem kdo jsem. A nechci ti ublížit." Amony se na něj naléhavě natiskne.
„Tím, že mě odmítáš mi ubližuješ víc," oči se jí lesknou strachem, ale stále v nich svítí jiskřičky naděje. Chvíli se snaží vyrovnat s tím, jak se na něj její horké, polonahé tělo tiskne. Teprve pak, když má nad sebou plnou kontrolu ji pomalu obejme a sevře v mohutném obětí. Skloní se k jejímu krku a párkrát začmuchá, až cítí, jak se chvěje.
„Nemůžu ti dát po čem toužíš, ale nedokážu jen tak odejít. Takže co takhle kompromis?" rozhostí se ticho. Za normálních okolností by si nebyl jistý, ale cítil, jak se jí zrychluje dech, stejně jako ve sprše a celá se začíná chvět nedočkavostí. To bere jako souhlas.
Spokojeně si odfrkne a zaboří čenich do prohlubně v jemné kůži krku až se jí podlomí nohy. Překvapí ho, jak je odevzdaná a je snadné ji odzbrojit. Zná ji jako sebevědomou, jistou ženu a tohle do ní mělo hodně daleko.

Nemá strach, že by ji zklamal. Za všechna ta staletí nasbíral hromadu zkušeností. Jeho temné období bylo jedno z těch, na které se snažil zapomenout. Nyní byl každé z těch mnoha vděčný, protože bude moci využít všechny nasbírané zkušenosti.
Nevěděl, jestli je ještě panna, ale to nebylo důležité. Očividně neměla se stydlivostí problém, protože si myslí, že je to jen sen. To mu rozhodně hraje do karet a je za to rád.
Zvíře v něm se začíná drát na povrch. Poodstoupí od ní a hladově ji sjede žhnoucím pohledem.

Amony toho využije. Zvedne ruce a pomalu svlékne plášť a vítr jej odnese. Pozoruje její ruce, jak konečky klouže po horké kůži, jak je pomalu spouští dolů. Užívá si jeho pozornost s nepatrným úsměvem a sleduje každý jeho pohyb.
Skousne si ret a pomalu se položí na stále horký jemný písek. Spokojeně přivře oči a dlouze vydechne, když zaboří chodidla, stejně jako ruce do nekonečného oceánu kolem. Anubis ji sleduje, jak se před ním vlní a vítr kolem poponáší třpytivé částečky písku, ulpívající na jejím bříšku i ve vlasech. Vypadá jako dokonalý zářící egyptský diamant.

Padne na kolena u pokrčených nohou, kde čenich přiblíží k lýtku, které je o poznání světlejší oproti barvě písku a vytváří nádherný kontrast přírody a dokonalosti. Vlhký dotek chladného čenichu ji přinutí se ošít a tlumeně zasténat. Teď už ho nic nemůže zastavit. Milimetr po milimetru stoupá vzhůru a s každým centimetrem poznává, jak se její vůně mění. Je čím dál víc intenzivní a vzrušuje ho téměř k zbláznění.
Schválně se přesune z vnitřní strany, aby mohl pokračovat na bříško, což se jí podle nespokojeného zasténání nelíbí, ale nevšímá si toho. Jen o pár okamžiků později už na to ale nemyslí, protože se dostal až k prsům, které nejprve očichá a jakmile bradavky vystoupí, pohladí je jazykem. Její reakce ho definitivně připraví o kontrolu, když se proti němu prudce vzepne a zašeptá jeho jméno s neskutečnou touhou a vášní.

„Bohové," vydechne spokojeně a prsty mu zajede do srsti mezi ušima až zavrčí. Drsnými, velkými prsty něžně přejede po boku, tam, kde se nachází had Ureus, kterému byla v minulosti přisuzována ochranná moc a pojil v sobě všechny lidské i božské vlastnosti spojující se v královském úřadu. Cítí, jak se její tělo chvěje a na jemné pokožce naskakuje husí kůže.
„Jeden ti nestačí?" Popíchne ji a při pohledu do nespokojené tváře se musí usmát. Přivře oči a přitáhne si ho za chlupy blíž.
„Přestaň provokovat. Tohle je můj sen a já nespím věčně." V krku mu zabublá potlačovaný smích.
„Jak si přeješ, elyra," (něžné oslovení, něco jako 'má drahá/milovaná) to oslovení mu splyne ze rtů tak přirozeně, až to jeho samotného zaskočí.

Amony se prudce nadechne a v očích se jí objeví hořící plameny. Znovu se skloní k voňavé kůži a tentokrát už ji nenechá vydechnout. Jazykem laská každý kousek až spokojeně vzdychá a nabízí mu celé své tělo.
Jakmile se konečně dostane k místu, kde hoří nedočkavostí a vůně je nejintenzivnější, celé její bytí se napne jako struna. Hlasitě zavzdychá do větru a ten její projevy odnáší pryč.

Ihned po tom, co ji poprvé ochutná, si je jistý, že je to ta nejnávykovější věc, kterou kdy okusil. A společně s vůní pižma, medu a něčeho čistě lidského mučí jeho božskou podstatu a ten lidský element ho přitahuje víc, než byl měl.
Jazykem nejdřív prozkoumá každý záhyb, než nedočkavě vtrhne dovnitř. Amony vykřikne, prohýbá se v zádech s prsty zabořenými v husté srsti. Šeptá jeho jméno jako modlitbu a prosí o víc. Krouží uvnitř ní tak hluboko, co mu zvířecí jazyk dovolí. Pološílený, opojený vůní, horkostí a jemností těla pod sebou prudce oddechuje. Touží cítit a slyšet její extázi, jakoby to bylo něco, bez čeho nemůže žít.

Z ničeho nic se od ní odtáhne a zadívá na kůži pokrytou pískem.
„Věříš mi?" dostane ze sebe trhaně. Amony ho propaluje pohledem, který se mu vryje pod kůži.
„Bezmezně," vydechne a prsty přejede po tmavé kůži vypracované hrudi nad sebou. Na okamžik přivře oči a zavrčí, užívajíc si její dotek.
„Otoč se," procedí namáhavě skrze zuby a potlačí tím potřebu nechat ji, aby se ho dotýkala déle. Uposlechne a otočí se k němu zády. Prohlédne si tetování, mezi lopatkami a přejede po něm prsty.
„Mělas tuhle touhu i před tím, než jsi mě potkala?" v hrudi ho bodne osten žárlivosti. Ale na koho? Sám na sebe? To je směšné. Zatřese hlavou a opře se o jeho hruď, aby ji k sobě mohl přitisknout a dlaněmi něžně hýčkat ňadra, na kterých se místy třpytí ulpělý písek.
„Ne. Teprve když jsem tě viděla na večírku v tomhle kostýmu," zašeptá a prohne se v zádech jako důsledek jemného stisku prstů na bradavkách. „A nemůžu se té představy zbavit. Styděla jsem se za to, protože mi to přišlo ujeté."
„Styděla? Teď už ti to nepřijde divné?" Zachraptí jí z blízka do ucha až se vzrušeně ošije.
„Ne. Je to to nejúžasnější, co jsem v životě zažila," dostane ze sebe přiškrceně, protože jeho ruce se opět dají do pohybu.

Zvrátí hlavu, kterou mu opře o rameno, jakmile dlouhé prsty zmizí v jejím nitru a opět ji začne mučit. Amony zvedne ruku a zajede do srsti na jeho zátylku, aby se ho mohla přidržet.
„S kolika ženami jsi za svůj život byl?" Tahle otázka ho opět vrátí do reality.
„S mnoha. Proč?" Zachmuří se a neví co čekat. Ani tak ale nepřestává s pomalými, precizně promyšlenými pohyby, způsobující jí to největší potěšení.
„Jen si potvrzuju fakt, jak zatraceně dobrý v uspokojování jsi," usměje se a pootočí hlavu, aby se na něj podívala.
„Vážně? Už ti to stačilo?" oplatí jí stejným tónem. Tiše se jeho slovům zasměje.
„Ani náhodou. Konečně jsem se dočkala, takže chci víc. Mnohem víc. Chci tě celého. Vše, co mi můžeš dát." Pohladí ji jemně po tváři a když s dalším stenem, který jí unikne ze rtů pootevře ústa, palcem přejede po dolním rtu.
„Oma ei lyr. Oma ei nouros aeith thara. Aeith Eila oma veith." (Jsem jen tvůj. Do poslední buňky mé existence. Jsi mou hvězdou ve tmě.) Amony se lehce pousměje.

Odtáhne se od ní. Nehty přejede od zátylku k bedrům až spokojeně vydechne a ztratí rovnováhu. V následujícím okamžiku před ním klečí na všech čtyřech až musí pevně stisknout čelisti, když si užívá výhled, který mu tím nabídla. Ale pořád není spokojený. Opakovaně putuje po páteři a u nilského kříže se vždy na okamžik zastaví. Jen ten jednoduchý pohyb jí podlomí lokty.
Natáhne paže do písku a ještě víc se tím prohne. Zmučeně zakňučí. Ruka se mu zastaví na bedrech a palcem kopíruje obrys tetování pro něj tak známého symbolu. Občas zabloudí do prohlubně, kde končí.

Zoufale vydechne, jakoby mu četla myšlenky. Vdechne horký vzduch a přejede po ní prsty, až sevře písek v dlaních a paže se zaboří ještě víc do zlatého oceánu. Teprve když je má naprosto mokré přejede směrem dozadu. Nejprve zatlačí lehce, aby zjistil, jak na to bude reagovat. Prohne se ještě víc a spokojeně zapřede jako kočka až se musí pousmát.
Je pomalý a něžný. Pokud tohle nikdy předtím nedělala, nepoznal to. Snad to bylo i tím, že si myslela, že jde o pouhý sen a proto neměla žádné zábrany. A nebo to prostě bylo jí samotnou.

Jeho pohyby obou rukou, se postupně synchronizují, jak ji laská na obou citlivých místech a ona mu ochotně vychází naproti. Vzdychá a svíjí se, tak jako ve sprše, jen tohle je daleko intenzivnější, protože u toho smí být. Občas se o něj otře až má vždy pocit, že to nevydrží a vyvrcholí jen z pouhého doteku.
Nakonec se na něj v přívalu orgasmu natiskne tak prudce, až ho to zaskočí, ale zároveň definitivně zničí jeho sebekontrolu. Křečovitě ji na sebe natiskne a pevně obejme, jak se oba snaží vstřebat vlnu, která se přes ně přehnala a úplně je rozhodila.

Amony se opře o jeho hruď a společně několik chvil pozorují hvězd.
„Přijdeš zase?" prolomí ticho nakonec její unavený hlas.
„A chtěla bys? Nestačí ti tohle, když víš, že nic víc nebude?" Opře svou hlavu o její temeno, protože přestože mu sedí na klíně, je o dost menší.
„Jistě že chci. A můžeme klidně jen mluvit. Nebo mi můžeš ukázat něco ze svého světa," nad takovou odpovědí se zamyslí.
„To by tě zajímalo?" Jeho překvapení se zasměje a přitáhne mohutnou ruku blíž k tělu.
„Jasně, v podstatě jsem s egyptskou mytologií vyrůstala, což je i vidět," posunkem naznačí, že tím myslí svá tetování. Anubis ji sevře pevněji.
„Dobrá."

Pootočí hlavu, jakoby v dálce něco zaslechl a podrážděně si odfrkne. Amony to neujde. Otočí se mu na klíně na stranu.
„Už musíš?" Odtuší. Místo odpovědi jen zavrčí. Pohlazení po hlavě ho přinutí se k ní otočit. S mírným úsměvem si ho prohlíží. „Rozumím. Jen běž."
A než se stihne znovu nadechnout, rozplyne se, jako by ho odnesl pouštní vítr.