16. září 2016, Midtown High School, New York, Spojené státy americké

 ,,Takže... co na to říkáš, Noé?"

 Tahira dnes vypadala obzvlášť krásně. Měla na sobě černou sukni po kolena a pod nimi dlouhé černé legíny. Do sukně měla zastrkané barevné tričko s dlouhými rukávy a kulatým výstřihem, který jí však zakrýval černý hidžáb, stejně jako její vlasy. Na tváři jí pohrával usměvavý úšklebek a byla opřená o skříňku vedle té Noéminé. 

 Noémie zaklapla skříňku a vydala se chodbou směrem k tělocvičnám, ke kterým to bylo snad osm minut pěšky. Tato škola byla opravdu velký komplex, ve kterém by se už několikrát ztratila, nebýt právě Tahiry. Tahira ji s úsměvem následovala a šla po jejím boku, přičemž na ni házela pobavené úšklebky. ,,Takže?"

 ,,Mám lepší věci na práci, než naplňovat standardy, které mi přiřkla společnost." protočila pobaveně oči nad jejím nadměrným zájmem. ,,Navíc si na to připadám moc... mladá."

 Ale na mučení Hydrou ne. Ani na bojování proti náckům, kteří unesli a zabili tvou sestru. 

 ,,Moc mladá na co? Na ples? Na homecoming?" Bylo poznat, že se jí trochu posmívá.

 ,,Na to chodit s někým. Zvát nějakého kluka na ples. Homecoming. Nebo bůh ví, jak se to vlastně jmenuje."

  Tahira se zasmála. ,,Ptala jsem se jestli tam máš v plánu jít nebo bys chtěla jít. Ne koho budeš zvát."

 ,,Nevím, Tah, nevím,"

 Dál pokračovaly přecpanou chodbou brebentících studentů většinou na podobné téma jako ony - o homecomingu. Co tak Noémie pochopila, tak to byl každoroční studentský ples, což nijak neodmítala a popravdě to znělo jako docela velká sranda, ale nechtělo se jí do toho dávat tolik energie, aby se musela stresovat kvůli tomu, jestli ji tam někdo pozve.

 ,,Ptala jsem se, protože já tam právě budu moct jít jen s nějakou kamarádkou, nějakou holkou. Rodiče mi to jinak nedovolí." odmlčela se, aby na sebe Noémie upozornila. ,,Ale samozřejmě, pokud nechceš jít..."

 Tahira to potřebovala ještě dnes vyřešit. Homecoming sice mohl být až za dva týdny, ale večer odjížděla do Washingtonu D.C. na finále Vědomostního desetiboje a lístky se měly rychle vyprodat. 

 ,,Ty chceš, abychom šly spolu?"

 ,,Samozřejmě. Obě si tak užijeme srandu a nemusíme se starat o blbé kluky. Pobavíme se a strávíme čas spolu. Nemusíme se o to ochudit."

 Noémie kývla hlavou, že jí rozumí a v hlavě jí to šrotovalo. Znělo to dobře. Nemusí se o nic starat a jak říkala Tahira, neochudí se o zábavu, která jinak na takových akcích rozhodně byla. Obě se oblečou do krásných šatů a protancují večer. ,,Tak fajn, to by mohla být sranda."

 Tahira ji s výsknutím pevně objala a obě se rozesmály. ,,Děkuju moc, Noé! Ani nevíš, jakou mám radost!"

 Za chvíli došly k tělocvičnám a rychle se oblékly do cvičebních stejnokrojů s logem školy. Noémie si v koupelně stáhla hnědé vlasy do culíku a se zamračením sledovala chumel vlasů, který jí zůstal v ruce. Hodila ho do koše a pokoušela se tím nezabývat. Vlasy jí vypadávaly pořád. Začalo to, když ji Avengers zachránili z té základny Hydry. Myslela si, že to je jen chvilková záležitost, ale doteď to nepřestalo, přestože to bylo už přes půl roku. 

 Tahira stála vedle ní a dalšími pinetkami si upevňovala černý šátek. Kdyby neměli spojený tělocvik, nebyl by to problém, ale kvůli klukům si ho musela nechat. Zpozorovala Noémin zkoumavý výraz: ,,Nevadí mi to, už jsem se to naučila upevnit tak, aby mi to nespadlo, když běhám nebo tak."

 Noémie se usmála. ,,Jasně, jen jsem si říkala, jestli se někdy omylem nepíchneš, když si to sepínáš."

 Tahira se rozesmála a zajistila poslední pinetku, kterou si tam dávala. Rozešly se do tělocvičny za ostatními. ,,Občas jo, když mě někdo vyrušuje."

 Bylo zvláštní pozorovat výukové video s Kapitánem Amerikou. Se Stevem. Poučoval je o tom, jak je důležité cvičit. Noémie měla co dělat, aby se nerozesmála. Vzpomínala na to, jak s ním v únoru tohoto roku běhala po zamrzlých pozemcích okolo základny a jak u toho sípala a hekala, ale on ji podporoval a nutil běžet dál. Byla to dobrá technika, ale v ten moment ho vždy měla chuť zabodnout. 

 ,,Je to válečný zločinec, ale ministerstvo mi řeklo, že vám to mám pustit."

 Co by asi kouč Wilson řekl na to, že má jednoho válečného zločince ve své třídě? Noémie se trochu samolibě ušklíbla, přestože původně nechtěla. Technicky už válečným zločincem nebyla, protože byla zproštěna všech obvinění, ale přesto to byla vtipná myšlenka. 

 Ucítila na sobě pohled, takže se rychle ohlédla po tribunách plných studentů, odkud teď všichni pozorovali výukové video. Zkoumala všechny okolo sebe, ale nemohla rozpoznat, kdo ji pozoroval. Už se otočil. Setřepala ze sebe paranoiu. Nikdo tě nepozoruje. Nikdo neví, kdo jsi. Přestože by mohli...

 ,,Tak žáci, slyšeli jste Kapitána Ameriku, takže... do práce!"

 S Tahirou se vydaly k předpřipraveným žíněnkám po celém prostoru tělocvičny. ,,Chceš začít?" 

 Noémie kývla hlavou a lehla si zády na žíněnku. 

 ,,Budu ti držet nohy," ujistila ji pobaveně Tahira. 

 Neodpověděla a začala dělat sedy lehy. Překvapilo ji, jak ztěžka jí to šlo. Jak pozorovala ostatní, byla na tom stále lépe než valná většina, ale cítila na sobě, že by měla znovu začít cvičit. Dodělala první set a pokračovala dalším, pak se s Tahirou vyměnily. 

 Ostatní studenti spolu během cvičení mluvili, ale Tahira a Noémie mlčely. Noémie přemýšlela nad tím, kde asi tak Steve a zbytek Avengerů je. Unikli z věznice a nejspíš se teď schovávají po Státech. Podle Tonyho pokynů s nimi nesměla mluvit, ale stejně by si přála vědět, zda jsou v pořádku. A jestli je ještě někdy uvidí.

 Až se to uklidní, tak možná. Teď ale musíš dělat, co um-

 ,,Peter zná Spider-mana!" 

 Noémie se překvapeně zarazila v polovině myšlenky a stočila pohled k Nedovi. Co věděla, tak byl Ned dobrý kluk. Během prvních dnů jí jednou v jídelně poradil, jak použít tu obědovou kartu, která se jí zdála zapeklitá. Byl milý a zdál se, že rád pomáhá ostatním. 

 Peter, který byl ve dvojici právě s Nedem, se s poplašnou rychlostí zvedl ze žíněnky a doběhl k nějaké holce, která seděla na tribuně opodál. Neznala ji, ale podle Tahiřina výrazu, to nebyla úplně šedá myška. 

 Je opravdu možné, že ho zná? 

 Noémie kmitala pohledem mezi tou holkou a Peterem, který vypadal obzvlášť vyděšeně. ,,Ne, neznám, teda..." 

 ,,Jsou kámoši!" dodal Ned. 

  Pak se ozval Flash: ,,Jo, asi tak jako kouč Wilson a Kapitán Amerika!"

 ,,Potkal jsem ho," ignoroval Flashe Peter, ,,Párkrát... skrz tu moji... stáž u Starka."

 Odkdy má Tony stážisty? 

 ,,Ale neměl jsem o tom mluvit!" syknul naštvaně na Neda, který jen pokrčil rameny.

 S vydechnutím se posadila na měkkou žíněnku vedle Tahiry, pozorující menší drama. Noémie netušila, že má Tony stážisty a docela ji to překvapilo. Ale byla pravda, že o něm nevěděla zdaleka všechno a sama ho znala jen malou dobu. Ten muž byl plný překvapení a tohle bylo zajisté možné. A Peter byl chytrý kluk, takže nepochybovala, že klidně stáž získal. I u samotného Tonyho Starka. 

 U Spider-mana ji bodl osten žárlivosti, kvůli tomu, že ho Tony údajně tolik podporoval. Neměla ho ráda. Ten kluk - podle jeho hlasu tehdy na letišti poznala, že je to doopravdy jen kluk - vůbec nevěděl, do čeho se tehdy v Německu motal. Ani nebyl Avenger a ani neznal podmínky smlouvy, kvůli které měla problémy. A on měl být Peterův kamarád? Trochu Petera litovala. Spider-man zřejmě nebyl úplně nejbystřejší.

 Zády si znovu lehnula na žíněnku. Tahira stále sledovala ty dva, tu dívku a Petera, následně i Flashe, který se do toho připletl, ale Noémie to ignorovala. Zmínění Spider-mana jí trochu spustilo alarm, ale přeci jen, byl známým newyorským superhrdinou, takže asi je logické, aby ho tady někdo znal i osobně. 

 Sama se teď od superhrdinování trochu distancovala. Neuměla si představit, jak by tady, v New Yorku, v tomto obrovském městě, bojovala proti zločinu. Neměla ty fantastické pavoučí sítě (to musela uznat - byly geniální) jako Spider-man, už vůbec ne oblek jako Tony nebo schopnosti jako Wanda. Ten svůj oblek měla pečlivě uložený v krabici pod stolem... a ještě ho ani jednou nepoužila. 

 Věděla, co uměla dobře - plížit se v lese, vniknout mezi nepřátelské pozice a společně s ostatními přemoct protivníky. Spolupracovat. Hydře rozuměla dobře, ale na to měla dost času. Také je dost nenáviděla - to byl další z důvodů, proč jí nevadilo někoho z nich uhodit.  

 Jak by to ale využila proti drobným krádežím nebo obtěžování na ulici? Samozřejmě, že by se snažila pomoct, kdyby něco takového na ulici viděla, ale netušila, jak by to dělala dlouhodobě. Seděla by na lavičce a čekala na nějakou nesprávnost? V lese, ukrytá mezi stromy a s dostatečnou přípravou a jasným cílem to bylo jednodušší. Uprostřed města, s tolika nevinnými lidmi všude okolo... to jí dělalo starosti. A navíc pistoli ve své ruce nemohla ani vidět, natož ji znovu použít. Nenáviděla to a byla ráda, že jí ji v Německu sebrali. 

 Navíc, jak by věděla, kde a kdy zasáhnout? Dnes ráno prošla kolem zničeného obchodu pana Delmara, který zničil výbuch z protější banky. Ráda by mu zabránila zničení podniku tohoto poctivého muže, ale neuměla předpovídat budoucnost. 

 Měla bych za ním po škole zajít a zeptat se, jestli nemůžu nějak pomoct... připomněla si s povzdechnutím, co ji napadlo dnešní ráno.

 Tahira jí drbla do ramena. ,,Jsi v pohodě?"

 ,,Jasně," usmála se lehce a pozorovala, jak ji Tahira skenuje tmavýma očima. ,,Jen jsem se na chvíli zamyslela."

 Bylo by fajn, pro jednou, být obyčejným teenagerem a s obyčejnými starostmi. Bez násilí, boje a zbraní.