14. září 2016, New York, Spojené státy americké

 Zavřela za sebou dveře bytu a otočila klíčem v zámku. Naposledy se podívala do batohu, jestli jí nechybí něco do školy, a když se přesvědčila, že je vše v pořádku, uložila si do něj i svazek klíčů. 

 Cestou do školy se plánovala stavit do svého oblíbeného podniku pro svačinu, který v létě objevila docela náhodou. Byla pravda, co se říkalo - dělali tam ty nejlepší sendviče v celém Queensu! Ne, že by jim nějak holdovala, ale když už, určitě by byl od pana Delmara. 

 Tady obecně, v celém Queensu, bylo hodně přistěhovalců, stejných jako je ona sama. Noémie je běloška, takže to na ní nejde hned poznat, dokud se občas náhodou neprojeví její přízvuk. Pokud tu člověk vyleze na ulici, prochází davy lidí různých barev a ze všech stran je možné slyšet různé jazyky, což byla zajisté dobrá věc. Mezi dalšími, kteří v Americe nemuseli nutně bydlet od narození, se Noémie cítila dobře, protože věděla, že její občasné společenské přešlapy pochopí.

 Už jen ten americký zvyk neustále ptát se, jak se máte Noémie vykolejil. Jednou neměla úplně dobrou náladu a nedošlo jí, že se to říká jen tak a má se na to automaticky odpovědět, že se máte dobře. Chudák prodavač, chlapec jen o něco starší než ona sama, nevěděl, co jí má odpovědět na její otrávené odseknutí a pouze jí věnoval překvapený výraz.

 ,,Dobrý den, pan Delmare!"

 Milý muž za pultem se na ni usmál. ,,Vyrážíš do školy?"

 Noémie se podívala na chlupatou kočku, která ležela na hromádce novin na druhém konci pultu. Vypadala zaneprázdněně, takže ji radši nehladila. ,,Už to tak bude, bohužel."

 Pan Delmar se uchechtl. ,,Bohužel?"

 Noémie vzhlédla k panelu u stropu, kde byla nabídka. ,,Píšeme test," zamračila se. ,,byla jsem kvůli němu docela dlouho vzhůru. Hm... tak asi osmičku, prosím,"

 Její školní situaci nějak dál nekomentoval a rychle jí připravil a zabalil sendvič, který si přála. K pokladně mu položila bankovku a poděkovala. ,,Nashledanou!"

 Do učebny historie dorazila právě včas. Hned za ní šla svižným krokem profesorka, obtěžkaná několika tlustými knihami. Noémie se rychle usadila na svoje místo vedle Tahiry, se kterou měla tuto hodinu společnou a shodila ze sebe batoh. 

 ,,Tak, kdo dnes odříká slib věrnosti?"

 Slib věrnosti vlajce odříkávali každé ráno. Pro Noémie to bylo něco strašně nepochopitelného, ale nikdo jiný se nad tím nepozastavoval. 

 Všichni se postavili a jedna vyvolaná studentka si jako první položila ruku na srdce, hleděla ke stočené americké vlajce, která byla u dveří v rohu místnosti a opakovala stejnou větu jako každé ráno: ,,Přísahám věrnost vlajce Spojených států amerických a republice, kterou představuje: jednomu nedělitelnému národu, před Bohem, ve svobodě a spravedlnosti pro všechny."

 Ostatní studenti společně i s profesorkou sborně zopakovali frázi a pak se posadili. Noémie to neustále vrtalo hlavou a tak se naklonila k Tahiře a potichu se jí zeptala: ,,Tohle je... normální?"

 ,,Cože? Co myslíš?" otočila se na ni překvapeně. 

 ,,No... ta vlajka."

 ,,Myslíš přísahání věrnosti? Vy jste v Belgii nepřísahali věrnost své vlajce?"

 ,,Ne. Myslím, že to tak má jen Amerika."

 Tahira se na ni skoro až zmateně podívala: ,,Vážně?" 

 Stále šeptaly, jedním okem visely na profesorce, která začala svůj výklad. Ostatní okolo nich si jich nevšímali, ale Noémie trochu tušila, že by za svoji otázku od ostatních dostala naštvané úšklebky. 

 ,,Ano. A je to divný... ani nejsem Američanka a mám přísahat... věrnost?"

 ,,To si... asi zvykneš."

 Tím jejich krátká konverzace skončila. Noémie už naplno svoji pozornost věnovala výkladu a pokusila se o tom nepřemýšlet. Ty kulturní rozdíly.

 Až do čtvrté hodiny, která byla literatura, se toho moc nedělo. Po včerejším ponocováním kvůli studování na test byla unavená a přála si pouze ticho a alespoň na chvíli klidnou učebnu. Když ale zaslechla obvyklé pošťuchování několik míst za ní, protočila oči a okamžitě jí došlo, že se klidu nedočká. 

 ,,Ale notak, Parkere! Vážně si to nedokážeš vzít?!"

 ,,Fleshi, dej mi to." Hlas druhého kluka zněl klidně. Nebo minimálně uměl hodně dobře ovládat svou zlost, kterou vůči druhému měl.

 ,,Seš chudej-"

 Noémie se otočila na židli a podívala se na snědého černovlasého kluka. Na sobě měl košili a drahé hodinky. V jiném typu oblečení ho ještě neviděla. ,,Je trochu smutné, Flashi, že musíš někoho neustále urážet."

 Nebylo to poprvé, kdy Flash Thompson takto na někoho útočil. Většinu času, kdy u toho Noémie nějakou náhodou byla, nějak urážel právě Petera Parkera, hnědovlasého kluka, kterého neznala. Nechápala, proč si vybral zrovna jeho. Peter vypadal jako chytrý a milý kluk, ale jestli byl nějak otravný, nedokázala posoudit. Zatím s ním nepromluvila ani jednou. 

 ,,A ty seš kdo?" otočil se na ni Flash osopeně, zřejmě kvůli tomu, že ho vyrušila z šikanování. Noémie neuhnula ve svém pohledu a pobaveně ho pozorovala, jak zrudnul v obličeji.

 ,,Noémie Lacroix, pokud mě neznáš," ušklíbla se sebejistě a podala mu ruku, stejně jako každý jiný slušný člověk při představování se. 

 Flash neměl daleko k tomu, aby jí do nastavené ruky praštil. Stočil svůj pohled na Petera a Noémie mu na očích poznala, že to vzdal. Nestál o nadměrnou pozornost. ,,Neskončili jsme, Parkere." 

 Tady mě opravdu nikdo nezná, uvědomila si znovu. Nikdo netuší, že jsem Avenger. Jinak by se ke mně choval jinak.

 Noémie se zahleděla na Petera, který pozoroval, jak zlostně brblající Flash odchází ke své lavici. Neuměla rozšifrovat, co znamenal Peterův výraz obličeje, když se obrátil k ní. ,,Tos nemusela dělat," řekl po chvíli, hledíc na její stále ve vzduchu visící ruku. ,,Zvládl bych to sám."

 Dlaň si stáhla zpět podél těla. ,,To nepochybuji. Jen mě to nebavilo poslouchat."

 Cítila se neobvykle sebejistě. Někomu pomohla a to jí dělalo radost. Byl to podobný pocit jako když tehdy pobíhala po základně Hydry a srážela nepřátele k zemi. Trochu silné přirovnání, napomenula se, zase tolik nepřeháněj!

 ,,Ty jsi... Noémie, že ano?"

 Vyrušil ji z přemýšlení. Krátce přikývla. ,,Ty jsi Peter?"

 Hlas se mu podivně zadrhl, ale pak se jemně usmál a podal jí ruku, stejně jako ona to před tím udělala Flashovi. ,,Rád tě poznávám."