,,Ehm... ano, potkali jsme se v Berlíně, že ano?" zeptal se jí pouze rétorickou otázkou a podal jí ruku, tak docela z instinktu, aby se jí tentokrát pořádně představil.

Noémie na to neodpověděla a jen na něj dále překvapeně zírala. Vážně byl tak arogantní?

Jeho ruku nepřijala a přemýšlela, jak má reagovat. ,,Pokud si dobře pamatuji, tak jsem ti zlomila nos."

Spider-man trochu nejistě zavrtěl hlavou a z úst mu uniklo něco, co se zdálo Noémie jako posměšek. ,,No... ne tak docela, ale tekla mi z něj krev, pokud tě to potěší-"

,,Zvládla bych to tady sama." mávla rukou ve vzduchu a kývla hlavou směrem k muži přilepenému ke zdi. ,,Nemusel si mi... pomáhat, zachraňovat mě nebo tak něco."

Kluk lehce kývl hlavou a rukou se nervózně podrbal za krkem. Touhle holkou si byl tak nejistý a nevěděl, jak s ní má pořádně mluvit. ,,Když myslíš," přikývl nakonec, ,,každopádně kdybys nestíhala superhrdinovat nebo tak něco... tak ti s tím rád pomůžu."

Noémie se pokusila rozkódovat jeho tón hlasu a pochopit, jak to myslí. Jestli to myslí vážně nebo si z ní dělá srandu. Nakonec to vzdala a místo toho si ze země vzala své popadané věci. Zkontrolovala a zavřela si kapsy a pak se opět otočila k muži, který něco nesrozumitelně mumlal.

,,Chtěl mě okrást." oznámila klidným hlasem. ,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsou v Americe zbraně pořád legální pro všechny... psychopaty."

,,A ty jsi zbraň snad nikdy nepoužila?"

Řekl jí právě, že je psychopat?

Zahleděla se na něj, znovu snažící se pochopit, jak to myslel. Pak nepříjemně zavrčela: ,,Jen když jsem musela, Spider-mane. Pro dobré věci."

Spider-man, zjevně překvapený jejím tónem se trochu ošil. Doufal, že to nepoznala.

Vzhlédl k šedému nebi nad uličkou. Pak se podíval na Noémie a beze slova jí kývl na rozloučení, Noémie mu kývla nejistě nazpátek, stále rozporuplná a trochu naštvaná z jejich konverzace. Rychle ze zápěstí vystřelil pavučinu a v tom momentu zmizel.

,,Nejspíše se ještě uvidíme, slečno!" ozvalo se ze shora. Z jeho hravého tónu hlasu poznala, že určitě zná její jméno. Ten spratek Tony.

Noémie si nemohla pomoct a trochu se ušklíbla, když na něj křikla stejným tónem hlasu nazpátek: ,,Doufám, že už ne, Spider-mane!"

Odpověď od podivného kluka v pavoučím obleku už nedostala, ale ani ji nečekala. S povzdechnutím se naposledy podívala do uličky a zašklebila se na muže, kterou celou jejich scénu pozoroval.

Chtělo by to panáka, zabědovala si.

Bez jediného komentáře se k němu obrátila zády a vyšla na stále prázdnou ulici. Vítr pořád stejně pofukoval a vypadalo to, jako kdyby se nic nestalo. Vydala se na svou původní cestu k supermarketu, ale teď už nepřemýšlela nad Inès, ale soustředila se na cestu a svoje nejbližší okolí.