O necelý rok a půl dříve, 1. září 2016, New York, Spojené státy americké

 ,,Takže... všechno je tedy v pořádku, že ano?"

 Školní poradce se na ni usmál a naposledy se zahleděl do její složky. ,,Bude to tak... kdybyste něco potřebovala, dveře mám otevřené."

 Noémie si převzala poslední papíry a zahleděla se na svůj nový rozvrh. Poradce se na ni pořád křenil, ale bylo na něm vidět, že už by potřeboval, aby odešla. Ježíš, jak mě štve, že se pořád kření!

,,Tak tedy nashledanou," zamumlala a vyrazila ke dveřím.

,,Nashledanou, slečno!"

 Vydala se již prázdnou chodbou své nové školy. Pořád hleděla na papíry ve své ruce a zkoumala svůj rozvrh hodin. Její úplně první hodina v tomto školním roce byla angličtina. 

 Aby sem, na Midtown High School, mohla nastoupit, hodně toho o prázdninách dodělávala. Tony jí už bohužel neřekl, že se bude muset něco dodatečně naučit, takže ji docela překvapilo, když jí prvního července do schránky přišel tlustý dopis se soupisem všeho, co si musí prostudovat. 

 Večery trávila u knížek, ale to ji však neodradilo od toho, aby ve dne poznávala New York, který jí nyní byl novým domovem. Queens, městská část, kde se nacházel její byt, procestovala křížem krážem, ale přesto vždy objevila nové bistro nebo i malý park, když se šla projít po okolí a vzala to novou cestou. Naučila se, jak tu denní život funguje a také se párkrát stihla projet slavným newyorským metrem. To kvůli přecpanosti a záhadnému smradu moc nemusela, takže většinou chodila pěšky nebo jezdila autobusem.

 Když odcházela ze dveří školního poradce, bylo již po zvonění, takže se neměla koho zeptat, kudy kam, aby si ušetřila práci při hledání učebny. Všechny dveře tu vypadaly stejně a až na různé výtvory polepené po stěnách, by člověk řekl, že to tu je všechno stejné.

 ,,Učebna 105," mumlala si potichu, přičemž se dívala po stříbrných štítkách nad dveřmi do učeben. Podél všech stěn byly světle modré skřínky nebo vitríny s poháry. Jedna z těch stovek skřínek patřila už i Noémie. Nechtěla si to přiznat, ale docela se těšila, až si ji vyzdobí, jako všichni ostatní středoškoláci v každém americkém filmu. 

 Dorazila před dveře, které vedly do učebny 105. Nevěřila, že bude první den v nové škole nervózní, ale čím více se onen den přibližoval, rostl v ní značný neklid. Přeci jen, pořád byla teenagerem a doufala, že si tu najde nějaké kamarády ve svém věku.   

 Zavrtěla hlavou, aby ze sebe setřepala rostoucí strach, popadla lesklou kliku a otevřela dveře. První dvě sekundy jen nehnutě hleděla na všechny své nové spolužáky, stejně jako oni na ni. Vypadali nadšeně, že se něco děje, protože zahlédla, jak několik z nich zvedalo hlavu ze stolu. 

 Co nejklidněji za sebou zavřela dveře, jemně si otřela zpocenou ruku do kalhot a vydala se ke katedře. ,,Dobrý den, jsem nová studentka. Byla jsem u školního poradce, který mě pustil až teď."

 Postarší profesor přikývl, ale vypadal stejně znuděně jako jeho žáci. Vypadal docela vyčerpaně... přestože bylo prvního září. Podíval se po poměrně plné učebně a ukázal na prázdné místo vedle jedné dívky. ,,Posaďte se vedle slečny Tahiry, prosím."

 ,,Samozřejmě," přikývla Noémie s menším úsměvem. ,,Děkuji vám."

 Došla několik kroků k prázdné lavici a posadila se. Batoh si hodila pod stůl a vytáhla si papíry a propisku. 

 Dívka sedící vedle ní, se k ní přes uličku naklonila a potichu promluvila: ,,Ty jsi tady nová, že?"

 Noémie si zastrčila pramen svých nezbedných hnědých vlasů za ucho a usmála se. ,,Už to tak bude. Já jsem Noémie Lacroix. A... ty?" 

 ,,Já jsem Tahira Alwi. Vypadá to, že se teď budeme potkávat." 

 Tahira měla snědou barvu pleti a vlasy jí zakrýval žlutý hidžáb. Byla velice pěkná a zářila z ní pozitivní nálada. Znovu se na Noémie mile usmála a než se obrátila zpět ke svému papíru, Noémie se rychle chytila příležitosti a pokusila se jí zeptat: ,,Mimochodem, kde naj-"

 Profesor se na obě přísně podíval a Noémie zmlkla. Trochu mučednicky se na Tahiru, která se jí potichu smála, zadívala. Hned během prvních pěti minut si stihla znepřátelit profesora! 

 ,,Se vším ti poradím," slíbila jí o něco tišeji Tahira, když se k nim profesor otočil zády. ,,Počkej na mě po hodině, Noé."