27. října 2016, čtvrtek, stát New York, Spojené státy americké

 Rychle si v hlavě rekapitulovala, co má dnes ještě v plánu. Musí dodělat několik úkolů do školy, měla by se vysprchovat a večer zavolat rodičům a Théovi. Dokončení své práce v laboratoři dokončila na zítra, tak alespoň s tím se nemusela stresovat. Po cestě domů se také měla v plánu najíst. 

Svižným krokem se vydala k obchodu pana Delmara, kde se po několika týdnech konečně dokončily opravy. 

 Dveře s otevřením zacinkaly a Noémie prošla kolem několika uliček se zbožím k poklaně a pultu se sendviči. ,,Dobrý den!"

 Pan Delmar s úsměvem spráskl ruce, rád že může po dlouhé době obsluhovat nějaké zákazníky. ,,Ahoj! Co si dáš? Jako vždy?"

 ,,Hm... asi proč ne? Na tom se nejspíše nedá nic zkazit!" zakřenila se na něj pobaveně a začala si vytahovat peněženku ze svého školního batohu. ,,Pět dolarů, že?"

 ,,Ale prosím tě!" mávl na ni rukou, ,,Vždyť jsi mi pomáhala sem tahat nový nábytek, děvče! Nech to na podnik. Alespoň pro dnešek."

 Noémie se zašklebila a chystala se na to něco odpovědět, ale pan Delmar se na ni okamžitě na oko přísně podíval. ,,Je to na podnik," zopakoval a čekal na její poraženecký výraz, kterého se brzy dočkal. Pak potěšeně kývl hlavou. ,,Hned to bude, slečno!"

 Pan Delmar zmizel někde v útrobách zadní části svého obchodu a Noémie se s vydechnutím zády opřela o pult. Měla odtud výhled na celý prostor obchodu, kde poslední dva týdny trávila docela dost času. 

 Po výbuchu protější banky zhruba před měsícem a půl, se Noémie rozhodla panu Delmarovi a jeho obchodu pomoct. Založila internetovou sbírku pro opravu jeho obchodu, která kupodivu i byla velice úspěšná a pan Delmar si rychle s penězi mohl dovolit začít opravovat. 

 Jakmile se to tu dalo trochu dohromady, přihlásila se mu do služby a pomohla mu se vším, co se dalo (a u čeho jí to dovolil). Takže se mu nakonec i našla sem po škole chodit vypomáhat a poslední týden až dva i stěhovat nový nábytek nebo dávat zboží do regálů.

 Jejich společné snažení nakonec tedy vyústily v to, že na začátku tohoto týdne se mohlo slavnostně otevřít a pan Delmar opravdu vypadal šťastněji, než kdy předtím. 

 Myšlenky jí přerušil nejistý hlas: ,,Neviděla jsi náhodou pana Delmara?"

 Noémie leknutím nadskočila. 

 ,,Jé, promiň, moc se ti omlouvám-"

 ,,Ne," skočila dotyčnému rychle do řeči, než by se stačil rozpovídat. ,,všechno v pohodě, Petere. Pan Delmar mi teď dělá sendvič, pokud vím. Určitě tady za chvíli bude."

 Peter Parker, který se v obchodě znenadání objevil, váhavě přikývl a dále již nemluvil. Stoupl si asi o dva metry dál od Noémie, také se zády opřel o pult a oba čekali na příchod pana Delmara v trochu nepříjemném tichu. 

 Podle svých informací Noémie věděla, že sem také často chodí a je oblíbeným a ceněným zákazníkem. Už tu na sebe jednou natrefili někdy v září, ale to se ještě moc neznali. Od té doby, co se ho jednou zastala před Flashem, se spolu bavili častěji. Zdál se jí jako v pohodě kluk, a také právě proto moc nerozuměla jeho nenadálé odtažitosti. Když nad tím přemýšlela, bylo to tak týden nebo dva, co se s ní zdráhal více bavit, když ho ve třídě oslovila.

 Ale teď promluvili oba ve stejný moment. 

 ,,Udělala jsem ně-"

 ,,To je výšiv-"

 Oba se nervózně rozesmáli. Noémie ho pobídla, aby mluvil jako první. ,,Co si chtěl říct?"

 ,,Ne, to je v pohodě, mluv první, Noémie."

 ,,Petere, je to v pořádku, mluv první ty."

  Noémie se znovu trochu uchechtla a čekala, než promluví. Peter se trochu nervózně ošil z neohrabaného začátku jejich konverzace a doufal, že si toho nevšimla. Od té doby, co jí zachránil (ona tvrdila, že vypomohl) s tím mužem, který jí chtěl vystřelit mozek z hlavy, jaksi nevěděl, jak se k ní má chovat. Poznal tehdy její nevraživost vůči jeho zakryté verzi v obleku Spider-Mana. To ho doopravdy tak moc nesnáší?

 ,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli to je výšivka loga Avengers na tvém batohu?"

 Noémie překvapeně nazvedla obočí a podívala se na svůj batoh. Jakmile na něm spatřila výšivku, kterou si tam udělala před začátkem školního roku, lehce se zasmála. ,,Ano, je. Udělala jsem si ji sama." 

 Líbil se mu ten lehký úsměv, co jí hrál na tváři. Cítil, jak mu začínají pod jejím pohledem rudnout tváře, takže byl rád, když jejich ošemetnou konverzaci přerušil příchod pana Delmara.

 ,,Tak tady to máš!" zvolal pan Delmar s úsměvem a předal Noémie její objednávku. ,,A omlouvám se, že to trvalo tak dlouho! Něco jsem řešil s dcerou, však ji znáš. Přijď zas!"

 ,,Děkuji moc," usmála se Noé a balíček si strčila do batohu. ,,Pozdravujte ji!" Pak se protáhla kolem Petera a rychle se s ním kývnutím hlavy rozloučila. 

 S nacpanou taškou hozenou přes rameno spěchala ke vstupu do posilovny. Za prosklenými dveřmi viděla Tahiru, která na ni s radostí zamávala, jakmile vstoupila dovnitř.

 ,,Jdeme na to?" zeptala se jí natěšeně Tahira, když se objaly na přivítanou. 

 Noémie s úsměvem přikývla. ,,To si piš!"

 Společně se vydaly do šaten, kde se převlékly a pak vstoupily do samotné posilovny. Za okny už zela tma a vevnitř bylo pouze několik lidí. Bylo tu až podivně prázdno.

 ,,Tak, co si dáme jako první?"

 Byly spolu v posilovně poprvé. Noémie to napadlo někdy na začátku týdne, kdy se po nějakém vnitřním přemlouvání konečně donutila k tomu něco se sebou znovu dělat. A pokud bude muset znovu superhrdinovat, tak se to bude ještě hodit. 

 V tichu se rozcvičily a Noémie s Tahirou přišly ke konci místnosti, kde byl boxerský ring s tmavými pružinami okolo jeho obvodu a opodál viselo několik boxovacích pytlů.

 Noémie si vzpomněla na to, jak ráda dříve boxovala a ani v tom nebývala tak špatná. Když uviděla, jak se na to nejistě Tahira dívá, tak se na ni s vyzývavým pohledem podívala: ,,Tak co? Chceš si to zkusit?"

 ,,Jak dobře ti to jde?" zeptala se naoplátku podezřívavě.

 ,,To zjistíš, jakmile tam vlezeme."

 Chvíli se na sebe dívaly, ale nakonec Tahira přikývla. ,,Tak fajn. Uvidíme, jak ti to půjde, Noé."

 Prolezly pružinami a postavily se naproti sobě. Noémie se na Tahiru usmála. ,,Pojď do mě, dám ti tu výho-"

 Ani to nestačila doříct a Tahira se oproti ní rozběhla. Noémie se zapřela nohou do země, pevně ji popadla za zápěstí a ruku jí stočila za zády. Bylo to až instinktivně rychlé, takže Tahira se nezmohla ani na překvapený výkřik.

 Po chvilce ji pustila a Tahira se na ni udiveně a trochu i dotčeně podívala. Promnula si zápěstí, ale pak rozhodně přikývla a prohlédla si ji. ,,Můžu znovu?"

 ,,Jen do toho."

 Tentokrát se jí vydala po pase, aby si ji přehodila přes záda. Noé jí rychle zatlačila zeshora na ramena a lopatky a Tahira s překvapením povolila a svezla se jí k nohám. Tam jí zkusila vyvést z rovnováhy podstrčením nohy, ale nepovedlo se jí to. Po druhém pokusu to vzdala a postavila se zpět na nohy. 

 ,,Fajn, docela ti to jde. Ještě jednou?"

  Tentokrát udělala první krok Noémie a jako první jí podkopla nohu a Tahira se zhroutila na podložku. Pokusila se přetočit, aby se postavila, ale Noé jí lehce přišlápla paži k podložce. 

 ,,Tohle bylo až ostudně rychlé." 

 Noémie se na ni seshora zakřenila a nohu z její paže sundala. ,,To máš jediné štěstí, že jsem to teď dlouho nedělala."

 Tahira se znovu postavila a upravila si oblečení i sportovní šátek, který jí zakrýval vlasy. ,,To se snad učíte v Belgii ve škole?"

 ,,Ne... to vůbec," zasmála se Noémie. Uvolnily boxovací ring a Noémie se vydala rovnou k boxovacím pytlům visícím nedaleko. Nasadila si rukavice a začala mlátit do pytle. 

 Tahira ji nějakou dobu pozorovala, než znovu promluvila. Myslela si, že Noémie je jako ona - nějaký pohyb, nato fyzická námaha jí je pomalu jako cizí slovo a do posilovny se dostane jednou za dlouhou dobu a to pouze, když se s někým domluví - ale jak viděla, zřejmě si myslela špatně. 

 ,,Kde ses to naučila? Tohle snad nemáš jen sama od sebe!"

 Noémie se na ni obrátila a na chvíli s těžkým dechem přestala boxovat. Rychle si uhladila vlasy v culíku. ,,Od jedné mé kamarádky..." řekla váhavě po chvíli. ,,Je v tom dobrá."

 ,,Tvé kamarádky?" zeptala se pochybovačně, přestože v dobré víře. ,,Jak se jmenuje?"

 Noé, trochu překvapená její otázkou, přemýšlela nad odpovědí, kterou by jí mohla dát. ,,Jmenuje se Natty. Je mi blízká."

 ,,Pak tedy tvá Natty je opravdu dobrá. Musím ti říct, že se ti to tvoje boxování a to všechno bude určitě hodit. Však víš, kdyby tě někdo přepadl nebo tak něco."

 Noémie ztěžka vydechla a spolkla svoji poznámku o tom, že to už se jí stalo. Tím nechtěla Tahiru zatěžovat. Musela by jí říct o Spider-Manovi a tím by i musela navázat na všechno ostatní. A to jí sdělit nechce. Alespoň teď ne. Možná za nějakou dobu. 

 ,,Máš pravdu. Moje Natty je opravdu dobrá."

Po dlouhé době nová kapitola! Jak se vám líbila? Co říkáte na to, jak Noé zmínila Nat? A to jak se bavili s Peterem?