Je velice těžké se rozhodnout, kde běžet dřív, když vám zavolá vaše nejlepší kamarádka, která se nedávno namočila do pěkné kaše a Nick Fury. A přestože nakonec usoudíte, že blízcí jsou pro vás důležitější, stejně vyhraje ten, kdo má větší ozbrojené síly. Vlastně přesně nevím, z jakého popudu jsem Furymu do telefonu drze prohlásila, že v neděli pracovní záležitosti neřeším. Vím jen, že takové stavy jsem mívala od sezení se Stevem Rogersem často. U Rogerse jsem tento zlozvyk analyzovala jako pokročilý problém s autoritami a rozhodně byl na stránce těch špatných vlastností.

Celé to vlastně bylo tak, že jsem ihned po telefonátu s Furym zavolala Freddie a domluvila si s ní schůzku, aby mi mohla představit svůj nový objev. Byl to druhý den od Rogersova posledního sezení a já si říkala, že je něco špatně. Netušila jsem, kdy přesně jejich rande proběhlo, ale se vší určitostí jsem mohla říct, že Freddie mi víc jak tři dny dokázala tento její nový vztah tajit. A ne jen tak ledajaký vztah, byla na rande s Kapitánem Amerikou, to není jen tak něco, co by Freddie v sobě dokázala udržet.

Rozhodla jsem se tedy zjistit, co se dělo. Jednak proto, že jsem to doopravdy vědět chtěla, ale taky proto, abych uhasila mou žízeň po zadostiučinění. Podle Furyho telefonátu jsem usoudila, že mě potřebují a to znamenalo, že jsem měla momentálně navrch. Rozhodla jsem se být trochu nedostupná.

Vydrželo mi to pouze dva bloky od mého bytu, než mě na ulici odchytli Furyho lidi. Pěkně mě na začátku vyděsili a než jsem se stihla vzpamatovat, s kým mám tu čest, stačila jsem si o nárazník jejich mercedesu rozbít koleno. Černé kalhoty nevypadaly mokré od krve, ale cítila jsem, jak mi noha opuchá. Tehdy jsem si připadala jako malé dítě. Seděla jsem na zadním sedadle a snažila se tvářit naštvaně. Popravdě jsem ale v zrcátku připomínala uraženou puberťačku. Byla jsem ráda, že tyhle lidi neznám a naštěstí to vypadalo, že taky dělají na úplně jiném oddělení.

Do Furyho kanceláře jsem už vešla sama a zjistila jsem přitom, že na nohu trochu těžkopádněji dopadám. Měla jsem neskutečný vztek. Jeden den řešíte s Rogersem otázku existence Avengers a možnost další vesmírné války a ten další vám připomíná spíš Chaplinovu grotesku. Stačila jsem ještě napsat Freddie textovku, že oběd ruším a později zavolám, než do kanceláře vešel Fury a Rogers.

„Dobrý den, Steve." Rogers mi jen na oplátku pokýval hlavou na pozdrav. Na obou byla znát napjatá atmosféra. To však stále nic neměnilo na mojí náladě.

Když Steve usedl na místo, kde na naší minulé schůzce posedával Tony Stark, pohlédla jsem tázavě na Furyho. „Kde je Stark?"

Zněla jsem poněkud nepřátelsky a všimla si Rogersova zkoumavého pohledu.

„Anthony Stark?" pousmál se Fury. „Ten přece s tímto nemá nic společného."

Už jsem se chtěla nadechnout a něco říct, když mě přerušil Rogers.

„Oficiálně ne. Vy jste byla vždy upřímná ke mně, já budu k vám. Tony se od této mise distancoval. Odvrátil zrak. Když se něco pokazí, nebude s tím mít nic společného. Stejně jako zbytek Avengers a Shield."

Bylo zvláštní vyměnit si role. Tentokrát jsem to nebyla já, kdo měl situaci pod kontrolou. Měla jsem pocit, že si to Steve Rogers velice dobře uvědomuje.

„Dobře," vydechla jsem a snažila se s chladnou hlavou zhodnotit situaci. Na incident u auta jsem se pokoušela zapomenout ze všeho nejvíc. To ten mi nejvíc zatemňoval úsudek. Ten vztek jsem musela na chvíli odsunout, někdy si to s Furym vyříkám.

Než jsem promluvila, probleskla mi hlavou rychlá, avšak pozoruhodná myšlenka, jak se za tu dobu změnil můj postoj k Nicku Furymu.

„Co se děje?"

Fury se poškrábal na holé hlavě a založil si ruce na prsou. „Nebudu vám kazit vaše očividné pouto důvěry, takže Rogersi, prosím. Je to přece jenom vaše mise."

Steve ani nečekal, až dořekne Fury poslední slovo. „Jde o Buckyho. Procházela jste ty soubory, víte, co se děje."

„Jste koneckonců informován více, než jsem si myslela. Možná bylo načase pochopit, že sdílení informací někdy není úplně ten nejhorší možný postup." S významným pohledem přímo upřeným na Furyho jsem čekala odpověď.

Někdy bývá lepší čekat, ony se problémy časem vyřeší samy. Stejně jako moje dilema o tom, zda Rogersovi říct o Barnesově osudu nebo ne. Spadla mi z beder obrovská tíha. Nicméně jsem měla pocit, že ji zanedlouho nahradí něco mnohem těžšího.

„Rozhodl jsem se Kapitána o všem informovat. Pro plán."

Přikývla jsem. „To je moudré. Co jste se rozhodl udělat?"

Fury pohlédl na Rogerse, který pomalu kývl. Cítila jsem se opravdu nepříjemně.

„Tohle není přesně můj styl, ale rozhodl jsem se nechat veřejnosti uniknout několik informací,'' pověděl Fury.

Napadlo mě to sice ihned, jak dopověděl poslední slovo, ale i přesto jsem se zeptala. „Jakých informací?"

Steve ke mně ukazováčkem přesunul papírovou složku. Pohlédla jsem mu do očí. Celý jeho výraz vyzníval prosebně. Rozhodně jsem čekala, až se dobereme jádra a jakou roli v tomto budu hrát já.

Otevřela jsem složku a uvnitř spatřila kopie podobných listin jako tehdy v počítači.

„Abych to ujasnila," zavřela jsem složku a pohlédla z jednoho na druhého. „Chcete nechat uniknout informace o následném postupu v projektu Winter soldier, který nařídila Vláda."

Odpovědí mi bylo ticho a souhlasné přikývnutí od obou.

„A čekáte, že se veřejnost vzbouří a budou chtít Barnese pod led do Shieldu, nikoliv znovu do služby."

Tentokrát se po delším napjatém tichu ujal slova Fury. „Chápu, že je zde hodně proměnných, ale je to jediná možnost. Nejšetrnější jediná možnost."

„Děláte si legraci?" zeptala jsem se rozladěně. „Tohle nemůže fungovat! Nemáte ani ponětí, co všechno se může pokazit. Lidi zpanikaří. Shield byla tajná organizace, vlastně stále je, povězte mi, jestli to tak není lepší? Po bitvě o New York na nás padl všechen zrak, a to nebylo dobře. Lidi se snažili míchat do práce, kterou jste dělali léta a bezchybně. Pak přišla Hydra a tím, že byl Shield všem na očích, šlo o skandál světového měřítka. Normálně byste se jen někde na čas skryli a lízali si rány, ale to nešlo. Lidi zpanikařili, naházeli na vás všechnu špínu, protože jediný štít, který je chránil před mimozemským světem a jeho hrozbami, se právě ukázal prolezlý nacisty."

Trochu jsem zmírnila tón, když jsem zachytila Rogersův zmatený pohled. Uvědomila jsem si, že mě ještě naštvanou neviděl.

„Chci tím jen říct, že pokud do něčeho namočíte veřejnost, koledujete si o průšvih. Davové reakce jsou nepředvídatelné. Co když budou pro, aby Barnes sloužil Vládě? Tady jdou lidská práva stranou, viděli, co umí. Budou s ním jednat jako s věcí, protože dostanou strach. Dobrým příkladem jsou praktiky Everetta Rosse. Zdravý rozum by jim měl zavelet chtít znovuzmrazení, už několikrát jsme se Barnese snažili zvládnout, ale marně. Všechno je příliš čerstvé, ta slova zná mnoho lidí a pokud je možné, aby se Hydra propracovala až do vedení Shieldu, infiltrovat Vládu musí být hračka. Pokud teda infiltrována už dávno není a tohle je od Hydry jen další možnost, jak dostat Barnese zpět."

Fury se chmurně pousmál. „Jsem rád, že všichni sdílíme stejnou paranoiu."

„I kdybychom byli všichni jen paranoidní, Vláda nerozumí superhrdinům, natož Barnesovi. Nabídli jste jim konzultanta?"

„Odmítají," pokrčil rameny Fury. „Jaký je tedy váš konečný postoj?"

„Barnese nevydávat, ale veřejnost držet stranou. V tomhle Vláda ví, co dělá. Neví, jestli by je lidi podpořili, protože to neví nikdo. Něco si můžeme myslet my a něco muž v malém městečku s pěti dětmi a manželkou na krku. A muž se stejným počtem dětí a manželkou, avšak bydlící na druhém konci městečka může mít zase jiný názor. Je to sázka do loterie, u které buď vyhrajete nebo definitivně pohoříte."

Chvíli nastalo tíživé ticho. Cítila jsem, jak na ně tíha mých slov postupně dopadá. Byla jsem v tom všem až po uši. Neustále mi přicházelo na mysl, proč jsem svou minulou práci opustila. Začala být nezvladatelná, v sázce bylo příliš mnoho. Fury o tom všem věděl, možná proto jsem ho podvědomě nesnášela. Stále jsem se však divila, proč jsem vlastně tady. Věděl, že jsem od všeho zbaběle utekla, a i přesto všechno mi svěřoval tak důležité věci.

„Je mi to nad míru jasné," odpověděl Fury. „I s možnou prohrou se počítá. Nicméně vám děkuji, že jste mi opět dokázala, proč tady právě teď sedíte vy, a ne doktor Wimbers."

Z mého pohledu musel jasně vyčíst všechny otázky, které jsem měla, nicméně se je jako vždy rozhodl ignorovat.

„Jaký máte tedy plán, pokud se ten únik informací obrátí proti vám?" zeptala jsem se.

Fury si s Rogersem vyměnil významné pohledy, jako by se naposledy ujišťoval, že Steve se vším souhlasí. Následně spustil.

„Věc se má takhle. Já jsem mrtvý a Stark s programem Avengers už by další veřejný incident neustál."

„Doufám, že neplánujete nic těžkopádného?"

Fury se nevinně usmál. „Z naší strany žádné bomby ani rvačky."

Záměrně jsem na sobě nechala znát pocit úlevy. Ten však netrval dlouho.

„Z naší strany?"

Fury se znovu, tentokrát lišácky, usmál a pokýval vševědoucně hlavou.

Cítila jsem se zmateně. Chystali něco velkého a Furyho nezdravé nadšení předpovídalo katastrofu.

„Ačkoliv jste se nejspíš snažila o opak," promluvil do ticha Steve. „Po každém sezení s vámi jsem si uvědomoval, jak je důležité mít si s kým promluvit. Proto jsem dospěl k názoru, že nemůžu nechat Buckyho jít, obzvlášť když si vzpomíná na všechna ta zvěrstva. Nicméně jste měla pravdu, dalším sólovým projevem rebelie nic nespravím, a tak jsem se s žádostí o Buckyho propuštění vypravil tady za Furym."

„A já se rozhodl Rogersovi s Barnesovým problémem svěřit," řekl vážným hlasem Fury. „Mým původním plánem byl kompromis. Vydáme Vládě Barnese, ale s ním pošleme i konzultanta. To jste měla být vy."

Tak proto Stark a jeho technika. Proto mi nevzali moje nynější doklady. Měla jsem i nadále zůstat Marthou Morrenovou, protože Sophie Garlettovou už ve vládním archivu znali. Byli by opravdu nemile překvapeni, kdyby jim odtud nahlásili shodu.

Bála jsem se pomyslet na to, co by Fury kvůli utajení udělal i s mým nynějším vzhledem.

„Všeobecně se říká, že člověk by nikdy neměl vstupovat dvakrát do stejné řeky. Vy jste mě tam chtěli přímo hodit."

„Nepochybuji o tom, že byste to zvládla," řekl sebevědomě Fury.

Na tohle jsem neměla odpověď. Nemělo ani cenu si ztěžovat na nefér jednání, protože k tomu byl Fury lhostejný. A ačkoliv mě těšilo, že mi tolik věřil, tahle hra se mi ani za mák nelíbila.

„Tento plán ale nevyšel, když nakonec konzultanta odmítli. Na ten popud jste vymyslel úmyslný únik informací za účelem možné podpory ze strany veřejnosti, který má pouze poloviční šanci na úspěch. Všeho jste si vědom. Ve filmech tomu říkají plán C. Jaký je tedy ten váš?"

„Kapitán Rogers učinil několik závažných rozhodnutí."

Pohlédla jsem nechápavě na Steva. Vypadal teď poměrně smutně a s pohledem sklopeným dolů promluvil. „Od té doby, co jsem vstal z té židle, jsem s nikým z Avengers nemluvil a prozatím nechci. Rozhodl jsem se definitivně z jejich řad vystoupit. Teď jsem zodpovědný sám za sebe a všechno, co udělám, půjde mimo Avengers a Shield."

„Neoficiálně však stále zůstáváme v těsné spolupráci. Pokud nynější plán nebudeme muset použít, jmenujeme ho externistou."

„Nechci se ke všemu obrátit zády," řekl Steve. „Jen už nevím, jestli chci být v centru všeho dění."

O tom jejich plánu C jsem si pomalu ale jistě začínala dělat obrázek a líbilo se mi to míň a míň. „Tohle bude neoficiální akce, mám pravdu? Už jsem vám říkala, že to nezavání ničím dobrým?"

Steve se opřel lokty o opěradla židle a zadíval se na mě. Byl to prosebný pohled plný únavy. Od našeho posledního setkání toho na něj zjevně bylo moc. „Bucky je můj jediný přítel. Nemůžu pro něj chtít takový osud a jsem pro to ochotný vsadit všechno. Nerozmyslím si to, ale budu respektovat, pokud odstoupíte vy a slibuji, že vám to nebudu mít za zlé. Jste člověk, kterému věřím, ale pochopím, když vy mou důvěru v tomto sdílet nebudete."

Chvíli jsem na něj beze slov zírala. Jak jsem po tomto mohla vůbec něco odmítnout? Cítila jsem se hrozně. Do toho všeho jsem začínala mít opravdu obavy, jaký plán vymysleli, protože když i Fury kolem všeho chodil jako okolo horké kaše, byl to nejvyšší pohotovostní stav.

„Děkuji, Steve," pověděla jsem a snažila se vyloudit úsměv. Jeho pohled byl plný obav, jako by už teď věděl, že odpovím ne. Než Fury promluvil, stačila jsem si ještě cynicky pomyslet, že i kdybych odmítla Rogersovi, u Furyho už by mi to neprošlo. Tak či tak už jsem v tom namočená.

„Ihned zítra v brzkých ranních hodinách dám echo několika lidem z vybraných mediálních společností. Rozhodl jsem se to pustit na ABC a do New York Times, ať máme široký záběr. Nechám jim pár všeobecných informací, ale hlavně je podnítím, aby si vybrali stranu. Do několika hodin očekávám reakce na sociálních sítích, do několika dnů veřejné projevy na Times Square a do týdne verdikt okolních zemí a NATO. V tomhle ještě bude možná spolupráce se Starkem, jako vždy bude dělat mluvčího. Přesně za týden uvidíme, jak se situace má. Pokud bude veřejnost podporovat nás, máme vyhráno, pokud ne, budeme muset rozjet záložní plán, který už nespadá pod naše oficiální postupy. Bude zapsán pouze v databázi stupně 10, ke které mají přístup jen dva lidé. Já a Phil Coulson jako nynější oficiální ředitel Shieldu. Bude se jednat o podprojekt nazvaný Insurgence podřadný projektu Winter soldier, který započal už za Druhé světové války. Tímto bychom ho mohli nadobro uzavřít."

Bylo mi najednou neskutečné horko. Skoro jsem až cítila, jak mi bije vlastní srdce a neustále si opakovala, do čeho jsem se to namočila.

„Teď ale přímo k věci. V případě, že by veřejnost sympatizovala s Vládou, ihned odstartujeme Insurgenci. V této chvíli už budu moct zasahovat jen minimálně, protože si nikdo nesmí spojit Shield ani Avengers s tím, co se bude dít. Naše pověst je už tak dost nalomená, veřejný projev odporu vůči vládnímu systému už bychom nemuseli ustát. V této chvíli Stark i Coulson odvracejí zrak. Naší hlavní výhodou je, že má být Barnes pod naším dohledem ještě čtrnáct dní. Nejpozději tedy za týden, pokud se lidi nepostaví na naši stranu, nečekaně zmizí. Nezmizí beze stopy, protože by vina okamžitě padla na nás. V jeho cele se najdou otisky prstů a vzorky DNA Kapitána Ameriky, který má momentálně cejch mezinárodního zločince a rebela."

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Kolik toho jen Rogers hodlal obětovat...

„Už dvakrát se vymknul kontrole, nevidím problém, proč by se mu to nemělo povést znovu. Předám vám Barnese a o uvěřitelnost místa činu se postarám. Nebudete si moct půjčit náš quinjet ani auto, zkrátka nic, co by mohlo spojovat Shield nebo Avengers s vámi. Sehnal jsem dodávku, je rychlá a v případě nouze obyvatelná. Nechám vám v ní mapu nebo GPS chráněnou firewally Shieldu. Budete se muset dostat na východnější stranu Long Islandu, Rogers ví kam, čeká na vás bezpečný úkryt. Tam se oba ukryjí a vašim úkolem bude jim dělat spojku se mnou. Taky po praktické stránce jim někdo musí nakupovat."

Přimhouřila jsem na Furyho oči a chvíli přemýšlela. „Proč na to nenasadíte nějakého svého agenta?"

Fury dlouze pohlédl na Steva. „Protože Kapitán Rogers mým agentům nevěří, taky potřebuji, abyste mi oba občas vyslechla a hlavně proto, že máte už se skrýváním nějaké zkušenosti. Nelze na vás nic dohledat, protože identitu jste si změnila teprve s nástupem do Shieldu a s tou kartou jste mě taky málem nahrála, umíte se chovat před bezpečnostními kamerami a taky umíte šikovně mluvit."

Pokrčila jsem beznadějně rameny. „Nevím, co bych na to řekla."

„Nemusíte říkat nic. Jde jen o to dovézt Rogerse a Barnese na určené místo. Kdyby je za volantem zachytily radary, byl by problém. Jak už jsem řekl, potřebuji, abyste obstarala všechno zvenčí, což zní možná dramaticky, ale jedná se hlavně o nákup potravin a ostatních věcí. Nicméně chci dostávat hlášení o vaší poloze každé ráno, poledne a večer. Přibude vám taky nový pacient."

„Ale co moje práce tady?" zeptala jsem se zaskočeně.

Fury se svou odpovědí ani na moment nezaváhal. „Ode dneška máte placenou dovolenou, všichni vaši pacienti dnešním dnem automaticky spadají pod Wimberse. Všechno zařídím."

„Ještě jedna věc. Shield sestaví speciální tým, který bude chtít Rogerse a Barnese najít. Jeho velení bude svěřeno Bartonovi, který také dostane dovolenou a doopravdy nehne ani prstem. Nedaleko vás ubytuju pár agentů pro případ nouze. Nesmíme zapomenout na to, že po vás půjde FBI, CIA a plno dalších. Bude to hon na čarodějnice. Hlavní věcí je ukrýt Barnese tak, aby si jeho zmizení nikdo nemohl spojit s námi nebo Avengers a to bude váš úkol, drahá slečno. Možná tohle všechno nakonec budou jen plané řeči a na tento plán nikdy nedojde, každopádně si ale teď vezměte týden volno, připravte se a zajděte si zase na střelnici, nikdy nevíte."

„Víte, že se to nestane," řekla jsem vážným tónem. „Lidi nepodpoří nás, ne po tom všem. Insurgence se bude muset uskutečnit. Vy to víte."

Na to Fury neodpověděl, jen pokývl Rogersovi, který vstal ze židle. „Jdu teď za ním."

„Doufám, že vás nezklamu, Kapitáne," řekla jsem rezignovaně. Rogers na mě vděčně pohlédl a vážně přikývl. „Vím, že toho žádám mnoho a cením si tak vaší pomoci víc, než byste pomyslela."

S těmi slovy odešel. Chvíli jsme se s Furym měřili pohledem, načež jsem promluvila. „V čem je háček?"

Uchechtl se a zalovil v šuplíku svého pracovního stolu. Vytáhl malou krabičku s jednoduchými stříbrnými náušnicemi.

„Přiznávám, že si trochu libuji v bondovkách. Vezměte si je a jakmile to vypukne, nesundávejte je."

„Co v nich je?"

„Čip," pověděl prostě. „Novou Barnesovu paži navrhoval Stark. Po dohodě se mnou do ní nainstaloval čip, který po aktivaci Barnesovu paži paralyzuje. Funguje jednoduše, stačí jen odkrýt spouštěč a zmáčknout. Čip po dobu několika minut přeruší hlavní obvod a paži znehybní. Eliminujete tak hlavní hrozbu, stále je však nutné počítat s tím, že máte co dočinění s elitním zabijákem. James Barnes je stále hrozbou, je duševně nevyrovnaný, a navíc ve vzduchu stále visí ta slova, může je znát kdokoliv a taky si vás může najít. Není radno Hydru podceňovat. Bojujeme proti dvěma nepřátelům, třetí už by byl příliš."

„Proč je nedáte Rogersovi?"

„Zeptejte se sama sebe, použil by je? Jenom představa toho, že by o tom čipu věděl, by ho natolik rozčílila, že by s Barnesem utekl doopravdy na vlastní pěst. Chci mít jen pojistku a někoho uvnitř, kdo je pohlídá. Jsou impulzivní a nebezpeční. Musí je mít někdo nezaujatý, to jste vy. Když bude potřeba, věřím, že je použijete."

„Takže jim tam nejedu jen nakupovat," prohodila jsem a schovala krabičku do kabelky.

„Ne," pousmál se Fury. „To je jen jedna z mnoha věcí. Taky chci, abyste mi hlásila jejich stav. Pokud zjistíte, že je něco v nepořádku, chci přes Harta okamžité hlášení. Předáte mu dopis a on ho předá mně, žádná technika, do které se dá lehce nabourat. Steve Rogers vám věří, není ochotný se s nikým tolik dělit o informace a nenašel jsem vhodnějšího člověka než vás, kterého by byl ochotný pustit k Barnesovi, je jako starostlivá kvočna."

„Dáváte tajnůstkaření zcela nový rozměr," poznamenala jsem.

„O Insurgenci ví naprosto všechno jen tři lidé, Morrenová," řekl vážným tónem Fury. „Já, Coulson a vy."

„Můžu něco namítat?" zeptala jsem se spíš ironicky.

„Lžu pořád a všem, shořím za to v pekle, jsem si toho vědom," mávnul rukou Fury.

„Neshoříte v pekle jen vy. Shoří celá mise a s ní to odnese spoustu lidí, a to jen kvůli vzájemné nedůvěře."

Jako by má slova ignoroval. „Venku na vás čeká Hart, doprovodí vás. Je načase, abyste se s někým seznámila."