„Ginny!" křikl na mě Fred a něco rychle schovával do kapsy, „báli jsme se o vás."

„Vážně," přitakal George a položil něco obzvlášť malého na chodník.„Měli jsme strach, kam jste se dostali. A navíc, nikdy jsi nám nepřipadala, jako bys byla schopná se o sebe sama postarat. Ale ty žiješ, takže gratuluji Ginny! Možná jsi vážně naše sestra a toho si važ. O Percym se to snažíme už pár let utajit."

„Dostali jsme se do jednoho obzvlášť zvláštního krámku," zamumlal Harry a upřeně se na Freda díval s nevyřčenou prosbou. Chtěl zjistit, kde to právě byl.

„Tady je téměř vše zvláštní, " odbil ho Fred a dál se bezstarostně usmíval. Stála jsem tam a nic nevnímala. Upřeně jsem se dívala na drobný předmět na chodníku a přemýšlela nad složkou. Co v ní je? Zjevně to budou nejake spisy a-

„Ginny?" Všimla jsem si ruky, která mi létala před obličejem a já sebou škubla. „Prober se! Jsi úplně mimo."

"Promiň," zašeptala jsem nepřítomně a nebyla schopná si uvědomit, jestli teď mluvím s Georgem nebo Fredem.

"Ehm, Georgi?" zakašlal Fred a nenápadně hlavou pokynul k nic netušícímu Harrymu.

"Co?" vykřikl George dřív než stačil uvažovat a Fred už otvíral pusu, když ho George zarazil , "jo takhle, už chápu" odvrátil se od svého dvojčete a podíval se na Harryho, "Harry už jsi viděl ten obchod na konci ulice? Prodávají tam spodní prádlo. S kapkou štěstí si tam ještě stihneme koupit kalhotky obřích rozměrů."

"Obřích...cože si chceš koupit?" opakoval zaraženě Harry, ale George už ho táhl pryč.

"Takže," začal Fred a trpělivě se opřel o nedalekou lampu, jako by snad čekal hodně dlouhý rozhovor, "co se stalo? A netvrď mi, že ti nic není." protáhl Fred a propaloval mě pohledem, "prostě to vyklop."

"Já," začala jsem a náhle jsem cítila jak s sebou složka nepřirozeně škubla, jako by snad nechtěla, abych o ní komukoliv řekla, "něco jsem v tom krámě našla."

"Něco?" opakoval po mně a zatvářil se zaraženě, "hele Ginny, nechtěli jsme to říkat před Harrym, ale zjevně jste zabloudili do ne zrovna bezpečného krámku. Není bezpečné odtamtud něco odnášet!"

"Já myslela, že mě pochopíš. Nemohla jsem to tam nechat, je to důležité!" odsekla jsem a ani nevěděla, proč jsem byla náhle tak naštvaná. Ani jsem neměla ponědí, co na těch starých pergamenech je, tak jak jsem si mohla být tak jistá, že jsou důležité?

"Nebo to chce, aby to vypadalo důležitě. Nenapadlo tě, že je to třeba očarované? Ti staří bláznové, kteří v tom krámku prodávají, prodají cokoliv a komukoliv i za cenu, že by je předmět mohl zabít!" zarazil mě Fred a rychlých pohledem mi odhrnul plášť. Složka mi vypadla a Fred se spokojeně ušklíbl.

Rychle jsem se sehla, abych mohla složku zvednout ze země dřív než Fred, ovšem on byl rychlejší. Složka ani nedopadla na zem a už ji svíral on.

"T.M.R?" přečetl nahlas Fred a zatvářil se dychtivě.

"Je to jenom nějaký záznam o nějakém zaměstnanci," odsekla jsem mu, ale Fredovo nadšení tím ještě zesílilo.

"Burgin a Bergs nikdy neměli žádného zaměstnance. To co tam provádějí, je samá špína a pochybuju, že by chtěli, aby o nich někdo něco věděl. Tenhle T. R. musel být náramně zajímavý člověk," podíval se mi do očí a schoval složku do své kapsy, "stálo by za to si o něm zjistit o trošku víc." spiklenecky na mě mrkl a já přikývla. Náhle jsem se cítila tak bezstarostně.

"To by bylo skvělé, chtěla bych vědět, kdo to byl," řekla jsem upřímně a cítila jak se spokojeně usmívám.

"Tak to v žádném případě!" křikl Harry na George. Oba se právě vraceli. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře a břicho mi sevřel nepříjemný pocit, jakobych Harryho Pottera viděla poprvé v životě a nesmírně se před ním styděla, "rozhodně si nebudu kupovat tanga pro nějakou babičku, jen abych je pověsil Snapeovi do kabinetu, už tak mě nenavidí dost."

Otočila jsem se k Fredovi, který se potěšeně usmíval, když jsem zahlédla podivnou ženu, jdoucí k nám. Byla malá a zavalitá. Příšerný růžový plášť podtrhoval její sladký úsměv a Fred se zatvářil, jako by se mu chtělo zvracet. Došla téměř k nám, když šlápla na onu malou věc, kterou na chodník položil George a vyjekla. Z věci vystřelil sliz a jeho následkem zmizel sladký úsměv, který žena ještě před chvílí měla.

"Vy slizcí malí," začala žena hlasem tak jedovatým až byl vtipný v kontrastu s její malou postavou.

"Paní náměstkyně! Ale copak? neplatí vám dost na čistý plášt?" pronesl posměšně Fred a všichni se začali smát. Čekala jsem, že se žena zatváří vražedně, ale rozesmála se také. Smála se dětským a sladkým smíchem, který byl snad nejhnusnějším, který jsem v životě slyšela.

"Možná až mi přibude plat profesorky v Bradavicích budu si moci dovolit nový hábit, pane, jakže se jmenujete?" řekla žena a já z obličeje Freda pochopila, že ho tímhle naprosto vyvedla z míry.

---

Tímhle by se nám závratně měnil děj, ale mě prostě Dolores Umbridgeová do tohohle ročníku zapadá. Jen si to představte, Ginny ovládne deník Toma Riddla, bude pátrat o Riddlově totožnosti, čemuž ji napomůže složka, Tajemná komnata bude otevřena a do toho Umbridgeová horlivě popírající vše a Popletal, který bude osočovat Brumbála ze lži. A jak se se vším popere Harry? A co takhle ještě sebevědomého profesora Lockharta, který by pil krev zejména Umbridgeové? Pro mě dokonalá kombinace:D

Chcete, aby Umbridgeová nastoupila do Bradavic?

ano

ne

Chcete, aby tam byl i Lockhart?

ano

ne