Otočila jsem se ke krbu a polkla. Všude bylo ticho a já měla chvíli na rozmyšlenou. Stála jsem téměř u krbu, když George pochopil, co chci udělat. Netušila jsem jak, ale věděl, co se děje. Cítila jsem, jak jeho dlaň sklouzla po mém plášti a já sebou divoce trhla, když George něco křikl na Freda.

Přitiskla jsem oči a vší silou hodila letax směrem k zemi, jen aby se co nejdřív dotkl plamenů. Tiše jsem zopakovala slova Harryho a náhle se vše rozmazalo. Cítila jsem teplo plamene a náhle jenom tmu, která se začala skládat do nějakého neznámého obrazce. Dopadla jsem na zem a cítila všude kolem sebe prach.

Němě jsem začala šahat kolem sebe a rychle se postavila na nohy. Cítila jsem bolest na koleni a zvuk trhání látky. Letmo jsem pohlédla na pramínek krve, který se dral přes špinavou látku a vzhlédla. Špinavé a ztrouchnivělé regály plné různých předmětů se tyčili po obou stranách krámku. Viděla jsem lebky pověšených na provázcích a udělalo se mi zle. Prohlížela jsem si pláště zavěšené na háčku a chtěla blíž prozkoumat jejich cenu, když jsem zahlédla jeho.

Stál uprostřed místnosti , černé vlasy měl rozcuchané víc než obvykle a brýle rozbité. Chtěla jsem jít k němu, když jsem zaslechla tlumené kroky. Popadla jsem Harryho za ruku a v tu chvíli mnou projel zvláštní pocit. Vykřikla jsem a svalila se spolu s ním na podlahu. Pustila jsem jeho dlaň a schovala svou ruku daleko od něj. Cítila jsem jak mi vlasy padají do tváře a prohlížela si svou ruku. Bylo to jako bych se dotkla kopřivy, avšak ta bolest stále neustupovala. Byla prudká, chvíli silná a pak náhle pominula.

„Kde to jsme?" zašeptal Harry a schoval se pod jeden ze stolů. Jeho zelené oči na mě naléhali, ale já stále cítila něco víc, něco co ani nesouviselo s ním, ale něčím uvnitř něj. Dívala jsem se do jeho očí až sebou škubl a zadíval se na podlahu, jen aby se mému pohledu vyhnul.

„Myslím, že taťka jednou o tomhle krámku mluvil. Jsou tady ty nejhorší věci. Věci očarované černou magií," zašeptala jsem a slyšela kroky téměř u nás. Zvláštní shrbený muž vyšel do místnosti a až podezřele pečlivě se snažil očistit svůj kabát.

„Černokněžné věci?!" vykřikl téměř Harry a já se na něj vražedně zadívala. Ruku jsem si stále tiskla v domnění, že bolest tak snadněji odezní a pohledem naznačila ať je zticha.

„Připadá ti normální mít ve svém krámě pověšené lebky? Tohle si normální kouzelníci nekupují, Har-„ ovšem při vyslovení jeho jména jsem se zarazila. Bolest v ruce byla náhle ostřejší a naléhavější. Skouskla jsem si ret a odvrátila se zpět k příchozímu muži.

„Dobré odpoledne, pane Malfoyi," pronesl muž a já si teprve ted všimla neklidně vypadajícího blonďatého muže. Něco zabaleného v sáčku podal prodaviči a ten až s mateřskou láskou odtrhl papír. Chvíli oba pouze stáli a dívali se na skrytý předmět.

„Kde jste to proboha našel?" vykřikl prodavač a naléhavě ustoupil o několik kroků dozadu.
„Mohu se domnívat, že to patřilo vy- víte-komu?" zašeptal Lucius Malfoy přestože v obchodě nebyl nikdo a muž stál pouze pár kroků od něj.

„Okamžitě to odneste!" zakřičel prodavač a díval se směrem ke dveřím, „a okamžitě odejděte! Zmizte!"

„Myslím, že jste mi vše potvrdil," procedil muž spokojeně a věc znovu zabalil do obalu. Ve stejné chvíli se otočil a zvonek u dveří ohlásil jeho odchod.

„Bersi?" křikl prodavač a mávnutím hůlky zatemnil rolety. Slyšela jsem klapnutí cedulky, když se otočila a ohlásila, že obchod má zavřeno. Muž ledově stál na místě a sledoval místo, kde byl předmět ještě před chvíli položen.

„Co se stalo? Nějaký nový úlovek?" promluvil muž, který vyšel ze stejných dveří a zamířil k prodavači,který tepre teď vzhlédl.

„On to dokázal. Dokázal to o čem mluvil. To o čem jsme si mysleli, že je nemožné," pronesl muž ledově a stroze, když v tom něco dopadlo na zem a roztříštilo se.

„To není možné! Sám to víš!"

„Viděl jsem to! Byl tu Malfoy a měl jeho deník. Ovšem nebyl to pouze jeho deník, byl to kousek jeho-"

„Nesmysl! Mlč už!" rozkřikl se muž, když mě někdo zatahal za hábit. Chtěla jsem vykřiknout, když mi dal Harry ruku před ústa a dotáhl mě k pootevřené skřínce.

„Něco jsem našel," pronesl tiše, ovšem jeho slova se ztrácela v hlasité hádce obou mužu. Pootevřela jsem dvířka a přivřela oči, když zaskřípala. Můj dech rozvířil prach. Přivřela jsem oči a zatajila dech. Zahlédla jsem desku zapečetěnou kouzlem. Někdo ji pečlivě ukryl a rozhodně nechtěl, aby ji někdo našel.

„Nevypadá to, že by někdo měl zájem, aby to někdo jiný četl co říkáš?" pronesl Harry tiše a já se dotkla spisu, když mnou projela stejná bolest jako předtím, ovšem tentokrát byla slabší. Povytáhla jsem ji a lehkým mávnutím ruky ji zbavila prachu.

„T. M. R- propuštěn, krajně nebezpečný," přečetla jsem a na složku dopadl první paprsek slunce, když v tom se Harry svalil k zemi. Oči se mu zalili slzami a jeho ruka instinktivně vystřelila k jizvě ve tvaru blesku. Vyděšeně jsem se na něj dívala a složka mi vypadla z ruky.

Má Ginny složku vzít?

A) ano

B) ne

Vždycky toho mám tolik, co vám chci říct, ale pak to nějak zapomenu:( ach jo:( No nic, chtěla bych vám všem hrozně moc poděkovat, že tohle čtete, už máme krásných 7K přečtení, což podle mě není špatné :D Doufám, že se vám příběh líbí a že vás i tahle část alespon trošku oslovila:D Tentokrát šla hodně daleko od knižní předlohy:3Jinak, co si myslíte, že Ginny s Harrym našli a co přinesl do krámu Lucius Malfoy?:O

U další části naviděnou:3