Dívala jsem se před sebe a polkla. Neslyšně jsem vstala a zamířila ke dveřím. Měla jsem strach.

Prošla jsem na chodbu a zadívala se na dveře ložnice. Tajně jsem doufala, že se má matka vzbudí a.. Když v tom jsem zahlédla tři siluety. Dva byli stejně velicí a mě začalo srdce bít rychleji.

Seběhla jsem schody a téměř se dotkla ramene George, když se otočil a zadíval se na mě vyděšeným pohledem.

„Co tu sakra děláš!" vyjekl hlasitěji než chtěl a Fred sebou trhl, „už jsi dávno měla spát!"

„Vy taky!" křikla jsem a slyšela kroky na schodech. A já věděla komu patří.

„Co se do toho-" začal nervózně George, ale nedořekl to. Nemohl.

„Přestaň po ní řvát!" sykl Fred a George se zatvářil překvapeně. Kroky se přibližovaly a Fred si klekl přede mě, aby mi viděl do obličeje. Odhrnul mi z tváře pramen vlasů a jeho oči se vpíjely do mých.

„Musíme teď odejít, " zašeptal a já náhla nevěděla co říct. Natáhl se pro klíče od taťkova auta a já polkla, „můžu ti věřit? Ginny, slibuješ, že nikomu nic neřekneš?"

Bez odpovědi se otočil a odcházel. Chtěla jsem ho zastavit, vždyť to byl můj bratr, ale křikem bych probudila mamku. Roztřeseně jsem polkla a cítila za sebou něčí postavu. Slyšela jsem hlas ženy a hned poznala, kdo to je.

„Ginny?"

Má Ginny dodržet slib a nic neprozradit? I kdyby ji čekal trest?

A) ano
B) ne