„Kdy přišel tento list?"

Lady Nathalie zvedla oči od vyšívání na druhém konci místnosti a upřeně pohlédla na zapečený list v Anniných rukou. „Dnes, madam. Mám najít posla, který jej přinesl? Dozajista ještě bude na Farewoodu."

Anne beze slova zavrtěla hlavou a obrátila se zpět ke svému psacímu stolu, jenom aby si zaujatým výrazem prohlédla obyčejně žlutou voskovou pečeť. Uprostřed nepravidelného oválu byla vyražena galeona se třemi stěžni a pod ní rybí hlava.

Zvláštní.

Anne měla pocit, že již kdysi tento znak někde zahlédla, ačkoli to jistě nebylo v její korespondenci. Se zaujetím tedy zlomila pečeť a pohledem rovnou sklouzla na konec listu.

Váš oddaný služebník,

Hans Hermann.

Anne zamrkala. Hermann? Vždyť to byl přeci jeden z přátel lorda Jamese a potažmo i její, častý společník na jejich občasných nočních výletech do Darlow.

Anne přeskočila očima zpět na začátek listu a začetla se.

Vážený lorde Basole,

Poníženě padám před Vámi na kolena, neboť mi má nepříznivá situace nedovolí jinak a musím vás požádat o pomoc. Má obchodní společnost byla ještě do nedávna největším v zemi, jako zcela jistě víte. Avšak situace se poté drasticky změnila.

Anne běhal mráz po zádech, zatímco četla dále. Pokud je to, co uvádí pan Hermann, pravda ... Vzpomínala si, že naposledy, když se s lordem Jamesem a Katherine vypravila do Darlow, pan Hermann skutečně zmiňoval něco o přerušení obchodních styků se Salvicií. A přestože Anne píchlo u srdce, když si na tu noc a na své přátele vzpomněla, přinutila se potlačit svou zádumčivost a pokračovat ve čtení.

Jeho Veličenstvo, salvicijský krále Felipe II. dle všeho nařídil obchodní blokádu, v důsledku které má společnost ztratila více než šedesát procent příjmů. Navíc, Nuvijci takto získali v podstatě monopol na obchod se Salvicií a je nyní dvakráte tolik obtížné s nimi uzavřít jakoukoli dohodu.

Anne se kousla do rtu. Pokud to správně chápala, Salvicie se je z nějakých důvodů snažila odříznout od obchodu. Po zádech jí přeběhl mráz.

Obávám se, že stojíme na pokraji krachu, můj pane.

Dočetla i zbytek zprávy pana Hermanna, i tu část, kde prosil lorda Thomase o zapůjčení pěti tisíců zlatých, samozřejmě s obvyklým úrokem. Poté se natáhla pro čistý pergamen a začala psát. Jménem svého bratránka odepsala panu Hermannovi a přislíbila mu zapůjčení oné částky s polovičním úrokem, než on sám navrhoval, přestože se při tom musela ušklíbnout. Kdyby byla tato záležitost na lordu Thomasovi, Anne pochybovala, že by byl její bratránek vůbec schopen shromáždit čtvrtinu žádané částky, a i kdyby ano, řekl by si o mnohem větší úrok, než jaký byl v žádosti uveden.

„Nathalie?"

Dívka okamžitě zanechala vyšívaní a přispěchala ke své paní. „Ano, madam?"

Anne jí podala nezapečetěný list. „Odneste toto, prosím, siru Fredericovi. Ať si přečte mou odpověď a podle ní zašle zmíněný obnos na uvnitř uvedenou adresu."

Nathalie přikývla, jakmile se ale za ní zavřely dveře, Anne se nemohla zbavit pocitu, že si její nová společnice nezapečetěnou zprávu po cestě přečte. Při té představě stiskla nesouhlasně rty, pak ale pokračovala ve vyřizování korespondence na svém stole, až její pohled narazil na pečeť lady Owariové. Během chvíle rozlomila i ji a okamžitě se vrhla do čtení jejího listu.

Drahá lady Belstonová,

jak mi bylo nedávno sděleno, se záležitostmi Lavonde a našich hranic s Terdenem se mám obracet od nynějška jen a pouze na Vás.

Byla to zpráva o stavu na hranicích s Terdenem, Anne však zmateně zamrkala, když si uvědomila, že list je adresovaný jí. Jí, ne jejímu bratránkovi. Popravdě, stávalo se málokdy, že by Anne obdržela list od lady Owariové. Ačkoli mnoho ostatních lordů a západu si již před několik lety uvědomilo, že obracet se na lorda Thomase nemá žádný smysl a pokud se tedy vyskytla nějaká taková záležitost, ve velké většině posílali své posly na Farewood a adresovali své listy jí. Nicméně, stále se našlo několik z nich, kteří si potrpěli na formality, a tak se záležitostmi vyhledávali lorda protektora západu. Lady Owariová patřila mezi ně, tedy až do teď.

Anne pečlivě četla každé slovo. Je to přesně jak řekl, napadlo ji, když došla až na konec zprávy. Terden se stáhl zpět do pěti usurpovaných hraničních pevností a od té doby o nich není ani zprávy.

Nelhal.

Vzpomněla si na to ráno u břehu Willstonského jezera, na chlad, který projížděl snad každou její kostí, na odraz vycházejícího slunce na vodní hladině. Na muže, který jí hořkým tónem sdělil informace, přístupné pouze králi a jeho tajné radě.

A na potlačovaný plamen vzteku v jeho očích.

Ačkoli s ní celou dobu mluvil s lehkým tónem v hlase, jakmile pohlédla do jeho smaragdových očí, Anne pochopila. Zuřil, i kdyby pouze předtím, než se setkali, ona rozpoznala stopy jeho zloby. A přestože se Anne hned následujícího dne zařekla nevzpomínat na to zvláštní setkání a dělat jako kdyby se nic z toho nestalo, zároveň si začala uvědomovat, kdo to před ní tehdy skutečně stál. Žádný napůl zbožštělý král, ale lidská bytost, muž z masa a kostí.

Bylo tak snadné na chvíli zapomenout, že je pojí společná minulost.

Nedokázala tu myšlenku vypudit ze své hlavy, ani když napsala děkovnou odpověď lady Owariové a odložila ji stranou, jenom aby se mohla věnovat dalšímu listu. Sotva vnímala, jaká na něm byla pečeť, jaký znak to byl vyražen do vosku, který rozlomila napůl. Byla to až slova v něm napsaná, co ji přinutilo konečně zapudit její neklidné myšlenky a namísto toho se soustředit na list ve svých rukou.

Estimada señorita Belston:

Muy a mi pesar, hace unos días recibí la carta de Su Majestad el Rey Felipe. Durante las próximas dos semanas tengo que salir a Salvicia con la noticia. Aunque disfruté mi tiempo en su reino y encontró muchos amigos nuevos, creo que Su Majestad tiene razón y es hora de volver.

(Drahá lady Belstonová,

K mému nesmírnému zklamání jsem před několika dny obdržel dopis od jeho Veličenstva krále Felipeho, abych se během příštích dvou týdnů vypravil se zprávami zpět do Salvicie. Ačkoli jsem si pobyt ve vaší zemi nesmírně užil a získal zde mnoho nových přátel, cítím, že jeho Veličenstvo má pravdu a je čas na cestu zpět domů.)

Anne na okamžik zaváhala. Neznepokojil ji ani tak fakt, že listina dle všeho pocházela od señora Gonzalese, jako to, že celá byla v salvicijštině. Ačkoli neměla s porozuměním sebemenší problém, z míry ji vyvedla symbolika oné věci.

Spoléhá snad na mne jako na salvicijského spojence?

Se svraštěným obočím pokračovala ve čtení.

Fue un placer conocerle a pesar de la historia triste de su seňoramadre. Y si bien estoy seguro que vámos a encontrar en el futuro, quería decir ádios. He consultado este téma con senor Barner y estába invitada a Richted porque su Rey Henry II decidió celebrar mi visita aquí. De todas maneras, vamos a esperar a usted mucho.

(Bylo mi nesmírným potěšením, že jsem vás mohl poznat i přese minulost, která s mou zemí pojí vás a vaši paní matku. Rád bych se tedy rozloučil, ač jsem si jist, že v budoucnu zcela jistě ještě setkáme. Již jsem tuto záležitost konzultoval s jeho Veličenstvem, nebo spíše s lordem Barnerem, a k mému nesmírnému potěšení mi bylo sděleno, že jste zvána do Richtendu, neboť jeho královské Veličenstvo Henry II. bylo natolik laskavo a rozhodlo se s námi rozloučit oslavami na počest našeho pobytu zde. Tak či tak, budeme se na Vás nesmírně těšit.)

Anne si nebyla jista, zda by señor měl být skutečně potěšen. Bude král skutečně oslavovat vyslancův pobyt anebo spíše jeho odjezd? problesklo jí hlavou.

Sinceramente,

Señor Javier Gonzales

(Váš,

Señor Javier Gonzales)

Anne si povzdechla. Toto nebylo ani pozvání, toto byla žádost, téměř příkaz, a ona si nebyla jista, zda tedy skutečně může odmítnout. Navíc, neuplynul ještě ani měsíc od jejího návrat na Farewood a Anne by znovu měla opustit domov.

Kousla se do rtu. To vše bylo způsobeno oním lovem lorda Turleye. Kdybych se jej bývala tehdy neúčastnila ... anebo by bývalo stačilo nezachránit lady Barnerovou před jedním divokým prasetem. Kdybych bývala minula ...

Věděla zcela přesně, co by na podobné úvahy řekla Katherine. Šokovaně by si zakryla ústa dlaní a začala by Anne žádat, aby již takové strašné věci neříkala.

Jenomže Katherine již zde nebyla.

Když se natahovala pro volný list pergamenu, Anne mezi dalšími zprávami, čekajícími na vyřízení, letmo zahlédla pečeť lorda Barnera, jistě zaštiťující její oficiální pozvánku na oslavy na počest salvicijského vyslance. Ne, že by jej nyní chtěla rozpečetit.

Smočila hrot brku v kalamáři a začala psát odpověď.

Vážený señore Gonzálesi,

V žádném případě nehodlala odpovídat v salvicijštině. Mohla, ten jazyk ovládala stejně plynule jako svou mateřštinu. Ale něco v koutku mysli jí napovídalo, aby to nedělala.

jsem neskonale vděčná za vaše pozvání. Rozhodně se oslav zúčastním, ...

~~~

Budu jen doufat, že mi nikdo nebudete v té španělštině hledat chyby. 

Protože jich tam je jak máku :'D