„Lady Belstonová," odtušil nově příchozí. „Rád bych řekl, že mě těší se s vámi opět setkat, okolnosti však velí jinak."

Anne mu oplatila chladný pohled. „Nápodobně, lorde Zerke."

Plavovlasý muž ve středních letech se nejprve zastavil na prahu její ložnice a se zachmuřeným výrazem ve tváři přelétl očima celou místnost, poté se však bez dalšího slova rázně vydal směrem prosklenému vstupu na Annin osobní balkón.

To už se ale ve dveřích objevila i Katherine a její tvář byla celá zrudlá zlostí. „Budu vás muset požádat, abyste odešel, lorde," vyhrkla. „Lady Belstonová se právě zotavuje z těžké nemoci a vaše přítomnost zde tedy není žádoucí."

Toto byl jeden z mnoha důvodů, proč si ji před lety Anne téměř okamžitě oblíbila. Nezáleželo na situaci, ani na tom, že její dětství kromě občasných návštěv lord Jamese významně postrádalo kontaktu s vrstevníky, Anne věděla, že Katherine by se vždy stala její blízkou přítelkyní, nehledě na situaci. Její nezlomná věrnost byla vzácným darem, vlastností, kterou se Katherine tak výrazně odlišovala mnoha jiných, lady Nathalie v první řadě.

Navíc, s Katherine zpět na Farewoodu se zdálo, jako kdyby byl poslední měsíc jen horečnatá noční můra.

Aniž by dal najevo, že její slova byť jen zaslechl, i navzdory tomu, že se jednalo o neospravedlnitelnou troufalost z Katherininy strany, lord protektor jihu pohlédl z okna ven, zachmuřeně si prohlížel rozlehlé louky a les v dálce. „Jsem si jist, že víte, proč jsem zde."

„To skutečně netuším," odpověděla Anne po pravdě.

Jako kdyby její odpověď muže ve středních letech rozzlobila, neboť Anne zaznamenala nenadálé napětí v jeho čelisti. „Nehrajte hloupou, lady. Oba dobře víme, že to nepřísluší ani vašemu postavení, ani vaší inteligenci," sdělil jí tónem, který naznačoval, že jej tato konverzace nesmírně unavuje.

To Anne popudilo. „Ráda bych vám odpověděla, jenomže skutečně nemám ponětí, proč jste vy a váš doprovod bez ohlášení vtrhnuli do mého sídla, dle všeho ohrozili mé služebnictvo a nyní ke mně promlouváte s takovým despektem." S těmi slovy narovnala záda a navzdory svým ochablým svalům se pokusila o vzpřímený sed.

„Jistě," utrousil lord Zerke ironicky, zatímco stále hleděl z okna ven na rozlehlé louky, obklopující Annino panství. „A váš bratranec? Lord Basol není přítomen?" zeptal se poté.

Jako kdyby fakt, že tuto konverzaci vedeme pouze spolu, nebyl odpovědí sám o sobě.

„Uplynula již dlouhá doba, co farewoodské zdi naposledy uvítaly lorda Thomase," odpověděla na oko trpělivě, ačkoli v nitru ji chování onoho muže již více než iritovalo. „Pokud vím, momentálně řeší starosti ohledně svých nově zakoupených pozemků na jihu. O tom byste ale měl být jakožto lord protektor jihu dobře informován."

Ji samotnou absence lorda Thomase velmi zarážela. Ačkoli by to lordu Zerkemu nikdy nepřiznala, na nepřítomnosti jejího bratránka bylo cosi podezřelého. Uplynula již velmi dlouhá doba od jeho poslední návštěvy, naposledy měla Anne to potěšení v půlce dubna, kdy společně cestovali do Richtendu. Od té chvíle jej však Anne nezahlédla, ačkoli od lorda Thomase obdržela krátkou zprávu ihned po salvicijském atentátu, že se chystá nějakou dobu strávit na svých nových pozemcích na jihu a že se má vypravit na dvůr bez něj. Bylo to zvláštní, neboť její bratránek si jen málokdy nechal uniknout možnost kdekomu u dvora vyjadřovat svou nehynoucí loajalitu, zvláště pak králi. A ještě méně pak šanci od plic Anne sdělit svůj názor na všechny ty pověsti, které o ní momentálně kolovaly po celé zemi.

„To vpravdě jsem," potvrdil lord Zerke.

„Pak, v případě, že se jedná o záležitost týkající se západu, budu nucena vás odkázat jen a pouze na něj, na lorda protektora západu."

Lord zavrtěl hlavou. „Pokud si správně vzpomínám, ani ne před minutou jsem vám požádal, abyste si nehrála na hloupou, alespoň pokud se tento rozhovor má někam ubírat." Tehdy na ni upřel pronikavý pohled. „Celá země, včetně mě, si je velmi dobře vědoma, že váš bratránek je od začátku pouhou loutkou, nastrčenou k tomu, aby západ měl alespoň formálně mužského lorda protektora."

Anne se nestačila divit. Jak bylo možné, že jí tento muž tvrdil něco takového, když realita byla zcela jiná? Když ona, kvůli poslední vůli svého otce, byla, i s Farewoodem a celým západem, připoutána k lordu Thomasovi až do chvíle, než se její bratránek rozhodne ji provdat a předat tím správu panství a západu do rukou jejího případného manžela.

Já se nikdy neměla stanout v čele Farewoodu, ušklíbla se v duchu. A nikdy bych ani nestanula, nebýt bratránkovy neschopnosti.

„Proč jste zde?" pronesla nahlas. Už se ani nesnažila zakrýt své podráždění.

Lord protektor jihu nehnul ani brvou. „Je vyžadováno, abyste se okamžitě dostavila zpět ke dvoru."

Anne na něj zůstala upřeně hledět. „Není tomu ani měsíc, co jsem odjela. Mám zde neodkladné záležitosti a navíc, pokud jste si nevšiml, na cestě zpět jsem se stihla nakazit neštovicemi. Ke dvoru se v dohledné době rozhodně nechystám."

Konečně se k ní obrátil a oplatil jí upřený pohled. „Nepochybuji o tom, že máte velmi dobré důvody pro to, abyste se nyní zdržovala mimo hlavní dění. A ačkoli je vaše schopnost vymlouvat se obdivuhodná, radil bych vám, abyste si ji šetřila na později. Madam, jste předvolána ke dvoru, abyste se zodpovídala z velezrady."

Anne se zarazila. „Velezrady?"

„Kolaborace s nepřítelem. Spolupráce se Salvicijí. Kromě toho, že jste jejich nastrčený nástupce na trůn, tak jste i předem věděla i o atentátu na jeho Veličenstvo minulý měsíc."

Anne nevěřila vlastním uším. „To je směšné," namítla, zatímco pomalu odhrnula přikrývku stranou a pomalu se začala zvedat z lůžka, aby mohla čelit nezvanému příchozímu.

V lordu Zerkem to však nevyvolalo žádnou reakci. „Je mi upřímně jedno, jestli vám to připadá smutné, veselé či směšné," sdělil jí. „Byla jste předvolána do Mernhallu a já jsem zde, abych se ujistil, že se tam skutečně dostavíte."

Katherine mezitím přiskočila a podepřela svou paní, jakmile se Anne pokusila stanout na nohou a ty se pod ní nebezpečně zachvěly. Současně ale nespouštěla pohled z lorda Zerkeho, na tváři nesouhlasný výraz. „Kým předvolána?" odpověděla na jeho oznámení poté, co jí Katherine přes ramena přehodila lehký kabátek. „Vámi? Lordem Barnerem?"

Lord Zerke se mezitím přesunul k jejímu pracovnímu stolu u okna a zaujatě si začal prohlížet zbytek nevyřízených listin. „Jeho Veličenstvem."

Annino srdce vynechalo úder.

Na jeho obvinění toho bylo tolik špatně, Anne ani nevěděla kde začít. Celé se to zdálo ... jako kdyby někdo hledal viníka a překrucoval její činy tak dlouho, než tomu všemu odpovídaly. A nebylo by pro ni těžké, alespoň tomu věřila, se ospravedlnit, uvést věci na pravou míru. To vše ale vzalo za své, když muž před ní pronesl ta poslední slova. Našel tu jednu nepatrnou skulinku v její obraně, její Achillovu patu a ona zde nyní stála, ochromená těmi slovy. Neschopna se bránit.

Její myšlenky okamžitě zamířily zpět do hlavního města. Přece nemůže skutečně věřit ...

Jako kdyby od ní lord Zerke přesně takovou reakci očekával, jako kdyby věděl, že ji toto oznámení kompletně odzbrojí. „Oblečte se, madam. Vyjedeme okamžitě."

To však se již kolem Anne mihla Katherinina silueta, najednou stojící přímo před lordem protektorem jihu. „To nemůžete myslet vážně!" vmetla mu do tváře rozčileně. „Má paní by se nikdy na žádném spiknutí proti koruně nepodílela!"

Lord Zerke povytáhl obočí. „Ne? Tak proč je tato listina zde?" S těmi slovy se natáhnul pro jeden z Anniných listů na psacím stole, jednoduchý svitek s čistou pečetí, a ukázal jej jeho adresátce.

Anne si jen matně vybavovala, že podobný jí ukazovala Nathalie v tu noc, kdy odjížděla ode dvora.

„Ještě něco, paní. Včera, krátce po vašem odchodu na oslavu, se před dveřmi objevil list s pečetí beze znaku. Dovolila jsem si jej uložit do truhly, přibalit ke zbytku zavazadel."

Byla to Katherinina neochvějná loajalita, co Anne přinutilo se vzchopit, narovnat ramena a nasadit si na tvář masku zbavenou emocí. „Ten list mi byl anonymně ponechán před komnatou v Mernhallu krátce před odjezdem. Od té chvíle jsem na něj sotva pomyslela, natož abych jej stihla přečíst, jak jistě vidíte," odpověděla, poukazuje na jeho neporušenou pečeť. „Mou pozornost vyžadovalo mnoho jiných záležitostí."

Lord zavrtěl hlavou. „Porušenou pečeť bez znak jde snadno napodobit a opravit, jak jistě víte." Hned nato rozlomil vosk vejpůl a rozvinul list. Stačil mu ale jen pouhý pohled na obsah oné listiny, vzápětí jej Anne již znovu předváděl. „Pokud ale tvrdíte, že to vše je nedorozumění, proč je tedy tento dopis psán salvicijsky?"

Anne se sama pomalými kroky vydala vstříc onu dopisu. Potřebovala, ne, musela si sama ověřit, že se skutečně jedná o jazyk země její matky.

„Možná byste se měl zeptat lady Nathalie. To ona údajně našla onen list," poznamenala Katherine kyselým tónem za jejími zády.

Lord protektor jihu pohlédl na Anne. „Lady Nathalie Heawotová? Pokud vím, ta by měla být vaší dvorní dámou, ne nastávající lady Turelyová. Kde tedy je?"

Anne otevřela ústa. Skutečně netušila, kam se její dvorní dáma poděla. A navíc, před očima se jí konečně vynořila slova, psaná dle všeho ve spěchu.

Estimada seňorita Belston:

(Drahá lady Belstonová,)

Než stačila přečíst cokoli dalšího, list byl před jejíma očima opět svinut. „Vidíte, madam. Nemá cenu lhát, pravda stejně vyjde najevo," sdělil jí lord Zerke. „Takže se, prosím, oblečte. Čeká nás dlouhá cesta."

V tu chvíli dorazili mezi dveře sir Frederic a sir Richard. „Odpusťte, paní," omluvil se její, jako vždy zdvořilý, správce domácnosti a pohlédl na svou dceru. „Co se to zde děje, Katherine?"

Než stačila Katherine cokoli odpovědět, lord protektor jihu ji předběhl. „Jeho Veličenstvo požaduje přítomnost vaší paní u dvora. Je obviněná z komplotu proti koruně."

Sir Frederic se zatvářil zmateně, ale ruka sira Richarda okamžitě klesla rukojeť meče, zavěšeného u jeho levého boku.

„Otče," zašeptala Katherine prosebně, jako kdyby její slova lord Frederic téměř ani neslyšel.

„Mohu vidět rozhodnutí jeho Veličenstva?" pronesl namísto toho směrem k lordu Zerkemu pomalu. „Jistě musel být vydán zatykač anebo podobná listina s jeho podpisem."

Po tváři lorda Zerkeho přeběhl jakýsi stín. „Nejsem povinen vám nic ukazovat. Lady Belstonová se provinila velezradou a já jsem zde, abych zajistil, že se dostaví k výslechu."

Anne na něj upřela ledový pohled. „Ničím jsem se neprovinila. Vážně tvrdíte, že jsem se spikla se Salvicijí proti zemi, kde jsem se narodila? Že bych jako lady Farewoodu zradila jeho lid pro korunu, o kterou ani nestojím?" pronesla pevným tónem. „Vaše obvinění je absurdní."

„V životě jsem již slyšel dosti podvodníků na to, abych poznal, že mi nestydatě lžete!" Trpělivost lorda Zerkeho začínala dle všeho rychle spět ke svému konci.

Ještě, než stačil dokončit větu, sir Richard popošel před a lehce povytáhl meč z pochvy, ale jenom tak, aby lord před ním ten pohyb zaznamenal. „Buďte tak laskav a předveďte nám onen příkaz." Stejně jako u lorda Frederica byla jeho slova dokonale zdvořilá, ale na rozdíl od Annina správce domácnosti, se v tónu jejího podkoního skrývala výhružka.

Lord protektor jihu se rychle ohlédl na Anne, vzpřímenou a s bradou hrdě zdviženou, poté však opět pohlédl na jejího podkoního a následně i na jejího správce domácnosti.

„Jeho Veličenstvo nevydalo písemný zatykač, alespoň ne zatím. To však nemění nic na tom, že je vaše paní zrádce."

Lord Frederic při těch slovech zavrtěl hlavou. „Potom vás budu muset požádat, abyste opustil Farewood, pane. Bohužel, lady Belstonová se nezodpovídá ani vám, ani lordům strážcům východu a severu, pouze lordu Basolovi a jeho Veličenstvu. Pokud nemáte oprávnění, podepsané jedním z nich nebo rovnou oběma, je to pouze vaše slovo proti slovu mé paní."

Lord Zerke se ještě naposledy obrátil k Anne, v očích vztek, sir Richard si to ale už mířil k němu.

Zrádkyně a poběhlice.

To vše Anne zahlédla v jeho očích ještě, než se od ní naposledy odvrátil a nasupeným krokem si to namířil ven z jejích komnat, se salvicijskou listinou stále v ruce.

Anne, už tak na pokraji sil, se musela zachytit pelesti postele, neboť v tu chvíli její nohy vypověděly službu a ona měla na okamžik pocit, že skončí na studené podlaze. Vzápětí však opět ucítila hřejivý dotek Katherininých rukou, když její přítelkyně přiskočila, aby jí pomohla vstát.

„Je pryč, už je pryč," šeptala Katherine vedle jejího ucha, zatímco se Anne roztřeseně snažila získat ztracenou rovnováhu. Když se jí to s Katherininou vydatnou pomocí nakonec povedlo, Anne, ještě před tím, než se vrátila na lůžko, vzhlédla ke dvěma mužům na prahu komnaty.

„Děkuji vám," vydechla slabě.

Sir Frederic a sir Richard se oba uklonili. „Pro vás kdykoli, madam," odpověděl sir Frederic. 

~~~

Doufám, že je to srozumitelné :'D Kdybych to opravovala ještě chvilku, asi by mi už přeskočilo.