„Ne! To absolutně nepřipadá v úvahu!"

Ještě před chvílí obě jeho ruce spočívaly na desce mohutného dubového stolu, Henry se nakláněl nad mapu s rozestavěnými figurkami, představující rozložení sil. Avšak jakmile si uvědomil, co to lord Gaverill vlastně navrhuje, král prudce vzhlédl a rozzlobeně vyhledal pohled generála královského vojska.

„Neustoupíme Salvicijcům ani o píď," zamítnul stroze.

Aniž by očima uhnul byť jen o milimetr, rozhodnutý dokázat svou převahu nad lordem Gaverillem, Henry koutkem oka zaznamenal pohyb po své pravici. Byl si naprosto jist, že se jedná o lorda Barnera, ani to jej však nepřesvědčilo, aby přerušil souboj pohledů se svým generálem.

„Veličenstvo." Když nereagoval, ozval se smířlivý hlas jeho nejvyššího rádce a až tehdy se Henry odvrátil od svého generála, avšak až poté, co tím směrem pohlédnul lord Gaverill jako první.

„Pokud nyní neupřeme svou plnou pozornost na západ, mohli bychom se během jediného měsíce ocitnout v područí Terdenských." Hlas lorda Barnera skrýval stín obavy.

Henry přimhouřil oči. „Co tedy navrhujete?" zeptal se lorda Barnera a ačkoli se jeho tón zdál být zcela klidný, žádný z jeho lordů se tím nenechal ošálit. Znali svého pána natolik dobře, aby věděli, že toto je jen a pouze pomíjivý klid, po němž bude následovat hrozivá bouře.

Lord Barner se nervózně nadechl, podle všeho nabyl stejného dojmu jako zbytek místnosti. „Ačkoli bych nikdy nečekal, že něco takového vyslovím, musím souhlasit s lordem Gaverillem." Generál královského vojska se při těch slovech uchechtnul, nikdo z přítomných se nad tím však neobtěžoval pozastavit. „Ať se zdají sebehrozivějšími, musíme se nyní odpoutat od jihu, od Salvicijců a namísto toho se soustředit na západ."

V očích krále se krátce zablesklo, když naslepo uchopil listinu, až doposud pohozenou na stole. S nic neříkajícím výrazem ji zvedl vedle sebe. „Máme snad zapomenout na toto?"

Před pěti dny přistála v Richtendu loď s až podezřele čistě bílým plachtovím a mírovou vlajkou stejné barvy. Nebylo pochyb o tom, že její nepočetnou posádku tvoří až do posledního muže Salvicijci a její kapitán se domáhal doručení zprávy pro jeho Veličenstvo, pro Henryho. Než stačila zpráva opustit Richtendské hradby, salvicijské lodi se nějakým zázrakem podařilo proklouznout na volné moře. Nicméně, zpráva na těžkém listu a opatřená majestátní salvicijskou královskou pečetí došla během dvou dnů do Mernhallu.

Uzurpátorovi Kerlisterovi,

Už jen to provokativní oslovení stačilo, aby se Henrymu začala pomalu vařit krev v žilách.

Díky, matko, odfrknul si v duchu.

Jakékoli spekulace o záletech lady Mary Kerlisterové utichly v den, kdy její syn dosedl na trůn. Henry se osobně postaral o to, aby byli všichni klevetníci s potřebou rozebírat milostný život jeho matky a potažmo tak i možnou nelegitimitu jeho nároku na královský titul diskrétně umlčeni. Nicméně, Salvicijci se očividně rozhodli využít tyto fámy, vystavět na nich odůvodnění svého tažení. Anebo to alespoň použít jako jeden z důvodů.

Tímto listem tě my, jeho Veličenstvo král Felipe II. Habarský, z Boží moci král salvicijský a fruderský, vyzýváme k předání titulu, jejž jsi neoprávněně uchvátil a jehož trvale zneužíváš, do rukou způsobilého nástupce.

List pokračoval kompletním výčtem důvodů jeho údajného nenároku na trůn, mezi něž bylo občas zamícháno několik napůl skrytých urážek a popíchnutí. Nakonec, úplně dole pod masou textu se přes půli šíře strany táhnul rozmáchlý podpis.

Stejného dne, kdy byl onen list doručen, začal druhý terdenský útok. Salvicijské jednotky, nyní o polovinu početnější než minule, opustily dobyté pevnosti na hranici a vytáhly vpřed. Nyní se však vyhnuly Lavonde obloukem a bleskově zaútočily na Ayopi, sousední a taktéž pohraniční kraj. Henrymu se tyto zprávy donesly ani ne dvacet čtyři hodin poté.

Neexistuje scénář, ve kterém by spolu tyto dvě události nesouvisely.

Nebylo tedy divu, že Henryho hladina trpělivosti se již delší dobu nacházela na nule.

Jako kdyby si právě toho byl až moc dobře vědom, lord Barner se na okamžik zarazil. Avšak poté přikývnul. „Pokud bych směl něco navrhnout, Veličenstvo, bylo by jen na škodu se jakkoli zabývat tímto listem. Zahoďte jej, rozřežte jej na kousíčky, vhoďte jej do krbu. Ze všech možných listin je právě tato ta nejméně podstatná."

Henry na něj nepřestával upírat chladný výraz. „Zbavit se jej?" procedil mezi zuby. „A zničit tak jeden z mála důkazů o salvicijských úmyslech."

Ne, rozhodně se v dohledné době nechystal nechat projít takovéto činy vůči jeho zemi. A to zahrnovalo i urážku vůči jeho nároku.

Lord Barner se podmračil. „Komu budeme dokazovat, že jsme v právu?"

Henry se od něj odvrátil, odhodivše listinu na stůl, až smetl nejbližší figurku, salvicijskou vlajkovou loď. „Našim spojencům? Našim lordům? Našemu lidu?"

„Při vší úctě, Veličenstvo. Assenie je tvořena rozdrobenými koloniemi, trvalo by měsíce, než bychom jich přesvědčili takový počet, aby to vůbec něco znamenalo. A pokud mluvíte o Nuvijcích, jejich zemí zmítají náboženské nepokoje. Král Louis nám za takové situace nepošle ani koně, tím si buďte jist."

Tohle vše Henry věděl. A i přesto ...

„To však stále neznamená, že opustíme jih," odseknul Henry a rázně pohlédl na staršího lorda Zerkeho, Geraldova otce a lorda protektora jihu. „Anebo snad souhlasíte, jste s nimi zajedno" při těch slovech se rozmáchl a ukázal tak na všechny přítomné „v tom, že by koruna měla nejprve vybojovat bitvu na západě a až poté, co Salvicijci obsadí část jižního území, až poté jej vybojovat zpět?"

Lord Zerke na sobě nedal znát jakoukoli reakci. „Nikterak se z toho rozhodnutí neraduji. Ale lord Gaverill je zkušený stratég a v tomto jsem s ním zajedno."

„Výborně," procedil Henry mezi zuby. „Kdo ještě si myslí, že bychom měli nechat jih tomu bastardovi Felipemu?" S těmi slovy pomalu přelétl komnatu pohledem, žádný člen jeho tajné rady se však neodvážil pohnout. „Kdo ještě si myslí, že bychom se měli obrátit zády ke svému vlastnímu lidu?"

Nikdo se neodvážil zareagovat na jeho vyzvání.

„Ještě předtím, než pokročíme dále, tak bych ještě chtěl poukázal na jeden drobný detail, který nejspíše lord Barner ráčil přehlédnout," ozval se poté lord Zerke a tím si opět získal Henryho plnou pozornost. „Dříve, než ten list vhodíme do ohně, pozastavme se nad tím, k čemu jste byl vyzván, Veličenstvo."

Henry, v tu chvíli již vzteky rozžhavený do běla, lorda přerušil dříve, než stačil dokončit myšlenku. „Trestem za velezradu je smrt z rukou kata, lorde," připomněl. „Byli bychom rádi, abyste si to uvědomil před tím, než navrhnete, abychom se skutečně vzdali koruny."

Ani tentokráte se lord protektor jihu nenechal vyvést z míry, pouze lehce zavrtěl hlavou. „To jsem neměl na mysli, Veličenstvo, to ani v nejmenším," odvětil pozoruhodně klidně.

Celá místnost, všech šest zbylých členů tajné rady napjatě sledovalo jejich rozhovor.

„Co tedy?" Kotel Henryho trpělivosti už delší dobu přetékal.

Lord Zerke přistoupil k listině a položil ukazovák na konec prvního souvětí. „Do rukou způsobilého nástupce," přečetl ta slova nahlas. „To znamená, že Salvicije má již vytipovaného kandidáta, který by měl podle nich zemi řídit, uspějí-li ve svém tažení."

To už se však k těm slovům nakláněl i lord Barner. „Kam tím míříte?" Téměř zatajil dech.

Lord Zerke opět poodstoupil. „Před měsíci k nám král Felipe vyslal svého vyslance. Gonzalesovým úkolem bylo podle všeho připravit atentát, najmout vrahy, kteří by zajistili oslabení země v podobě usmrcení krále. Tedy, alespoň jsme si tak mysleli. Ale co když to nebyl jeho jediný úkol?"

„Neříkejte, že ..." začal větu přes stůl kulaťoučký lord Yaylen, lord protektor severu, s podezřením v očích.

Lord Zerke přikývl. „Přesně tak. Co když měl Gonzales najít i vhodného slavicijského kandidáta na trůn? Co když se měl spojit s někým, kdo má vazby na jejich zem, ale zároveň zde žije dostatečně dlouho, aby si snadno mohl nárokovat zdejší trůn?"

Ne, zavrčel Henry v duchu. Ani to nezkoušej.

Lord Zerke na něj nepřestával hledět. „Spící agent. Loni tomu bylo dvacet let, co se slavicijská princezna, sestra krále Felipeho, provdala za lorda protektora západu. Co se infantka Isabella provdala za lorda Belstona."

„Infantka Isabella již nežije," poznamenal lord Gaverill s pozdviženým obočím.

„Ne," zavrtěl lord Zerke hlavou. „Ale její dcera ano."

„To stačí," pronesl Henry ostře. Kdyby nebyl lord Zerke tak pohlcen svou teorií, snad by si i býval všimnul temných oblak, která se již notnou dobu ukrývala v pohledu jeho krále a která nyní konečně přerostla v onu neodvratnou bouři.

„Již od chvíle, kdy se Gonzales dostavil na dvůr, neustále vyhledával společnost mladé lady Belstonové. A pokud jsou mé informace správné," dodal po chvíli, „lady Anne měla údajně nedávno obdržet instrukce ohledně svého budoucího postupu."

„To stačí!" Henryho křik se rozléhal komnatou.

Už jenom ta představa, že by snad ... V žádném případě!

Místností zavládlo hromové ticho, Henry najednou cítil, jak se pohledy všech přítomných upírají na něj. „Nechte si svou stupidní teorii pro sebe," nařídil lordu protektorovi jihu. „Nebudeme se zdržovat naháněním duchů. Jsme na pokraji války, a to ne jedné, ale dokonce dvou!"

„Snad je to absurdní teorie," připustil na oko lord Zerke, poté však pokračoval. „Ale cožpak neopustila lady Belstonová dvůr ve spěchu, a aniž by o tom dala komukoli předem vědět? Navíc, můj zdroj tvrdí, že se toto stalo krátce poté, co se k ní dostaly ony salvicijské pokyny. Toto není žádný duch, Veličenstvo. Toto je možnost reálné velezrady, které bychom měli věnovat pozornost."

Henry se již nadechoval k zamítavé odpovědi, když se lord Zerke rozhodl dodat ještě něco. „Fakt, že vy jste zaslepen ladyinými přednostmi ještě neznamená, že ostatní nevidí to, co je na první pohled zřejmé."

To byla poslední kapka.

„Dost!" zahřímal Henry. „Takto nebudete mluvit se svým vladařem!"

Lord Zerke se uklonil. „Jak si přejete, Veličenstvo."

Henry měl však daleko ke klidu, ne po tom všem. Jako kdyby z jeho pohledu šlehaly blesky, když jím přelétl všechny přítomné. „Končíme, dnes jsme již domluvili," vyštěkl a obrátil se k odchodu.

„Ale Veličenstvo! Ohledně našeho vojenského postupu ..." ozval se spěšně hlas lorda Barnera za jeho zády.

Henry se zastavil uprostřed pohybu, místo na lorda Barnera se však obrátil na svého generála. „Toto jsme si již ujasnili," odseknul. „Za žádnou cenu se dobrovolně nevzdáme jediného milimetru naší země." Opět vykročil vpřed, obešel dubový stůl a předtím, než opustil pokoj, naposledy promluvil. „Vypracujte nám plán rozdělení vojska mezi západ a jih plus jejich podrobný postup," pronesl ke svým lordům. „Do dvou dnů jej chceme mít na stole."

~~~

Chápu, že mnozí z vás přímo umírají zvědavostí ohledně Anniny situace, ale tohle je taky důležitý, okay? :D Nicméně, příští část už zase na Farewoodu ;)