Celý ten den byl skoro jako noční můra. I když ... jako noční můra s pár světlými okamžiky. Henry se pousmál při vzpomínce, jak při jízdě Darlowskou hlavní třídou jedna trhovkyně popadla napůl uhnilé rajče a mrštila jej přímo do tváře lorda Thomase Basola. Alespoň to na okamžik přerušilo nekonečnou přednášku o hlavním městě Farewoodu, která z lordových úst zněla tak nudně. Henry si byl jist, že by jej historie tohoto města jindy bývala velmi zaujala, nesmělo by to však být vyřčeno ústy lorda Thomase.

Ach ano, Henry najisto věděl o rtech, které by preferoval vyprávět o položení základního kamene před třemi sty léty. Vlastně, i kdyby ony rty rozebíraly stav úrody za tento rok, nejnudnější z nudných záležitostí, Henry by býval hltal každé slovo.

Nyní usazen uprostřed rozlehlé tabule, Henry nepřítomně odkýval cosi, co právě po jeho pravici lord Thomas vesele pronesl. Pohled mu však nenápadně zabloudil na opačnou stranu, kde po jeho levici seděla postava ve fialovém šatu. Ač to bylo její místo, jakožto hostitelky, po celou dobu hostiny, lady Anne jeho směrem nepronesla více než nejnezbytnější zdvořilostní fráze. Henryho to upřímně mátlo.

Zatímco lord Thomas žvanil něco o tom, jak výhodně zakoupil půdu na jihu země, Henry se nemohl zbavit pocitu, že jej dáma po jeho levici nemůže vystát. Jak to, netušil. Ženy jej obvykle takto neodmítaly, ani před tím, než získal korunu. A s jeho nástupem na trůn ... Některé se vzdaly ihned, některé chtěly být dobývány. Ale žádná se mu doposud takto otevřeně nestranila.

,,Vaše Veličenstvo?" ozval se lord Thomas znovu a Henry se k němu nedobrovolně obrátil. ,,Dovolte mi vám představit lorda Erika Heawota s dcerou Nathalií."

Henry znuděně pohlédl před sebe. Přesně toto měl na mysli. Vedle prošedivělého lorda se mu hluboce ukláněla dívka ve velmi odvážně střiženém šatu. Hluboký výstřih nedovoloval pochybovat o výrazných křivkách jejího těla a kdyby mladá lady bývala vynesla tuto róbu u dvora v Mernhallu, jistě by se ihned stala terčem posměchu, minimálně ze strany lady Barnerové. 

Když jim pak Henry dovolil povstat, dívka na něj vrhnula žádoucný pohled, až se musel tiše zasmát.

,,Můžete jít," pronesl, v tu chvíli si však uvědomil, že na něj hledí pár hnědých očí. Otočil se za tím pohledem a spatřil zvědavý výraz lady Anne, tak odlišný od masky nezájmu, kterou mu nastavovala po celý večer.

Henry povytáhnul obočí. ,,Nuže?" pronesl, vědom si toho, že se na něj upřela i pozornost lorda Thomase z druhé strany.

Lady Anne povytáhla jeden koutek úst v jakýsi poloúsměv. ,,Proslýchá se, že lady Heawotová by vaše Veličenstvo ráda poznala osobně."

Nuže, takhle tomu tedy bylo. Henry už chápal, rozuměl, proč mu představili onoho nevýznamného lorda s dcerou. Starali se tu o něj vskutku znamenitě, zasmál se Henry v duchu. On se však nehodlal spokojit s tou nevýraznou dívenkou, jež mu tak ochotně předhodili. A když jeho pohled vyhledal pár tmavě hnědých očí, pouze se jen potvrdilo jeho podezření o tom, kdo to zinscenoval.

Henry si nahlas odfrknul. ,,Bohužel budeme muset lady Heawotovou zklamat, neboť zde nemáme času nazbyt a rádi bychom jej věnovali důležitějším záležitostem." Téměř místo toho řekl ,,důležitějším osobám", včas se však zarazil. Pochyboval, že by lady Anne ocenila takovýto druh lichotky, i když míněné naprosto seriózně.

,,Anne," ozvalo se zasyčení po jeho levé ruce a Henry se obrátil právě včas, aby zachytil rozzuřený pohled lorda Thomase. ,,Ponechej si své nápady pro sebe a neobtěžuj s nimi jeho Veličenstvo!"

Lord Thomas Basol se nikdy netěšil králově oblibě, neboť jeho úlisnost a podlézavost Henrymu připadaly více než odporné. Avšak Farewood byl třetím největším panstvím v zemi a lord Thomas jeho regentem, stejně jako lordem protektorem západu, titulem, který se k Farewoodu vázal. Neškodilo mu čas od času projevit alespoň náznak dobré vůle. Nicméně, lord Thomas si to  pokaždé vyložil jako znamení přátelství mezi ním a králem. Toto byl další z důvodů, proč Henry rozhodně nevyhledával jeho společnost.

Lord Thomas však ještě neskončil. ,,Anne! Je čas, aby ses rozloučila!" vyhrknul a upřel na lady Anne nespokojený pohled.

Henry stisknul rty. Tohle již bylo příliš. Takovýto druh chování nemohl ve své přítomnosti strpět, ne když se jednalo o ...

,,Zajisté," ozvalo se z druhé strany a Henry zmatením téměř zapomněl na své rozhořčení. Pokud něco nečekal, tak to byla takováto odpověď od dámy po jeho levici. Ne od dámy, která sedlala Salvicijského plnokrevníka, možná to nejvzpurnější koňské plemeno. Ne od dámy, která byla schopná jedinou ránou z kuše skolit divoké prase.

Ne od dámy, která mu tak tvrdohlavě vzdorovala.

Obrátil se zpět k ní a tehdy si uvědomil svou chybu. V tmavě hnědých očích se značila jiskra vítězství a Henry pochopil, že lady Anne je nejen spokojená s výsledkem celé situace, ale i dost možná svá slova úmyslně formulovala právě takto, za účelem vyvolání bratránkova vzteku.

Byl tu však jistý slib. A Henry ji nehodlal nechat odejít jen tak.

,,Lady Anne," oslovil ji Henry a zvedl bradu o něco výše. ,,Vzpomínáme si správně, že jste nám na své minulé návštěvě v Mernhallu slíbila tanec?" 

Ani jeho slova jí nezabránila se zvednout ze židle. ,,Ano, vaše Výsosti," přitakala zdánlivě poslušným tónem. ,,Nicméně, příčilo by se přání mého bratránka a opatrovníka, kdybych i nadále setrvala v této společnosti."

Henry pod stolem zaťal jednu ruku v pěst.

Zatracený Basol.

,,Odporujete tedy svému králi?" pronesl hlasem, v němž zaznívala hrozba.

Poprvé za celou dobu se lady Anne zarazila nad jeho slovy. Na její tváři se objevila ostražitá maska. ,,Pokud na tom vaše Veličenstvo skutečně trvá ..." odpověděla plochým tónem.

Tohle bylo příliš a Henry si to až příliš dobře uvědomoval. Tohle nebyla správná cesta. Chtěl tuto dámu získat, ne však silou. Pokud se mu měla podvolit, nemínil k tomu využívat výhružku a už vůbec ne z titulu krále.

,,Netrváme," odpověděl s náznakem rozhořčení v hlase, který se ani neobtěžoval potlačit.

Opět tu byl, ten záblesk vítězství v jejích očích. Lady Anne naprosto přesně věděla, jakou hru zde spolu hrají a zatím pokaždé v ní dokázala Henrymu vzdorovat. A to Henryho začínalo dohánět k šílenství. I přesto však musel obdivovat onu jiskru vzdoru, která jej naprosto neodolatelně přitahovala. 

Nuže, opět jste zvítězila, lady, pomyslel si. Ale dnes tomu bylo naposledy.

Sledoval ji pohledem, i poté co se rozloučila a sestoupila z vyvýšeného stupně, na němž byl umístěn jejich čestná hodovní tabule. A Henry by býval přísahal, že předtím, než opustila síň, lady Anne vyhledala pohled lorda Jamese Turleyho, usazeného uprostřed pravého stolu pro dvořany. O to zajímavější pak bylo, když Henry po pár minutách zachytil, jak se lord Turley zvedá a taktéž opouští místnost.

Myslíte si, že jste nenápadní? ušklíbnul se v duchu a v náhlém popudu mysli vyhledal mezi dvořany Williama.

Když si sir William Green všimnul upřeného pohledu svého krále, okamžitě se vydal k tabuli v popředí. Jakmile se uklonil, Henry mu naznačil, ať přistoupí blíže. William se k němu naklonil.

,,Pověs se na paty Turleymu. Chci vědět, co má dnes v noci za lubem," vydechl Henry tak, aby to uslyšel jen William. Jakmile to dořekl, jeho nejbližší přítel se s úšklebkem odvrátil.

,,Jak si vaše Veličenstvo přeje," odpověděl William a Henry se pousmál. 

,,Jdi," nařídil mu.

Hostina se pomalu blížila konci a uprostřed stolů se začalo hromadit dvořanstvo, připraveno k tanci. Henry však po chvíli pocítil neodkladnou potřebu navštívit prevét, a proto se vzdálil z hodovní síně. Když se později vracel dlouhou chodbou zpět, jeho pohled zabloudil skrze okenní tabuli na nádvoří pod ním. Z nějakého důvodu tam stáli tři koně, osedláni a připraveni vyrazit. A jakmile Henry na opačném konci nádvoří zachytil tři postavy, nemohl se zbavit dojmu, že minimálně dvě z nich poznává.

~~~

část třetí coming soon ;-)