Její tiché kroky ani trochu nepasovaly do tlumených tónů Pavany, nesoucí se z dálky před ní. Chodbu jí osvětloval pouze slabý měsíční svit, Anne by jej však nevyměnila za žádnou svící na světe. Takto ji totiž alespoň po celou dobu nebila do očí jasně rudá barva šatu, vlnícího se s každým jejím dalším krokem. Vlastně, zdálo se jí, jako kdyby ji její oděv začínal neúprosně stahovat dolů. Nebyl to ani zdaleka nejtěžší šat, který kdy oblékla, i přesto však měla Anne pocit, že rudé šaty s každým dalším krokem nabývají na váze. Jako kdyby ji chtěl jejich korset udusit, jako kdyby jí ony dlouhé rukávce snad samy od sebe svazovaly paže za zády.

Navzdory tomu všemu nakonec byla zde, dorazila před vchod na hlavní nádvoří a jeho vysoká vrata s dvěma strážnými z obou stran. Hudba za nimi zněla silněji, zábava byla již v plném proudu. Anne přišla pozdě, čehož si byla až příliš dobře vědoma.

Zhluboka se nadechla.

Obrovské dubově dveře jí byly otevřeny dokořán a Anne oslnila záře stovek svíček, propůjčujících část svého svitu hlavnímu Mernhallskému nádvoří. Ještě s temným nebem posetým hvězdami to byl tak nádherný pohled.

Tak hrozivý pohled.

O schod pod ní se rozprostíralo čtvercové nádvoří, vydlážděné hladkým kamenem, lemované podloubím. A zároveň zaplněné výběrem smetánky z celé země, tančící v párech pavanu, procházející se v podloubí, či jednoduše konverzující po stranách. Nad tím vším, přímo naproti ní, se na vyvýšeném místě tyčil trůn. A na něm postava ve znatelně znuděné póze.

Kdykoli jindy by se Anne nad tím pohledem pousmála. Dnes ne.

Setrvala nehybná na místě, jen její zrak se upřel na muže na druhém konci nádvoří. Zatím se zdálo, že je pro většinu přítomných neviditelná. Ale pak zaznamenala, jak se postava na trůně náhle narovnala a dva smaragdy náhle hleděly jejím směrem. Aniž by od ní, byť jen na chvilku, odtrhnul pohled, pokynul rukou muži vedle trůn, siru Greenovi, a něco pronesl, slova, která Anne přes hudbu nebyla schopná zachytit. Sir Green okamžitě nato zmizel v davu, to ji však již pranic nezajímalo. Její pohled patřil jen a pouze králi.

Pavana, ve které Anne rozpoznala známou skladbu od dvorního mistra Byarda, byla najednou uťata v polovině tichem a vzápětí nahrazena pomalou předehrou jiné, Anne neznámé skladby. Dvořané okamžitě přestali tančit a jejich pohledy se upřely na stupínek, k jejich králi. Ten se právě zvedl z trůnu a, oděn ve zlatém a rudém dubletu, zamířil pomalým krokem vpřed, zatímco prostor před ním se vyprazdňoval, jak všichni spěšně uhýbali stranou.

Jeho oči ani na okamžik neopustily ty její.

Věděla, že se k ní stočila nejen jeho pozornost, mnozí byli zvědaví, co je příčinou takovéhoto chování jejich krále. Anne se nepatrně zachvěla, byla si však až moc dobře vědoma svého rozhodnutí. Volby, kterou učinila před více než než týdnem, kdy poslala do Farewoodu pro šat, který měla právě na sobě.

Konečně se přiměla k pohybu, napodobila muže naproti a taktéž vykročila vpřed, ke středu sálu. Cítila, jak její tep pomalu ale jistě začíná zrychlovat, jak jí krev pulsuje ve spáncích, přinutila se však podržet na tváři neutrální výraz, masku, kterou nacvičovala celé ty roky.

Vše bylo již rozhodnuto, nervozita byla nyní naprosto zbytečná.

Jak se k němu blížila, začínala mít pocit, že poznává tempo a rytmus oné písně. Ale to snad přeci ... zasekla se uprostřed myšlenky, pro jednou byla odhodlaná nechat všechny domněnky stranou. Však za pár okamžiků zjistím, zda jsem se mýlila či nikoli.

„Jdete pozdě," sdělil jí místo pozdravu nic neříkajícím tónem, když se setkali uprostřed volného prostoru. Na jeho rtech se však vlnil mírný úsměv.

Neuklonila se. Nesklopila cudně pohled. Chvíle hrát přehnaně zdvořilou byla již dávno pryč. Namísto toho nenuceně odpověděla: „Obávám se, že mi bylo sděleno špatné místo konání dnešního bálu."

„Jste zde, to je hlavní," pronesl a přikývl, její omluva se tedy ukázala být v jeho očích dostatečnou. „Vzpomínáme si totiž, že vůči nám máte jistý dluh, lady. Může to být již mnoho měsíců zpět, ale slíbila jste nám tanec." Tón jeho hlasu se najednou zcela proměnil, bylo jej možné popsat až jako ... hravý.

Anne konečně popustila svou masku a dovolila si trochu povytáhnout koutek úst taktéž v mírný úsměv. „Proto jsem zde, Veličenstvo. Abych dostála svému závazku."

„Pak jistě nebudete nic namítat, pokud jsme si již dovolili onen tanec vybrat." S těmi slovy jí nabídl ruku.

Předehra písně se chýlila ke konci a Anne si nakonec byla více než jistá, že ten tanec poznává. Nad jeho volbou však musela trochu povytáhnout obočí.

„Samozřejmě, že ne, Veličenstvo. Volta byla vždy má oblíbená." S těmi slovy přijala jeho ruku.

Existoval důvod, proč byla Volta vyřazená z běžného dvorského tanečního programu. Anne se hlavou minuly matné vzpomínky na její dětství, na první lekci pod vedením tanečního mistra její matky, señora Farquada. A vybavovala si své zmatení, když jí trpělivý salvicijec začal vysvětlovat podstatu toho podivného tance.

Volta byla vyřazena, neboť zdejší královský dvůr neblaze proslul nízkou úrovní tanečních dovedností dvořanů. A oprávněně, pomyslela si Anne, když jí na mysli vytanula vzpomínka na taneční lekce lady Barnerové. Jenomže tu vzápětí následovala i ženina nedávná věta.

„Musíte si vždy dávat pozor."

Anne odstrčila její slova do nejzazšího koutku mysli. Nehodlala se nyní zabývat tím, co jí lady Barnerová prozradila, ne znovu. Ano, snad byla nepatrně vděčná za informaci, za varování, jež jí lady poskytla a na základě kterého se Anne rozhodla volit tak, jak se rozhodla. Ale nemohla si pomoci a pocítila, jako kdyby jí někdo rval srdce z hrudi, když zaznamenala, jak jí muž vedle ní lehce přejel palcem po hřbetě ruky. 

Zahnala myšlenky na lady Barnerovou pryč. Budiž tedy. Volta to jest.

Nechala se dovést na úplný střed nádvoří a tam udělala dva kroky vzad, chvíli předtím, než se melodie stačila přehoupnout z předehry na hlavní motiv.

Takhle to začíná.

Takhle to končí.

Její taneční partner se zachoval podobně, taktéž ustoupil o kus dál, aby mezi nimi vytvořil prostor. Tentokráte se již Anne uklonila, sledujíc, jak muž naproti ní učinil to samé.

Vykročili v úplně stejný okamžik, oba napravo, udržujíce tak mezi sebou stále stejný průměr kruhu. Anne cítila, jak její chodidla opisují známé vzorce, jak se její paže narovnávají a ohýbají přesně v ty správné momenty. Její pohled však po celou dobu patřil muži proti ní, jenž naprosto bezchybně prováděl mužský protějšek jejích pohybů.

Dovolila si znovu povytáhnout obočí, ale sama až příliš dobře věděla, že toto ještě nic neznamená. Začátek Volty nebyl ten důvod, proč ji téměř nikdo v zemi neovládal.

Doprava, doleva, tam a zpět. Kroky vedly chvíli vpřed, chvíli zase zpět. Rozverná melodie zrychlila a Anne si nemohla pomoci, aby se v ní nezačala krapet ztrácet. Nechala ji, aby zaplavila její tělo, rozvibrovala každý její sval a na rtech jí vykouzlila nezbedný úsměv.

Nakonec to možná nebude až tak těžké. Samozřejmě neměla na mysli Voltu.

Melodie se opět proměnila, tempo, i když jen nepatrně, zvolnilo a Anne se najednou ocitla zpět uprostřed kruhu, který předtím společně se svým tanečním partnerem vytvořila. Její pravá paže vystřelila vzhůru, potkávajíce tu jeho, jenom aby se jejich prsty mohly setkat, dlaň k dlani, a společně obešli malý půlkruh, pohledem zaklesnutý jeden do druhého.

I na jeho rtech hrál úsměv, ten jeho byl však spíše samolibý a Anne již nedokázala potlačit tichý smích.

„Jsme vám k smíchu, lady?" zeptal se, v jeho hlase nebezpečný podtón.

Ještě před několika měsíci by se bývala byla nad jeho tónem zarazila, možná by se jej i bývala zalekla. Ta doba ale byla již dávno pryč.

„To nyní zjistíme," mrkla na něj, zatímco se oba obrátili po své ose a setkali se naopak zdviženými levými pažemi.

Jeho pohled krátce mžiknul k rudému kameni na jejím prsteníku, ale pak byl zpět, vpíjejíce se do jejích očí. Anne cítila teplo, to hřejivé teplo jeho dlaně. A zároveň pocítila, jak se v jejím vlastním nitru začíná něco probouzet.

„Podcenění protivníka? To nejste vy, lady," nadhodil král, zatímco se dvěma rychlejšími kroky přesunul za její záda, svírajíce její levou dlaň tou svou, obě vypnuté na úrovni jejich pasů.

„Ale ano," vydechla Anne, zatímco ucítila jeho pravou paži na svém pase. „To jsem přesně já."

Jedna část Volty byla některými považována za vysoce nevhodnou a řada dvořanů ten fakt využívala jako snadnou výmluvu pro svou neschopnost zvládnout tento jinak všeobecně přijímaný tanec. Byla to shodou okolností ta nejobtížnější pasáž.

Tato pasáž.

Přesně ve chvíli, kdy se hudba lámala, Anne se špičkami střevíců co nejvíce odrazila od země. Její šat byl najednou lehký jako peříčko a ani její levá noha, za poslední dva týdny zhojená, neprotestovala. Zapřela se tedy o levou ruku svého tanečního partnera, zatímco cítila, jak ji ta pravá na jejím pase částečně podpírá a částečně směruje, otáčeje je oba o půl otočky kolem. Její tvář se v tu chvíli ocitla jen kousek od té jeho, jeho rty se téměř dotýkaly její levé tváře. Stačil drobný, nepatrný pohyb, malé otočení vzad, a mohla by jej políbit, zde, před zraky celého dvora.

Podrážky jejích bot se opět setkaly s kamenným dlážděním nádvoří. Avšak jen na malý okamžik, na jeden krok, neboť hudba opět stoupala a Anne se opět odrazila.

Byla ... přinejmenším překvapená. Pokud věděla, plynulou Voltu v celé zemi ovládal pouze její přítel z dětství, lord James Turley, a před svou smrtí ještě señor Farquad. Nyní se ale ukázalo, jak moc se mýlila.

„Kde jste se ...?" Ani nedokázala tu otázku celou vyslovit. Srdce v její hrudi stále více a více zrychlovalo, horkost stoupala do jejích tváří, když ten stejný taneční prvek zopakovali ještě potřetí. A počtvrté zachytila v jeho očích, které z ní nespustil od chvíle, kdy překročila práh, žhnoucí plamen.

„Záleží na tom?" zeptal se a hudba mezitím nepatrně polevila. Jeho ruka opustila její pas a Anne se ostře nadechla, zatímco se na okamžik vrátili pouze k opisování půlkruhu se zdviženými a spojenými dlaněmi.

Zamrkala. „Ne," vydechla pak. „Nezáleží."

Jeho výrazem se mihnul drobný šok, snad nečekal, že by mu kdy mohla přiznat pravdu. Anne nad tím ale dále neuvažovala, neboť píseň naposledy začala stoupat, blížila se svému konci. Najednou opět cítila jeho přítomnost za svými zády a jako kdyby se jí dotek jeho dlaní vpaloval přes látku rudého šatu přímo na kůži.

Rudého šatu od něj.

„Je tady až příliš zvědavých uší, lady," uslyšela jeho tichý hlas, zatímco se špičky jejích chodidel opět odrazily od země. 

„Až příliš zvědavých uší na to, abychom pokračovali v této konverzaci," potvrdila stejně tichým tónem.

„A až příliš zvědavých očí na to, abychom vás mohli políbit."

Jeho paže ji ve vzduchu podpořily, zatímco společně opsali další poloviční otočku. Sotva se Anne znovu dotkla země, už se opět odrážela.

Neunikl jí jeho ostrý nádech. „Ve třetím patře se nachází chodba s obrazem královny Matyldy. Víte kde to je?"

Anne nepatrně přikývla, když ji postavil na zem, jenom proto, aby se mohla naposledy odrazit.

„Buďte tam. Za půl hodiny."

Najednou, Anne sama ani nevěděla jak, proti němu stála sehnutá v hlubokém pukrleti. Jeho dotek byl pryč a kolem vládlo naprosté ticho.

„Vstaňte, lady." Ticho přerušil až jeho hlas, náhle opět vyrovnaný a majestátní. „Děkujeme, že jste nám prokázala tu čest."

Anne se pomalu zvedla a naposledy navázala oční kontakt. „Všechno nejlepší k narozeninám, vaše Výsosti," pronesla a s těmi slovy, aniž by počkala na propuštění, se otočila na podpatku. Vydala se zpět, pryč z nádvoří, pryč ze slavnosti.

Cítila na sobě zvědavé pohledy dvořanů, kteří jí spěšně uskakovali z cesty, v tu chvíli se o ně však nemohla starat méně. Její tělo svírala neznámá horkost, její srdce ještě stále bušilo jako o závod a Anne pochybovala, že by tomu dnes ještě mohlo být jinak.

I poté, co se za ní zavřely těžké dveře na nádvoří jen těžce přemlouvala své nohy k pomalé, vyrovnané chůzi v palácových zdech.

Kde se nachází chodba s obrazem královny Matyldy?

~~~

Chtěla jsem ten druhý květen dokončit už v téhle části, ale vzhledem k tomu, že by to dohromady vyšlo asi na dvakrát tolik slov (4k, na mě až moc :'D), 2. květen 1538 - část třetí dodám během pár (2/3?) dní. 

A protože jsem si poměrně dost jistá, že z mého popisování nejde poznat, jak Volta ve skutečnosti vypadá, hodím vám sem ještě dvě ukázky, z jejichž kombinace tak nějak vycházím. Obě by měly být historicky věrohodné ;-)

https://youtu.be/PBE8FqFdBBY

https://youtu.be/nx002D9N6qU