,,Anne! Nakonec jste přijela!" Lady Margaret na tváři zářil úsměv, když se na lesní mýtině Niko zastavil vedle její bělostné klisny.

,,Lov, jako je tento, jsem si nemohla nechat ujít," odpověděla Anne a taktéž se pousmála. I přestože věděla, jaký rozhovor ji dnes s lady Turleyovou čekal, nakonec se rozhodla přijmout pozvání. A dáma ve středních letech vypadala, že ji Annina přítomnost upřímně těší.

,,To jsem vskutku ráda. Nemyslím si, že dnešek dokázala bez vaší přítomnosti zvládnout. Ne, když se má dostavit i lady Barnerová." Lady Margaret se hraně otřásla. ,,Považte, jak se její řeči budou točit celou dobu kolem dvora a krále."

Anne souhlasně přikývla. Už měla příležitost se s lady Elise Barnerovou setkat a to nejednou. Její manžel, lord George Barner, byl jedním z nejvýše postavených mužů v zemi, co se politiky týkalo. Jakožto králův rádce a k tomu nově i vévoda z Willstonu, jméno lorda Barnera vyvolávalo úctu. Nicméně, lady Elise byla zhruba o patnáct let mladší než její manžel a ani trochu si nezadala s moudrostí či taktem jejího manžela.

,,Váš manžel pozval lorda Barnera?" podivila se Anne. ,,Myslela jsem, že mu není právě nakloněn."

Lady Margaret se rychle rozhlédla kolem. ,,To není, má drahá. Ale nezbylo nic jiného, když jeho pozvání přijalo jeho Veličenstvo," dodala polohlasem.

Anne ztuhla. ,,Král se zúčastní dnešního lovu?" hlesla překvapeně.

Lady Margaret přitakala. ,,Ano, zúčastní."

Anne zbledla. Dodnes si živě vzpomínala na ostudu, kterou jí zajistily nejen bratránkovy činy, ale především následný králův výsměch. Od onoho dne před třemi lety se u dvora ani jednou neukázala, i přes časté naléhání lady Turleyové. A byla tak perfektně spokojená.

,,Nemějte obavy," přispěchala lady Margaret s ujištěním, když si všimla výrazu Anniny tváře. ,,Pochybuji, že si král na vaše uvedení ke dvoru vůbec vzpomíná."

,,Snad máte pravdu, drahá lady Margaret. Nestojím o další urážky od toho pokrytce," prohlásila Anne podmračeně.

,,Anne!" vypískla lady Margaret. ,,Nemůžete takhle mluvit o jeho Veličenstvu!"

Anninu dotčenou odpověď přehlušil lesní roh. Mistr lovčí oznamoval zahájení lovu na jelena, proto početná společnost sesedala z koní a shlukla se kolem něj. Anne se držela co nejvíce vzadu ve společnosti lady Margaret, opatrná, aby neupoutala pozornost k sobě. Ve chvíli, kdy mistr lovčí domluvil a opětovným zatroubením na lesní roh prohlásil hon za zahájený, celá družina se opět vyšvihla do sedel. Anne ještě na okamžik vrhla letmý pohled na muže v čele skupiny, ale pak se už jen vytáhla do Nikova sedla. Koutky jejích úst klesly při pomyšlení, že jen kvůli nabubřelým pánům ode dvora přijde o všechnu zábavu. Rozhodně nehodlala riskovat další potupu.

,,Lady Belstonová? Jaké to milé překvapení!" Anne se v sedle ohlédla, jen aby spatřila, jak se k ní blíží další dáma.

,,Lady Barnerová," oslovila ji Anne. ,,Dlouho jsme se nesetkaly."

Hnědák lady Barnerové zastavil vedle Nika a bělouše lady Turleyové. Zlatovlasá dáma na něm, oblečena v šat ze stallského aksamitu, se usmála. ,,Den jako stvořený pro lov, nemyslíte?"

,,Vskutku," souhlasila Anne vlažně.

Lady Barnerová se však nedala tónem Annina hlasu odradit. ,,Kdypak nás navštívíte u dvora, drahá? Schází mi vaše společnost."

Anne se tak moc chtěla ušklíbnout. S lady Barnerovou se setkala pouze čtyřikrát, dnes popáté. Nebyly žádné přítelkyně, sotva spolu prohodily několik vět. Proto si byla Anne jista, že lady Barnerová za svými slovy schovává připomínku na onen trapný den.

Nakonec udržela vážnou tvář. ,,Obávám se, že mi povinnosti nedovolí přijet, ne v nejbližší budoucnosti."

,,Jaká to škoda, že lady Turleyová?" obrátila se lady Barnerová na druhou dámu vedle sebe.

Lady Margaret přikývla. ,,Souhlasím, věčná škoda. Avšak lord Thomas je natolik zaneprázdněn, že správu Farewoodu musel přenechat Anne."

Anne na lady Margaret vděčně pohlédla.

Lady Barnerová si naštěstí jejího pohledu nevšimla a tak jen soucitně přikývla. ,,Lituji vás, má drahá. Kéž by vám váš drahý lord otec býval určil jiného poručníka. Váš bratranec je dobrý muž, ale až příliš vytížený."

Anne netušila, co na ta slova odpovědět. ,,Měly bychom následovat společnost. Zůstáváme pozadu již příliš dlouho," pronesla nakonec.

,,Máte pravdu," přispěchala lady Margaret se souhlasem a pobídla svou klisnu.

,,Za mnou, dámy." Lady Barnerová okamžitě napodobila lady Margaret, divoce trhnula otěžemi svého oře a ten jako šipka vystřelil kupředu.

,,Kéž bych měla tolik sebedůvěry," povzdychla si lady Margaret, když zachytila Annin pohled.

,,Ne, lady Margaret. Pak bych vás musela také nesnášet," odvětila Anne, když oba jejich koně vykročili pomalým tempem z mýtiny mezi stromy.

Lady Margaret se rozesmála. ,,Nesmíte ji brát tolik vážně. Drahá lady si plete postavení svého chotě se svým vlastním."

Anne povytáhla obočí. ,,A není tomu tak? Cožpak nesdílí titul svého manžela?"

Lady Margaret zavrtěla hlavou. ,,Jen se na ni podívejte," povzdechla si a Anne ji musela dát za pravdu. Přeze všechno bohatství lorda Barnera a jeho šlechtický titul, jeho choť nebyla někdo, kdo by v Anne vzbuzoval byť jen sebemenší úctu.

,,Navíc," pokračovala lady Margaret, ,,když ji budete chvíli sledovat, pochopíte, do jaké hry se nebohá lady vrhnula. Jaké má ambice."

,,Ambice?" zopakovala Anne a otevřela ústa, aby se dále doptala, avšak nebyl to její hlas, co protlo náhle nastalé ticho. Z lesa před nimi se ozval ženský výkřik. Výkřik Elise Barnerové.

Anne zaryla Nikovi paty do slabin. Kůň, reagujíce na její příkaz, okamžitě vyrazil kupředu.

,,Anne!" uslyšela za sebou ještě výkřik lady Margaret, ale nic jej nedbala. Protože ten zvuk, který před chvílí vyšel z hrdla lady Barnerové kdesi daleko před ní, bylo volání o pomoc. 

Niko se jako blesk proplétal mezi stromy, nesouce je oba k místu, odkud daný zvuk přišel. Anne se přitiskla ke koňskému hřbetu. Věděla, že se lady muselo stát něco strašlivého.

,,Pomozte!"

Anne už před sebou rozpoznávala ženskou siluetu, krčící se u země. Nicméně, pouze to, žádný kůň nebyl nikde k vidění. V Annině nitru se něco varovně zachvělo a tak natáhla ruku za sedlo, na místo, kde byla připravena její lovecká kuše. Sotva ji sevřela prsty, Niko překonal i těch posledních pár zbývajících metrů a před Anne se objevila znepokojivá scéna. Měla pravdu, pohled ji nešálil, když neviděla lady Barnerovou v sedle. Lady byla nejspíše shozena na zem. A nyní, s umazanou tváří a potrhanými šaty čelila obrovskému divokému praseti. Zvíře bylo podle všeho připraveno zaútočit, soudě podle jeho skloněného postoje a divokého funění.

,,Lady Anne!" vykřikla lady Barnerová s úlevou v hlase a začala se sbírat ze země.

Anne natáhla kuši. ,,Zůstaňte, kde jste," odpověděla mrazivě klidným hlasem.

Lady Barnerovou nenapadlo cokoliv namítnout, s vyděšeným pohledem ztuhnula na místě.

Bylo to snad Nikovo odfrknutí, anebo Annin hlas, co najednou obrátilo pozornost zvířete na ni. Prase náhle přestalo vnímat lady Barnerovou a místo toho se otočilo k ní a podle funění nemělo daleko k tomu, aby zaútočilo. Anne věděla, že musí zůstat klidná. Byl pouze jeden jediný způsob, jak se dostat z této situace a k tomu potřebovala, aby se jí nervozitou neroztřásly paže.

Pomalým pohybem nasadila šipku do natažené kuše. Tu pak pozvedla výše a přimhouřila oko, aby mohla snáze zamířit. Věděla, že takové zvíře, jakým bylo divoké prase, nebylo snadnou kořistí. A už vůbec ne s jediným výstřelem z kuše. Anne na mysli vytanula odolnost, s jakou kolikrát zvíře jako toto, na lovu unikalo. A i pak, když bylo uštváno, nebyl jednoduchý úkol jej skolit, už jen kvůli jeho tvrdé kůži.

Pokud mělo vyrazit proti ní, Anne věděla, že nestačí do kuše nasadit i druhou šipku. Musela to být jedna jediná rána. S muškou před očima hledala vhodný cíl. A pak zachytila rozzuřený pohled zvířete.

Ano.

Anne stiskla spoušť. Tětiva její kuše povolila a vyslala šipku proti praseti. Ozvalo se zakňučení a dopad obrovského těla, když se střela zabodla zvířeti přímo do pravého oka. Anne nechala klesnout kuši k hrušce sedla, avšak zůstávala strnule hledět na mrtvé tělo zvířete.

,,Je ... je po něm?" vydala ze sebe po chvíli přiškrceně lady Barnerová, to už ale Anne zachytila v dálce dusot kopyt. Místo odpovědi se obrátila, jenom aby spatřila přijíždějící skupinu lovců. Lord Barner, ač padesátník, jako první seskočil z oře a přispěchal na pomoc své choti. A mnoho dalších následovalo jeho příkladu, včetně lady Margaret.

,,Jak jste to dokázala?" Anne se ohlédla, jenom aby zachytila zmatený pohled Jamese Turelyho, jehož kůň zastavil bok po boku s Nikem.

Lehce nadzvedla kuši. ,,Zastřelila jsem ho," odvětila a pohlédla na mladíka, s nímž ji, stejně jako s jeho matkou, pojily roky přátelství.

Ten však zavrtěl hlavou. ,,Jedinou ranou?" dodal a z jeho blankytně modrých očí sálal obdiv.

,,Měla jsem štěstí," namítla Anne a pokrčila rameny.

Syn lady Margaret zavrtěl hlavou. ,,To si nemyslím, má paní. Jsem si jist, že z vás mluví skromnost."

Anne chtěla pokračovat v námitkách, pak ale James Turley drobným pohybem brady naznačil, aby pohlédla před sebe. ,,A myslím, že můj názor sdílí i jeho Veličenstvo."

Anne okamžitě vzhlédla, jen aby zahlédla muže, jenž přijel v čele skupiny. A když se její oči střetnul s královým upřeným pohledem, četla v nich podiv a zájem. Na rozdíl od události před třemi lety.