Henry zazíval. Ačkoli byla slavnost již několik hodin v plném proudu a půlnoc dávno pryč, on se z nějakého důvodu neskutečně nudil. Jeho oči přelétly rozlehlý sál, hodovní tabule, muzikanty po straně sálu, páry na tanečním parketu ...

Je to stále jedno a to samé, pomyslel si lehce otráveně. Něco zde chybí. Někdo.

„Prozraďte, Veličenstvo," naklonil se k němu zleva lord Gaverill zvědavě. „Pročpak jste nechal lorda Turleye zvítězit?"

Henry povytáhl obočí, aniž by na něj však pohlédl. Nečekal, že by si Gaverill, ze všech lidí zrovna on, všimnul jeho úmyslů na turnaji.

Muž po jeho levici se uchechtnul, Henry z jeho dechu cítil medovinu. „Nedělejte se, Veličenstvo. Někteří přihlížející, ačkoli jich nebylo mnoho, dospěli ke stejnému závěru jako já."

Těsně předtím, než se na něj Henry stačil obrátit s odmítavou odpovědí, jeho oči zachytily, jak se otevřel postranní vchod do sálu, určen pouze pro služebnictvo. Avšak namísto služebné jím dovnitř vklouznul posel ve fialové livreji. Na hrudi se mu skvěl znak dvou zkřížených seker.

„Netušíme, o čem to mluvíte, lorde," pronesl Henry, zatímco jeho oči sledovaly mladíka, jak obíhá místnost.

Lord Gaverill se uchechtnul. „Jaká škoda, že zrovna lady Celina onemocněla," nadhodil a konečně tak upoutal Henryho pohled. „Býval by na ni byl mnohem lepší pohled než na tu zostuzenou Belstonovou."

Henry stáhnul rty do úzké čárky. Zostuzenou? Jak to myslí?

Než stačil cokoli odpovědět, jeho pohled upoutal po jeho pravici sedící lord Barner, který se naklonil dozadu. Mladík ve fialové livreji totiž nyní stál přímo za ním a něco mu šeptal do ucha. Henry by býval přísahal, že tvář lorda Barnera v tom okamžiku zestárla o dvacet let, jak se přes ni roztáhnul napůl vážný a napůl zděšený výraz.

„Jednou jsem se s lady Celinou již setkal" začal opět lord Gaverill, aniž by si uvědomil, že ztratil pozornost svého krále již před notnou chvílí. Nicméně, Henry jej v mžiku umlčel zdviženou paží, zatímco neodvracel pohled od svého nejvyššího rádce.

Lord Barner snad musel vytušit jeho upřený pohled, neboť se k němu obrátil s kamenným výrazem. „Neodkladné zprávy od západních hranic, Veličenstvo," pronesl tiše. „Obávám se, že hostina bude muset pokračovat i bez naší přítomnosti."

Henry otevřel ústa, aby zjistil, co může být tak vážnou novinkou, když se kvůli ní lord Barner rozhodl odejít předčasně z hostiny, na které byl sám hostitelem. Aby se zachoval natolik neuctivě vůči svým hostům, přestože obvykle lpěl na přísném dodržování dvorské etiky.

„Ne zde," zavrtěl však jeho rádce hlavou a vstal ze židle. Lehce se Henrymu uklonil a poté za jeho zády došel k lordu Gaverillovi, který si mezitím stačil všimnout jejich tichého rozhovoru. Lord Barner mu poklepal na rameno. „Pokud byste mě následoval, lorde Gaverille," sdělil mu tónem, který nepřipouštěl námitky.

Zatímco se Gaverill začal s bručením zvedat ze své zdobené židle, lord Barner pohlédl zpět na Henryho. „Svolám do mé pracovny Tajnou radu, Veličenstvo. Mohu vás požádat, zda byste nemohl dorazit během čtvrt hodiny?"

Henry se ušklíbnul. „Klidně ihned," odpověděl.

„To by nebylo vhodné," pronesl však jeho rádce a jeho oči v tu chvíli krátce mžikly ke zbytku početné společnosti, která se bavila u vedlejších stolů či na parketu pod jejich vyvýšenou tabulí. „Nechceme upoutávat přílišnou pozornost."

Henry se s povzdechnutím natáhl pro číši s vínem. „Dobrá."

~~~

„Zopakuj to," procedil Henry skrze zuby na mladíka ve fialové livreji. Klouby jeho prstů zbělely, jak udeřil do desky dubového stolu.

V livreji lady Owariové.

Poslu sloužilo ke cti, že se nezalekl a zůstal před ním stát s vypjatou hrudí. „Terden se včera v noci převalil přes naše hranice. Obsadili čtyři ze strážních pevností a pak vyplenili Irdes."

Lord Barner vzhlédl od listu lady Owariové, který mu mladík před chvílí předal. „Lavonde padlo?"

Posel zavrtěl hlavou. „Ne. Terdenská vojska vypálila Irdes do základů a poté se stáhla zpět k hranicím. Lady Owariová měla to štěstí, že se právě nacházela mimo město."

K lordu Barnerovi přešel lord Michail Zerke, otec Henryho přítele Geralda a lord protektor jihu. „Máme již oficiální vyjádření z terdenského dvora?" zeptal se, taktéž se skláněje k listu.

„Ne," odpověděl lord Barner, zatímco mu předal listinu k pročtení a sám klesnul do křesla u kamen své pracovny. „A nejsem si jist, zda nějaké vůbec můžeme očekávat."

„Co si o tom myslíte vy?" obrátil se lord Zerke na lorda Gaverilla, který až doteď stál stranou se zamyšleným výrazem.

Ten se ušklíbnul. „Zbytek členů Tajné rady by mi nejspíše nedal za pravdu, ale i navzdory tomu, jak to vypadá, tady se nejedná pouze o zběsilý vpád a plenění. Tohle má král Jacob pečlivě naplánované." Jeho narážka na absenci zbylých členů tajné rady, celkově nepřítomných na oslavách a anebo indisponovaných, pravděpodobně alkoholem, vyzněla naprázdno, jeho poznámka ohledně terdenského plánu však nikoli.

Zatracený Jacob. Henry přesně věděl, o čem tohle je. On a mladičký terdenský král Jacob byli vzdáleně příbuzensky spřízněni. Čert aby spral pradědečkovu sňatkovou politiku, ulevil si Henry v duchu.

Ačkoli byl Jacob o dobrých pět let mladší než on sám, na trůnu byl uveden hladce již pár dní po svém narození. Ne jako Henry, po dlouhých bojích o následnictví, zapříčiněných jeho, dle mnohých pochybným, nárokem na trůn. Tedy nebylo žádným překvapením, že si terdenský král již od samého začátku činil na Henryho korunu taktéž nárok.

Do háje s Jacobem. A do háje s mou matkou. Byla to právě její nezodpovědnost, co nás přivedlo do téhle situace.

Jeho myšlenkový proud přerušilo zavrzání dveří a Henryho již tak rozlícený pohled se setkal s lehce zmateným pohledem lorda Basola.

Co ten tu dělá? zabručel Henry v duchu a s ledovým výrazem v očích se obrátil na nejvyššího rádce.

„Lord Basole, děkujeme, že jste se k nám připojil," pronesl však lord Barner, aniž by pohlédl na svého krále.

Lord Thomas se uklonil. „K službám," odpověděl, zatímco popleteně nepřestával tikat očima mezi muži před sebou.

„Veškeré informace, které vám v následujících chvílích budou sděleny, jsou prozatím vysoce tajné. Nicméně, jakožto prozatímního lorda protektora západu se vás přímo týkají a tím pádem i bude vyžadováno vaše zapojení do celkové situace," oznámil mu okamžitě lord Barner.

Navzdory tomu, že viděl kvůli momentální situaci v Lavonde rudě, Henry si nemohl odpustit zlomyslné potěšení při zjištění, že sdělení jeho nejvyššího rádce v lordu Thomasovi očividně vyvolalo panickou reakci.

„Sa-samozřejmě," vykoktal, aniž by se pozastavil na tím, jak lord Barner nepřímo upozornil na to, že mu titul lorda protektora nebude náležet navždy.

Lord Zerke jej máchnutím paže přizval k blíže. „Jistě víte o nebezpečí, které již jistou dobu hrozí na naší hranici s Terdenem. Lady Owariová před několika měsíci žádala o vojenskou pomoc, která jí byla poskytnuta."

Lord Thomas poslušně přikyvoval, Henry měl však pocit, že zmatený výraz na jeho tváři pouze zesílil.

„Avšak včerejší noci se přes Lavonde a jeho hlavní město Irdes převalila terdenská vojska. Irdes bylo vypleněno a následně vypáleno, přičemž nájezdníci se poté stáhli zpět do pevností na hranicích, které dříve usurpovali."

Lord Barner mezitím, co lord Zerke seznamoval lorda Thomase se situací pokývnutím hlavy poslala posla lady Owariové z komnaty a poté se obrátil zpět. „Koruna vyžaduje vaši pomoc v této záležitosti, lorde Basole," oznámil.

Lord Thomas strnul. „Obávám se, že to není v mých silách," vyhrknul roztřeseně. „Pokud lady Owariová"

„Proboha živoucího!" skočil mu do řeči lord Gaverill. „Vojáci, Basole! Západ musí mít alespoň nějaké vojsko! Vždyť Farewood je jedno z nejvíce prosperujících panství v zemi. Neříkejte mi, že nemáte alespoň nějakou tu jednotku pro případ nouze!"

Lord Thomas tam jen tak stál, neschopen odpovědět.

Henrymu v tu dobu už pěnila krev v žilách. „Slyšel jste, lorde Thomasi?" zasyčel na něj, zatímco se narovnal a přešel komnatou přímo před údajného protektora západu. „Kolik mužů můžete poskytnout svému králi?" zeptal se ledově. „Nežádáme od vás, abyste je vedl do bitvy, od toho máme koneckonců našeho vrchního velitele vojska," s těmi slovy pohodil hlavou právě k lordu Gaverillovi. „Pouze po vás chceme to, co jste jako náš vazal povinen splnit."

Lord Thomas zacouval o krok zpět. „Nejsem si jist, Veličenstvo."

„Nejste si jist?" Henrymu začínala s tím mužem docházet trpělivost. „To byla vaše hranice, kterou jste měl strážit! Nejste snad protektor západu, lorde?! Nakonec, lady Owariová se zodpovídá jak nám, tak i vám!" Tehdy už na lorda Basola křičel. „Jak můžete nevědět, jak velkou vojenskou sílu máte k dispozici?!"

Lord Thomas ustoupil o další krok a zavrtěl hlavou. „Okamžitě vyšlu rychlého posla do Farewoodu, ještě dnes večer ty informace budu mít," začal blekotat.

Lord Zerke přistoupil k Henrymu. „Dám příkaz několika mým jednotkám na jihu, aby okamžitě vyrazily do Lavonde a vypomohly tak vojsku lady Owariové do doby, než lord Basol zmobilizuje své síly."

Henry pomalu přikývnul, avšak po celou dobu, co lord Zerke mluvil, nespouštěl pohled z lorda Thomase. „Jděte," nařídil pak strnulému muži před sebou. „A kolem sedmé hodiny večerní vás očekáváme v našich komnatách s hlášením o stavu západních jednotek."

Lord Thomas se div nepřerazil, jak rychle se uklonil a vyběhl ven z pracovny lorda Barnera.

Henry se obrátil zpět na muže za sebou. „Co v tom listu stojí dále?" zeptal se ledově.

~~~

Já vím, slíbila jsem zbytek konverzace mezi Anne a Henrym, ale tohle jí přímo předcházelo (navíc to je celkem important) a já nečekala, že to bude tak dlouhý :'D Nicméně, část třetí mám už rozepsanou a doufám, že půjde ven co nejdřív (zítra/pozítří/popozítří? snad?).

Díky, že se mnou máte trpělivost a ještě jste mě neuškrtili :'D <3