Nečinně stála a dívala se na Bradavice. V duchu odpočítávala minuty do vypršení limitu. Věděla, že pokud by někdo chtěl Harryho vydat, Brumbálova armáda a Fénixův řád by to nedovolili.

,,Začněte," rozkázal Voldemort s upřeným pohledem na hrad. Po dlouhé době si vytáhla hůlku a namířila ji před sebe.

Z její špičky vytryskla namodralá kulička a letěla ke štítu, do kterého narazila, stejně jako stovky dalších. Nevypadalo to však, že by ho nějak závadně poškodil.

Udělala to znovu, stejně jako ostatní, štít byl však natolik silný, že pevně držel. Trochu se jí ulevilo, protože to znamenalo zdržení, které vřele uvítala.

Z hůlky jí vytrysklo několik dalších kuliček a letěly směrem ke štítu. Zalapání po dechu ji donutilo otočit se. Voldemort byl mírně zakloněný a zhluboka dýchal.

,,Otče," vyjekla a přešla blíž k němu. Náhle se však jeho tvář stáhla do zuřivé grimasy, hlasitě zakřičel a hůlkou vyslal silný paprsek světla přímo na štít.

Sledovala, jak narazil do štítu, který se celý otřásl a začal se rozpadat. Zbytky štítu nabraly oranžovou barvu a začal se snášet ve velkých kusech dolů.

,,Běžte!" vyštěkl rozzuřeně Pán zla a Smrtijedi se jako černý dým rozletěli kupředu. Chtěla taky, když ji zastavil jeho hlas : ,,Ty ne."

,,Cože?" vydechla překvapeně.

,,Nebudeš bojovat," rozhodl rázně.

,,Proč ne?"

,,Zničili další viteál," řekl rozzuřeně. ,,Navíc by tě mohli zabít."

,,To mám jen tak nečinně stát a pozorovat, jak za tebe všichni bojují?" zeptala se naoko nevěřícně. Doopravdy se jí však vidina bezpečí líbila mnohem více. Byli tam však její přátelé a ona jim chtěla pomoct jejího otce porazit. ,,Co se pak o mně bude povídat, až vyhrajeme? Že jsem zbabělec a neumím se postavit za vlastního otce."

,,Je to moc riskantní," zavrtěl hlavou.

,,Jsem přece Princezna zla," namítla. ,,Ovládám černou magii, na rozdíl od nich. Nezabijí mě."

,,Dobře," souhlasil nakonec. ,,Byla to však tvá volba."

,,Já vím," přitakala a přemístila se.

----------------------

Objevila se na jedné z mnoha chodeb Bradavic. Nebyla příliš poničená a nikdo na ní nebyl. Alespoň měla moment překvapení.

Stěny se otřásaly a byl slyšet hluk, jako by někdo hrad demoloval. Nebylo se čemu divit, velká část kouzel končila na zdech a odštěpovala kousky zdiva.

Zhluboka se nadechla, vydechla a rozběhla se směrem ke schodům. Tušila, že nejvíce lidí bude ve spodní části hradu a na nádvoří či školních pozemcích. A měla pravdu. Jakmile seběhla o dvě patra níže, dostala se přímo do boje.

Než se nadála, někdo na ni vyslal kouzlo. Štítovým kouzlem ho vykryla a do davu vyslala omračující kouzlo, které zasáhlo jednoho ze studentů, přesně jak slíbila.

Zahlédla jednoho ze Smrtijedů a nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, po něm vyslala smrtící kletbu. Smrtijed ihned po zásahu padl mrtvý k zemi. Poslala několik dalších omračujících kouzel a vykryla ta, která na ni letěla.

Studenti Kingsleyho očividně poslechli a posílali na nic jen lehká kouzla, která jí nemohla nijak ublížit.

Prodrala se na nádvoří, kde byli nejen studenti a Smrtijedi, ale taky lapkové, obři a pavouci. Zahlédla zrzavé vlasy Ginny, které jí poletovaly kolem hlavy, jak zuřivě se oháněla hůlkou proti Yaxleymu, zatímco profesorka McGonagallová bojovala se Smrtijedem, kterému do tváře neviděla. Byli to většinou ti, o kterých se veřejně příliš nevědělo.

Ona sama se pustila do boje se dvěma studenty. Bylo to těžší, protože byli dva a snažili se co nejrychleji posílat kouzla. Celkem se jim to dařilo, sama moc kouzel nestíhala posílat. Snažila se udržet souboj co nejdéle, začínala být však nepřirozeně vyčerpaná.

--------------------

Přemýšlela, jestli se nemá raději vzdát. Připadalo jí, že pokud bude bojovat ještě chvíli, zhroutí se vyčerpáním. Netušila, jak dlouho boj probíhá, vystřídala však několik soupeřů, včetně pavouků i lapků.

Hůlku už ani neměla; jeden ze soupeřů ji dokázal ozbrojit, takže používala bezhůlkovou magii. Musela uznat, že si studenti vedli skvěle, stejně jako ostatní ochránci Bradavic..

Zhluboka dýchala, stejně jako její protivník, a snažila se ještě udržet na nohou, když se ozval hlas jejího otce.

,,Bojujete statečně. Lord Voldemort umí ocenit statečnost. Přesto jste už utrpěli těžké ztráty. Budete-li mi i nadále klást odpor, všichni zemřete, jeden po druhém. To si ovšem nepřeji. Každá kapka prolité kouzelnické krve je marnotratností." Cítila, jak jí po zádech přešel mráz. Byla zvyklá na otcův chladný hlas, tohle bylo ale něco hrozného. Slova jako by se jí sama zabodávala do uší. Došlo jí, co její otec dělal tehdy na úpatí, když něco neslyšně mumlal. Dával vzkaz obyvatelům Bradavic.

,,Lord Voldemort je milosrdný. Nařizuji své armádě, aby se okamžitě stáhla Máte na to hodinu. Naložte důstojně se svými mrtvými. Ošetřete zranění.

Nyní mluvím přímo k tobě, Harry Pottere. Připustil jsi, aby za tebe umírali přátelé, místo aby ses mi sám postavil. Budu na tebe hodinu čekat v Zapovězeném lese. Jestli za mnou do uplynutí té hodiny nepřijdeš a nevydáš se mi, bude bitva pokračovat. Tentokrát se do ní osobně zapojím, Harry Pottere, najdu si tě a potrestám každého muže, ženu i dítě, všechny, kdo se tě přede mnou pokusili schovat. Dávám ti na to hodinu."

Slyšela, jak se Smrtijedi jeden po druhém přemisťují za svým pánem. Doufala, že je Draco v pořádku a že se za jejím otcem už přemístil. Sama se k tomu chystala, když se jí podlomily nohy a zatmělo před očima.

-------------------

Několikrát zamrkala, než si navykla na světlo z lampy. Slyšela tiché šeptání, bolestné nářeky a pláč. Cítila se vyčerpaně, nebylo to však tak akutní, jako před tím. Ztěžka se posadila a rozhlédla se.

Byla ve Velké síni, přesněji na vyvýšeném podiu, ještě s několika dalšími, kteří leželi na podložkách a madame Pomfreyová s několika dalšími je ošetřovala.

,,Madame Pomfreyová, vzbudila se!" ozval se hlas kousek od ní a než se nadála, ošetřovatelka ji donutila si zase lehnout.

,,Jak se cítíte?" zeptala se, zatímco nad ní několikrát mávla hůlkou.

,,Vyčerpaně," zachraptěla. ,,Co se stalo? Pamatuju si jen otcův hlas a pak mám černo."

,,Když se začali Smrtijedi přemisťovat, zkolabovala jste vyčerpáním," vysvětlila ošetřovatelka. Když viděla, že se dívka nadechuje k další otázce, tišeji dodala : ,,Vaše dítě je v pořádku. Byla jste tak vyčerpaná, protože vaše magie je spojená s dítětem, takže přílišné používání vás vyčerpává více, než kdy dřív."

,,A Draco? Nevíte, jestli se přemístil?"

,,Pan Malfoy je tady," odvětila. ,,Měl jen několik oděrek a škrábanců, nejspíše moc nebojoval. Chtěl tu s vámi být, ale donutila jsem ho počkat na chodbě. Přece jen, mnoho lidí zemřelo rukou Smrtijedů a přestože jste na naší straně.."

,,Chápu to," přitakala.

,,Vypijte lektvar na doplnění energie," řekla ošetřovatelka a podala jí jednu lahvičku s lektvarem. ,,Jinak jste naprosto v pořádku."

,,Takže můžu jít za Dracem?"

,,Ano," souhlasila Pomfryová a sledovala, jak do sebe rychle obrátila lektvar a lahvičku jí vrátila. Opatrně se postavila na nohy a chvíli počkala, než nabrala ztracenou rovnováhu. Potom se vydala ke dveřím Velké síně.

Nechtěla se dívat, kdo všechno je mezi mrtvými. Zvědavost jí však nedala a když kolem těl procházela, podívala se. Několik tváří znala jen od vidění, některé vůbec.

Když se dostala blíže ke dveřím, zastavila se. Remus i Tonksová nehybně leželi vedle sebe, jako by spali. Na tváři měli pár oděrek, ostatně jako všichni. Nahrnuly se jí slzy do očí. Tonksovou měla ráda, rozuměly si, alespoň do jejího přesunu k Malfoyovým. Poté se s ní nevídala. A Remus, toho nemohl nemít rád nikdo. Vždycky milý, upřímný.

O to horší pro ni byla další oběť. Skoro ho nebylo vidět, jak kolem něj byli Weasleyovi. Jedno z dvojčat leželo nehybně na zemi, zatímco druhé u něj klečelo a nezastavitelně brečelo, stejně jako zbytek Weasleyových.

Podle tichých nářků zjistila, že mrtvým dvojčetem je Fred. To však bylo jedno. Měla ráda celou jejich rodinu stejně a jakákoliv jejich smrt by ji zasáhla. Klopýtla o krok dozadu, otočila se a do někoho narazila.

Přes slzy téměř nic neviděla, poznala však ten fialový hábit a tmavou pleť.

,,Annabeth," oslovil ji Kingsley starostlivě, ,,jsi v pořádku?"        

,,Fyzicky ano," přitakala a setřela si slzy. ,,Psychicky ne."

,,Nikdo tu není psychicky v pořádku," povzdechl si muž. ,,Všichni ti lidé byli stateční a dobří. A nejhorší na tom je, že za necelých patnáct  minut propukne bitva znovu, tentokrát se samotným Voldemortem."

,,Kde je vlastně Harry? Čekala bych, že tu bude s ostatními," popotáhla Annabeth.

,,Když viděl Freda, Doru a Remuse, tak vyběhl z Velké síně," odpověděl.

,,To chápu," přikývla. ,,Měla bych jít za Dracem."

Kingsley souhlasně přikývl a ustoupil jí z cesty. Vděčně se pousmála a zamířila rychlým krokem ven. Snažila se nedívat na další oběti a úspěšně se jí to dařilo. Konečně se objevila na chodbě.

Téměř to tu nepoznávala. Po zemi se válely kusy zdí, schodů, pilířů a dalších kamenných částí hradu. Na jednom velkém kusu kamene seděl Draco a nervozně si mnul ruce.

,,Draco," vydechla a vydala se k němu. Chlapec zvedl pohled a vyšvihl se na nohy.

,,Ann," oddechl si a objal ji. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jo, jsem," přitakala a držela se, aby si nepohladila bříško. Draco to stále nevěděl a ona tušila, že život jejich dítěte bude záviset na výsledku bitvy.

,,Promiň, že jsem u tebe nebyl, když ses probudila," vydechl zničeně a posadil se zpět na kámen.

,,Chápu to," odvětila jemně a posadila se vedle něj.

,,Ani jsem nebojoval," zašeptal. ,,Jsem zbabělec."

,,Nemám ti to za zlé," zavrtěla hlavou. ,,Tři čtvrtiny Smrtijedů by nebojovaly, kdyby jim to otec nenařídil. Bojují jen ze strachu."

,,Jsem zbabělec, stejně jako oni."

,,Každý jsme někdy zbabělec," namítla.

,,Mrzí mě to," řekl.

,,Já vím," přitakala a chlácholivě mu sevřela ruku. ,,A věř mi, nikdo si ani nevšimne, že jsi nebojoval."

Annabeth se naklonila a opřela si hlavu o jeho rameno. Věděla, že zbývá posledních několik minut, než bude znovu bojovat. Dovolila si zavřít oči a vychutnávat si to ticho.

,,Annabeth?" Otevřela oči a spatřila Nevilla, jak se stojí kousek od nich.

,,Neville," oddechla si a vyskočila na nohy. Když ho ve Velké síni nikde nezahlédla, nevěděla, jestli je v pořádku nebo je někde mezi mrtvými na bojišti.

,,Jsi v pořádku?"

,,Jo," přitakala. ,,Jen vyčerpání. Co ty?"

,,Jen pár šrámů," mávl rukou.

,,Neviděl jsi Harryho?" zeptala se, když si uvědomila, kolik málo času zbývá a Harry není nikde k zahlédnutí.

,,Řekl mi, že musí něco zařídit," odpověděl.

,,Cože?" vyjekla a chtěla něco dodat, když k nim dolehl vzdálený, přesto pevný hlas : ,,Harry Potter je mrtvý!"

Trvalo nějakou dobu, než jí to došlo, co ta slova znamenají. Vyděšeně se podívala na Draca a pak zpět na Nevilla. Někteří lidé vyšli z Velké síně a zvědavě se rozhlédli, když hlas pokračoval : ,,Byl zabit na útěku, když si chtěl zachránit svoji kůži, zatímco vy jste za něj pokládali životy. Přinášíme jeho tělo jako důkaz, že váš hrdina zemřel.

Bitvu jsme vyhráli. Ztratili jste polovinu bojovníků. Moji Smrtijedi jsou v přesile a chlapec, který zůstal naživu, není více mezi námi. Musíme s válkou skoncovat. Každý, kdo bude pokračovat v odporu, ať muž, žena či dítě, bude utracen, a popravena bude celá i jeho rodina. Vyjděte okamžitě z hradu, poklekněte přede mnou a budete ušetřeni. Vaši rodiče a děti, bratři a sestry budou žít, bude jim odpuštěno a všichni se ke mně připojíte v novém světě, který společně vybudujeme."

Zběsile zavrtěla hlavou. Nechtěla tomu věřit a už vůbec nevěřila tomu, že by se snažil utéct. Jistě měl nějaký plán, který zahrnoval i to, že se musel vzdát.

Místo pár lidí teď před Velkou síní stáli všichni a pomalu se plížili ven, aby zjistili, co je na tom pravdy. Annabeth s Dracem nebyli moc pozadu. Opatrně šli po kamenech, aby jim to neuklouzlo a zůstali stát na schodech, odkud na všechno viděli.

Po mostě, kde se nacházely mrtvoly obrů a kusy bradavických kamenných ochránců, šel průvod. Byly moc daleko a jediné, co z nich šlo poznat, bylo černé oblečení a obři, kteří šli úplně na konci. Byl však mezi nimi i někdo, kdo se značně lišil, jak výškou, tak i šířkou a šel vpředu.

Jak se průvod přibližoval, šlo rozeznávat jednotlivé postavy. Když se konečně dostali z mostu, Smrtijedi se začali rozestupovat, aby se jich na nádvoří vešlo co nejvíce.

Kousek od jejího otce stála Bella, stejně jako Narcissa s Luciusem a dalšími. Na druhé straně pak Hagrid a někoho držel na rukách. I z dálky šlo poznat, že se jedná o Harryho.

,,Ne!" Annabeth pootočila hlavu, aby se podívala na člověka, kdo ten srdceryvný výkřik udělal. Nebylo to však nutné, hlas profesorky McGonagallové by poznala kdekoliv. Horší zvuk snad v životě neslyšela a nečekala, že by ho někdy mohla slyšet od profesorky.

Ihned se k ní přidaly další, od Ginny a Hermiony. Ostatní se okamžitě dali do vrhání nadávek na účty Smrtijedů.

,,Ticho!" zaburácel Voldemort. ,,Je po všem! Polož ho, Hagride, tady na zem k mým nohám, kam patří!"

Sledovala, jak Hagrid poslechl a opatrně položil nehybného Harryho na zem. Nikdo se neodvažoval vydat ani hlásku, jen čekali, co se bude dít dál.

,,Nyní je čas, abyste se ke mně připojili," vyzval je Voldemort a zpříma se díval Annabeth do očí. Pokud byl Harry mrtvý a had stále žil, byla malá šance, aby ho porazili. Pevně sevřela Dracovu ruku a vyrazila vpřed.

Slyšela lapání po dechu, jak to některé překvapilo. Nezastavovala a pokračovala v chůzi, přímo k jejímu otci. Když byla jen několik kroků od něj, zastavili a oba poklekli na zem.

,,Otče," řekla omluvným tonem a zvedla k němu pohled, ,,omluv nás, že jsme nedorazili dříve. Hluboce nás to mrzí a přísaháme, že už se to nestane."

,,To doufám," přitakal Voldemort. ,,Jako Princezna jsi měla stát po mém boku, když dovedli Pottera při jeho útěku."

,,Ano," přikývla a po vyzvání se oba dva zvedli. Jak se očekávalo, stoupla si po jeho bok a podívala se do davu. Draco se od ní odpojil a šel si stoupnout za svými rodiči. Zahlédla Kingsleyho, který na ni nepatrně kývl, že je to v pořádku. Přestože tak byli domluvení, píchlo ji u srdce při pomyšlení, že většina z nich zemře, protože bude vzdorovat.

K jejímu překvapení z davu vyběhl Neville, než však stačil něco udělat, její otec mávl hůlkou, Nevilla odzbrojil a odhodil na zem.

,,Kdopak se mi to postavil? Kdo se dobrovolně uvolil předvést ostatním, co se stane těm, co nepřestanou bojovat, přestože je bitva ztracená?"

,,To je Neville Longbottom, můj pane," ozvala se Bellatrix posměšně. ,,Syn těch bystrozorů, vzpomínáte si na ně?"

,,Ale jistě," přitakal a sledoval, jak se Neville zvedá na nohy. Pán zla švihl hůlkou, načež z jednoho z rozbitých oken vyletělo něco hnědého. Přistálo mu to v rukách a teprve, když ten předmět vzal za konečky prstů a zatřásl s ním, v té věci poznala Moudrý klobouk.

,,Žádné zařazování příště nebude," rozhodl Voldemort. ,,Škola už se nebude dělit na koleje. Znak, záštita a barvy mého vznešeného předka, Salazara Zmijozela, budou dostatečné pro všechny. Co říkáš, Neville Longbottome?"

Voldemort švihl hůlkou a Moudrý klobouk přistál chlapci na hlavě takovou silou, že mu sklouzl až pod oči.

,,Neville vám teď předvede, co se stane každému, kdo bude i nadále pošetilý, a bude mi odporovat." Další švihnutí hůlkou a Moudrá klobouk se vzňal.

Neville, jako by byl přikovaný, ze sebe dostal jen bolestně výkřiky, a Annabeth měla co dělat, aby neodvrátila pohled.

Náhle však z boční stěny hradu vyběhl Dráp a křičel : ,,Hagrrr!"

Obři, kteří stáli až za Smrtijedy, hlasitě zakřičeli a vrhli se proti němu. Smrtijedi měli co dělat, aby stíhali utíkat z jejich dosahu, než je zašlápnou. Do dunění se přidalo ještě bušení kopyt a svištění šípů, které dopadaly do davu.

Smrtijedi se rozprchli na všechny strany, zatímco Annabeth se otočila a spatřila, jak k nim letí hejno testrálů v čele s Klofanem.

Otočila se zpátky právě ve chvíli, kdy Neville usekl Naginimu hlavu, ta vyletěla do vzduchu a následně dopadla Voldemortovi k nohám.

Na venek se usmála. Poslední viteál byl zničen a v cestě jim nestálo nic, co by zabránilo smrtící kletbě ho jednou pro vždy zabít.

Instinktivně se rozběhla do útrob hradu, kde už Smrtijedi i členové Fénixova řádu a Brumbálovy armády, včetně dalších profesorů a studentů sváděli další boj.

�