Před svým odchodem ze sídla se ještě jednou stavila za otcem. K její úlevě se jí podařilo s ním dojednat, aby Lenku mohla mučit jen ona. Měla tedy jistotu, že až za Lenkou dojde znovu, bude v pořádku.

Když se potom vrátila do Bradavic, byl akorát čas večeře. Hodilo se jí to, alespoň nemusela Snapea přesvědčovat, aby tahal studenty z kolejí po večerce.

Seděla ve Velké síni a čekala na správný okamžik. Když si všimla, že už někteří dojedli, poklepala Snapeovi na rameno. Ten se na ni tázavě podíval.

,,Chtěla bych všem něco vzkázat," řekla tiše, aby ji slyšel jen ředitel. Ten překvapeně přikývl a přesměroval svůj pohled zpět ke studentům. Stoupl si, čímž upoutal veškerou pozornost.

,,Profesorka Raddleová by vám ráda něco řekla," oznámil jim nezúčastněně a znovu se posadil, zatímco Annabeth si stoupla a přešla před profesorský stůl. V mysli ji vytanul pohled na Umbridgeovou, která to samé udělala v pátém ročníku. V podstatě jim vyhrožovala a ona se chystala udělat to samé.

,,Jistě víte," začala a přelétla všechny pohledem, ,,že se od začátku tohohle roku nadržuje Zmijozelu. Není se čemu divit, jsou více než ochotní studovat černou magii a přidat se po dostudování ke Smrtijedům. Je to chválihodné, ale pouze ochota nestačí."

Všimla, si jak ostatní koleje šlehly nahněvaným pohledem ke zmijozelskému stolu, kde se studenti téhle koleje pyšně pošklebovali ostatním. Věděla však, že jim úsměvy rychle zmizí po další větě.

,,Dneškem to ale končí." Jak čekala, od zmijozelského stolu k ní byly vysílány nevěřícné pohledy, několik lidí, i z jiných kolejí, překvapeně zalapalo po dechu. ,,Mám svolení přímo od svého otce, takže vaše námitky tomu nijak nezabrání.

Stejná pravidla platí pro všechny koleje. Porušíte-li školní řád nebo se budete chovat neukázněně a nebudete poslouchat příkazy profesorů, dostanete trest, který provinění bude odpovídat.

Důvod je jednoduchý; otec nestojí o neposlušné a neukázněné Smrtijedy. Pokud se nenaučíte poslouchat, máte stejnou hodnotu jako mudlovští šmejdi.

A pro ty, kteří stále nechápou zrušení zkoušení kletby Cruciatus na prvních ročnících, taky to má jednoduchý důvod.

Mnoho z vás si to neuvědomuje, ale mučením, hlavně v tak nízkém věku, lze lehce poškodit magické jádro. Když se tak stane, kouzelník či čarodějka má pak problémy s kouzlením, což znamená, že je potom v podstatě k ničemu. Takže to samé, jako v předchozím případě."

Otočila se na profesory, aby zjistila jejich reakce. Všichni do jednoho byli překvapení, kromě Draca, kterému všechno řekla. Ten s kamennou tváří vše sledoval.

Obrátila se zpět ke studentům.

,,Jsem ráda, že si rozumíme," dodala nakonec a otočila se k odchodu. K jejímu překvapení jí začali tleskat. Zastavila se v půlce pohybu a pootočila hlavu. Nebelvír, Mrzimor i Havraspár zběsile tleskali, zatímco Zmijozel ji propaloval pohledem.

Mírně se pousmála a potom pokračovala zpět na své místo. Zbývalo jí posledních pár soust, které do sebe rychle naházela a poté s Dracem zamířili do jejich komnat.

---------------

Za okny padla tma, na zahradu dopadalo mdlé světlo ze sálu, kde se právě konala schůze. Smrtijedi byli absolutně ticho, nikdo se neodvažoval bez dovolení promluvit, když už tam byl i Pán zla.

Čekalo se na několik posledních, kteří měli několik málo minut na to, aby se dostavili, pokud nechtěli zažít kletbu Cruciatus.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Yaxley, Dolohov a Amycus, na které se čekalo. Uctivě se poklonili a mlčky se posadili na svá místa. Konečně byli všichni.

,,Máte pro mě nějaké zprávy?" promluvil Voldemort a přelétl je pohledem.

,,Můj pane," ozval se Severus, který seděl jen o tři místa od Annabeth, ,,v Bradavicích jde všechno dobře. Zmijozelští začali mnohem více poslouchat, přesto jsou případy, kdy se někteří studenti bouří. Na několika stěnách byly nalezeny nápisy vzkazující podporu Nežádoucímu číslo jedna. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, kdo za tím stojí. Jsou velice chytří a dávají si pozor, aby se neprozradili."

,,To jsou," procedil skrz zuby Voldemort a pevněji stiskl hůlku v prstech. ,,Až je najdete, budou potrestáni před celou školou kletbou Cruciatus jako výstraha pro ostatní."

,,Ano, můj pane," přikývl Snape souhlasně a opřel se o opěradlo židle.

,,Někdo další?"

,,Můj pane, hlídce se podařilo najít Emmelínu Vanceovou a Benjyho Fenwicka," řekl roztřeseně Yaxley, který měl na starost hlídky. ,,Bránili se dlouho, ale nakonec se nám je podařilo zabít."

,,Výborně," ušklíbl se Annabethin otec potěšeně. ,,Další dva jsou pryč. Co dál?"

Dívka se mírně ošila. Emmelínu znala osobně, stejně jako velkou část Fénixova řádu. To však její otec nevěděl. Řekla mu jména, která už znal a přesvědčila ho, že jich více neví.

,,Můj pane, mám pro vás hlášení o poslední misi," promluvila Bella kajícně a naklonila se, aby byla Voldemortovi blíž. ,,Podařilo se nám zabít další dvě rodiny s mudlovskými šmějdy. Objevilo se tam taky pár členů Fénixova řádu."

,,Podařilo se vám někoho z nich chytit?" zajímal se Pán zla a bylo vidět, že ho to začalo alespoň trochu zajímat. Annabeth se zatajil dech. Nechtěla slyšet další známé jméno.

,,Ano, můj pane a nejen to." Tón, jakým to Bella řekla, nenasvědčoval nic dobrého. Podívala se na ni a zahlédla v jejích očích nezaměnitelné štěstí. Nikdy tak Bellatrix neviděla. ,,Chytili jsme a zabili Siriuse Blacka."

Zatmělo se jí před očima. Okolí jako by celé utichlo a ona tam byla sama. Připadalo jí, jako by se vrátila o rok a půl zpátky, když zemřela Lucinda. Sirius byl jediný, co jí po Lucindě zbylo a teď i to bylo nenávratně pryč.

Nechápala, jak se to mohlo stát. Dala mu informace o hlídkách, jakým místům se raději vyhýbat. Grimmauldovo náměstí mělo být v bezpečí.

Taky si však uvědomila, že pokud Sirius zachytil signál, nenechal by nevinné jen tak na pospas Smrtijedům. Byl Nebelvírem každým coulem.

Přemýšlela, jestli věděl, že se dalšího dne nedožije, že se žene na vlastní popravu. Nejspíš věděl, že ta možnost tu je. Smrtijedi byli opravdu všude a bylo jich příliš mnoho. Za několik měsíců se jejich řady rozšířily o několik desítek, ne-li stovky přívrženců obou pohlaví.

Cítila změnu očí. Nemohla to být žádná jiná, než zelená. A nevšimla si toho jen ona, ale i její otec.

,,Annabeth," oslovil ji zmateně Voldemort a ona se na něj podívala. Snažila se, aby si nevšiml slz, které v očích měla a přes které skoro neviděla, ,,ty snad nejsi ráda, že jsme toho krvezrádce dostali?"

Při tom mírném obvinění několik lidí zalapalo po dechu.

,,Ale jistě, že jsem," zavrtěla nesouhlasně hlavou a doufala, že se jí netřese hlas. ,,Jen mě mrzí, že jsem neměla možnost vyřídit si s ním účty osobně. Doufala jsem, že když se ho podaří chytit, nějakou dobu si pobude ve sklepení."

Očividně na to Pán zla skočil, protože ji chlácholivě stiskl rameno.

,,Nemusíš se bát, dcero," odvětil jí, potěšen jejím vysvětlením. ,,Jakmile chytíme další členy, budeš si s nimi moct vyřídit všechny účty. Pokud budeš chtít, nechám ti i tu mudlovskou šmejdku Grangerovou, která s Potterem cestuje, jakmile jim přestane přát štěstí a konečně je polapíme."

,,Jsi neskutečně laskavý, otče," přikývla a na důkaz svých slov se usmála. Potom se otočila na všechny ostatní. Bylo vidět, že nikdo nepochyboval o jejích slovech. Jediný, kdo věděl, že lže, byl Draco a Narcissa.

,,Máte pro mě nějaké další zprávy?" vrátil se k tématu Voldemort a přelétl pohledem všechny Smrtijedy. Nikdo nepromluvil, což bral za konec dnešní schůze. ,,V tom případě můžete odcházet."

Smrtijedi se postupně zvedali, uctivě ukláněli a v největší tichosti odcházeli pryč. Mezi poslední jako vždy patřila Annabeth s Dracem.

Když se rozloučila s otcem, zamířila dvojice ven. V hale se ještě zastavili s Narcissou, aby prohodili pár slov, hlavně teda Draco. Dlouhou dobu se neviděli, pokud se nepočítaly schůze.

Za deset minut však stáli za černou bránou Malfoy manoru a byli přichystaní k přemístění. Tichou krajinou se ozvalo tiché lupnutí, doprovázené zmizení dvojice.

Po pár vteřinách se zase objevili před další bránou, tentokrát vedoucí do Bradavic. Celou cestu nepromluvili; Annabeth z důvodu, protože by se při prvním slově rozbrečela a Draco proto, že nechtěl, aby se něco takového stalo. Oba dva věděli, že to nebude trvat věčně.

Na večeři se vykašlali a mířili rovnou do komnat. Jakmile se za nimi zavřely dveře ložnice, Annabeth se začala nekontrolovatelně třást a vzlykat.

Draco ji vzal do náruče a přenesl na postel, kde si s ní lehl a sevřel ji v medvědím objetí. Ani to však nepomohlo, aby se přestala třást.

,,To bude dobrý," zašeptal jí tiše do havraních vlasů a vtiskl jí tam jemný polibek.

,,Už chápu, proč mi nešlo se s ním spojit," vysoukala ze sebe a z očí se jí vykutálely další slzy. ,,S mrtvými se spojit nedá."

,,Jistě je teď na lepším místě," pokusil se ji alespoň trochu uchlácholit. ,,Nemusí se skrývat a snažit se přežít. Má se mnohem lépe. Jistě je s Lucindou a přeje si, abys netrpěla."

Nemělo to však skoro žádný efekt. Došlo mu, že se z toho musí vyplakat. Kdyby to v sobě dusila, bylo by to mnohem horší. Tak tam jen ležel a snažil se myslet na něco jiného, než je nastávající situace a to, že se mu jeho láska vzlyky třese v náručí.

K jeho překvapení se po dvaceti minutách přestala třást. Trochu se odtáhl, aby zjistil, jak na tom je, a spatřil, jak má zavřené oči a pravidelně oddechuje. Na tvářích měla zbytky slz, které ještě před minutou nezastavitelně máčely každičký centimetr jeho košile.

Opatrně ji položil na její stranu postele a zakryl dekou, aby jí nebyla zima. Láskyplně ji políbil na čelo a ještě chvíli počkal, jestli se neprobudí. Když se tak nestalo, zvedl se a zamířil do koupelny.

Dal si bleskovou sprchu, po které se převlékl do pyžama a ulehl vedle Annabeth. Chvíli ji pozoroval, jak klidně spí, pak se však také nechal ukolébat ke spánku.