Annabeth zavřela svůj kufr a rozhlédla se po pokoji, který jí byl minulé a část tohohle léta domovem. 

Povzdechla si a i s kufrem zamířila do spodních pater domu.

-------------------------

V jídelně byli nastoupeni všichni Weasleyovi, Hermiona, Remus, Tonksová, Moody, Kingsley, Brumbál a dokonce i profesorka McGonagallová, což ji  překvapilo. Profesorku tu viděla poprvé. 

První k ní přiskočila paní Weasleyová a sevřela ji v pevném objetí. 

,,Je mi to tak líto, drahoušku," hlesla a zmijozelka cítila, jak jí Mollyiny slzy dopadly na šaty, kam se vsákly. Nic na to však neřekla, neměla ani co. 

Jakmile ji po několika minutách Molly pustila, objal ji krátce pan Weasley. 

Dvojčata si ji v objetí nechala o něco déle, než jejich otec, ale o něco míň, než jejich matka.

,,Pokud bys chtěla, napiš sovu a mi ti pošleme něco, čím by ses mohla zabavit," zašeptal Fred, aby to slyšela jen ona. Annabeth jen přikývla a vděčně se usmála. Snažila se za každou cenu zadržet slzy.

Jako další byl Ron. Po něm následovala Hermiona, u které už jí slzy tekly proudem. 

,,Zvládneš to, já vím, že jo," hlesla nebelvírka povzbudivě a utřela si slzy. Ještě se objala s Ginny.

Následně ji krátce objal Remus, Tonksová a Kingsley. S Brumbálem a McGonagallovou si potřásla rukou.

,,Jste silná, slečno Raddleová a víme, že to zvládnete," snažila se ji uklidnil profesorka McGonagallová. I ona mě slzy na krajíčku.

,,Vyřiďte prosím Harrymu, že mě mrzí, že jsme se nemohli rozloučit." Zmijozelka se teď otočila na Miu, Rona a Ginny. Ti souhlasně přikývli. ,,Děkuji."

,,Je čas," ozval se Moody nabručeně, stejně jako vždy. Ten chlap snad nikdy nemá dobrou náladu, pomyslela si Annabeth, kdo by ji ale dnes měl, že?

Ještě se se všemi objala, naposledy se Siriusem. V obličeji byl ustaranější, než to ráno. 

,,Moc mě to mrzí," hlesl.

,,Hlavně si to nevyčítej," napomenula ho Annabeth rázně. ,,Opatruj se. Napíšu ti až z Bradavic."

Sirius souhlasně přikývl a nechal jednu slzu ztéct po líci. Dívka se otočila ke všem přítomným.

,,Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste mě mezi sebe vzali i přes to, kdo je můj otec. Nesmírně si toho vážím a moc to pro mě znamená. 

Proto bych vás chtěla poprosit o to, abyste mě nezavrhli ani po tom, pokud byste mě zahlédli někde na akci, kde bych byla se smrtijedy. Nevím, zda někam půjdu, ale kdyby ano, tak to nebudu dělat dobrovolně. Ani kdybych řekla, že ano, není to pravda. 

Ještě jednou vám všem děkuji za to všechno. Moc jste nám pomohli,  že jste nás tu ukryli, když se prozradilo místo našeho bydliště a neostýchali se."

Nastalo ticho. Profesorka McGonagallová stěží zadržovala slzy, jako jediná z žen to dokázala. Ostatním tekly proudem. I dvojčata, věčně vysmátá, se tvářila pochmurně. Arthur držel svoji manželku kolem ramen, aby ji alespoň trochu uchlácholil. 

,,Lucinda i Alexis by na tebe byly pyšné," hlesl Remus. Annabeth se smutně usmála. 

,,Musíme jít," oznámil jim Pošuk. Annabeth přikývla a v doprovodu Remuse, Tonksové a Pošuka zamířila ven z domu. 

--------

Všichni čtyři se přemístili v parku naproti Grimmauldova náměstí. Objevili se v zapadlé uličce Londýna.

Moody raději ještě zkontroloval, aby je nikdo z mudlů neviděl, načež zamířili k Děravému kotli. 

Jakmile vešli dovnitř, ovál je zápach alkoholu a kouř z dýmek. Několik lidí se na ně překvapeně podívalo, když vešli.

Annabeth pohledem vyhledávala Malfoyovi. Našla je sedět u stolu dál od vchodových dveří. Blíž jim byly dveře, které vedly na malý dvoreček, ze kterého se šlo na Příčnou ulici. 

Zamířila přímo k nim. Podpatky jejích bot vydávaly klapavé zvuky o dřevěnou podlahu pokaždé, když udělala krok. To Malfoyovým nejspíš prozradilo, že už je tu.  Ženy sem většinou nechodily v šatech a podpatcích. 

Lucius se ušklíbl, jakmile ji zahlédl. Společně se svou chotí si stoupl a stanul naproti kvartetu. 

,,Včas," utrousil. Dívka na to nic neřekla, pouze se otočila na svůj doprovod.

,,Děkuji, že jste mě sem doprovodili. Odtud už to zvládnu sama," řekla. Ještě se objala s Remusem a Tonksovou, Moody jí jen kývl. Přestože nebyl nijak extra výřečný a dobrou náladou taky neoplýval, věděla, že je mu to taky líto. 

Jakmile se za nimi zavřely dveře hostince, otočila se zpět na své nové "pěstouny" a změřila si, tedy jen Luciuse, opovržlivým pohledem. 

,,Jdeme?" Lucius přikývl, vzal její kufr a zamířil na dvorek. Tam jí nastavil ruku, aby se ho chytla, ona však jen zavrtěla hlavu.

,,Dotknu se pouze Cissy," odsekla. Lucius chtěl něco odseknout, ale vzpomněl si na Voldemortova slova a raději mlčel. Narcissa nastavila ruku a dívka se jí s mírným úsměvem chytila.

Potěšilo ji to. Bála se, aby ji dívka neodsoudila, že proti ní vedli soud. Nejspíš ale byla naštvaná na jejího manžela, a ne na ni. 

Poté se přemístila.

-------------------

Annabeth se rozhlédla kolem. Stáli před velkou černou kovovou bránou, která byla zasazena do živého plotu. Mávnutím hůlky Lucius bránu otevřel a vešel na pozemek.

Brána se za zmijozelkou hlasitě zavřela. Kráčela po cestě a zvuky jejích bot se mísily s těmi Narcissinými. 

Netrvalo dlouho a stanuli před dveřmi domu. Dívka vyšla dva schůdky a vešla dovnitř.

Dveře Malfoy manoru se zavřely. Annabeth si prohlédla vstupní halu. Naposledy tu byla víc jak před rokem. Vůbec nic se nezměnilo. 

,,Vítej v novém domově," prohlásila Narcissa a snažila se, aby to znělo alespoň trochu radostně. 

,,Díky," odvětila dívka chladně. Rozhodla se, že jakmile překročí práh domu, nebude projevovat téměř žádné emoce, pouze v přítomnosti Draca nebo osamotě. 

,,Pán zla nás očekává v hlavním sále. Zrovna se koná schůze," promluvil Lucius a rozešel se směrem do útrob domu. Její kufr nechal ve vstupní hale. 

Trvalo jen chvíli, než se objevili u velkých tmavých dveří. Lucius zaklepal a poté dveře otevřel. Vstoupil první, za ním jeho manželka. Oba dva měli sklopené hlavy. Jediná Annabeth měla hlavu hrdě zdvyženou a rozhlížela se okolo, ledovou masku na tváři.

,,Pane," poklonil se blonďák a Cissa ho následovala. Voldemort jim jen pokynul, aby si šli sednout a víc se jim nevěnoval. Malfoyovi si šli sednout zpět ke svému synovi, který seděl někde uprostřed.

,,Annabeth, jsem rád, že jsi tady," řekl Voldemort a zamířil ke své dceři. Dívka přešla do poloviny místnosti, podpatky jejích bot hlasitě klapaly o kámen.

,,Otče." Voldemort přešel k dívce a objal ji. Několik smrtijedů překvapeně vyvalilo oči. Trvalo to však jen chvíli. Pak se Pán zla odtáhl a pohledem dívce naznačil, aby ho následovala. 

Po jeho pravici bylo volné místo, na které se usadila.

,,Annabeth je od teď jedna z nás. Budete ji nazývat Princezna zla nebo vaše paní. Budete se k ní chovat stejně, jako ke mně. Pokud se doslechnu, že jí někdo ublížil nebo se k ní nevhodně choval, trest ho nemine," řekl Voldemort výhružně a porozhlédl se po všech přítomných. Nikdo neodvážil zvednout hlavu a něco namítnout. Linie stolu byly zajímavější, než si kdo mohl myslet.

,,Bellatrix," jmenovaná zvedla hlavu a podívala se na svého pána, ,,budeš učit Annabeth černou magii." Dívka překvapeně obrátila oči ke své nové učitelce, které se jí ihned zbavily do černa. 

Ihned si vzpomněla, jak na ministerstvu zabila Lucindu. Díky tomu tady teď byla. Za vše mohla ona. Annabeth doufala, že to všechno bude moct zkoušet na ní.

,,Bude mi ctí, pane," odvětila smrtijedka s úsměvem a střelila krátkým pohledem ke své nové učednici. Byla poctěna, že pro tento úkol vybral zrovna ji. Tím dokázal, že je ze všech nejlepší. Pokud ji naučí všemu dobře, určitě bude odměněna. 

,,Myslím, že jsme si vše řekli. Další schůze se bude konat brzy. Můžete jít," řekl Voldemort. Všichni se začali pomalu zvedat a trousit ven. ,,Ty tu ještě zůstaň, Bellatrix." Jmenovaná se v půlce kroku zastavila a otočila na Pána zla. Jediná Annabeth zůstala sedět na svém místě. 

,,Ano, můj pane?" zeptala se a poklonila se.

,,Protože vím, že Annabeth není zvyklá na černou magii, ze začátku na to půjdete lehce. Pouze základy. Nestojím o to, aby zkolabovala na několik dní. Až si plně zvykne, pokročíte dál," řekl a otočil se na svou dceru. Ta souhlasně přikývla. ,,Věřím, že ji naučíš všemu, stejně jako tehdy já tebe," dodal směrem k Bellatrix.

,,Samozřejmě, můj pane," přikývla souhlasně. 

,,Teď už můžeš jít." Bellatrix se ještě jednou poklonila a vyklidila pole. V místnosti zůstal jen Voldemort a Annabeth.

,,Jsem rád, že jsi tady," řekl a otočil se na svou dceru. Ta teprve vstala a přešla naproti něj.

,,Neměla jsem v podstatě na výběr," pokrčila rameny.

,,Konečně jako rodina,"  přešel její poznámku bez povšimnutí. 

,,Ale ne kompletní," poznamenala tišeji a zeleně se jí zaleskly oči. Ani Voldemorta to nenechala chladným. Zničeně si povzdechl.

,,Kdyby to šlo, tak bych ji přivedl zpět," řekl. Najednou někdo zaklepal. Jeho výraz se okamžitě změnil zpět na ledovou masku. 

,,Dále," vyštěkl, načež se dveře otevřely a objevila se v nich Narcissa.

,,Můj pane, myslela jsem, že bych Princezně mohla ukázat její pokoj a dům," řekla poslušně a uklonila se.

,,Jistě," přikývl a otočil se na Annabeth. ,,Pokud budeš něco potřebovat, budu ve své pracovně. Narcissa ví, kde je," odpověděl Pán zla. Annabeth bez jediného slova prošla kolem něj a vyšla za Narcissou na chodbu.

Ani nevíte jak mě mrzí, že jsem to nestihla :/

Kdybyste mě včera viděli, začala jsem psát v deset DL a v jedenáct to měla napsané, a tak jsem se pustila do přepisování AR.

Jenže já si chytře lehla na břicho a netrvalo ani pět minut a já usnula s rukama na klávesnici a hlavou na matraci :D Docela super pohled :D 

Když jsem se vzbudila, bylo půl dvanácté, takže jsem to zabalila a šla spát.

Kdybych měla data, tak bych to dopsala ve škole, ale protože já si je vyplýtvala a nové budu mít až 5-6, tak prostě nemám data :/

Jinak, jak se vám líbila kapitola ? :)

Snad jsem vás nezklamala :)

Díky za všechny comments&reads&votes <3

Jste nejlepší :*

Nikky