Procházela hradem a mířila na svou první hodinu. Ruce se jí klepaly, jak byla nervozní a zběsile jí tlouklo srdce. Jednalo se o hodinu se sedmými ročníky.

Kvůli krevní čistotě řady velice prořídly, většina rodin, která nemohla dokázat svůj původ, utekla rychle ze země a schovala se. Ti, kteří to neudělali, se snažili splynout s okolím a neukazovat se na veřejnosti a doufali, že si je nikdo nevšimne. Většinou to však končilo jejich smrtí.

Díky malému počtu studentů nebyly hodiny rozděleny na koleje, ale bylo vše spojené. Byla za to i vděčná. Mít hodinu jen se Zmijozelem a Nebelvírem, jak bývalo zvykem, by končilo katastrofou.

Hlavně proto, že musela nějak vysvětlit, proč už se nebude konat zkoušení kleteb na prvních ročnících. Uměla si živě představit, jak bude Zmijozel protestovat a Nebelvíři by se proti nim postavili a začali po sobě metat kletby.

Tomu se upřímně chtěla vyhnout.

Podpatky jejích bot hlasitě klapaly a sukně se vlnila, jak rychle šla. Zahnula a objevila se v chodbě, kde se nacházela třída hodin černé magie.

Studenti už byli uvnitř a seděli na svých místech. Ze třídy nešlo nic slyšet, přestože byly dveře otevřeny. Nepřekvapilo ji to. Ne po včerejší večeři, kdy nikdo nepromluvil ani slovo.

Zhluboka se nadechla, vydechla a ještě jednou to zopakovala. Poté rázným krokem  vstoupila do třídy.

Mávnutím ruky zavřela dveře a mířila ke katedře. Studenti ani nedutali, pouze ji pozorovali se strachem v očích. Jistě se báli, že bude horší, než Amycus.

U katedry se k nim otočila čelem a přelétla celu třídu pohledem. Ginny, Neville a Lenka seděli v prostředních lavicích a stejně jako všichni ji pozorovali. Neville ji propaloval pohledem tak nenávistným, až ji píchlo u srdce. Lenka se tvářila neurčitě; jako by se nemohla rozhodnout, jestli ji to více překvapuje nebo je na ni víc naštvaná.

Jediná Ginny neměla v očích syrovou nenávist. Věděla pravdu a nejspíše jí věřila. Jen byla překvapená z toho, že je v Bradavicích.

,,Představovat se jistě nemusím," započala svůj nacvičený proslov chladným hlasem. ,,Vím jen málo z toho, jak vás vyučoval Amycus, já pojedu podle sebe. Proto se nedivte, když některé praktiky nebudeme provádět. Nějaké otázky k výuce?"

,,Budeme stále zkoušet kletbu Cruciatus na prvácích?" ozval se z prvních lavic Vincenta Grabbea dychtivě.

,,Ne," odpověděla Annabeth lhostejně.

,,Proč?" zeptal se jeho soused Goyle.

,,Dám vám otázku, pane Goyle," řekla ledově klidně a udělala pár kroků k němu. ,,Líbilo by se vám, kdyby někdo mučil vás či vašeho mladšího sourozence?"

,,Asi ne," odpověděl zaraženě.

,,Tak vidíte. Myslíte, že těm, kteří mají v prvních ročnících mladší sourozence je příjemné, když je mučíte a oni se na to musí někdy i dívat?"

,,Jenže mě se to netýká, takže to jde mimo mě," pokrčil rameny.

,,To se velice mýlíte, pane Goyle," usmála se na něj sladce. ,,Samozřejmě že se vás to týká. Klidně se totiž může stát, že se budu nudit a nechám si někoho zavolat, abych si zlepšila náladu mučením. S radostí si nechám zavolat i vás, abyste věděl, jaké to, když to přejete prvákům, kteří ještě neumí ani Lumus."

V chlapcově tváři se objevilo zděšení, stejně tak u všech ostatních. Jen pár nebelvírských, včetně Ginny a Nevilla, měli kamennou tvář.

Spokojeně se usmála.

,,Myslím, že si rozumíme," odtušila a přešla znovu ke katedře, o kterou se opřela a založila si ruce na prsou. ,,Teď uděláte dvojice a budete si zkoušet útočná kouzla, kterými můžete protivníka i přizabít. Žádné Avady ani Cruciatus."

Když si studenti stoupli ze svých lavic, mávla rukou a lavice s židlemi se přesunuly ke stěnám.

Začaly se postupně tvořit skupinky po dvou a ona byla ráda, že to vyšlo přesně. Studenti na sebe začali vrhat kouzla. Bylo jasně vidět, kdo to dělá s nechutí a kdo se v tom přímo vyžívá. Zmijozelští, přestože byly skupinky většinou podle kolejí, na sebe navzájem vrhali silná kouzla a bylo jim jedno, že se jedná o přátele. Výjimkou byla Pansy s Blaisem, kteří na sebe vrhali klasická kouzla, která nijak neubližují.

Procházela kolem nich a pozorovala je, dokud se z druhé strany učebny neozvala rána. Otočila se a měla co dělat, aby si udržela kamennou tvář.

Grabbe, který porazil svého protivníka, se očividně začal nudit a proto poslal do zad jedné havraspárce kouzlo, které ji odhodilo na stěnu kus před ní.

Neville, který s Ginny stál hned vedle, se okamžitě otočil k němu a namířil na něj hůlkou.

,,Tak pojď, Longbottome," vyzval ho zmijozel posměšně. ,,Mile rád tě pošlu za tvými rodiči k Mungovi."

To Nevilla dopálilo natolik, že jako první vyslal kouzlo. Grabbea překvapilo, kolik síly do toho dal, ale to ho nezastavilo, aby mu to vrátil. K němu se přidal i Goyle a pár dalších spolužáků. Když to viděli nebelvírští, Ginny si stoupla po jeho bok, stejně jako několik dalších, a pustila do boje.

Annabeth to chvíli ohromeně sledovala, pak však zavrtěla hlavou a oči jí zčernaly.

,,Dost!" vykřikla a rozpažila ruce, stejně jak ona ministerstvu. Hůlky všech, i těch co nebojovali, se jim vytrhly z rukou a přistály v rohu místnosti. Studenti se rozhlíželi, co se stalo, a když spatřili svoji profesorku, někteří vyděšeně vypískli.

,,Co si o sobě myslíte?! Jasně jsem vám dala pokyny! Jak si dovolujete je nedodržovat?!" Přestože se dívala na Ginny, Nevilla, Lenku a další studenty ostatních kolejí, myslela to na zmijozelské.

,,Grabbe zaútočil na Debru, aniž by spolu byli ve dvojici!" snažila se hájit Ginny.

,,Má být připravená, že na ni někdo zaútočí zezadu!" vyprskl Grabbe.

,,V pokynech nebylo nic řečeno, aby někdo útočil zezadu!" odsekla Lenka naštvaně.

,,Když bude někde bojovat, taky se bude ohlížet na to, co bylo řečeno?" zeptal se posměšně Goyle.

,,Přestaňte, hned!" vyzvala je Annabeth ostře. ,,Pane Longbottome, slečny Weasleyová a Láskorádová, očekávám vás dnes v šest u mě v kabinetu na trest.

A teď všichni ven! Při odchodu si nezapomeňte vzít své hůlky. A někdo pomožte slečně Higginsové na ošetřovnu."

Zmijozelští se potěšeně usmáli a zašklebili na ostatní studenty. Poté se pomalu začali trousit ven.

Jakmile vyšel i poslední student, kouzlem zavřela dveře a povzdechla si. Rivalita mezi Zmijozelem a Nebelvírem byla ještě větší, než jaká byla dřív a bylo to způsobeno tím, že svět řídil její otec a zmijozelští tak měli ještě větší protekci, než před tím.

Stále v tom však viděla malou výhodu. Věděla, že takové šarvátky budou na denním pořádku a mohla díky nim dávat tresty v podstatě bezdůvodně těm, kteří za to ani nemohli.

Příčila se jí představa, že Zmijozel bude nedotčen, ale jinak to nešlo.

Ještě pár minut zůstala v prázdné učebně, načež vše vrátila do původního stavu a vydala se do svého kabinetu, který měla jen o pár chodeb dál.

Svalila se do křesla za stolem a složila si hlavu do dlaní. Nejhorší hodinu měla za ten den splněnou, teď ji čekaly jen hodiny s nižšími ročníky, kde to, jak doufala, bude mnohem lepší.

---------------------------

Vystrašení prváci seděli ve svých lavicích a vyděšeně se tiskli k sobě. Nevěděli, co je bude čekat, a to je děsilo nejvíce.

Většina na sobě měla modřiny a byli potlučení, jak na ně působila kletba Cruciatus. Měla nutkání je všechny vyléčit, ale nemohla.

,,Může mi někdo prozradit, co jste dělali v hodině naposledy za kouzla?" zeptala se. Do vzduchu po chvíli váhavě vystoupala jediná ruka. Annabeth ji pobídla, aby mluvila.

,,Profesor Carrow nás minulou hodinu nechával prožívat kletbu Cruciatus, aby nás to zocelilo," odpověděla slabě dívenka. Podle hábitu byla v Havraspáru.

,,A naučil vás nějaká kouzla černé magie?"

,,Ne," zavrtěla hlavou.

,,Skvěle," utrousila. ,,Cruciatus už na vás používáno nebude, alespoň ne v mých hodinách. Místo toho se vrhneme na ty nejlehčí a nejzákladnější kouzla černé magie.

Půjdeme zlehounka, protože černá magie ze začátku velmi vyčerpává a nestojím o to, aby mi tu někdo zkolaboval. Postupně budeme pokračovat. Jsem si však jistá, že za tento rok stihneme jen pár kouzel. Většinou půjde o teorii."

,,A na kom je budeme praktikovat?" ozval se chlapec z Mrzimoru, který seděl až úplně vzadu.

,,Zvířata," odpověděla. ,,To však až u těch pokročilejších."

Většina třídy si oddechla. Tušila, jaký strach musí  mít, že by to zkoušeli na sebe vzájemně.

,,Pokud už nemá nikdo žádnou otázku, začněte přepisovat tenhle zápis," řekla, mávla rukou a na tabuli za ní se objevil dlouhý výklad. Doufala, že to zabere zbytek hodiny.

Prváci si rozložil pergameny a začali zapisovat. Třídou se rozléhal jen zvuk hrotu pera, když přejížděl po pergamenu.

Spokojeně se posadila za katedru a shlížela na pergameny před ní. Byly to krátké zápisy od žáků třetího ročníku, se kterými měla hodinu před tím, a které požádala, aby jí napsali, co všechno dělali v předchozích hodinách. Potřebovala zjistit, jak daleko došli, jestli teda vůbec.

Jak to však vypadalo, Amycus se vyžíval v jejich mučení a žádné kouzla je nenaučil. Své praktiky pak ospravedlňoval tím, že před tím, než se začnou učit černou magii, potřebují zocelit kletbou Cruciatus.

Měla nutkání si odfrknout, ale bylo by to přinejmenším zvláštní v úplně tiché třídě plné lidí.

Když o půl hodiny později zvonilo, studenti se pomalu začali trousit pryč z učebny. Dnes to byla její poslední hodina, za což byla neskutečně vděčná. Měla pocit, jako by jí měla za chvíli prasknout hlava z toho všeho utrpení, které ve tvářích studentů viděla.

Místo do Velké síně zamířila do svého pokoje, kde na ni čekal Draco. Zula si černé lodičky a padla vedle něj na postel.

,,Jak to šlo?" zeptal se a přitáhl si ji do obětí.

,,První hodina hrůza. Jestli hodiny s nimi přežiju, bude to zázrak," povzdechla si. ,,Samozřejmě to skončilo přestřelkou. Druhá a třetí hodina byly v pohodě. Třeťákům jsem dala za úkol, aby mi napsali, co všechno zatím dělali v hodinách s Amycusem. Prváci zase opisovali zápis z tabule. Nechci s nimi ještě moc praktikovat, protože by je to mohlo lehce vysílit."

,,Uvidíš, že to zvládneš," snažil se ji povzbudit. ,,A teď máme zbytek dne jen pro sebe?"

,,Dala jsem trest Ginny, Nevillovi a Lence," zavrtěla hlavou. ,,Potřebuju s nimi něco probrat a tohle je jediná možnost. Budu je ale muset zavést sem, na pár minut. Je to nejbezpečnější místnost na hradě, kde je jistota, že nás nikdo neuslyší."

,,Dobře," přitakal Draco a pohladil ji po vlasech. ,,Už jsi byla na obědě?"

,,Ne. Doufala jsem, že bychom si ho mohli dát spolu tady," navrhla.

,,Nejsem proti," usmál se potěšeně.

,,Dobby!" zvolala Annabeth a čekala. Během několika vteřin se u jejich postele objevil domácí skřítek.

,,Slečna Annabeth, jak rád vás Dobby vidí," zapískal skřítek a uši mu zapleskaly. ,,Co si přejete?"

,,Mohl bys nám prosím donést nějaké jídlo k obědu?"

,,Ale jistě," přikývl souhlasně Dobby. ,,Nějaké speciální přání, co by si slečna a pán dali?"

,,Věřím, že doneseš něco výborného," odpověděla a skřítkovi se v očích zalesklo. Horlivě přikývl a přemístil se pryč.

----------------------

,,Jistě víte, proč jste dostali trest," promluvila na trojici Annabeth, když se přesně v šest dostavili do jejího kabinetu.

Nikdo neodpověděl, tak se rozhodla rovnou přejít k věci. Zvedla se ze židle a zamířila ke dveřím do jejich bytu.

,,Následujte mě," vyzvala je a vešla do otevřených dveří. Překvapeně ji následovali. Jistě dveře neviděli, dokud se neotevřely a ona do nich nevstoupila.

Pochodovali za ní, dokud se neobjevili v předsíni bytu. Až tam se na ně otočila a usmála na Ginny. Ta jí úsměv opětovala.

,,Asi už vám došlo, že tu nejste kvůli trestu," začala. ,,Potřebuju s vámi všemi mluvit."

,,Jak to, že jsi v Bradavicích?" zeptala se Ginny, které zvědavost už nedala. ,,Myslela jsem, že máš být s otcem."

,,To jsem si taky myslela, dokud mi neřekl, že se mám více angažovat a jít učit," na konci se pokusila napodobit jeho hlas, čemuž se i přes svou vůli Neville s Lenkou zasmáli. ,,Očividně kontroly ministerstva není velké angažování."

,,Každopádně je dobře, že jsi tady," uznala Ginny. ,,Alespoň skončila tyranizace Amycuse."

,,Co se tu děje?" zeptala se zmateně Lenka.

,,Přesně tak," přitakal Neville. ,,Nemám nejmenší tušení, co se tu děje."

,,Možná by vám to měla říct spíše Ginny," navrhla Annabeth a prosebným výrazem se podívala na Ginny.

Ta se následně dala do vyprávění.

----------------------

,,Chápu to teda dobře, že jsi na naší straně?"

,,Přesně tak," přitakala.

,,Jakou máme jistotu, že nám nelžeš?" zamračil se Neville. ,,Je totiž těžké věřit někomu, komu se na ruce rýsuje Znamení zla a ani si ho neschovává."

,,V podstatě nemáte," připustila dívka smířeně a pohledem zabloudila k levé ruce. ,,Alespoň vy ne. Harrymu dávám informace, díky kterým bude vědět, že mu nelžu. Vás se můžu pokusit co nejlépe ochránit, ale nemůžu to dělat přímo. Budu vám dávat co nejvíce tresty, na kterých budete tak něco spát, ale pokud vám dá trest třeba Alecta, nic proti tomu nezmůžu. Zkuste teda nedělat nic v jejich hodinách, konflikty vyvolávejte minimálně a když už teda, tak pouze v mé přítomnosti. Tak vám budu moct dát trest já a ne někdo jiný."

,,Dobře," přikývla Ginny souhlasně.

,,Každopádně vám nejspíš došlo, že Draco je taky na naší straně," odtušila a přelétla pohledem po nich.

Trojice souhlasně přikývla, přesto váhavě. Nemohla se ničemu divit. Byla ráda, že alespoň trochu věřili jí, nemohla po nich chtít, aby věřili i někomu, kdo z nich měl tři roky trefné terče na své posměšky. Ani jeho změna chování tomu moc nepomohla.

,,Teď bychom teda měli jít do kabinetu, kdyby náhodou někdo došel," rozhodla a zamířila zpět po schůdcích dolů.

Kouzlem vyčarovala tři stolky se židlemi a vybídla je, aby si sedli. Všichni tak udělali a vyčkávali, co se bude dít dál.

,,Abyste teda něco dělali, kdyby někdo náhodou došel, napíšete na pergamen krátkou esej o tom, co byste v budoucnosti chtěli dělat. Nehleďte na to, co se teď děje. Prostě napište vaše vysněné povolání."

Hned na to se před nimi objevil pergamen s brkem a kalamářem. Ihned se ho chopili a začali psát.

Annabeth je sledovala, jak se nad svými pracemi sklání a píší o svém vysněném povolání.

Když po několika minutách přestali psát, vzhlédli a tázavě se na svou nynější profesorku podívali.

,,Můžete jít a kdyby se někdo ptal, pouze jste něco psali pod podmínkou, že pokud ještě budu nucena vám dát školní trest, nevyjdete z toho bez újmy," rozhodla a kouzlem si přivolala pergameny a odstranila kalamáře a brky.

,,Takže nás pak budeš muset mučit, aby si někdo nemyslel, že nás netrestáš?" zeptala se starostlivě Lenka.

,,Ne," zavrtěla hlavou a pousmála se. ,,Bude to chtít jen jedno šikovné kouzlo, které všem okolo ukáže váš obličej s modřinami a podlitinami, jako bych vás mučila."

,,Takové existuje?"

,,Brzy bude," ujistila je. ,,A teď už běžte, ať stihnete večeři."

,,Tak, na shledanou, paní profesorko," rozloučil se Neville a na tváři se mu objevil výraz, který jasně dával najevo, jak svou profesorkou opovrhuje. V nitru se však přesvědčovala,  že to je jen zástěrka pro ostatní.

,,Na shledanou," rozloučila se s nimi a očima je vyprovázela, dokud se za nimi nezavřely dveře. Chvíli ještě v kabinetě nehybně stála, poté mávnutím ruky odstranila stoly a židle a zamířila do svých komnat. Dneska toho na ni bylo příliš, těšila se, až na sebe pustí horkou vodu a poté si lehne do měkké postele.