Překvapilo ji, že na chodbách nikdo nebyl. Věděla, že se Bradavice změnily, ale až tak? Ještě před pár měsíci tu chodilo spoustu studentů, kteří se o něčem bavili, smáli se nebo se hádali. Jiní si třeba sedli do výklenku a četli si nebo pozorovali dění kolem. Dokonce i obrazy byly potichu a nečinně přihlížely.

Konečně dorazili ke kabinetu. Na dveřích již byla cedulka s jejich jmény. Otevřela a nahlédla dovnitř. Zůstalo to tu přesně, jak to tu zanechal poslední profesor, tedy Umbridgeová. Přestože byl v šestém ročníku profesor obrany proti černé magii Snape, měl kabinet jinde a tenhle osaměl.

,,Evanesco." Veškerá růžová barva, nábytek a dekorace zmizely. Kabinet zůstal bílý a prázdný. Dívka mávla rukou a uvnitř se objevil nábytek včetně pár dekorací. Závěsy na oknech získaly hnědý odstín. Stůl z tmavého dřeva s křeslem byl kousek od okna. Kdyby se chtěla dívat z okna, stačilo by se pouze otočit v křesle. Na stole stála fotka jí Draca. Dát si sem fotky s ostatními bylo riskantní, a proto se rozhodla pro poličky, na které si později dá knihy.

Potom přešla k dalším dveřím, které se tu také nacházely. Nikdy dřív si jich nevšimla. S největší pravděpodobností to bylo tím, že před tím nebyla profesorka a dveře mohl vidět pouze profesor či profesorka.

Za nimi se nacházely malé schůdky vedoucí nahoru. Vyšlapala je a stanula v předsíňce. Stejně jako kabinet, i tady bylo vše nechutně růžové. Vedly odtud dvoje další dveře. Jedny vedly do ložnice, ty druhé do koupelny.

Otevřela ty blíž k nim a ocitla se v koupelně. Byla o něco větší než ta, která se nacházela na koleji, ale to se dalo čekat.

Druhými dveřmi se dostala do ložnice. Na to, že tu původně měla bydlet jen jedna osoba, byla vcelku velká. Masivní skříň byla dost velká pro oba, jediná postel byla problém. Byla totiž jednolůžková.

,,Já si vezmu koupelnu a předsíň, ty uprav ložnici. V té růžové nemíním strávit už ani minutu," řekla Annabeth a odešla zpět. První upravila koupelnu do modré barvy a předsíň do béžové. Působilo to víc jako domov.

Když se vrátila do ložnice, byla vymalovaná do bílé barvy, na zemi byl hnědý koberec a z jednolůžkové postele bylo letiště. I kufry byly vybalené.

,,Do večeře nám zbývá spousta času, tak co budeme dělat?" zeptala se a skočila na postel.

,,Odpočívat. Konečně máme aspoň na nějakou dobu klid," odpověděl Draco a lehl si vedle ní.

---------------------

Až do doby, dokud nebyl čas se jít připravit, leželi v posteli a probírali vše. Rozhodli se vyhnout tématu ohledně nastávající situace a bavili se o něčem zábavnějším.

Dlouhou dobu to byl famfrpál, poté jejich společná budoucnost. Tím také ale došli k nastávající situaci, které se chtěli vyhnout.

,,Věřím, že to Harry dokáže," řekla Annabeth přesvědčeně. ,,Musí."

Draco souhlasně přikývl. Myslel si úplně to samé. Věděl, že pokud Voldemort opravdu zemře, bystrozoři budou hledat a zatýkat Smrtijedy, mezi které patřil i on a Annabeth. S myšlenkou na Azkaban se úplně nesmířil, ale pořád to bylo lepší, než stále žít takhle pod rouškou strachu.

,,Měli bychom se nachystat. Podle času už by teď měla většina studentů jít na večeři, takže nemáme moc času."

Zvedli se z postele a zamířili ke skříni. Annabeth si z ní vytáhla šaty, které s Bellou vybrala a mezitím, co byl Draco v koupelně, se do nich převlékla. Následně se vyměnili a ona se v koupelně ještě trochu upravila.

Když byli nachystaní a jistí, že je nikdo na chodbě nezahlédne, vyrazili do Velké síně.

-------------------

Stáli před velkými těžkými dveřmi a čekali, až se otevřou. Už od opuštění jejího kabinetu nasadili oba dva nepřístupné a chladné masky, které měly jasně dát najevo ostatním, že vše myslí smrtelně vážně.

Dveře se náhle otevřely a k nim dolehl hlas Snapea.

,,Představuji vám vaši novou profesorku černé magie, Annabeth Raddleovou." Jmenovaná vstoupila dovnitř a nepatrně se rozhlédla po všech. Překvapilo ji, jaké tam bylo ticho.

Za normálních okolností by si studenti štěbetali o změně profesora, jenže tohle nebyla normální situace. Byli ve válce, denně byl někdo zavražděn nebo zmizel beze stopy. Nová pravidla donutila studenty se přizpůsobit a nepřivolávat tak na sebe zbytečnou pozornost.

Když procházela kolem Ginny a Nevilla, neušly jí jejich překvapené pohledy. O stůl dál měla stejný výraz i Lenka a mnoho dalších, kteří ji znali ještě z doby, kdy byl ředitelem Brumbál a ona byla většinu času usměvavá a bavila se s Triem.

Když otočila hlavu a u zmijozelského stolu spatřila Pansy i Blaise, živé a v pořádku, spadl jí kámen ze srdce. Oni však na sobě nedávali nic znát. Pouze překvapení, jako všichni ostatní.

,,Slečna Raddleová převezme hodiny pana Carrowa a pan Malfoy jí u toho bude podle potřeby asistovat."

To už byli u schůdků k profesorskému stolu. Vystoupali je a posadili se na volná místa vedle Snapea.

,,To je vše. Dejte se do jídla."

Před nimi se objevila hora jídla. Alespoň to se nezměnilo, pomyslela si a z nejbližší mísy si na talíř dala salát.

Vzpomněla si, jak ještě před pár měsíci seděla vedle Pansy u kolejního stolu a večeřela. Teď seděla u toho profesorského a za několik hodin měla začít její první hodina, kde má studenty, kteří jsou jen o několik let mladší, nebo stejně staří, učit černou magii.

Ihned ji přešla chuť. Proto se v jídle pouze nimrala a snědla pár soust. Když se rozhlédla, zjistila, že není jediná. Ani studenti neměli moc velkou chuť do jídla a většina se v tom jen rýpala a rozhrabávala, aby to vypadalo, že něco snědli.

Byla až neskonale vděčná, když Snape asi po patnácti minutách vstal a řekl, že večeře končí a oni se mají vrátit na koleje.

Počkala, až se Velká síň vyprázdnila a s Dracem následně zamířili do jejich apartmánu.

Před nimi šlo několik studentů, kteří mířili až do vrchních pater hradu. Nepovídali si, šli v tichosti a rychlím krokem, jako by chtěli z těch chladných chodeb co nejrychleji zmizet do svých bezpečných společenských místností. A taky to nejspíše byla pravda.

Odbočili ze schodů a šli tiše chodbou. Annabeth se rozhlížela a prohlížela si všechny obrazy, ale většina lidí dělala, že spí nebo jen nečinně zírali před sebe.

Jakmile se ocitli v jejím kabinetě, Annabeth zamkla a úlevně vydechla. Byla ráda, že je konečně někde, kde nepanuje tak nepřívětivá nálada.

Zavrtěla hlavou a přešla ke dveřím do apartmánu. Otevřela je a zamířila po schodech nahoru. Rovnou vešla do ložnice, kde si vyzula lodičky a ze skříně vytáhla pyžamo.

Beze slova odešla do koupelny a vlezla do sprchy. Nechala horkou vodu, aby jí uvolnila všechny ztuhlé svaly a nervy v jejím těle.

Po dlouhých dvaceti minutách, které ve sprše strávila, vylezla ven, usušila si vlasy a převlékla do pyžama. Šaty nesla v ruce zpět do ložnice.

Když tam došla, Draco ležel také převlečený do pyžama v posteli a četl si nějakou knihu, kterou si s sebou dovezl.

Uklidila v tichosti šaty zpět do skříně a šla si lehnout za Dracem.

,,Myslíš, že to zvládnu?" zašeptala a otočila se na bok, aby na něj viděla.

,,Jako učit?" ujišťoval se, že otázku správně pochopil. Když přikývla, pokračoval : ,,Samozřejmě. Jistě si u nich rychle zjednáš pořádek a respekt."

,,Ale co to zkoušení na prvácích?" namítla.

,,Něco vymyslíme," ujistil ji. ,,Nějakou alternativu, abys nemusela trápit první ročníky."

,,Dobře," přikývla a víčka se jí začaly samy zavírat. Cítila, jak ji spánek táhne k sobě a ona se nechala.